Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • bez titulku:
    " Konečně se dostáváme k 34. kapitole, která začíná: „Hospodin řek ... " (Desatero)
  • bez titulku:
    "Exodus 30 se vrací k popisu rituálních potřeb: Oltář k pálení kadi ... " (Desatero)
  • bez titulku:
    " Exodus 23 dokončení právního výkladu, který přechází v návod na ... " (Desatero)
  • bez titulku:
    "Exodus 19 vypráví, jak židovský národ po 40 letech putování po exo ... " (Desatero)
  • bez titulku:
    "Opovážím se tvrdit, že jen málokdo ví, co je obsahem desatera přik ... " (Desatero)
  • Re: Re: Re: Lidské oběti:
    "V mé větě je právě důležité to slovíčko "byla". Pokud po ... " (Dětské oběti v Kanaánu)
  • Hvězdářství

    Mléčná dráha v mýtech

    Hvězdářství - Mléčná dráha (I.)

    Mýty a skutečnost - Hvězdářství - Mléčná dráha

    Mléčná dráha v mýtech

    Mléčná dráha uchvacovala svou krásou a majestátností snad všechny, kdo kdy obrátili zrak na noční oblohu. Stříbřitý pás, pnoucí se temnými nebesy, vzbuzoval zájem a úctu lidí od nepaměti. Mléčná dráha byla často spojována se symbolikou mléka a tedy se zrodem života. Někdy v ní lidé viděli posvátnou nebeskou řeku a cestu duší. Ve skryté tradici představovala i nebeského hada obtáčejícího svět.

    Náš název Mléčná dráha je převzat z mýtů antického Řecka, kde nejvyšší bohyně Héra odstrčila od svého prsu dítě (Hérakla) a její mléko zanechalo na nebi věčnou stopu. Symboliku mléka lze sledovat i dále do minulosti, přes Egypt až ke starověkému Sumeru.

    Úchvatný nebeský div byl studnou inspirace pro všemožné legendy napříč starodávnými civilizacemi i kulturami. Pojďme si některé stručně představit.

      
    Obr. Mléčná dráha.[1]

    Mléčná dráha ve starověkých mýtech, pověstech a umění

    Mléčná dráha fascinovala pozemšťany od nepaměti. Posouvala se jako světelný had po nebeské klenbě a vzbuzovala zájem svými temnými skvrnami zvláštních tvarů.

    V éře paleolitu (zhruba 15 000 př. n. l.) ležel severní nebeský pól v Mléčné dráze (v souhvězdí Labutě, u hvězdy Delta-Cygnus). Tato situace je pravděpodobně znázorněna na jeskynní malbě v Lascaux.[17]

    Obr. Malba býka a ptačího muže, Lascaux. 6 bodů ve dvou řadách a další kolem býčí hlavy ve tvaru "V" mohou představovat Plejády a souhvězdí Býka. Podobnou symboliku lze nalézt na jeskynních malbách Tête-Du-Lion (Ardeche, Francie). Uprostřed je Ptačí muž, u jeho pravé ruky leží hůl s ptačí hlavicí (holubice?). Po jeho levici umírá velký bison. V době vzniku malby (cca 14 500 př. n. l.) ležel severní nebeský pól v Mléčné dráze v blízkosti hvězdy Delta Cygni (souhvězdí Labutě). Nebeský pták se tedy otáčel dokola kolem severního pólu. Ptačí muž leží napříč Mléčné dráhy. Hůl reprezentuje polární osu. Okolní zvířata lze propojit se souhvězdími. [20] [17]

     

    Mezopotámie

    Mléčná dráha byla kouřem stoupajícím k bohům ze zápalných obětí.

