Autenticita biblických textů
Septuaginta - LXX
Existuje několik vývojových linií textů Hebrejské
Bible (resp. Starého zákona). Mezi hlavní linie (tzv. rodiny textů) patří Masoretské texty (MT),
Septuaginta (LXX), proto-masoretské texty (MSS) a Samaritánský Pentateuch (SP).
Septuaginta je nejstarším překladem Bible, který se později stal pro křesťany
autoritativním božím slovem. LXX je překladem jedné z dnes již nedochovaných
linií hebrejských biblických textů. Proto nám může leccos napovědět o
původním znění Bible.
Vznik
Pod útoky Asyřanů zaniklo v 8.stol.př.n.l. Severní království Izraele.
Mnoho lidí uprchlo na území svého jižního souseda, do Jižního království
Judska. V 6.stol.př.n.l. bylo Judské království obsazeno babylonskými
vojsky. Někteří obyvatelé Judeje uprchli do Egypta. O 250 let později byl
Egypt podroben Alexandrem Velikým. Alexandr zakládal města dle řeckého
modelu a prosazoval globální sjednocenou mnoho-kulturní společnost na celém
dobytém území. Jedním z nejvýznamnějších center se stala i Alexandrie.
Právě do ní se přestěhovalo mnoho Hebrejců, jejichž jazykem se stala
řečtina, náboženství si však ponechali od svých judských a izraelských
předků.
Hebrejci v diasporách, včetně Alexandrie, postupně od 3.stol.př.n.l.
přestávali ovládat svůj původní jazyk hebrejštinu. Hlavním jazykem v
Alexandrii byla řečtina. Stále více judaistů přestávalo rozumět svým svatým
textům psaným hebrejsky. Hebrejské náboženské spisy bylo nutné přeložit do
řečtiny.
Legenda
Egyptský vladař Ptolemaios II. Filadelfos (Ptolemy
II Philadelphus, 285 – 247 př. n. l.) pozval v r.270 př.n.l. do Alexandrie 72 učenců z
Jeruzaléma. Jeho knihovník Demétrius zatoužil mít ve své alexandrijské knihovně
kopie všech knih světa. A tak bylo vybráno z dvanácti izraelských kmenů vždy šest učenců a
všech 72 učenců přijelo do Alexandrie s exempláři Hebrejské Bible. Měli za úkol
vytvořit řecký překlad Tóry. Pracovali nejprve každý zvlášť, aby
pak své výsledky porovnávali. Po 72 dnech práce předložili jediný řecký překlad, v
pozdějších dobách nepřesně nazývaný Sedmdesát - Septuaginta (LXX).
Přeložena byla Tóra - Zákon, tedy pět knih Mojžíšových.
Výše uvedený příběh nalezneme v dokumentu List Aristeův (Letter of
Aristeas), který se vydává za dílo očitého svědka událostí vzniku
Septuaginty.
Podle později žijícího hebrejského učence Phila (1.stol.n.l.) psali
překladatelé pod boží inspirací a jejich překlady byly naprosto totožné.
Křesťanský učenec Epifanos (Epiphanius, 5.stol.n.l.) uvádí, že Septuagintu
sepsalo 72 překladatelů rozdělených do 36 párů. Každý pár pořídil jeden
překlad. 36 překladů bylo poté porovnáno a byly naprosto identické! To je
důkaz božího dohledu.
Skutečnost
Aristeas, popisující vznik Septuaginty, prohlašuje, že byl očitým svědkem
popisovaných událostí. Dnes však odborníci datují sepsání dopisu někdy v
rozmezí od
konce 3.stol. do 1.stol.př.n.l.. Většina z nich klade vznik do poloviny
2.stol.př.n.l.[3]
, tedy o téměř jedno století později, než měla být sepsána Septuaginta.
Nevíme, kdo vytvořil Septuagintu. Překlad však zřejmě opravdu začal vznikat od 3.stol. př.n.l. a dotvářel se až
téměř do konce helénského období, kdy byl revidován. LXX nevznikla zřejmě z
příkazu egyptského vladaře, ale pro potřebu řecky mluvících Hebrejců.[4]
Ani způsob překladu neodpovídá legendě. Překlady pěti knih Tóry
ukazují rozdíly ve stylu, gramatice i výběru slov. Překlad nevznikl najednou a není produktem homogenní skupiny překladatelů.[5]
Texty
Septuaginty jsou dílem různých překladatelů bez těsnější spolupráce.
