|
Mýty a skutečnost - hvězdářství - Mléčná dráha II.
Mléčná dráha - praktické pozorování
Co je úchvatnějšího na nočním nebi než tajemná Luna a
nekonečný stříbřitý pás - Mléčná dráha? Kotouč či srpek Luny
můžeme dobře pozorovat i z osvětlených ulic měst. Spatřit Mléčnou dráhu
je však obtížnější.
Pozorování
Mléčnou dráhu můžeme dobře pozorovat, jen pokud náš zrak není oslněn
okolním osvětlením a obloha je skutečně tmavá. Poblíž městských aglomerací
ji buď nemůžeme spatřit vůbec, nebo jen velmi nezřetelně.
Mezi vhodné oblasti patří Beskydy nebo Šumava. Pokud si najdeme
místo dostatečně odstíněné od svitu civilizace, překvapí nás
krása a majestátnost nebeské řeky.
|
|
Obr. Mléčná dráha.[1] |
Nejlepší doba ke sledování Mléčné dráhy je v létě při tmavé obloze.
Její "letní část" je mnohem výraznější než ta "zimní". Nejasnější část
Mléčné dráhy nalezneme v létě nad JZ obzorem. Nad severním obzorem je
pás jen slabě patrný, naproti tomu v nadhlavníku jiskří jako rozsypanými
diamanty a stejně tak se Mléčná dráha odráží od temného nebe směrem k
jihu, kde se větví v celé řeky, plné temných zálivů.
Nejvýraznější partie
Mléčné dráhy však leží na jižní nebeské báni a v našich zeměpisných
šířkách je můžeme pozorovat jen z malé části.[2]
Z pólu k rovníku
Na zeměpisných pólech lze na nočním nebi spatřit jen omezený počet souhvězdí.
Jedná se o souhvězdí cirkumpolární, obtočnová. Nikdy nezapadají za obzor
a stále se otáčejí v kruhu kolem nebeského pólu (kolem hvězdy Severky)
ležícím přímo nad námi v nadhlavníku. Mléčná dráha se zde klene
vysoko, ale nadhlavníku nikdy nedosáhne. Je viditelná po celou polární noc,
ovšem stále jen jedna její půlka. Na severním pólu jedna polovina, na jižním
pólu druhá. V Mléčné dráze jižní nebeské klenby leží mezi ekliptikálním souhvězdím
Střelce a Štíra jeden z nejnádhernějších jejích úseků
včetně tzv. Velké trhliny. Mléčná dráha
severní nebeské klenby je méně výrazná a nese např. souhvězdí Labutě. Všechna
tato souhvězdí mají významné místo v tradicích našich předků.
Pokud putujeme ze severu přes naše zeměpisné šířky směrem na jih, mění se
souhvězdí i vzhled Mléčné dráhy. Na rovníku pak lze postupně během roku spatřit
všechna existující souhvězdí a žádné již není cirkumpolární - každé se
někdy skryje za obzor a pak opět vyjde. Stejně tak bychom zde
mohli postupně během roku spatřit celou Mléčnou dráhu.
V zeměpisných šířkách
mezi obratníky Raka a Kozoroha (cca. 23°) můžeme spatřit v
určité části noci Mléčnou dráhu klenoucí se přímo nad našimi
hlavami. Mléčná dráha tehdy prochází nadhlavníkem. Ceremoniální centra starých Mayů ležela v těchto
zeměpisných šířkách (zhruba 15 až 20° SŠ). Mléčná
dráha jim v určitých nočních hodinách zářila vždy kolmo k obzoru a klenula se
přes nadhlavník od obzoru k obzoru.[6]
S výjimkou dvou měsíců mohli každou noc vidět Mléčnou dráhu
klenoucí se přes nadhlavník od obzoru k obzoru. V období dešťů viděli
severní část a v období sucha jižní část Mléčné dráhy. V určitém období
dokonce Mléčná dráha stála kolmo k obzoru dvakrát do noci. Za
soumraku v období sucha se Mléčná dráha klenula vysoko nad
oborem. Během období dešťů se téměř dotýkala horizontu.[9]
Mléčná dráha tak odměřovala roční období ale i mnohem delší
časové cykly trvající desítky, stovky i tisíce let. Není divu, že právě Mayové měli Mléčnou dráhu v
centru svého kultovního života. |
|
Obr. Mléčná dráha stojí kolmo k obzoru.[4] |
Mléčná dráha se z různých míst naší země představuje v rozličných
podobách. Vždy je klenotem nočního nebe, plná tajemství, kolébka našeho
světa a nespočtu světů jiných.
