Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Biblická proroctví

    Daniel IV - Daniel 9 - čtvrté proroctví , proroctví o spasiteli

    Bible - Proroctví -- Daniel IV - Daniel 9 - čtvrté proroctví, proroctví o spasiteli

    Daniel IV

    Daniel 9 - čtvrté proroctví Danielovo, proroctví o spasiteli

     

    9. kapitola knihy Daniel patří k nejdiskutovanějším proroctvím v Bibli.
    Předpovídá přesně rok smrti křesťanského mesiáše?
    Určuje dobu, kdy nastanou poslední dnové lidstva?
    Patří Danielovo proroctví mezi ty, která hledáme?
     Jsou zde předpovězeny konkrétní historické události,
     které se pak skutečně staly?

     

    Daniel 9

    V úvodu kapitoly Daniel nejprve zmiňuje proroctví Jeremjáše o sedmdesátiletém zpustošení Jeruzaléma. Podívejme se, jak zní část Jeremjášova proroctví:

    CEP[1] Jeremjáš 25:11-12
    Tak se stane celá tato země troskami a bude budit úděs. Tyto pronárody budou sloužit králi babylónskému po sedmdesát let.
    Až se naplní sedmdesát let, budu stíhat na králi babylónském a na onom pronárodu, totiž na zemi Kaldejců, jejich vinu, je výrok Hospodinův, a způsobím, že bude navěky zpustošena.

    V dalších verších se pak Daniel modlí za svůj lid a uznává jeho provinění vůči Bohu.[3]
    Je přerušen božím poslem Gabrielem, který Danielovi sděluje proroctví:

    CEP Daniel 9:24-27
         Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých.
    Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby.
    Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.
    Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.

    Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí."


    Je zmíněna doba sedmdesáti "týdnů", než dojde ke skoncování s nevěrností. Sedmdesát "týdnů" bude rozděleno na tři údobí:

    7 týdnů Doba od "vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi".
    62 týdnů Svízelné doby, ve kterých bude "vybudováno prostranství a příkop". Po jejich uplynutí bude  "pomazaný zahlazen a nebude již".
    1 týden Lid vévody, který přijde, uvrhne do zkázy město i svatyni, bude válka a pustošení. Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.

    Jak máme rozumět uvedenému proroctví? Co znamenají ony "týdny" a kdo je "pomazaný vévoda" či "pomazaný", který bude "zahlazen"?
     

    Týden - sedm dní či let?

    V překladu CEP čteme "Sedmdesát týdnů let",  v BKR[4]  je psáno "Sedmdesáte téhodnů". Většina anglických překladů uvádí standardní pojem "Seventy weeks" - sedmdesát týdnů.
     

    Hebrejský text WTT[5] používá pojem .
    Označuje periodu sedmi, například sedmi dnů či let:

    Z textu jednoznačně nevyplývá, o jakou časovou periodu se jedná. Proč Daniel užívá toto ojedinělé a nejednoznačné označení času? Proč nevyjádřil časový úsek v počtu let? V jiných proroctvích Daniel běžně počítá na roky a například hned v úvodu deváté kapitoly užívá standardního pojmu - rok.

    Jedno vysvětlení existuje. Jak už víme, Daniel navazuje na Jeremjáše, předpovídajícího sedmdesátileté porobení země Babylónem. Lidé však nemuseli Babylónu sloužit celých 70 let. K jejich hromadné deportaci došlo pravděpodobně v roce 587 př. n. l. V roce 536 př. n. l. Babylón ovládl Kýros a ukončil babylonské zajetí Židů, které tedy netrvalo déle než asi 50 let. Židé se mohli vrátit zpět, zůstali však nadále pod nadvládou Peršanů a později Ptolemáiovců a Seleukovců.
    Daniel musel vědět, že Jeremjášova předpověď sedmdesáti let v porobě neodpovídá skutečnosti. Babylonský exil Židů trval jen zhruba 50 let. Na druhé straně, nadvláda cizích mocností oněch sedmdesát let několikanásobně přesáhla, vždyť přetrvávala až do Danielovy současnosti (kniha Daniel byl napsána v létech 170 až 160 př. n. l.[7]). Daniel se tedy pokusil reinterpretovat Jeremjášových 70 let na 70 "týdnů let", tedy 70 x 7 tj. 490 let.[2]  Nepřímo to potvrzuje hned v úvodu kapitoly 9, kde píše "... já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi...". Daniel tedy "porozuměl" a prodloužil Jeremjášovo předpovídané porobení Židů ze sedmdesáti na 490 let. Toto období pak ve svém vlastním proroctví rozdělil na tři etapy a začlenil zmínku o pomazaném vévodovi a o zahlazení pomazaného.


