|
Proroctví o Mesiáši V
Pomýlený Matouš?
CEP[1]
Matouš 21:1-7
|
Když se přiblížili k Jeruzalému a
přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a
řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned
naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko.
Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco
říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned
pošle." To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno
ústy proroka: 'Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj
přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která
je podrobena jhu.'
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli
oslici i oslátko, položili na ně
pláště a on se na ně posadil. |
Podle Matoušova evangelia posílá Ježíš pro oslici s oslátkem a vjíždí na
nich do bran Jeruzaléma, aby se splnilo, co je řečeno ústy
proroka. |
|
Obr. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma[7]
|
V Hebrejské Bibli skutečně nalezneme
verše, na které se Matouš odkazuje:
CEP
Zacharjáš 9:9
|
Rozjásej se, sijónská dcero, dcero
jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,
spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na
oslu, na oslátku, osličím mláděti.
|
Matouš píše o oslici a oslátku stejně jako prorok Zacharjáš. Soulad
je však jen zdánlivý. V Zacharjášovi sice čteme o oslu a oslátku, jedná se však
stále jen o jednoho jediného osla:
Konec verše Zacharjáš 9:9 [5]
při zběžném
pohledu znamená
(zprava doleva) |
... na oslu a
na oslíku mláděti
oslice. |
V tomto případě však spojka "a"
uvádí paralelismus dalšího textu a je nutné překládat ve smyslu "totiž",
jako uvození opakujícího se sdělení. Význam je tedy následující: |
... na oslu,
totiž na oslíku, mláděti
oslice. |
Právě tak zní i překlad BKR: BKR[2]
Zacharjáš 9:9
|
Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj,
dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a
spasení plný, chudý a sedící na oslu,
totiž na
oslátku mladém. |
Matouš o metodě paralelismu[3] v Hebrejské Bibli
zřejmě nevěděl a text pochopil
nesprávně. Domníval se, že prorok píše o dvou zvířatech, oslu a oslím mláděti i
když v původním textu je jen jediný oslík, mládě oslice. Ve svém příběhu
tedy poslal Ježíšovy učedníky pro osla i hříbě oslíka, a rovněž Ježíšův
příjezd do bran Jeruzaléma spojil s oslicí i oslátkem. Můžeme se jen
domýšlet, jak to s osly pomýlený Matouš zamýšlel. Zda nechal jet
Mesiáše pouze na jednom oslu s doprovodem druhého, nebo zda jezdec
střídal své nosiče, či snad jel dokonce na obou oslících současně?
Neměl však Matouš na mysli nějaké jiném proroctví, ve kterém třeba
vystupovali oslíci dva? Zcela jistě ne. Spojení vjezdu Mesiáše do bran
Jeruzaléma právě s proroctvím Zacharjáše potvrzuje další evangelium.
Autor Evangelia podle Jana správně pochopil paralelismus ve
verších Zacharjáše. Nechal proto jet Mesiáše jen na jednom oslíku a
zanechal jednoznačný odkaz na proroctví Zacharjáše: CEP
Jan 12:14-16
|
Ježíš nalezl
oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: 'Neboj se, dcero
Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.'
Jeho učedníci tomu v té chvíli nerozuměli, ale když byl Ježíš
oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak
stalo. |
Je však možné, že v tomto případě Matoušovi křivdíme. Možná
neudělal chybu on ale staří překladatelé. Nejstarším překladem Hebrejské
Bible je Septuaginta. V ní se píše skutečně o oslici a oslátku:
(Verš Deuteronomium 24:14, Septuaginta dle Bibleworks)[8].
Matouš nečetl Písmo v původní hebrejštině ale dal přednost jen
řeckému překladu -Septuagintě. Ta začala vznikat někdy od r. 300 př.n.l.
Septuagintu četli hebrejci v diasporách, kteří před hebrejštinou dali
přednost řečtině.
Byli to staří překladatelé, kteří nepochopili paralelismus v hebrejském
textu a z jednoho oslíka udělali osly dva.