Pro pozorovatele v České republice je
Mléčná dráha nejkrásnější v létě, v souhvězdích Střelce (Sagittarius -
Sgr) a Štíra (Scorpius - Sco) i když je viditelná pouze z části a
nízko nad jižním obzorem.[d]
Z Evropy můžeme v
průběhu roku pozorovat většinu Mléčné dráhy, její jižnější oblasti ale
zůstávají trvale pod obzorem. Výše nad obzorem je Mléčná dráha zdobena
souhvězdím Labutě (Cygnus - Cyg). V období od konce července do září lze již po setmění
spatřit souhvězdí Labutě vysoko na obloze. Svým tvarem připomíná
majestátního nebeského ptáka
letícího Mléčnou dráhou. Ve výrazných hvězdách souhvězdí lze rozeznat
také velký nebeský kříž či meč ochránce našeho světa. Nejjasnější hvězda Deneb je podle tradice
přísnou strážkyní našeho Slunce i Země.[5]
Začíná zde systém temných mlhovin, který se
táhne až do souhvězdí Střelce a rozděluje letní Mléčnou dráhu na dvě
části. Tmavé místo v srdci Mléčné dráhy je označováno jako Velká trhlina a jde o komplex neprůhledných oblaků
mezihvězdného plynu a prachu. Se systémem Velké trhliny souvisí i nápadné zjasnění Mléčné
dráhy v souhvězdí Štítu. Právě tady se nachází „průzor“ mezi
oblaky mezihvězdné látky, skrz nějž vidíme do blízkosti středu naší
Galaxie.
Galaxie Mléčná dráha
Stříbrný pás táhnoucí se
nebeskou klenbou je lidem znám již
od nepaměti. Mléčná dráha vždy byla předmětem řady mýtů a jedním z klíčových
nebeských objektů. Bývala uctívána a lidé věřili, že má spojitost s
lidskými dušemi a vznikem i zánikem života.[6]
Materiální
podstatu Mléčné dráhy jsme začali tušit až po vynálezu dalekohledu. Nyní víme, že
jde o velké množství slabých hvězd, které splývají v mlhavý pás. Takto
září naše Galaxie, ohromný systém stovek miliard hvězd, planet, plynu,
prachu, černých děr a temné hmoty. Hvězdy jsou ve vesmíru shromážděny v
hvězdných ostrovech, kterým říkáme galaxie. Název pochází z řeckého
výrazu pro mléčnou dráhu - galaxis.
Naši Galaxii vidíme na noční obloze jako Mléčnou dráhu a
označujeme ji velkým počátečním písmenem. Plný název je Galaxie
Mléčná dráha.
Při pohledu triedrem nám mlhavost
Mléčné dráhy mizí a vidíme velké množství méně jasných hvězd. Při
pohledu na třpytící se nebeskou řeku se vlastně díváme do oblasti disku naší Galaxie, kam se při pohledu ze Země promítá
většina hvězd z ramen Galaxie Mléčné dráhy.
Obr. Pravděpodobná podoba naší galaxie při pohledu z
Galaktického pólu.[3]
K naší Galaxii patří všechny hvězdy, které vidíme jednotlivě na
obloze prostým okem. Nacházíme se uvnitř této hvězdné soustavy, poblíž
její roviny, ve vzdálenosti asi 25 000 světelných let od centra Galaxie.
Mléčná dráha je tedy naší Galaxií viděnou od jedné z jejích hvězd -
našeho Slunce. Nacházíme se blízko roviny souměrnosti disku Galaxie,
takže Mléčná dráha rozděluje oblohu na dvě stejné poloviny. Prochází
přibližně 30 souhvězdími.
Světelný pás Mléčné dráhy je pohledem do roviny naší Galaxie. Ta je
jednou z miliard galaxií a patří mezi galaxie spirální. Jde o nápadně
zploštělý útvar ve tvaru tenkého disku, který měří na délku více než 100
000 světelných let. Koncentrace hvězd klesá téměř plynule od centra k
okraji. Při pohledu shora vykazuje nápadnou spirální strukturu s jasnou
centrální oblastí (galaktické jádro).[4]
Vidíme zejména dvě ramena Galaxie: rameno Střelce a rameno Orionu. Jako
pás se jeví proto, že naše Galaxie má tvar disku a my se na něj díváme
zevnitř, z místa, které je o něco blíže okraji než středu. Pokud středem
disku galaxie proložíme rovinu, vytváří na nebeské klenbě galaktický
rovník. Tato myšlená čára je osou Mléčné dráhy.
Galaktický rovník
Galaktický rovník (galaktický kruh) je průsečnice
galaktické roviny s nebeskou sférou. Je to hlavní kružnice, která půlí
Mléčnou dráhu. Galaktický rovník je k zemskému rovníku nakloněn o 62°.