    Pomazaný

    7 týdnů trvá doba od "vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi".
    V překladu CEP je psáno o pomazaném vévodovi,  v BKR  čteme o Mesiáši vývodovi, v řadě  anglických překladů se uvádí Anointed One, Prince či anointed leader - Pomazaný vůdce či vladař.

    Hebrejský text WTT používá pojmů
    [6]
    Tedy pomazaný vůdce.

    Po uplynutí 62 týdnů "bude pomazaný zahlazen a nebude již".
    V překladu CEP je psáno o pomazaném,  v BKR  čteme o Mesiáši, v řadě  anglických překladů se uvádí Anointed One - Pomazaný.

    Hebrejský text WTT používá pojmu pomazaný

    Nepíše se však již o vůdci či vladaři. Někteří křesťanští apologetové slučují obě postavy do jediné a automaticky považují pomazaného - mesiáše za křesťanského spasitele Ježíše. Nepsal však Daniel o zcela jiných postavách?
    Pojem messiah, mesiáš či pomazaný je v Hebrejské Bibli užíván v mnohem širším významu, než jaký mu později přisoudili křesťané. Mesiáš označoval člověka posvěceného k výkonu kněžské či panovnické funkce. Kdokoliv, kdo se ujal těchto funkcí, mohl být označen jako mesiáš.[2]

    Kdo byl pomazaným vévodou a který pomazaný měl být zahlazen?

    I. údobí

    CEP Daniel 9:25

    Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby.

    Význam verše není jednoznačný. Odkdy Daniel počítá 7 sedmiletí, tedy prvé období svého proroctví? Od okamžiku, kdy vyšla "slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma". A kde se dočteme o těchto slovech o obnově Jeruzaléma? O slovu, které se týká obnovy Jeruzaléma, píše hned v úvodu své kapitoly sám Daniel:

    CEP Daniel 9:2

    v tom prvním roce jeho kralování jsem já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách.

    Slovo nalezneme v Jeremjášově proroctví. To je ono slovo, od jehož vyřčení Daniel počítá 7 sedmiletí.
    Jeremjáš po své předpovědi exilu prorokuje obnovu města:

    CEP Jeremjáš

    29:10 Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylóna, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo.

    30:17-18 Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok Hospodinův. Nazývali tě zapuzenou: říkali o tobě: »To je ten Sijón, nikdo jej nevyhledává.«"
    Toto praví Hospodin: "Hle, změním úděl Jákobových stanů, slituji se nad jeho příbytky. Město bude vystavěno na svých sutinách a palác bude obýván podle svého řádu.

    31:38 "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy toto město bude opět vystavěno pro Hospodina, od věže Chananeelu až k bráně Nárožní.

    Z veršů plyne, že Yahweh  dal slovo svému lidu: Až uplyne 70 let jejich vyhnání, přivede je zpět do Jeruzaléma, město a chrám budou obnoveny.
    Kniha Jeremjášova byla pravděpodobně psána v rozmezí let 627 - 585 př. n. l., jiné prameny uvádějí přesněji rok 597 př. n. l. - dobu těsně po prvém obléhání Jeruzaléma (Jer 29:1). Texty však byly upraveny a doplněny ještě po návratu z exilu v roce 536 př. n. l.  Jeremjášova "předpověď"  porobení země Babylónem tedy nemusela být skutečnou předpovědí. Mohla být zapsána v době, kdy již začalo obléhání Jeruzaléma nebo dokonce až v prvních létech exilu, který začal roku 587 př. n. l. Jeremjáš pouze odhadl trvání exilu na 70 let, ale mýlil se, vyhnanství skončilo dříve. A součástí jeho proroctví bylo právě ono Hospodinovo slovo o obnovení Jeruzaléma. Slovo, které měl podle Jeremjáše pronést Hospodin ještě před exilem Židů.
    Daniel později koriguje nepřesnost Jeremjášovy předpovědi sedmdesátiletého exilu svými sedmi sedmiletími. 49 let již více odpovídá skutečné délce vyhnanství ( cca. 587 - 536 př. n. l.).
     