    Ve spojitosti s Nannou, bohem Měsíce, byly uctívány i krávy boha Nanny (cows of Nanna). Ty symbolizovaly hvězdy či Mléčnou dráhu.[12]

    Podle pozdějšího starobabylónského eposu Enúma Eliš byla Mléčná dráha stvořena z částí ocasu draka Tiámat. Jednalo se o nejstarší prabožstvo, které zabil jeden z mladších bohů v rámci vzniku našeho světa.[5]

    Egypt

    Staroegyptská bohyně Nút byla symbolem denní i noční oblohy. Zobrazována jako krásná žena, většinou nahá,  byla skloněna nad naším světem. Její tělo zdobily hvězdy. Někdy byla spojována přímo s Mléčnou dráhou.[4] [20] Symbolem Nút byla i kráva, v níž se bohyně proměňuje podle egyptského mýtu o stvoření světa.

      
    Obr. Staroegyptská bohyně Nút. Její původní zobrazení je superponováno na Mléčnou dráhu viditelnou na severní polokouli.
    Lůno bohyně Nút, leží v blízkosti otvoru temné trhliny (Dark Rift) a souhvězdí Labutě.
    [8]

    Jiným zosobněním nebes včetně Mléčné dráhy byla Hathor (egyptsky dům Hora). Starověká bohyně Hathor byla též uctívána jako bohyně se symbolikou krávy. Jako dobrá kojná dává Hathor mléko, svou prvotní živinu Univerzu, které se utváří.[7]
    Hathor překračovala hranice mezi světy a pomáhala duším na jejich posmrtné cestě. Mléčná dráha byla chápána jako mléko, které se rozlilo z vemena božské krávy. 

    Mléčná dráha byla považována také za řeku, nebeský Nil, vedoucí do záhrobí.

    Aspekty bohyň Nút a Hathor se často prolínaly. Později jejich místo zastoupila bohyně Isis

    Některé verze staroegyptského mýtu spojují stvoření světa s Mléčnou dráhou, nebeským ptákem (husou) a jeho vejcem - zdrojem života a energie. Pokud někde na Mléčné dráze snesl pták kosmické vejce dávající život, pak to mohlo být přímo v klíně nebeské bohyně, tedy ve Velké trhlině kde se rozprostírá naše souhvězdí Labuť/Cygnus.[9]
    Podle dávných tradic je právě hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě pramatkou či ochránkyní všech hvězd i naší Země.

      
    Obr. Bohyně Nut - bohyně nebes. Někdy byla spojována přímo s Mléčnou dráhou.[9]

     

    Nebeská řeka rozdělovala oblohu na severní nebesa a jižní nebesa. Jedenkrát za rok překračovalo Slunce nebeskou řeku z jihu na sever (v našem souhvězdí Býka) a po půlroce zpět (v souhvězdí Štíra).[19]

    Rohy tří pyramid v Gíze lze propojit do přímky mířící do posvátné Heliopole. Stejná osa s azimutem 45°  byla častá pro řadu pohřebních staveb z období 1. dynastie (Abydos aj.). Směr JV a JZ odpovídal východům a západům nejvýraznějších částí Mléčné dráhy. V období 4. dynastie měl pozorovatel hledící z Heliopole ke Gíze nad hlavou velkou nebeskou řeku s výraznými hvězdami Jižního kříže, ztrácejícími se za vrcholkem Velké pyramidy.[20] [21]

    Podle některých badatelů (Robert Bauval, Graham Hancock aj.) jsou tři klíčové pyramidy v Gíze umístěny tak, aby spolu s řekou Nil vytvářely zrcadlový obraz nebes - tří hvězd pásu souhvězdí Oriona a Mléčné dráhy. Sfinga pak měla být spojena se souhvězdím Lva. To však odpovídá období 10 500 let př. n. l. a tehdy podle oficiální historie pyramidy ani egyptská civilizace neexistovaly.[15] [16]

     

    Řecko

    Hérakles (Herkules) byl mýtickým hrdinou, kterého zplodil nejvyšší bůh Zeus s pozemskou ženou. Diova manželka Héra byla nemanželským potomkem pobouřena a nepřála dítěti. Zeus se na ni rozzlobil a tajně nechal dítě přiložit k jejímu prsu, když spala, aby se působením mléka stalo nesmrtelným. Héra se probudila a odstrčila Hérakla. Mléko vystříklo a na obloze zanechalo mléčnou stopu.[c]
    Starořecké spojení Mléčné dráhy s mlékem lze hledat v mýtech egyptských.
      