Rovněž název Septuaginta resp. LXX vznikl omylem. V křesťanské tradici
došlo ke změně počtu překladatelů ze 72 na 70, snad pod vlivem příběhu o
sedmdesáti starších, kteří vystoupili na horu Sinaj s Mojžíšem, či ze zmínky
o sedmdesáti misionářích v evangeliu Lukáše (Luk 10).
Židé z původního území Palestiny migrovali zejména při násilných
deportacích po roce 722 př.n.l. (zničení Severní říše), po roce 598 př.n.l.
(babylonský exil po zničení Jeruzaléma a zániku Jižní říše) a dalších
deportacích (pol. 2.stol.př.n.l., 63 př.n.l.). Židé odcházeli ze své původní
domoviny také po kultovní Josiášově reformě roku 622 př.n.l. či později z
důvodů hospodářských.
Jazykem Židů v helénských diasporách se stala řečtina. Bohoslužby byly v
řečtině a Písmem diasporních Židů se potom stala především Septuaginta -
LXX.[7]
Další vývoj
Septuaginta se brzy stala Biblí řecky mluvících Hebrejců a rozšířila se
po celé středomořské oblasti. Později do ní byly začleněny i překlady
dalších náboženských textů. Koncem 1.stol.n.l. však byly sekty odchylující
se od judaismu postupně vykazovány ze
synagog a Septuaginta přestala být Hebrejci používána jako
nevěrohodná. Naopak křesťané začali Septuagintu používat jako inspirované
slovo boží.[a] V období ranného křesťanství, kdy vznikala prvá evangelia a další
novozákonní spisy, bylo mezi řecky mluvícími Židy známo Písmo zejména ze svého
řeckého překladu, Septuaginty. Septuaginta se stala Biblí mnohých konvertitů
a většiny prvních křesťanů.
Novozákonní citáty z Písma jsou často
brány ze Septuaginty a mnohdy jsou tak volné, že mění význam nejen LXX, ale
samozřejmě i původních hebrejských textů. Významné pasáže posvátných spisů
byly totiž předávány i ústní tradicí, která přecházela ve volnější výklady.
Chyby a nepřesnosti v Septuagintě a její volné parafrázování pak
v mnohém ovlivnily další vývoj křesťanství.
Septuaginta je sborníkem řady náboženských textů. Najdeme zde knihy,
které judaismus nepovažuje za inspirované a nejsou zařazeny do hebrejského
kánonu. Jedná se o texty Tobiáš, Judit, přídavky ke knize Ester a knize
Daniel, Sírachovec, Moudrost Šalomounova, Báruk, 3.kniha Ezdrášova (resp. 1.Ezdráš), čtyři
knihy Makabejské a Žalm 151, Kniha ód (vč. Modlitby Menašeovy), Žalmy
Šalomounovy, List Jeremjášův (6.kap.Báruka), Zuzana, Bél a drak.
Křesťanský vztah k těmto dalším knihám je nejednoznačný. Pravoslavná církev je
považuje za boží slovo. Katolická církev přejala pouze některé knihy do
latinské Vulgáty. Reformační církve je odlišily zřetelněji. Více viz.
Biblický kánon a apokryfy.
V našich nejvýznamnějších překladech jsou zařazeny až na konec. Tvoří
5.část šestidílné Bible kralické (BKR). K českému ekumenickému překladu
(CEP) jsou přiřazeny v samostatné knize. V řadě jednodílných vydáních BKR i
CEP nejsou obsaženy vůbec.
Řeckou Septuagintu mezi křesťany vystřídala až v 6.stol.n.l. latinská
Vulgáta. Její autor Jeroným nejprve porovnával LXX s hebrejskými
texty. Nakonec však většinu Vulgáty přeložil přímo z hebrejštiny a LXX
začala ustupovat ze své slávy. V pravoslavné církvi si však uchovala své
výsadní postavení dodnes.
Přesnost překladu
Každý překlad je nutně zároveň výkladem. To platí i pro řeckou
Septuagintu. Septuaginta byla hned při svém vzniku silně ovlivněna střetem
dvou odlišných kultur, židovské a řecké. Helénské "moderní" pojetí světa se
v Septuagintě střetává s tradičním hebrejským náboženstvím.
Septuaginta není přesným
a doslovným překladem, ale místy spíše volnější interpretací či
dokonce parafrází původního textu. Někdy je text upravován z
věroučných důvodů na úkor původního smyslu hebrejského Písma. V
textu LXX vpravo se píše o panně, která otěhotní a porodí syna.