    Danielovo I. údobí sedmi sedmiletí se mohlo vztahovat k babylónskému zajetí  Židů zhruba mezi léty 587 až 536 př. n. l.

     

    První mesiáš

    I. údobí trvající sedm sedmiletí tedy začalo slovem Hospodina a skončilo návratem Židů z Babylónu zpět domů. S koncem I. údobí je spjat i prvý z mesiášů zmiňovaných v proroctví. Prvním mesiášem - pomazaným vévodou tedy mohl být sám Kýros (Cyrus), který osvobodil Židy ze zajetí. Izajáš se o něm jako o mesiáši přímo zmiňuje:

    CEP Izajáš 45:1

    Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: "Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány.

    Danielovým mesiášem však mohl být stejně dobře i Jóšua, poexilový velekněz (Ageus 1:1, Zacharjáš 3:1, 4:14). K této interpretaci se kloní i překladatelé CEP. V poznámce k postavě pomazaného ve verši Dan9:25 uvádějí, že "snad je míněn velekněz Jéšua (r.515, sr Za 4,14)...".

    Třetím kandidátem je podle Výkladů ke Starému zákonu [8]str.621 Zerubábel:
     

    V "pomazaném vévodovi" prvního údobí (tj. od zajetí po jeho ukončení) mohli čtenáři vidět buď Kýra (Iz 45,1), který propustil Boží lid ze zajetí (Ezd l,ln), nebo Zerubábela (Ag 2,23), který byl vůdcem lidu vracejícího se ze zajetí (Ezd 2,ln), anebo velekněze Jóšuu (Za 6,1 Inn), za něhož byl vybudován jeruzalémský chrám.

     

    Mesiášem z verše Daniel 9:25 je pravděpodobně míněna některá z poexilových postav žijících (podle Hebrejské Bible) v 6. století př. n. l. - král Kýros, velekněz Jóšua či vůdce Zerubábel.

     

    II. údobí

    I. údobí se sedmi sedmiletí se pravděpodobně vztahuje k babylónskému zajetí  Židů, které skončilo přibližně v roce 536 př. n. l.  Začít pak mělo II. údobí 62 sedmiletí. Kdy mělo podle výpočtu skončit?

    536 př. n. l. - 62 x 7 = 129 př. n. l.

    To je však již příliš vzdáleno době působení Daniela (asi 170 až 160 př.n.l). Proroci se většinou svými texty snažili ovlivňovat okolní společnost bezprostředně. Předpověď desítky či stovky let vzdáleného proroctví neměla žádný smysl.
    Jak si ukážeme v dalších kapitolách, Daniel skutečně směroval konec II. údobí do doby, ve které psal svůj text. Mýlil se tedy ve svém výpočtu 62 sedmiletí? To by nebylo nic neobvyklého. Víme, že tehdy ještě neexistoval žádný všeobecně platný systém počítání let. Dlouhé časové periody byly určovány jen přibližně synchronizací období vlád různých panovníků s významnými historickými událostmi.[13]

    Navíc je podle názoru řady odborníků v číslici 62 více symboliky než přesného vymezení času.

     

    II. perioda 62 sedmiletí představuje období mezi koncem židovského exilu a skutečným vznikem Danielova proroctví
    (polovina 2. stol. př. n. l.). Proroctví tak mělo oslovit Danielovy současníky a posílit je v období strádání a poroby.

    Proč jsme si jisti, že II. údobí skutečně mělo končit přibližně v polovině 2. stol. př. n. l.? To nám ukáže identifikace dalších postav vystupujících v proroctví.