    Obr. Jacopo Tintoretto - Zrození Mléčné dráhy.[2]

    Jiný příběh se týká Faethóna, syna slunečního boha Hélia. Tento zpupný mladík si myslel, že dokáže ovládnout otcův sluneční vůz a projede se tak po obloze. Byl však nezkušený a nedokázal uřídit koně. Ti se splašili a vyvedli vůz z dráhy. Nebeský povoz sežehl zemi i nebesa a Hélios byl nucen srazit svého syna bleskem. Faethón zahynul a po jeho divoké jízdě zůstává dodnes na noční obloze památka - sežehnutá dráha nebeského vozu dosud planoucí jiskrami.[24]

     

    Čína

    Ve Staré Číně viděli v Mléčné dráze nebeskou řeku. Pojí se s ní jeden z nejznámějších a nejstarších milostných příběhů.

    Zhinu byla dcerou nefritového vládce nebes a předla překrásné barvy oblohy. Nebešťanka a pozemský mladík, pastevec Niu-lang, se do sebe zamilovali a rozhodli se spojit životy. Žili spolu na zemi a dívka tak zanedbala své povinnosti na nebesích. Po čase odešla navštívit otce. Nefritový vládce dceru zadržel a do cesty zpět k jejímu milému položil Stříbrnou řeku - Mléčnou dráhu.
    Jen jednou do roka se slétnou straky z celé země a vytvoří stračí most. Každý rok někdy v červenci či srpnu všechny straky opouštějí zemi, aby mohly vytvořit most přes nebeskou řeku. Sedmého dne sedmého měsíce dle lunárního kalendáře se pak mohou milenci nakrátko setkat. Číňané se dodnes v tento den objímají na počest milenců i vzniku nebeské řeky.[3]
      
    Obr. Čínská souhvězdí Přadlenu (Vega) a Pastýře (Altair) odděluje nebeská řeka. Spojit je může most tvořený hvězdami našeho souhvězdí Labutě.
    Pohled na noční oblohu z Číny (dnešního Pekingu) v období dynastie Han.
    [3] [a]

    Indie

    V jižní Indii je Mléčná dráha považována za dno posvátné řeky Gangy. Podle tradic severní Indie je Mléčná dráha cestou nebeského hada.

    Rusko a Slované

    Ve svatoruských védách je Mléčná dráha nazývána Nebeským Mlékem. Alespoň podle Knihy Velesovy.[b]

    Kniha Velesova, část první - Rodoviči - Věštba 1:3-5[13]

    A tu se Kráva Zemun vydala do modrých polí a začala pojídat onu trávu a dávat Mléko. I začalo téci to Mléko po nezměrné nebeské báni a rozzářilo se v noci nad námi bezpočtem hvězd. A my vidíme, jak pro nás to Mléko září, a to je Cesta Pravdy, jinou se nesmíme dát.

    Poslechni si, potomku, píseň Slávy!

    Chovej ve svém srdci Rus, která je a zůstane naší zemí! A bylo naší povinností bránit ji před nepřáteli. I umírali jsme pro ni, jak umírá den bez slunce. A Slunce – Súrja tehdy nevycházelo, a byla tma. I nadcházel večer, a když večer umíral, nadcházela noc. A nocí Svargou kráčel Veles po Nebeském Mléce. I ubíral se do svých paláců. A k Hvězdě Polárce až k samotné Bráně. A tam jsme čekali my, abychom začali zpívat písně a velebit Velese na věky věků, i Jeho chrám, který září velikým množstvím ohňů, a stáli jsme před Bohem jak nevinní beránci.
     

