Biblická proroctví I

CEP ^[1] Deuteronomy 18:18-22

Stovky vyplněných biblických proroctví svědčí o tom, že Bible je božím slovem.
Alespoň to tvrdí věřící mnoha církví a sekt.

Je tomu skutečně tak?
Pokusíme se pátrat v Bibli po proroctvích,
 která se prokazatelně naplnila,
 ale i po těch nesplněných či dokonce falešných.

Proroctvím je mnohdy automaticky rozuměna předpověď budoucnosti. Často se můžeme setkat s tvrzením, že Bible obsahuje spousty naplněných proroctví. V Bibli prý nalezneme předpovědi událostí, které se skutečně vyplnily. Nikdo jiný než Bůh nemůže znát budoucnost. Biblická proroctví jsou tedy důkazem toho, že Bible je božím slovem. Je tomu opravdu tak?

Dříve, než budeme pátrat po pravdivosti či nepravdivosti biblických proroctví, je třeba si uvědomit:

a) Proroctví nemusí znamenat předpověď budoucích událostí.

Pojem proroctví neznamená automaticky předpověď budoucích věcí. Biblický prorok nebyl pouze ten, kdo předpovídá budoucnost. Prorokem byla zvána osoba, o které se věřilo, že mluví Božím jménem, že pronáší Boží sdělení (rokuje pro Boha = prorok).  Pokyny a úsudky se mohly týkat minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. V Bibli tedy nalezneme mnoho proroctví ale jen malá část z nich je předpovědí budoucích událostí. Proroci se snažili své posluchače a čtenáře spíše burcovat a povzbuzovat, než předpovídat konkrétní události.

b) Pravdivé proroctví může být právě to, které se nevyplnilo.

Varovná proroctví jsou sdělována zejména proto, aby varovala a pokusila se člověka odvrátit od nesprávného konání. Pokud se tak stane a člověk přijme varování a odvrátí se od cesty zla, proroctví se nemusí naplnit. To však neznamená, že proroctví nemělo smysl. Takové proroctví se sice nevyplnilo, ale mělo svůj smysl a nejednalo se o klam či podvod. Mnohá biblická proroctví se možná nevyplnila právě proto, že člověka odvrátila od cesty zla, v tom byl jejich smysl.

c) Nebylo proroctví sděleno až poté?

Buďme obezřetní u předpovědí konkrétních historických událostí, které se skutečně udály. Při podrobném zkoumání můžeme zjistit, že některé předpovězené událostí se sice skutečně vyplnily, ale je zde problém. Předpovědi mohly být psány až po předpovídaných událostech (vaticinum ex eventu) a pak posunuty do minulosti.

Nevyplněná proroctví

Nejvýznamnějším  prorokům jsou v kánonu Hebrejské Bible věnovány samostatné knihy:

Izajáš
Jeremjáš
Ezekiel

Na úvod jsme vybrali několik málo proroctví, předpovídajících konkrétní historické události, většinou výsledky bojů mezi starověkými národy. Tato proroctví byla časově vymezena a je tedy možné jednoznačně stanovit, zda proroci měli pravdu či ne.

Výše uvedené předpovědi historických událostí
 se ve stanovené době nevyplnily.
Proroci se možná zmýlili, nebo jsme mylně pochopili jejich předpovědi a varování. Možná však, že proroctví dostatečně lidi varovala a ti změnili své konání, varovné události tak byly, alespoiň na čas, odvráceny.
 Přísně vzato však musíme uvedená proroctví považovat za nevyplněná.

Proroctví ex eventu

Pojem vaticinum ex eventu lze přeložit jako věštba z výsledku. Označuje se tak část biblických proroctví, ve kterých je předpovídána budoucnost jen zdánlivě - ve skutečnosti byl text psán až po předpovídaných událostech. Tyto zdánlivé předpovědi budoucích věcí bychom dnes mohli označit za klamná či falešná proroctví. Z hlediska autorů textů ale nemuselo jít o klam či podvedení čtenářů. Hranice mezi reálným a imaginárním byla rozostřena mnohem více, než dnes. 

Daniel

K nejznámějším prorockým textům patří bezesporu kniha Danielova. Čerpají z ní i texty novozákonní. Autor knihy, na základě několika snů či vizí, předpovídá existenci čtyř království. Poslední z těchto říší i její panovník je velice přesně popsán. Na konci jeho panování má začít odpočítávání konce světa.
Dnes převládá názor, že kniha Danielova byla napsána o mnoho let později, než sama uvádí. Nepřináší neuvěřitelně přesná proroctví, ale popis ve své době již známých historických událostí, zahalených do roušky symboliky. Jediná skutečná předpověď (verš Da11:40-45 či Da9:24) se nevyplnila. A také konec světa, předpovídaný zhruba na rok 163 př. n. l., nenastal.

