Postavy v Bibli - Mesiáš I

Mesiáš v Hebrejské Bibli

V Hebrejské Bibli nalezneme celou řadu zmínek o postavách označených jako mesiáš. Kdo byli tito mesiášové? Mají něco společného s novozákonní postavou Ježíše Krista?

Bible názorně ukazuje vývoj lidské víry ve spasitele, zachránce, mesiáše resp. Mesiáše^[b]. Nejprve to byl jen reálný člověk  pomazaný k výkonu své funkce - mesiáš. Později se zrodila víra v obnovu národa, království či celého světa vyvoleným člověkem - Mesiášem. V křesťanském Novém zákoně je pak za Mesiáše považován Bůh v postavě Ježíše Krista, tedy Ježíše Pomazaného.
Pro pochopení významu postavy mesiáše je nutné číst biblické texty v kontextu historie.

Pomazaní králové, kněží a proroci

Hebrejský výraz transkribovaný jako (moshiach, messiah, mesiáš apod.) znamená pomazaný (angl. annointed one): Pojem je odvozen od hebrejského pomazat משח .

Mesiáš  מָשִׁיחַ  byl člověkem pomazaným svatým olejem k výkonu kněžské, panovnické či prorocké role.^[a] Kdokoliv, kdo se ujal těchto funkcí, mohl být označen jako mesiáš. ^{[2] [3]}
Mesiášem jsou v Hebrejské Bibli označeny postavy králů, vysokých kněží i bojovníků,  nikdy však nadpozemské bytosti. Mesiáše zde nalezneme na 38 místech: jsou to 2 patriarchové, 6 vysokých kněží, perský král Kýros a 29 izraelských králů.

Lidé věřili, že pomazaný člověk - mesiáš je pod boží ochranou, je Bohem vyvolen k vladařské či kněžské funkci.  Pomazaný se stával legálním zástupcem Boha na zemi, zůstal však stále člověkem z masa a kostí, s klady ale i nedostatky.

Rituál pomazání se prováděl na celém starověkém Blízkém východě. V Babylónii a Asýrii byli lidé symbolicky potíráni sezamovým olejem při svatbách, uzavírání smluv nebo propouštění otroků. Pomazaným kněžím patřilo významné místo v babylonské společenské hierarchii. V mýtu o Gilgamešovi byla pomazána i archa.  

Také v Hebrejské Bibli čteme o pomazávání kněží, králů, proroků ale také předmětů či staveb:

Texty Hebrejské Bible byly psány v různých dobách, za různých okolností a s rozličnými cíly. Pro pochopení významu postavy mesiáše je třeba daný biblický text vždy chápat v historických souvislostech doby jeho vzniku.
Severní království Izraele zaniklo na konci 8.stol. př.n.l. pod útoky Asyřanů. Mnoho obyvatel začalo přesídlovat na jih do sousedního Judského království. Z chudého Judska se postupně stávala zalidněná země. Davidovská dynastie začala z hlavního města Jeruzaléma vládnout nejen Judejcům ale i početným přistěhovalcům z bývalého Izraele. S cílem sjednotit národnostně a nábožensky své poddané nechali vládcové přepracovat národnostní ideologii v textech, které se později staly základem Hebrejské Bible. Ve stínu mocné Asýrie bylo důležité dodat lidem víru v jejich pevné kořeny, v pradávnou existenci mýtického jednotného království Izraele pod boží ochranou Hospodina -Yahweho a správou jím posvěcených králů, kněží a proroků. To byli první mesiášové.

Podle Hebrejské Bible byl prvý legendární král Izraele Saul pomazán Hospodinem prostřednictvím proroka Samuela. Později Samuel pomazal i krále Davida. Všichni další králové z jeho linie byli považováni za Hospodinem pomazané - mesiáše.

V Tóře (prvních 5 knih Hebrejské Bible) se žádná zmínka o mesiáši nevztahuje k nějakému neznámému očekávanému spasiteli, ať člověku či dokonce bohu.^{[4] [6]} Pojem mesiáš byl spojen vždy s konkrétní historickou postavou.