    Mayové

    Noční nebe představovalo pro Maye říši bohů a démonů, kde byl určován osud světa a kam museli všichni mrtví odejít v okamžiku smrti. Mléčná dráha byla cestou přes temné vody či přímo nebeskou kánoí. Příď v podobě krokodýlí hlavy ležela v místě „rozštěpení“ západního konce Mléčné dráhy.
    Mayové považovali Mléčnou dráhu také za nebeského plaza ležícího napříč celou oblohu a často ji symbolizoval krokodýl či had. Stejně tak viděli ve stříbřitém pásu nebeský, světový strom.

    Zvláště významným bylo místo, kde se Mléčná dráha protíná s ekliptikou - blízko našeho souhvězdí Střelce. Zde spočívala hlava obludy - Kawak Monster. Část Mléčné dráhy, pozorovatelnou v zimním období, nazývali Had bílých kostí (White Boned Serpent). Druhé místo, kde protíná Mléčnou dráhu ekliptika a kterým procházelo Slunce v zimě, nazývali Xibalbá - Ústa krokodýla či Ještěrka-jaguár.[14]

    Velký význam měly temné skvrny Mléčné dráhy.
    Mayští hvězdáři věnovali velké úsilí sledování pohybů Mléčné dráhy a zejména přechodů nebeských těles přes ni. Takto odpočítávali i své kalendáře a kosmické cykly a předpovídali budoucí děje.

     

      
    Obr. Palenque. Víko sarkofáku vládce Pacala (603 – 683 n. l.).

    V pozadí je kříž - asi průsečík Mléčné dráhy a ekliptiky. Dole je vchod do Xibalbà - podsvětí, s netvorem v masce. Království mrtvých je reprezentováno celým chrámem v Palenque vybudovaným nad pohřební komorou (9 stupňů). V období slunovratů vycházelo Slunce právě na pozadí Mléčné dráhy.
    Král Pacal tedy leží v bodech slunovratu, což symbolizuje cykly jeho znovuzrození.
    [20]

    Dodejme, že král Pacal zde leží na obětním stole, aby dal svůj život bohům výměnou za vědomosti získané pro jeho lid. Jednalo se i o znalosti nebeských dějů, cyklů a znamení. Na sarkofágu jsou zobrazeny jeho vnitřnosti, vyňaté zaživa z těla obětujícího se vládce.

    Mayové zobrazovali Mléčnou dráhu také jako dvouhlavého plaza: 

    Přední hlava (na obr. vlevo) představovala letní slunovrat, kdy Slunce stálo na pozadí Mléčné dráhy blízko Plejád. Hlava byla spojena s východem Slunce, Venuší a životem.   
    Obr. Oltář 41, Copán (Henderson).[23]
     Vlevo hlava života, vpravo hlava smrti.

    Zadní hlava (vpravo) označovala protilehlé místo křížení Mléčné dráhy s ekliptikou, blízko souhvězdí Štíra a Střelce. Tam stálo Slunce v době zimního slunovratu. Hlava symbolizovala západ Slunce, večernici (Venuši) a smrt. [23]

    Současní potomci Mayů (Quiche Maya) rozeznávají dvě oblasti Mléčné dráhy: světlou, zářící  - bílá cesta saqi b’e; tmavou oblast mezi rameny Mléčné dráhy u souhvězdí Labutě a Lyry - podsvětní cesta xib’alb’a b’e. Tam putují duše zemřelých.[22]

    V kultuře Izapy (předchůdci Mayů) mohla být Mléčná dráha symbolizována nebeským krokodýlem a nebeským stromem života. Některé mýty jsou spojovány s nebeským pólem, který kdysi ležel v Mléčné dráze v souhvězdí Labutě (cca. 16 až 14 000 př. n. l.).