Více v kapitolách Daniel, Daniel 7 a Čtvrté proroctví Danielovo.

Proroky však nelze vinit z nízkých pohnutek. Mnohá proroctví byla psána či přepisována v těžkých dobách - Danielovo proroctví v době pronásledování Židů za Antiocha Epifana, Ezrovo po zničení Chrámu -  proto přirozeně odrážejí představu o zásahu shůry, který přinese odplatu i odměnu.^[2] Proroctví mělo dát pronásledovaným naději spravedlivé odplaty. O to těžší je ale provinění současných hlasatelů konce světa, kteří zneužívají prorocké texty k šíření dezinformací, strachu a sektářství.

Kniha Danielova je pozoruhodné mistrovské dílo. Nenalezneme zde však skutečné předpovědi budoucího. Naprostá většina "proroctví" je jen záznamem událostí, které již v době psaní textu byly známy. Kniha je svědectvím doby, kdy Židé trpěli pod nadvládou syrského krále Antiocha IV. ve 2. století př. n. l. Je otazníkem, zda Danielovo varování nebylo určeno až mnohem pozdějším generacím. Interpretace textu jako předpovědi naší budoucnosti ale příliš neodpovídá historickému kontextu vzniku díla a míjí jeho původní smysl.

Zneuznaný věštec Bileám

Zajímavým biblickým věštcem je Bileám. Měl prorokovat osudy mnohých světových říší. Plnil bezchybně příkazy Yahweho, prorokoval úspěch Izraelitům. Přesto byl později označován za úplatného proradného proroka, svůdce synů Izraele.
Výsledky biblistiky však ukazují, že Bileámova předpověď osudu světových říší v knize Numeri mohla být sepsána až mnoho let po událostech, které předpovídá. Zřejmě se tedy jedná o proroctví ex eventu.

Zjevení Janovo

Zjevení Janovo (Janova apokalypsa či jednoduše Apokalypsa) je jedinou prorockou knihou Nového zákona. Mnozí věří, že z knihy lze vyčíst boží plán osudu lidstva, tedy skončení našeho věku, nástup nové éry - Tisíciletého království a počátek Věčnosti.
Jan prý přesně předpověděl římskou válku proti Židům, zboření jejich chrámu (66 n. l.) i panování římských císařů Tita (79 - 81 n. l.) a Domiciána (81 - 96 n. l.).

Známá Janova vize sedmihlavé šelmy (Zj17) budí dojem, že pochází z doby Vespasiánovy vlády (69 - 79 n. l.).  Naprostá většina odborníků se ale dnes shoduje v tom, že Apokalypsa byla napsána až později, v létech 92 až 96 n. l., ke konci vlády Domiciána. Verše Zj17 se tedy za proroctví pouze vydávají. Jan "předpověděl" historické události až poté, kdy k nim došlo. Pouze je mistrně protkal prorockou symbolikou podobně, jak je tomu v knize Danielově. Na druhé straně lze v Janově apokalypse nalézt zajímavé obrazy, které začínáme chápat až v dnešní době. Mnohé napovídá tomu, že prorokova varování míří do našich časů.

Věštci nebo proroci ?

Při kritickém zkoumání biblických proroctví se ukazuje, že konkrétních a jasných proroctví, které se poté skutečně vyplnily, je poskrovnu. Byly však biblické prorocké texty sepsány proto, aby přesně předpovídaly, co se stane? Měla Bible skutečně sloužit jako věštecká kniha? Nechápeme mylně funkci proroků?
Tvrzení, že v Bibli jsou desítky vyplněných proroctví, což dokazuje její božský původ, pramení ze základního nepochopení. Bibličtí proroci nebyli věštci. Jejich hlavním úkolem nebylo věštit budoucnost. Dnes si již sami můžeme ověřit, že pokud byla v biblickém textu předpovězena nějaká konkrétní událost, často se nevyplnila.
Starozákonní proroci neměli za úkol věštit ale povzbuzovat víru Izraelitů v jejich vyvolenost a v jejich boha, povzbuzovat lid v těžkých dobách beznaděje. Ukazovat, že důležitější než náboženský formalismus, je živá víra.

Mnozí dnešní apologeti chápou biblická proroctví v širším významu zprostředkování božího poselství, mluvení a psaní pod boží inspirací. Nemá se tedy jednat pouze o předpověď určité události ale spíše o boží napomenutí, vysvětlení či varovnou prognózu. Tím zároveň vysvětlují, proč se řada konkrétních předpovědí historických událostí nevyplnila. Možná lidé v určitém klíčovém dějinném okamžiku napravili své chyby a vyhnuli se tak katastrofě nebo ji alespoň oddálili.

Proroctví o Ježíši Kristovi

Celý Starý zákon mluví o Ježíšovi a směřuje ke Kristu a prorokuje o něm.^[5]

Nalezneme v Hebrejské Bibli předpovědi příchodu někoho, koho bychom mohli prokazatelně spojit s Ježíšem Kristem?

