Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Bible

    Biblický kánon a apokryfy

    Bible -- Biblický kánon a apokryfy

        

    Biblický kánon a apokryfy

    Bible je cennou sbírkou starodávných textů psaných a kompilovaných v průběhu mnoha staletí různými autory. Obsahuje texty, které jsou judaisty a křesťany považovány za svaté, Bohem inspirované. Mezi církvemi však nepanuje shoda v tom, které všechny texty do Bible patří a jak silně se v nich odráží slovo Boží. Duchovní autority v tom nejsou jednotny od samých počátků zrodu náboženských hnutí a církví.

    Souhrn autoritativních spisů židovství či křesťanství se nazývá biblický kánon. Určuje, které texty jsou součástí Bible. Kánonů ale existuje několik.

     

    Židovský (hebrejský, judaistický) kánon

    Hebrejský kánon byl uzavírán postupně:[16]
     
    Skupina textů Uzavření kánonu
    Zákon (Tóra, Torah) - sbírka pěti knih Mojžíšových
    Proroci (Nevi'im) - sbírka prorockých textů
    Spisy (Kethuvim) 
    400 př. n. l.
    200 př. n. l.
    100 n. l.

    Dnes většina judaistů považuje za závazný palestinský kánon ustavený na přelomu 1. a 2. století n. l. K ustálení poslední části Hebrejské bible - Spisů přispělo rozhodnutí duchovního centra židovského náboženství v Jabne (Jamnii) v Palestině. Hebrejskou bibli palestinského kánonu tvoří 24 knih, někdy bývá označována jako Tanak (akronym tří skupin Torah, Neviim, Kethuvim) či Tenak. Prvou zmínku o všech 24 knihách kánonu nalezneme v textu 2. Ezdráš (1. pol. 2. stol. n. l.)[13]

    Úplná shoda zde ale nepanuje a např. etiopští judaisté neuznávají knihu Psalm (Žalmy).

    Kánon židovské literatury je však širší než kánon písma. Patří zde např. rabínská literatura.

    Samaritánský kánon

    Do kánonu jsou zařazeny pouze knihy Tóry a kniha Jozue.[13]

    Samaritánský Pentateuch je v lecčems odlišný od másoretských hebrejských textů a tedy i od překladů Pentateuchu, které známe my. Centrum Samaritánské náboženské společnosti je ve městě Nabulus a zde jsou umístěny i staré rukopisy Pentateuchu (je psán starším typem hebrejského písma).

     

    Křesťanský kánon 

    Křesťané přidali do své Bible několik dalších mladších textů. Původní předkřesťanskou část Bible označují jako Starý zákon (Old Testament). Novější křesťanské texty nesou souhrnné označení Nový zákon (New Testament). Starý zákon zpravidla odpovídá Hebrejské bibli, knihy jsou ale jinak rozděleny a počítány (39 knih). Ani u křesťanů však nepanuje v otázce biblického kánonu shoda:

         Protestanti zahrnuli do svého kánonu 39 knih starozákonních a dále 27 křesťanských knih Nového zákona.

    Římskokatolíci se řídí starozákonním kánonem alexandrijským. Ten zahrnuje navíc knihy deuterokanonické (7 knih a dodatky ke starozákonním knihám Daniel a Ester), tedy celkem 46 knih. U knih Nového zákona panuje shoda s protestanty (27 knih).

    Pravoslavní považují za kanonické několik dalších textů označovaných ostatními jako apokryfy (1. Ezdráš, 3. a 4. Makabejských atd.).

    Etiopští pravoslavní uznávají navíc další knihy a ze všech zde uvedených církví jich mají ve svém kánonu nejvíce (81 knih).