Evangelista se však zcela jistě dopustil jiného, daleko většího omylu, než je
duplikace oslíků. Zacharjáš píše o triumfálním vjezdu vojenského vůdce a
krále pozemského království. Tím Ježíš při svém vjezdu do Jeruzaléma
rozhodně nebyl. Vjíždí král již zachráněný jak správně překládá
CEP, nikoliv "spasení plný" podle BKR či "Spasitel" podle
LXX..
CEP
Matouš 27:3-10
|
Když Jidáš, který ho zradil, viděl,
že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných
velekněžím a starším a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou
krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje
věc!" A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.
Velekněží sebrali peníze a řekli: "Není dovoleno dát je do
chrámové pokladny, je to odměna za krev." Uradili se tedy a
koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců.
Proto se to pole jmenuje 'Pole krve' až dodnes.
Tak se splnilo, co je řečeno ústy
proroka Jeremiáše: 'Vzali třicet
stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele; a
dali ji za pole hrnčířovo, jak jim
přikázal Hospodin.' |
Matouš se odvolává na starozákonní příběh o 30 stříbrných. V knize
proroka Jeremjáše však nalezneme pouze jediný alespoň trochu související
příběh:
CEP
Jeremjáš 32:7-10
|
Hle, přijde k tobě Chanameel, syn
tvého strýce Šalúma, s nabídkou: »Kup si mé pole v Anatótu,
protože máš výkupní právo.«
Když ke mně podle Hospodinova slova přišel Chanameel, syn mého
strýce, na nádvoří stráží, řekl mi: »Kup prosím mé pole, které
je v Anatótu v zemi Benjamínově, neboť máš právo získat je do
vlastnictví; máš totiž výkupní právo, kup si je.« I poznal jsem,
že to je slovo Hospodinovo.
Koupil jsem tedy od Chanameela, syna svého strýce, pole, které
je v Anatótu, a odvážil jsem mu stříbro, sedmnáct šekelů
stříbra. Napsal jsem listinu, zapečetil, povolal jsem svědky a
odvážil na vahách stříbro. |
Prorok kupuje pole v Anatótu od svého bratrance za 17 šekelů stříbra.
Smysl je jasný. Bůh ukazuje, že i přes protivenství seslaná na tuto
zemi, zde bude obnoven pořádek a budou zde moci žít lidé. Příběh dává
naději do budoucnosti.[4] Není zde žádná
spojitost s Matoušovým příběhem o "krvavé" Jidášově mzdě, za kterou bylo
koupeno hrnčířovo pole.
Matouš se pravděpodobně zmýlil v autorovi předlohy, na kterou se
odvolává. Příběh o hrnčíři a třiceti stříbrných napsal Zacharjáš, nikoliv Jeremjáš.
BKR Zacharjáš 11:12-13
|
Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám
vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou
třidceti stříbrných.
I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře.
Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak
vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před
hrnčíře. |
Paralela mezi Matoušem a Zacharjášem je zřejmá:[6]
Matouš |
Zacharjáš |
cenu člověka, na kterou ho ocenili
(CEP) |
cenu, jíž mě ocenili (CEP) |
třicet stříbrných (CEP) |
třicet šekelů stříbra (CEP) |
dali ji za pole hrnčířovo
(BKR) |
Povrz je před hrnčíře
(BKR) |
Došlo však i k zásadnějšímu omylu. Matouš četl ve verších Hebrejské
bible o hrnčíři, před kterého mělo být v Yahweho chrámu vrženo 30
stříbrných. Vytvořil tedy příběh, ve kterém chrámoví služebníci za 30
stříbrných, odhozených Jidášem, kupují hrnčířovo pole.
Verš Zach 11:13 končí pojmem
,
jehož kořen znamená formovat, tvarovat. Slovo
sice může znamenat i hrnčíře, dnes však většina překladů
volí jiný význam.