    Inkové

    Inkové považovali Mléčnou dráhu za nebeskou řeku. Ta byla propojena s pozemskou řekou Vilcanotou důmyslným systémem vodního koloběhu. Pozemská voda se vypařovala a zásobovala nebeskou řeku. Nebeská řeka se zase vyprazdňovala a v podobě deště zavlažovala zem.[20]

    Mléčnou dráhu Inkové nazývali Mayu a věnovali jí velkou pozornost. Incká kosmologie je založena na kolébavých pohybech Mléčné dráhy. Osu Mléčné dráhy spojovali s rituálními liniemi posvátné životní energie ceque. Důraz kladli na pozorování temných skvrn Mléčné dráhy (Temné mraky - Yana Phuyu). Pozorováním pohybů Mléčné dráhy a přechodů nebeských těles přes ni odpočítávali časové cykly a předpovídali budoucí události.


    Obr. Jižní část Mléčné dráhy, jak byla viděna v období 1400 n. l. Dvě větve obtékají několik temných oblastí. V nich Inkové rozeznávali temná souhvězdí ve tvaru mýtických zvířat.[20]


    Také amazonští indiáni stavěli své domy tak, že hlavní trámy kopírovaly směr Mléčné dráhy. Některé kmeny centrální Amazonie věřily, že po smrti putuje duše Mléčnou drahou do nebeské vesnice.[6]

     

    Další kultury

    Římský básník Marcus Manilius (1. stol. n. l.) ve svém eposu Astronomica uvedl různá vysvětlení pro vznik Mléčné dráhy. Mělo jít o šev, ve kterém jsou spojeny dvě poloviny nebe či naopak to bylo místo, kde se nebe roztrhlo. Trhlinou nebo švem k nám proniká svit z druhé strany. Může se rovněž jednat o bývalou cestu Slunce, kde zbyl jen žhnoucí popel. [2] [11]
    V Cicerově díle Scipionův sen měl generál Scipio sen, ve kterém jeho duše opustila tělo a putovala ke hvězdám. Mléčná dráha zde byla domovem hrdinů po jejich smrti.[18]

    V ruské lidové legendě se hovoří o nešťastné nevěstě, kterou Bůh vzal na oblohu a její závoj a svatební šaty vytvořily Mléčnou dráhu.

    Germáni považovali Mléčnou dráhu za Iringovu cestu. Iring byl synem Odinovým, který vyzval bohy k boji proti zlu. Část Mléčné dráhy prý symholizovala pěnu vytékající z Velkého vlčího chřtánu.[24]

    V Laponsku a jiných severských zemích je Mléčná dráha cestou tažných ptáků, kteří se podle ní orientují, když letí na jih.

    Podle jednoho kmene v Botswaně je Mléčná dráha páteří obřího nebeského zvířete, jehož tělo leží na obloze.

    Čerokíové, indiánský kmen Severní Ameriky, považují Mléčnou dráhu za cestu duší, střeženou dvěma psy (Sírius a Antares).[25]

    Oblíbeným motivem skalního umění Aboriginů byl pštros Emu. Hlavu nebeského ptáka  viděli v trhlině Mléčné dráhy.[4]

    Jedná se o temnou mlhovinu Uhelný pytel (Coalsack Nebula) v souhvězdí Jižního kříže. Je viditelná jako velká tmavá skvrna v jasné části Mléčné dráhy na obloze jižní polokoule. Odtud se táhl dlouhý krk nebeského ptáka Mléčnou drahou až k našemu souhvězdí Štíra.

    Když Emu stál na horizontu s hlavou v půli cestě k zenitu, byl to úchvatný pohled.

      
    Obr. Nebeský Emu stojící na horizontu. Tělo tvoří část Mléčné dráhy, hlavu tmavá skvrna - temná mlhovina v Mléčné dráze.[a]

    Dogoni, etnická skupina z afrického Mali, si ve svých mýtech předávají po stovky let údajně nevysvětlitelné znalosti hvězdářství. Planetu Saturn spojují s Mléčnou dráhou a celá naše sluneční soustava i se Zemí je považována za součást Mléčné dráhy. Vědí, že Mléčná dráha sestává ze vzdálených hvězd a spojují ji s placentou.[26] 