    Syrští křesťané uznávají v novozákonním kánonu pouze knihy obsažené v Pešitě (22 knih, chybí zde 2J, 3J, 2P, Žd, Zj).[13]

     

    Kanonizace křesťanských textů proběhla kolem let 170 až 220 n. l.[11] Podle díla Dějiny křesťanství[12]  existovalo na konci 2. stol. n. l. ohromné množství písemného materiálu, který pokrýval širokou oblast  různých nauk, mnohdy si vzájemně protiřečících.  Křesťanské církve tato skutečnost trápila. Vznikly dva směry kanonizace. Radikální směr, který zastupoval např. Markión, redukoval Nový zákon pouze na autentický pavlovský korpus.[14]  Ježíš jako historická postava v textech mizel a  docházelo k naprostému odtržení helenizovaného křesťanství od původního judaismu.
    Opačný trend preferoval široce pojatý kánon, který by prohloubil přitažlivost učení pro co nejširší skupinu věřících. Znamenal však existenci mnoha teologických, etických i historických rozporů. Proto byla později (3. až 5. století) mnohá evangelia opět z kánonu vyjímána. Jiná díla byla v kánonu ponechána jen proto, že byl jejich autorovi připsán  i text cizí, a nebezpečně znějící původní dílo tak bylo otupeno (např. evangelium Janovo a jemu později připsané tři epištoly). Mezi navzájem si konkurujícími středisky křesťanství, a nejvíce mezi východní a západní skupinou, docházelo k neustálému boji o podobu kánonu. Texty považované některými autoritami za jednoznačně kanonické byly jinými autoritami z kánonu odstraňovány. V prvých třech stoletích našeho letopočtu kolovalo mezi křesťany přibližně 200 různých evangelií. Z nich byly nakonec do Nového zákona vybrány čtyři.
    Celý proces kanonizace byl v podstatě dovršen roku 367, kdy Athanasios uvedl soupis kanonizovaných textů.[12] Prvý kompletní soupis kanonických knih pochází z roku 382. O kánonu se však stále vedly diskuze, nejvíce snad o knize 2. list Petrův a Zjevení.[13]Většina křesťanských církví však v novozákonním kánonu ponechala 27 knih a z hebrejské Bible převzala 39 knih.

    Křesťanský apologeta R.Sisson[15] píše:
         Ve skutečnosti, se po smrti Ježíše objevila celá záplava knih, ve kterých se tvrdilo, že jsou inspirovány ...  Spory o to, které z nich jsou pravé, byly tak silné, že probíhaly po staletí. Nakonec, v pátém století, skupina církevních hodnostářů svolala koncil a nechala hlasovat. 66 knih zahrnutých do naší Bible bylo prohlášeno za Písmo volbou 568 proti 563.

    Ovšem i mezi křesťany lze nalézt skupiny věřících, které přijímají jako boží slovo i texty mnohem mladší. Mormoni například na stejnou úroveň jako Bibli staví i Knihu Mormon.

     

    Celkový přehled

    Podrobnější rozdělení textů i přehledný rozpis církví a  knih (PDF, 61,7kB) zahrnutých do jejich kánonů nám umožní snadnější orientaci. Získáme rovněž přehled o názvech jednotlivých biblických textů, jejich řazení atd.
     
    canon.gif (4204 bytes)

    Judaistický kánon byl zformován až v 1. století n. l., i když se toto náboženství  začalo rozvíjet snad již od 13. stol. př. n. l. Déle, než tisíc let, žádný široce přijímaný kánon neexistoval, jednotlivá společenství věřících preferovala různé texty podle svých vlastních tradic a potřeb. Stejně tak křesťané žili bez přesněji vymezených kánonů více než 300 let. Texty, které jedna skupina věřících preferovala, neakceptovaly jiné skupiny.  Teprve později začaly jednotlivé náboženské skupiny a církve vybírat, které texty považují pro svou věrouku za závazné a které nikoliv. Vodítkem k výběru se stala řada mnohdy subjektivních a nejasných kritérií, často ovlivňovaná mocenskými a zájmovými hledisky.

    Výše uvedené kánony jsou uzavřené. Zástupci církví ustanovili, že žádné další texty nemohou být do kánonu přidány ani z něj vyňaty. Některé kanonické texty se však dnes pro svůj obsah téměř nepoužívají a nejsou zařazovány do moderních vydání Biblí. A naopak byly objeveny texty, v době uzavírání kánonů nedostupné, které by mohly aspirovat na zařazení do kánonu.  Kánony světových církví však zůstávají rozhodnutím koncilů uzavřené a neměnné.