Kontext verše napovídá, že mohl být zmíněn tavič či tavicí
pec, ve které
dojde k znehodnocení potupné mzdy.
|
|
Někteří biblisté se domnívají, že v hebrejském textu došlo kdysi k
chybnému přepisu. Původně zde mohlo být slovo atsar znamenající
pokladníka. Potupně málo šekelů mohlo být hozeno zpět chrámovému
pokladníku. Proto se lze setkat s
překladem chrámová pokladnice.
Podle většiny moderních překladů (včetně CEP) bylo 30 šekelů stříbra
vhozeno v chrámu do tavicího tyglíku, případně zpět do chrámové
pokladnice. Vhození peněz před hrnčíře v chrámu nedává smysl:
CEP Zacharjáš 11:12-13
|
Řekl jsem tedy: "Pokládáte-li to za dobré,
vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být." Tu mi odvážili jako mzdu
třicet šekelů stříbra.
Nato mi Hospodin řekl: "Hoď to
tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili." I vzal jsem těch
třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě
tavičovi. |
Matouš zvolil nejjednodušší překlad - hrnčíř a vytvořil příběh o
koupi jeho pole. Zacharjáš však rozhodně nepíše nic o tom, že by za 30 stříbrných bylo
něco koupeno, natož pak hrnčířovo pole.
Někteří zastánci bezchybnosti Bible tvrdí, že Matouš chybu neudělal. Prý
odkazuje na Jeremjáše proto, že jej považoval za hlavního
proroka a proroctví zahrnoval hromadně pod jeho jméno. Pozornější četba
Matouše ukazuje, že tomu tak není. Vždyť se na Zacharjáše odvolává ve
všech dalších případech (3:3, 4:14, 8:17, 12:17).
Autor Matoušova evangelia se mýlil. Proroctví připsal jinému proroku.
Dopustil se však i podstatného zkreslení původního smyslu proroctví, na
které se odvolává. Byla to pouhá náhoda nebo záměr?
Je možné, že by Matouš při psaní svého evangelia neměl po ruce zdrojové
hebrejské texty a odvolával se na proroctví, která si ne všechna přesně
pamatoval? Propojil hození potupných třiceti stříbrných hrnčíři (Zacharjáš)
s koupí pole za 17 stříbrných (Jeremjáš) a vytvořil tak nevědomky zcela
jiný příběh?
Jisté je, že se Matouš občas dopustil pouze drobného omylu v překladu
jediného slova, jak ukazuje příběh s dvěma osly. Jindy mohl omylem
proplést do sebe dva různé příběhy, jak tomu napovídá kauza s třiceti
stříbrnými a hrnčířovým polem.
Mohl však klamat své čtenáře záměrně? Již dříve jsme si ukázali, že
mnohdy zcela změnil původní smysl proroctví, ale přesto přesně citoval
pasáže vytržené z jejich kontextu. Možná si byl dobře vědom toho, o čem píše, a
spoléhal na neznalost hebrejských proroctví u svých čtenářů? Pátrejme
dále.
Pokračování - Pokřivená
proroctví
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[2] |
Bible svatá aneb všecka svatá písma
Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z
roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[3] |
Alward, Joseph. Triumphant Entry. 2001.
sol.sci.uop.edu/~jfalward/Triumphal_Entry.htm |
[4] |
Bič, Balabán a další,
Starozákonní překladatelská komise.Výklady ke Starému zákonu,
díl IV. Karmelitánské nakladatelství 1988. 2.vydání.
ISBN 80-7192-274-9 |
[5] |
Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 -
1990. Hebrew Old Testament (4th ed) - Biblia
Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph
of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected
Edition. V elektronické formě
BibleWorks. /BHS či WTT/ |
[6] |
Alward, Joseph. Potters Field prophecy and
Thirty Pieces of Silver. 2000.
members.aol.com/JAlw/potters_field_prophecy.html |
[7] |
Pietro Lorenzetti. Entry of
Christ into Jerusalem. (1280-1348). Fresco San
Francisco, Assisi |
[8] |
BibleWorks, LCC. BibleWorks
5.0 .020w. Hermeneutika Computer Bible Research software.
2001.
www.bibleworks.com
|
|
|