    Některé kultury korigovaly své kalendáře podle polohy Mléčné dráhy na obloze respektive podle cyklických posunů Mléčné dráhy. Někdy stavěly svá obydlí podle orientace Mléčné dráhy v určitých dnech roku.[4]

     

    Ouroboros

    Některé tradice spojují Mléčnou dráhu s nebeským hadem, vytvářejícím kruh kolem našeho světa. Had v kruhu, požírající svůj vlastní ocas, je nazýván ouroboros (řecky "požírač ocasu").
    Nejstarší doklady tohoto symbolu, zobrazujícího do kruhu stočeného hada či draka požírajícího svůj vlastní ocas, pocházejí pravděpodobně z Číny z 5. až 3. tisíciletí př. n. l. Odtud mohl být převzat do egyptských mystérií, kde se objevuje kolem 1600 př. n. l. a zde již s jistotou jde o symbol ouroboros. Z Egypta se pak symbolika rozšířila do Řecka.

    Ouroboros je symbolem věčného návratu, věčného koloběhu, případně reinkarnace. Někteří badatelé soudí, že tento symbol byl inspirován Mléčnou dráhou, neboť existují některé starověké zmínky o světelném draku na nebesích (viz také Bible - např. Iz 14,29 a 30,6).[10]

    Proroctví a hvězdopravci

    I některá proroctví lze lépe pochopit, pokud ztotožníme Mléčnou dráhu se symbolikou posvátného nebeského hada. Hlava z rozevřenou tlamou leží právě v oblasti jádra Galaxie. Jistě ne náhodou do těchto míst míří šípem i souhvězdí Střelce.

    V době, kdy bude ležet Slunce při svém zimním slunovratu v tlamě nebeského hada má končit náš věk. To se právě nyní děje (viz bod zimního slunovratu).
    Pradávní hvězdopravci nesledovali jen průchod Slunce Mléčnou drahou v určitých klíčových dnech roku. Zajímaly je podobně i průchody dalších nebeských těles (Měsíce a planet).  Obecně lze říci, že Mléčná dráha resp. hlava nebeského hada znamenala v jejich sledování časových cyklů důležitý ukazatel na ciferníku nebeských hodin.

    Nejstarší tradice

    Mléčná dráha svým vzhledem upoutávala lidskou pozornost zřejmě od nepaměti. Svědčí o tom i paleta názvů používaných různými národy v průběhů staletí.
    Je zajímavé, že mnohé tradice spojují Mléčnou dráhu se vznikem a existencí života (životodárné mléko), což odpovídá poznatkům současné vědy. Ještě zajímavější je, že zdroje tradic a mýtů lze opakovaně sledovat do období 15 až 10 000 let př. n. l.

    ---- pokračování příště ---

     


    [a] Stellarium 0.16.1  Stellarium Developers. http://stellarium.org/
    [b] Existují spory o pravosti Knihy Velesovy. Viz také http://www.myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040024
    [c] Astronomický odborný termín Galaxis je odvozen z řeckého slova "gala" - mléko.

    Mléčnou dráhou rozumíme bělavý pás (s tmavými místy) táhnoucí se po noční obloze. Naše Galaxie je celé gigantické seskupení, ve kterém se jako jedna z několika set miliard hvězd nachází i Slunce s planetární soustavou. Všechny hvězdy, které v noci vidíme na obloze bez dalekohledu, patří do naší Galaxie. Ale jen některé ještě navíc do Mléčné dráhy.