Matoušovo evangelium

Prvou novozákonní knihou je Evangelium podle Matouše. Autor evangelia se odvolává na konkrétní verše Hebrejské Bible. Snaží se ukázat, že se jedná o předpovědi příchodu Ježíše Krista a ten tyto předpovědi splnil.
 

Po podrobnější kontrole zjistíme, že se evangelista dopustil mnoha chyb při čtení a výkladu hebrejského textu. Je zřejmé, že vybíral biblická proroctví a bez hlubší znalosti jejich původního smyslu vytvářel pseudobiografii Ježíše Nazaretského.

Již církevní autor Papias napsal, že Matouš "posbíral proroctví v hebrejském nářečí a každý je vysvětloval po svém, jak uměl nejlépe." ^[5]
Domníváme se, že se nejednalo jen o neznalost a náhodné omyly, ale o záměrnou dezinterpretaci původních hebrejských textů. Biblisté se dnes shodují v tom, že Matoušovo evangelium  není biografií ale apologetickým traktátem, který má ukázat (především Židům), že Ježíš byl oním mesiášem, jak ho předpověděli starozákonní proroci.

Zvěsti o příchodu Mesiáše označujeme jako evangelia. Pisatelé evangelií věděli, že za Mesiáše lidé přijmou jen toho, kdo splní "mesiášská" proroctví Písma.  Hledali tedy ve svatých textech jakékoliv pasáže, které podle jejich mínění mohly pojednávat o budoucím Spasiteli. Podle těchto pasáží, mnohdy vytržených z kontextu, pak psali příběhy Ježíšova života, které měly zpětně potvrdit jeho mesiášství.

Řada novozákonních textů navazuje na proroka Daniela (viz výše). Stále se lze setkat s názory, že právě ve starozákonní knize Daniel je prokazatelně předpovězen příchod Ježíše Nazaretského. K nejdiskutovanějším proroctvím patří 4. proroctví (9. kapitola), které prý přesně předpovídá rok ukřižování křesťanského Mesiáše i jeho druhý příchod.

Jaká je skutečnost? Čtvrté proroctví Danielovo píše dokonce o dvou mesiáších. Prvým pomazaným vévodou je však míněna některá z poexilových postav žijících (podle hebrejské Bible) v 6. století př. n. l. - král Kýros, velekněz Jóšua či vůdce Zerubábel. Druhého pomazaného můžeme ztotožnit s jedním z veleknězů éry Antiocha IV - Oniasem III., Jošuou či Menelaem. Proroctví o příchodu Ježíše Nazaretského zde nenalezneme.

Kupodivu však ve starozákonní Bibli můžeme nalézt texty, které lze skutečně chápat jako předpověď příchodu Ježíše a jeho vydání k popravě.

Naplněná proroctví

Nalezneme v Bibli i nějakou vyplněnou předpověď něčeho konkrétního, ověřitelného? Předpověď historické události, ke které skutečně došlo?
Valná většina biblických předpovědí nemá jasné podmínky splnění ani konkrétní časové určení a mnohdy není jasné, kdy bylo proroctví vyřčeno. Biblická proroctví jsou stále zahalena rouškou tajemství a neurčitosti. A tak to má možná být, vždyť smysl Bible lze vidět i ve věčné pobídce člověku - čti, vzdělávej se, klaď otázky, přemýšlej a stále hledej.

I my zde se pokusíme dále hledat. Abychom se mohli alespoň pokusit o seriózní pohled na problematiku, musíme vědět, zda nebylo proroctví zapsáno, změněno či upraveno až poté, kdy předpovězená událost proběhla. Je nutné rozlišit, zda jde o proroctví konkrétní, přesné, ověřitelné nebo se jedná pouze o obecnou předpověď pravděpodobné události. V úvahu bychom měli vzít i možnost, že některá proroctví se mohou splnit právě proto, že byla předpovězena - lidé mnohdy jednali tak, aby proroctví naplnili.

Budeme tedy dále pátrat po biblických proroctvích, která se potvrdila v podobě dokumentovaných, jednoznačně doložitelných historických událostí. Takových událostí, které byly předpovězeny s předstihem řady let a jež nebylo možné ovlivnit právě na základě znalosti předpovědi. Uvítáme i pomoc vás, čtenářů.

Budeme se věnovat i těmto tématům:
 Vznikala některá proroctví na objednávku?  Kdo byli prorokové? Byli loajální vůči věrouce nebo to byli rebelové? Jsou jednotlivé prorocké knihy skutečně vždy jen dílem jednoho proroka? Kdo a proč proroctví záměrně upravoval a cenzuroval?

O tom všem v některém z příštích článků.

Vydáno: 05. 01. 2006