Na toto znění se odvolává Matoušovo evangelium ve spojitosti s
předpovědí narození Ježíše. V hebrejských textech se však píše o
ALMAH, tedy mladé ženě, která již je těhotná a brzy
porodí.
Viz. např. Panna nebo
mladá žena? |
|
LXX, Sinajský kodex (4.stol.př.n.l.) - zvýrazněn verš
Izajáš 7:14 "... panna otěhotní a porodí syna..." [2] |
V překladu hebrejského Písma do řečtiny hrála roli snaha uzpůsobit text
helénskému universalismu. Hospodin zástupů byl často v LXX překládán
jako Pán všehomíra (kyrios pantokratór) pro zdůraznění
univerzální boží moci. Některá místa biblického textu byla doplněna o boží
stvořitelskou činnost a důraz na jeho věčnost, určité obrazy byly nahrazeny
jinými, potlačeny byly antropomorfismy (např. z Boží ruky se stala
Boží moc). Některé knihy v LXX mají jinou podobu než v hebrejském Písmu.
V LXX se objevily i výrazy z populární helénské filozofie. Např. hebrejské
tohu va bohu Gen 1:2 bylo změněno na aoratos kai
akataskeuastos - neviditelný a neudělatelný. Boží jméno z Exo
3:14 bylo přeloženo jako egó eimi ho ón - jsem, který je jsoucí.
LXX byla doplněna také o další texty, proti židovskému kánonu byly do LXX
zahrnuty i knihy tzv. deuterokanonické (Mdr, Sír, Ž Šal, Júd, Tób, 1-4 Mak,
Bár) a další doplňky včetně přepracování kanonických knih.[7]
Původní text Septuaginty se nedochoval. Nevíme přesně, co bylo
obsaženo v původním řeckém překladu a co bylo později případně doplněno či
změněno.
Septuaginta začala vznikat někdy od r. 300 př.n.l., nejprve však byl
překládán Pentateuch (prvých pět knih Mojžíšových). K překladu dalších
svitků došlo až později, v průběhu dalších staletí, řadou nám neznámých
překladatelů. Kvalita a přesnost překladu je dodnes předmětem odborných
debat. Překlady jednotlivých knih mají rozdílnou kvalitu. Mnozí odborníci považují Septuagintu za velice volný překlad
hebrejských textů a je tedy obtížné používat ji při historicko-kritických
analýzách Bible.
Křesťané považovali Septuagintu na jedné straně za autoritativní, a tedy
konečný a bezchybný text. Na druhé straně však docházelo k překladovým revizím
LXX. Revize byly možná i odpovědí na jiné překlady, které vycházely z
tradice linie pozdějších masoretských textů (MT) a které se tedy v mnohém
lišily od Septuaginty. K revizím však zřejmě docházelo již od samého vzniku
překladu LXX. Když učenci četli Septuagintu, všímali si stejně jako my dnes
rozdílů oproti jiným hebrejským textům či překladům, zvláště těm z linie MT.
Považovali tedy za nutné revidovat Septuagintu. Možná zde lze hledat i důvod
sepsání Aristeova listu jako obrany a potvrzení přesnosti LXX vůči jiným
textům Tóry.[3]
Nejznámější revize provedli Aquila, Theodotion a Symmachos (Symmachus). Aquila
přeložil hebrejské texty znovu do řečtiny okolo r. 128 n.l. Překlad se snaží
být věrný originálu na úkor srozumitelnosti. Symmachos vytvořil další
překlad ve 2.stol., je však značně volný. Theodotion vycházel z revidovaných
textů a dále je upravil.
Další vlna revizí LXX přišla na přelomu 3. a 4. stol.
Řecká LXX se nedochovala jako jeden jediný původní překlad. Existují
stovky vzájemně se lišících textů a fragmentů Septuaginty. Texty řazené k
Septuagintě jsou výsledkem mnoha změn a chyb. Textová kritika se snaží z
mnoha dochovaných verzí textů LXX vytvořit co nejpůvodnější původní znění
"řeckého Starého zákona".
Rukopisy
Nejstaršími ucelenými texty Septuaginty jsou Vatikánský kodex (Codex
Vaticanus) a Sinajský kodex (Codex Sinaiticus) ze 4.stol. a Alexandrijský
kodex (Codex Alexandrinus) z 5. stol.n.l. Slova nejsou vzájemně oddělována,
chybí další textové značky a formátování textu, což vede občas k různočtení.[3]
Dochovaly se i starší zlomky. Nejstarší fragment Exodu (LXX 805) pochází
asi z r.100 př.n.l.