Biblickým knihách Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium a spisům Předních proroků (Jozue, Soudců, Samuelovy, Královské) jsou cizí představy o příchodu konce věku a úloze božského či lidského spasitele. Pojem mesiáš-pomazaný je jen označením konkrétních postav známých z historie pomazaných k výkonu své vladařské či kněžské funkce.

Král zachránce

Judea strádala pod nadvládou Asyřanů a nakonec se vzbouřila. Byla však poražena a Jeruzalém r. 701 př.n.l. obležen vojsky krále Sinacheríba. Judský král Chizkijáš se musel draze vykoupit aby město uchránil před vypleněním. Za jeho vlády došlo k významným náboženským reformám a započala centralizace náboženského kultu do jeruzalémského chrámu. Lidé hledali pomoc a naději v těžké době asyrského útlaku. Začala v nich klíčit víra v příchod krále, který potrestá utlačovatele, obnoví židovské království a navrátí svému lidu náboženskou i národnostní svobodu. Podle tradice působili v těchto dobách proroci  Micheáš a Izajáš. Mnozí jejich texty mylně vykládají za proroctví  příchodu božského Mesiáše.

Prorok Micheáš

Prorok Micheáše podle tradice povzbuzoval svůj lid v dobách bojů s asyrskou velmocí. Měl být na konci 8.stol.př.n.l. svědkem konce Severního království Izraele a v zániku Samaří (hlavního města) vidět boží trest za zkaženost panstva.

V knize připisované tomuto proroku čteme o naději v příchod někoho, kdo v posledních dnech přinese zákon a někoho, kdo přinese slovo boží. Nejsou však spojováni s pojmy mesiáš či pomazání.

Biblická kritika však ukázala, že text knihy je složen z mnoha vrstev, které pocházejí z rozmezí 8. až 3.stol.př.n.l. Je otázkou, kdy byly jednotlivé verše skutečně napsány.

Micheáš předpověděl příchod vládce Izraele z judského rodu Betléma efratského, který ochrání zemi před útokem Asyřanů. Později byl text chybně chápán jako předpověď narození Mesiáše v Betlémě.
Ani závěr proroctví se nenaplnil. Proti útokům Asyřanů se nepostavilo žádných sedm judských vojevůdců, bylo by to zbytečné. Roku 612 př.n.l. byli totiž Asyřané přemoženi Babyloňany a jejich hlavní město zničeno.

Prorok Izajáš

Za klasickou předpověď příchodu krále/mesiáše/spasitele a nastolení všeobecné spravedlnosti bývají někdy považovány verše Izajáše:

Izajášovy kapitoly 7 až 11 byly občas chápány jako předpověď příchodu spasitele světa v posledním věku. Izajáš jej však pojmem mesiáš nenazývá. Funkce mesiáše je v Izajášovi určena pouze izraelskému bohu Yahwemu. A navíc se nejedná o obecnou předpověď do daleké budoucnosti.
Celý kontext Izajášova proroctví ukazuje, že oním králem - proutkem z pařezu Jišajova, je zcela konkrétní osoba tehdejší doby - Chizkiáš, syn judského krále Achaze (cca. 715-690 př.n.l.). Izajáš se snaží ve svých čtenářích posílit víru v to, že těžká doba (expanze Asýrie) skončí ještě dříve, než dospěje Achazův syn Chizkijáš (viz také Biografie dle nepochopených proroctví). "Mesiášské" verše vztahující se ke králi Achazovi a jeho synovi, byly psány zhruba na přelomu 8. a 7.stol. př.n.l. (tzv. proto-Izajáš) - viz. Izajáš.

Spisy Micheáše a Izajáše nejsou mesiášské i když byly později takto chápány. Motiv o výhonku lze nalézt i v knize Jeremjáš (Jr 23:5-6) a podle některých odborníků se jedná o pozdní vsuvky z doby poexilového guvernéra Zerubábela. Jednalo se o snahu potvrdit právo potomků krále Davida na trůn.^[9]

Až do konce 7.stol.př.n.l. byl mesiášem označován vždy konkrétní člověk - král, kněz či prorok. Myšlenka příchodu neurčitého zachránce a spasitele v daleké budoucnosti byla autorům biblických textů zcela cizí.

Pokračování - Mesiáš - Spasitel v Hebrejské Bibli.

Vytvořeno: 22.01.05