    Rozdělení textů na kanonické, druhotně závazné či jiné bylo výsledkem řady objektivních ale i subjektivních procesů. Dodnes nepanuje shoda v tom, které texty do biblického kánonu patří a které ne. Proto bychom měli k náboženským textům přistupovat nezaujatě a studovat je stejně pozorně, ať jsou řazeny mezi kanonické, deuterokanonické, apokryfní, pseudoepigrafické či jiné.

     

    Kánon - souhrn textů či víry?

    Je třeba rozlišovat kánon jako soubor věrouky předávané formou textů, či soubor textů samotných. Dnes je většinou kánon chápán ve smyslu druhém. Někteří odborníci tvrdí, že do čtvrtého století našeho letopočtu neuvažovali židé ani křesťané o jednoznačně vymezené sbírce autoritativních  dokumentů, ale spíše o závazném věroučném obsahu, který byl hledán v širokém spektru více či méně uznávaných textů. To vysvětluje značnou volnost, s jakou křesťané přistupovali k apoštolským textům. Do doby biskupa Ireneje nebyla evangelia považována za žádné neměnné svaté knihy.[17]

     


    [1] Islamic Awareness.Church Tradition & The Textual Integrity Of The Bible 
    www.islamic-awareness.org/Bible/Text/BibleTex.html
    [2]  Islamic Awareness.Early Lists Of The Books Of The New Testament 
    www.islamic-awareness.org/Bible/Text/canonlists.html
    [3] Paul M.Bessel. Bibles - different versions, translations, etc. 
    www.bessel.org/bibles.htm
    [4] The Mountain Retreat. The Apocryphal Books 
    members.aol.com/twarren13/apoc.html
    [5] Webster Dictionary.Bible Table 
    www.webster.com/mw/table/bible.htm
    [6] Deuterocanonical Books
    www.execpc.com/~gto/Apocrypha/index.html
    [7] W.Hartono.Canon of The Old Testament
    www.netacc.net/~mafg/bible01.htm
    [8] Unifikované názvy - Bible 
    www.nkp.cz/standard/Unif_naz4.html
    [9] Daniel J.Berger.What are the Deuterocanonical Books? 
    www.bluffton.edu/~bergerd/deutero.html
    [10] Deuterocanonical (Apocryphal) Books 
    www.mfpage.com/concordance/dtbooks.htm
    [11] Allan J., Langleyová M., Butterworth J., Víry a vyznání. 1981. Slovart. 1993. ISBN 80-7145-011-1
    [12] Johnson P. Dějiny křesťanství. 1976. Centrum pro studium demokracie a kultury.1999 ISBN 80-85959-41-0
    [13] Biblical canon. Wikipedia encyclopedia
    en.wikipedia.org/wiki/Biblical_canon.htm
    [14] Do kánonu zahrnul pouze Lukášovo evangelium a deset Pavlových listů. Odmítnul celý Starý zákon, všechna ostatní evangelia, Skutky i další knihy. Markion věřil, že starobiblický bůh nebyl tím bohem, který poslal Ježíše Krista a inspiroval novozákonní texty.[13]
    [15] Richard Sisson. Answering Christianitys Most Puzzling Questions.
    Přeloženo z článku Messiah Truth www.messiahtruth.com
    [16] Tanakh and its Shape
    ccat.sas.upenn.edu/rs/2/Judaism/tanakh.html
    [17] Schnabel, Eckhard. History, Theology and the Biblical Canon: an Introduction to Basic Issues.
    www.biblicalstudies.org.uk/pdf/canon_schnabel.pdf
       
        

     
    Vydáno:15. 04. 2005


    Související články:
    Kdo a kdy napsal Tóru? (18.04.2006)
    Palestinský kánon - Tanak - rozpis (10.03.2005)
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 15. 04. 2005 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 47582 přečtení | Počet komentářů: 99 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.