     

    Druhý mesiáš

    Po uplynutí II. údobí, šedesáti dvou sedmiletí, "bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde".

    Onias III

    Řada badatelů vidí v pomazaném-mesiáši postavu Oniase III. Byl to poslední vysoký  kněz pocházející z linie lévijců. Onias byl zavražděn v době, kdy sílil vliv Antiocha.[2]

    Také překladatelé CEP ztotožňují postavu zahlazeného spasitele s veleknězem Oniasem. V poznámce uvádějí, že "zde jde spíše o velekněze Oniase III. zavražděného r. 170 př. Kr.".

    Stejný názor nalezneme ve Výkladech ke Starému zákonu [8]str.621 :

    Druhé údobí ...  Končí smrtí dalšího "pomazaného", v níž mohla být právem spatřována vražda velekněze Oniase III. r. 170 př. Kr. Za vévodu, který během třetího údobí uvrhne zemi do zkázy a v polovině tohoto období znesvětí chrám, mohl (a patrně také měl) být pokládán Antiochos IV. Epifanés ...

    Jošua

    Verš bývá často vykládán jako předpověď smrti pomazaného. V hebrejském textu WTT je použito pojmu , který může sice znamenat odetnutí části těla či zabití. Smysl však může být i metaforický - ignorovat, vydělit či vyloučit z (něčeho), viz. např. Ge17:14 či Mal 2:11-12).

    Ve vysokém kněžském úřadu vystřídal Oniase jeho bratr Jošua (Jáson). Intrikami a poskytnutím finančního daru králi Antiochovi (2 Mak 4:7-26) získal Jošua nejvyšší kněžský úřad - byl pomazán.  Během svého tříletého působení se snažil helenizovat židovskou obec. V roce 172 př. n. l. byl vystřídán Menelaem, který nabídnul králi vyšší úplatek. Jáson uprchl a vrátil se teprve po Antiochově smrti.

    Podle jiných odborníků (např. Muller[10] ) byl Jáson oním pomazaným, který nebyl zabit, ale vyhnán (2 Mak 5:7-8). Stalo se tak právě v době, kdy mohl Daniel psát své proroctví.

    Menelaos

    Jošua se netěšil ze svého úřadu dlouho. Nahradil ho Menelaos, který nabídnul Antiochovi odvádění vyšších daní. Nechal zavraždit dříve sesazeného Oniada a část daní zaplatil z chrámového pokladu. To vyvolalo povstání v Jeruzalémě a Menelaos  strávil zbytek svého funkčního období v Antiochii.[11]
    Pokud se podíváme pozorněji na smysl veršů Dan 9:26, mohl být pomazaným i on.

     

    Bude zahlazen a nebude již?

    Zajímavý je ve verši Dan 9:26 dovětek překládaný CEP jako "... a nebude již." Jaký měl asi smysl? Vždyť je jasné, že pokud bude mesiáš zabit, tak již nebude. Proč tedy verš končí tímto nadbytečným dodatkem?

    V CEP se píše "...bude pomazaný zahlazen a nebude již."

    V příslušném hebrejském textu WTT čteme "... bude pomazaný zabit/vydělen a nic pro něho/patřit jemu".


    Co znamenají poslední slova? Původní text byl pravděpodobně v těchto místech poškozen.[9] Chybějí další slova, která by dávala sdělení smysl.
    Daniel mohl upozorňovat na to, že zabitý Onias reprezentoval posledního legitimního židovského kněze.[2]

    Poznámka NET Bible[12] uvádí, že poslední slova verše mohou informovat o ztrátě podpory či pomoci pomazanému v době jeho oddělení. Tento překlad by více ukazoval na kněze Jošuu, případně Menelaa. Většina překladů dnes uvádí text ve smyslu "pomazaný bude oddělen a nebude mít nic". To může trefně vyjadřovat situaci Jošuy, který ztratil podporu lidu i krále a byl vyobcován. Také Menelaos musel z Jeruzaléma prchnout do Antiochie a odtud vykonávat funkci velekněze. Byl tedy "oddělen" a "neměl nic", tedy pražádnou podporu Židů.