Rovník je pomyslná čára vedoucí po povrchu kulového rotujícího tělesa, v
našem případě nebeské klenby. Jsme uvnitř Galaxie a tudíž se Mléčná
dráha vine po nebi v kruhu kolem nás. Její polovina je vždy skryta za
horizontem.
Polohu galaktického rovníku na nebi si lze představit jednoduše: Je
to čára vedená středem Mléčné dráhy. Na nebeské klenbě vytváří kružnici
podobně, jako ekliptika (dráha Slunce po nebeské klenbě). Galaktický
rovník a ekliptika svírají úhel zhruba 60° a na obloze se
protínají ve dvou bodech - v souhvězdí Střelce a v protilehlém souhvězdí
Blíženců.
Při pozorování nebes tedy Slunce dvakrát ročně přechází po
ekliptice přes
Galaktický rovník, přes středovou osu Mléčné dráhy. Podobně přes Mléčnou
dráhu občas přecházejí i planety naší sluneční soustavy. A samozřejmě
Luna, ta se koupá v nebeské řece dvakrát měsíčně (zhruba každé dva
týdny). A vždy se to děje v Souhvězdí Střelce nebo v souhvězdí Blíženců
(nad Orionem).
|
|
Obr. Panoráma mléčné dráhy s vyznačenými
souhvězdími.[4] |
Na nebeském glóbu (my
jsme uprostřed této myšlené koule [b])
si lze představit tři kružnice (viz obr. vpravo). Nebeský
rovník (Celestial equator) - průmět zemského rovníku na
nebeské sféře.
Ekliptika (Ecliptic) - průmět dráhy Slunce na nebeské
sféře.
Galaktický rovník (Galactic equator) - průmět roviny
Galaxie na nebeské sféře.
Galaktický rovník se
protíná s ekliptikou v
souhvězdí Střelce a Blíženců. Znamená to, že Slunce, Měsíc a
planety při svém putování občas přecházejí přes Mléčnou dráhu.
Vždy v souhvězdí Střelce nebo souhvězdí Blíženců.[c] |
|
Obr. Tři astronomické souřadnicové systémy -
galaktický, ekliptický a rovníkový. Primární směr ekliptického a
rovníkového systému tvoří jejich průsečík - bod jarní
rovnodennosti. Primární směr galaktického systému je určen
středem Galaxie. Polohu nebeských těles lze udávat v
galaktických souřadnicích (l - galaktická délka, b - galaktická
šířka).[8] |
Nebeský (též světový, zemský) rovník se protíná s ekliptikou
v bodě jarní a podzimní rovnodennosti. V současné době leží
jarní bod rovnodennosti v souhvězdí Ryb, ačkoliv bývá označován
znakem souhvězdí Berana. Před dvěma tisíci lety se totiž
nacházel v souhvězdí Berana, ze kterého se v důsledku precese
zemské osy přesunul do souhvězdí Ryb a takto se postupně bude
posouvat i dále. To znamená, že nastane doba, kdy bude bod
rovnodennosti ležet v souhvězdí Střelce resp. Blíženců, a všechny
tři kružnice na nebeské sféře se protnou ve dvou společných
bodech.
Kdy tato konstelace
nastane? Přibližně za 6300 let. Zhruba tak dlouho potrvá
precesní posun bodu rovnodennosti ke galaktickému rovníku. Okolo
r. 8330 bude stát Slunce při jarní rovnodennosti v místě, kde se
kříží ekliptika, nebeský rovník a galaktický rovník. |
|
Obr. Jarní rovnodennost v roce 8330. Slunce stojí v
jarním bodě a zároveň centru Mléčné dráhy. Slunce leží přímo v průsečíku
ekliptiky s nebeským rovníkem a galaktickým rovníkem. Blízko se nachází
Venuše, Jupiter, Merkur a Mars.[a] |
Pro zajímavou konstelaci nemusíme putovat časem až do devátého
tisíciletí. Již dnes lze pozorovat na nebi neméně pozoruhodný jev.
Zimní slunovrat a Slunce v Mléčné dráze
Žijeme v době, kdy galaktický rovník kříží ekliptika ve svých bodech
zimního a letního slunovratu. Po mnoha tisících let se vlivem precese
zemské osy posunul zimní a letní bod po ekliptice až do místa jejího
křížení s galaktickým rovníkem. V praxi to znamená, že v době zimního a
letního slunovratu stojí Slunce právě v ose Mléčné dráhy.
Zvláště důležitý z hlediska odměřování časových cyklů je zimní
slunovrat. Stěžejním místem Mléčné dráhy je Velká trhlina
ukazující centrum Galaxie. A právě v naší době leží Slunce během zimního slunovratu
nad Velkou trhlinou Mléčné dráhy.