Referenční text LXX
Původní text Septuaginty není znám. Nejstarší ucelené rukopisy pocházejí
až ze 4. či 5.stol.n.l. Dochovaly se stovky rukopisů a zlomků LXX, které se
vzájemně v mnohém liší. Cílem textové kritiky je sbírat a vyhodnocovat tato
různá čtení a snažit se přiblížit co nejvíce původnímu textu, v našem
případě textu řecké Bible LXX.
Současný široce používaný text Septuaginty je označován zkratkou LXT.
Dílo vytvořil Alfred Rahlf (1935, Württembergische
Bibelanstalt / Deutsche Bibelgesellschaft - Německá biblická společnost,
Stuttgart).
Elektronické verze nalezneme např. zde[6]:
http://titus.fkidg1.uni-frankfurt.de/texte/etcs/grie/sept/sept.htm
http://www.ccel.org/bible/brenton/
V článcích na www.myty.info používáme
elektronickou verzi LXT v systému Bibleworks.
Ukázka LXT Genesis 1:1-5, Bibleworks [1] .
LXX a ostatní rodiny Hebrejské Bible
Septuaginta se na mnoha místech liší od masoretských hebrejských textů MT,
které se ustálily mezi 2. a 10.stol.n.l. Rozdíly byly dříve přičítány
nepřesnému překladu. Teprve nález kumránských svitků DSS ukázal, že
Septuaginta je překladem jiných hebrejských textů, než těch, z nichž později
vycházeli masoretáři při vytváření MT. Význam Septuaginty po tomto zjištění
vzrostl. V LXX se nám dochovala jedna z několika linií biblických textů a je
tedy významným pramenem při hledání jejich původního znění. Někdy je
přednost dávána MT, jindy LXX či DSS. Pokud překladatelé Septuaginty
vycházeli z jiných hebrejských podkladů (Vorlage - podkladový text) než
masoreti, pak při rekonstrukci co nejpůvodnějších biblických textů je
zapotřebí kombinovat oba zdroje (a nejen tyto dva).
Septuaginta je starší než hebrejské masoretské texty MT. Některé části
LXX mohou být dokonce stejně staré jako jejich protějšky z rodiny proto-masoretských
textů MSS. Na rozdíl od MSS však prošla LXX dlouhým procesem revizí a
původní text LXX se nedochoval. Samaritánský Pentateuch SP je zhruba na 2 000 místech shodný se Septuagintou
oproti masoretským textům MT.
Nejstarší rukopis LXX pochází ze 4.století n.l., nejstarší fragmenty MSS
nalezené v Kumránu (DSS) a Egyptě (Old Greek - OG) jsou datovány před
2.století př.n.l. Texty LXX vzhledem k jejich blízkosti s DSS, dnes opět
nabývají na důležitosti. A to i přesto, že LXX prošla dlouhým procesem
revizí. Bylo provedeno několik velkých revizí Septuaginty křesťanskými otci
(Aquila, Theodotion, Symachus či Origén) při kterých byl opravován její text
s důrazem na soulad s křesťanskou věroukou.
Viz. také Rodiny textů,
textové tradice a skupiny a Rozdíly
mezi textovými skupinami.
|
[a] |
LXX byla křesťany považována za
inspirovanou, za boží slovo. Podobně začali později věřit v
inspirovanost překladu KJV (King James Version) i když v ní byly
všeobecně známé chyby. |
|
[1] |
BibleWorks, LCC. BibleWorks 5.0 .020w.
Hermeneutika Computer Bible Research software. 2001.
www.bibleworks.com
|
[2] |
How the Hebrew Bible and
the Christian Old Testament Differ. An interview with David Noel
Freedman—Part I. Bible Review, Dec 1993.
http://www.basarchive.org
|
[3] |
Greenspoon, Leonard J..
Major Septuagint Manuscripts - Vaticanus, Sinaiticus, Alexandrinus.
Bible Review, Aug 1989.
http://www.basarchive.org
|
[4] |
Brock, Sebastian. The
Phenomenon of Biblical Transation in Antiquity. 1969
|
[5] |
Gottingen Septuagint
Project.
Např. Wevers. Text History of the Greek Numbers. 1982.
|
[6] |
Mikulicova, Mlada. Jazyk a myšlení Hebrejské Bible. Katolická teologická fakulta UK
ktf.cuni.cz/~mlada/bibjazyk/bj01.rtf
|
[7] |
Ryšková Mireia. Doba Ježíše Nazaretského.
Karolinum. Praha 2008.
ISBN 978-80-246-1465-6
|
|
|
|