    V BKR čteme "...zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí". Tento překlad někteří čeští apologetové vydávají za předpověď toho, že pomazaný-mesiáš vstane z mrtvých. Jedná se však pouze o volnou improvizaci překladatelů, která nemá oporu v žádném zdrojovém textu Bible. Zřetelně se zde prosadila snaha ztotožnit pomazaného s křesťanským spasitelem Ježíšem.
     

     

    Pomazaného z verše Daniel 9:26 můžeme ztotožnit s jedním
    z veleknězů úřadujících za vlády Antiocha Epifanése.
    Mohl to být Onias III, Jošua či Menelaos.

     

    III. údobí

    Po uplynutí II. údobí, bude usmrcen spasitel a přijde vévoda nesoucí zkázu.

    CEP Daniel 9:26-27

    Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již.
    Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.
    Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.

    Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí."

    Antiochos IV. Epifanés byl syrským králem v období 175-164 př. n. l. Dobyl Jeruzalém, zakázal judaismus a snažil se nastolit uctívání řeckých bohů. Proto byl hebrejci nenáviděn a Daniel jej ve verších Da11:21 nazývá Opovrženíhodným.

    Podle 1.knihy Makabejských král Antiochos zaútočil na Jeruzalém s velkou přesilou. Vnikl do chrámu a vzal zlatý oltář s dalším vybavením.

    Antiochos nechal obsadit Jeruzalém.  Zakázal uctívání Yahweho, nastolil kult Dia Olympského a koncem roku 167 př. n. l. zneuctil jeruzalémský chrám postavením řeckého oltáře s modlou.[9]
    Podle Židovských starožitností[14] král vstoupil do Jeruzaléma a "slibujíc mír, zmocnil se města zradou... a příkazem vyplenit jeho bohatství si troufl porušit svazek který sám  vytvořil...". V knize 1.Makabejských[15] (1.Mkk 1:29) se dočteme, že král vyslal do judských měst výběrčího daní. Ten slíbil Jeruzalému mír a když  mu uvěřili, znenadání na město udeřil a vyplenil.
    Je zcela zřejmé, že Daniel popisuje uvedené události.
     

    Poslední sedmiletí představuje období ovládnutí Jeruzaléma
    syrským králem Antiochem IV.
    Byl oním vévodou přinášejícím zkázu městu a svatyni.

    To, že proroctví míří do období vlády Antiocha IV. , vyplývá i z předchozí 8. kapitoly knihy Daniel. Právě zde je "proroctví" završeno popisem vlády nestoudného krále, který zrušil každodenní oběť (Dan 8:11). Není to nikdo jiný než Antiochos. A také proroctví naší 9.kapitoly kulminuje vládou pustošitele, který zastaví obětní hod.

     

    Čas konce

    CEP[1] Daniel 9:24
         Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých.

    S koncem III. období končí také trvání sedmdesáti týdnů let. Má nastat konečné skoncování s nevěrností a nastolena věčná spravedlnost. Kdy tedy k tak významné události mělo dojít?

    Zkusme porovnat historické události a předpověď:

    Daniel 9:26
    Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.
    170 př. n. l. - pomazaný Onias III. je zabit.

     

    Daniel 9:27
    Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí."
    167 př. n. l. Antiochos IV. zasvěcuje chrám Diovi, zakazuje judaismus, nutí obětovat řeckým bohům

    Za začátek posledního sedmiletí tedy můžeme považovat rok 170 př. n. l. V polovině sedmiletí, v roce 167 př. n. l. zakazuje Antiochos obětování Yahwemu. A kdy tedy sedmiletí končí? V roce 163 př. n. l. Tehdy mělo být podle proroctví skoncováno s nevěrností, zapečetěny hříchy, nastolena věčná spravedlnost.
     

    Ke skoncování s nevěrností k Bohu
    mělo podle veršů Daniel 9 nastat
    přibližně okolo roku 163 př. n. l.
    Toto proroctví se nenaplnilo.

    Připomeňme, že Daniel předpovídá konečné zúčtování v roce 163 př. n. l. i v kapitole 11 a 12.