Obr. Dne 21. 12. 2012, v době zimního slunovratu, stálo Slunce v ose
Mléčné dráhy či přesněji v galaktické rovině. Slunce zářilo jako
oslepující démant na pozadí pásu Mléčné dráhy. Jde o model (ve dne,
ozářeni Sluncem, samozřejmě nemůžeme Mléčnou dráhu spatřit).[a]
|
Slunce prochází přes střed Mléčné dráhy (tj. galaktickou osu či
rovinu) dvakrát ročně. V naší době se tyto přechody dějí právě v období
letního a zimního slunovratu. A během zimního slunovratu, který patří
mezi nejvýznamnější časové milníky roku, přechází Slunce přes Mléčnou
dráhu v místě středu naší Galaxie. Mnohé tradice přisuzují tomuto jevu
velký význam - nebeské hodiny ukazují dvanáctou hodinu věku člověka.
Mléčná dráha tak funguje jako nebeský ciferník, na kterém Slunce
ukazuje časové cykly trvající desítky tisíc let. Změny
vyvolávané precesí, tedy komíháním zemské osy, jsou značně
pomalé a znatelné až v horizontu desítek let. Někteří badatelé
vztahují přechod Slunce středem Galaxie právě na den zimního
slunovratu 21. 12. 2012. Toto datum může být koncem časového
cyklu starých Mayů a začátkem cyklu nového. Přesný rok není
důležitý. Každopádně v těchto létech dochází k nebeskému jevu,
který podle tradice ukazuje dvanáctou hodinu, kdy jeden věk
lidstva končí, aby byl nahrazen věkem novým. |
|
Obr. Zimní slunovrat 22. 12. 2019. Slunce bude procházet
po ekliptice přes galaktickou osu u středu Galaxie. Ekliptika
protíná galaktickou osu již několik let právě v bodě slunovratu.[a] |
Následující -
Mléčná dráha
a střed světa
|
[a] |
Stellarium 0.16.1
Stellarium Developers.
http://stellarium.org/
|
[b] |
Přesněji řečeno středem
galaktického systému je střed Slunce. Středem ekliptického a
rovníkového systému je střed Země. |
[c] |
Dráha Měsíce je odkloněna od
dráhy Slunce (ekliptiky) asi o 5°. |
[d] |
Souhvězdí Střelce a Štíra leží
blízko nebeského rovníku. Nebeské objekty v blízkosti nebeského
rovníku jsou viditelné téměř na celé zemi, ale kulminují v
zenitu jen v tropických oblastech.
V České republice nelze spatřit
celé souhvězdí Štíra a jeho bodec je viditelný pouze za výjimečných
pozorovacích podmínek. Celý ocas Štíra je skryt pod jižním
horizontem. Bodec lze spatřit od května do srpna jen velice
nízko nad obzorem. Při jeho deklinaci -37° se v České republice
na 50° severní šířky dostává maximálně 3° nad obzor. |
|
[1] |
Mléčná dráha a fotografování – kdy?
Foto.lukasx.cz [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné z:
http://foto.lukasx.cz/mlecna-draha-a-fotografovani-kdy/
|
[2] |
GRÁF, Tomáš. Pozorujeme hvězdy: se zakloněnou
hlavou. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1821-4. |
[3] |
Wikipedie:Otevřená encyklopedie: Galaxie
Mléčná dráha [online]. c2019 [citováno 24. 03. 2019]. Dostupný z
WWW: <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Galaxie_Ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1_dr%C3%A1ha&oldid=16926760
> |
[4] |
Mléčná dráha - Naše Galaxie. Hvězdné nebe
[online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné z:
http://www.hvezdnenebe.eu/nase_galaxie.html |
[5] |
Stvoření světa. Orientace staveb na Labuť a
Deneb. Mýty a skutečnost [online]. 2011 [cit. 2019-04-09].
Dostupné z:
http://www.myty.cz/view.php?cisloclanku=2011060003 |
[6] |
Mléčná dráha v mýtech. Mýty a skutečnost
[online]. 2019 [cit. 2019-04-29]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?nazevclanku=mlecna-draha-v-mytech&cisloclanku=2019040001
|
[7] |
Wikipedia contributors, 'Great Rift
(astronomy)', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 20 April 2019,
07:25 UTC, <https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Great_Rift_(astronomy)&oldid=893274989> [accessed 29 April 2019] |
[8] |
Wikipedia contributors, 'Celestial coordinate
system', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 10 April 2019, 04:20
UTC, <https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Celestial_coordinate_system&oldid=891783993>
[accessed 3 May 2019] |
[9] |
The World of the Maya. Eileen M. Starr. 2008 by
Science First/STARLAB. |
|
|