    [1] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Galaxie Mléčná dráha [online]. c2019 [citováno 24. 03. 2019]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Galaxie_Ml%C3%A9%C4%8Dn%C3%A1_dr%C3%A1ha&oldid=16926760 >
    [2] Wikipedia contributors, 'Milky Way (mythology)', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 21 February 2019, 01:31 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Milky_Way_(mythology)&oldid=884346114 > [accessed 9 April 2019]
    [3] Nebeský pták v mýtech: Deneb a souhvězdí Labutě. Mýty a skutečnost [online]. 2011 [cit. 2019-04-08]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2011060002
    [4] RUGGLES, C. L. N. Ancient astronomy: an encyclopedia of cosmologies and myth. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, c2005. ISBN isbn1-85109-477-6.
    [5] Enúma Eliš - Epos o stvoření světa. Mýty a skutečnost [online]. 2006 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040019
    [6] ZELENÝ, Mnislav. Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-398-5.
    [7] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Hathor [online]. c2018 [citováno 9. 04. 2019]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hathor&oldid=15712706 >
    [8] Gobekli Tepe. Andrewcollins.com [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné z: https://www.andrewcollins.com/page/articles/Gobekli.htm
    [9] Stvoření světa. Orientace staveb na Labuť a Deneb. Mýty a skutečnost [online]. 2011 [cit. 2019-04-09]. Dostupné z: http://www.myty.cz/view.php?cisloclanku=2011060003
    [10] JANSKÝ, Martin. Had jako symbol v náboženských představách Předního východu. Toulání [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné z: https://tydlitatova.nazory.eu/rubriky/livjatan/o-hadovi
    [11] Mléčná dráha jako studna legend. Česká astronomická společnost: Hvězdárna a planetárium Brno spolupracuje se serverem Astro.cz [online]. 2017 [cit. 2019-04-04]. Dostupné z: https://www.astro.cz/clanky/hvezdy/mlecna-draha-jako-studna-legend.html
    [12] Epics of Sumerian Kings: The Matter of Aratta. Society of Biblical Lit., 2003.
    [13] GAN, Jagajlo. Velesova kniha: staroruské védy. Přeložil A. I. ASOV. Praha: Dobra, 2002. ISBN 80-86459-24-1.
    [14] Souhvězdí Draka II. Mýty a skutečnost [online]. 2012 [cit. 2019-04-22]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2012120002
    [15] BAUVAL, Robert a Adrian GILBERT. Souhvězdí Orionu a tajemství pyramid. Přeložil Andrea HOZÁKOVÁ. Hodkovičky: Pragma, [1994]. Nové objevy. ISBN 8072057774.
    [16] HANCOCK, Graham. Zrcadlo nebes: hledání ztracené civilizace. Praha: Columbus, 2003. ISBN 80-7249-124-5.
    [17] Rappenglück (Rappenglueck), M. (1998) Palaeolithic Shamanistic Cosmography: How is the Famous Rock
    [18] Ancient Astrology. Tamsyn Barton. Ancient natural history. Histories of nature Roger French. Cosmology in antiquity. M.R.Wright. ISBN 0-203-41071-8
    [19] Ancient Egyptian astronomy. Gerald O. Dobek 16752 Wrightwood Terrace Drive Traverse City, Michigan USA 49686 jdobek@nmc.edu
    [20] Giulio Magli Archaeoastronomy Introduction to the Science of Stars and Stones. ISBN 978-3-319-22881-5
    [21] Magli G (2010). Astronomy, topography and dynastic history in the alignments of the Pyramids’ fields of the Old Kingdom. Mediterranean Archaeology and Archaeometry 10, 59–74
    [22] In A. F. Aveni (Ed.). The Sky in Mayan Literature. New York, Oxford University Press,
    [23] The World of the Maya. Eileen M. Starr. 2008 by Science First/STARLAB,
    [24] Rudolf Drossler. Když hvězdy byly ještě bohy. Slunce, Měsíc a hvězdy ve světle archeologie, umění a kultu. Panorama Praha. 1980
    [25] HOLBERG, J. B. Sirius: brightest diamond in the night sky. Chichester, UK: Published in association with Praxis, c2007. ISBN 978-0-387-48941-4.
    [26] TEMPLE, Robert K. G. The Sirius mystery: new scientific evidence of alien contact 5,000 years ago. Rochester, Vt.: Destiny Books, c1998. ISBN 9780892817504.


    Vytvořeno: 4.4.2019 


    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 22. 04. 2019 | Aktualizováno: 28. 04. 2019 | 122 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.