     

    Shrnutí

    V 9. kapitole biblické knihy Daniel je na dvou místech zmíněn spasitel-mesiáš. Nejedná se však o křesťanského mesiáše Ježíše ale o konkrétní  postavy žijící podle Hebrejské Bible v 6. a 2. stol. př. n. l.
    Prorok předpovídá éru trvající 70 sedmiletí, která bude ukončena nastolením věčné spravedlnosti.  Éru dělí na tři údobí:
    I. údobí (7 sedmiletí) se vztahuje k babylónskému zajetí  Židů zhruba mezi léty 587 až 536 př. n. l.
    II. údobí (62 sedmiletí) začíná návratem Židů zpět do Jeruzaléma.
    III. údobí (1 sedmiletí) představuje období ovládnutí Jeruzaléma syrským králem Antiochem IV.
    Éra trvající symbolických 70 x 7 let má končit zhruba v roce 163 př. n. l. Tehdy Yahweh skoncuje s nevěrností, zapečetí hříchy a nastolí věčnou spravedlnost.

    Proroctví lze zařadit do kategorie ex eventu. Autor svůj text antedatoval - ve čtenáři vzbuzuje dojem, že své proroctví v 9. kapitole píše ještě před babylonským zajetím Židů (6. stol. př. n. l.). Podle většiny odborníků byla kniha Daniel napsána až v polovině 2. stol. př. n. l. ( kapitoly 7 až 12 v roce 164 př. n. l.).
    Verše kapitoly 9 se za proroctví pouze vydávají. Jejich autor "předpověděl" události které znal z historie nebo je dokonce sám prožil. Pouze je zahalil do pláštíku prorocké symboliky. 
    Skutečná předpověď je zde pouze jedna. Yahweh skoncuje s nevěrností a nastolí konečnou spravedlnost. Mělo se tak stát  s koncem vlády Antiocha IV. (2. stol. př. n. l.). Toto jediné skutečné proroctví se nevyplnilo. O důvodech, proč autor veršů takto činil, jsme již psali (viz Biblická prorctví I.).

     


    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [2] Revealing Daniel www.2think.org/hundredsheep/bible/comment/daniel.shtml
    [3] Podle [2]  jsou verše velice podobné těm v apokryfní knize Báruch 1:15-2:19. Doba vzniku textu Báruch není jednoznačně určena. Nelze tedy zatím stanovit, který text je původní.
    [4] Bible svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613.  /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks.
    [5] Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 - 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) - Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. V elektronické formě BibleWorks. /BHS či WTT/
    [6] R.Laird Harris,Gleason L. Archer Jr., Bruce K. Waltke. 1980. The Theological Wordbook of the Old Testament. V elektronické formě SW BibleWorks.  /TWOT /
    [7] Kniha sama se vydává za text psaný v Babylónu během židovského exilu (586 až 536 př. n. l.). Podle většiny odborníků však byla kniha napsána v roce 164 př. n. l. Viz. např. Revealing Daniel www.2thing.org/hundredsheep/bible/comment/daniel.shtml
    [8] Bič, Balabán a další, Starozákonní překladatelská komise.Výklady ke Starému zákonu, díl IV. Karmelitánské nakladatelství 1988. 2.vydání
    [9] Williams Kyle. Daniel is False Prophecy. 1999. www.hotcom.net/users/shagbark/daniel.html
    [10] Muller Bernard. Daniel and Revelation, a critical study.
    www.geocities.com/b_d_muller/danrv.html
    [11] Nidlova. Dobové pozadí NZ. www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-DPNZ.html
    [12] NET Bible, poznámka 69 verše Dan 9:26. www.bible.org/netbible/dan9.htm
    [13] Daniel's "Time of the End". www.2think.org/hundredsheep/bible/timeoftheend.shtml
    [14] Josef Flavius. Antiquities (Židovské starožitnosti). Kniha XII, 5:4
    [15] První Makabejská. 1:29-33. www.dumbible.cz/v1/index_soubory/CEP/1Mak.htm

    Vytvořeno: 05.01.2006


    [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 05. 01. 2006 | Aktualizováno: 22. 03. 2010 | 20221 přečtení | Počet komentářů: 84 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz