|
Konec věku (VII.)
Kola času v židovství a křesťanství
Pro židovskou a křesťanskou věrouku i celou západní
civilizaci je typické lineární chápání času. Události a čas běží
od nějakého výchozího bodu stále dopředu. Svět začal stvořením či velkým
třeskem a přes několik peripetií (potopa, zkáza Sodomy a Gomory,
babylónské zmatení jazyků, války atd.) svět spěje k bodu konečnému
(příchod mesiáše, poslední soud, boží království či vychladnutí
vesmíru).
Naše společnost velice přesně rozlišuje mezi událostmi
minulými (které se již nedají změnit i když nás třeba ovlivňují),
současnými a budoucími. Jsme přesvědčeni, že budoucnost jsme schopni
ovlivnit a téměř vše máme pod kontrolou. |
|
Obr. Stvoření světa. Středověký rukopis, 13. stol.[11] |
Ovšem ještě nedávné generace našich předků vnímaly čas
jinak. Chápaly opakování časových cyklů stejně jako všechny dávné kultury.
Lidé odpradávna věřili, že čas běží ve vlnách, události se
znovu a znovu vracejí, minulost se stále spojuje s přítomností a
budoucnost je určena minulými ději.
Křesťané si na Velikonoce
nepřipomínali Kristovu smrt, neslavili její „výročí“, přesně odpočítané
roky, které od této události uplynuly. Pro ně Kristus skutečně každý
Velký pátek umíral. A stejně tak se vždy o Vánocích slavilo rození
Ježíška. Nikoliv x-té výročí dávných událostí ale skutečné, byť tajemné,
zrození božího dítěte, nového světla pro náš svět.
Běh lidských dějin lze pojímat lineárně i cyklicky. Počítáme
sice roky
stále dopředu a mnozí stále věří v neustálý pokrok a evoluci, zároveň
ale v běžném životě odměřujeme kola času - hodiny, dny,
měsíce i roky, kdy se opakují cyklicky určité podmínky a podobné
události.
Jsou zde však i cykly mnohem delší v trvání stovek, tisíců i deseti
tisíců let. Ty již tak snadno pozorovatelné nejsou a vymykají se
každodenní zkušenosti. Jejich existenci ale dokládají pradávné mýty,
tradice a proroctví. Právě proroctví je třeba mnohdy chápat v kontextu
opakování časových cyklů a běhu lidských dějin jako vln na moři času.
Kola času se neustále otáčejí, propojena ve složitá soukolí. Ovlivňují
člověka a člověk ovlivňuje je, aniž dokáže pochopit princip a systém
božího řádu. |
|
Obr. Bazilika svatého Marka, Benátky v Itálii, mozaika v
kupoli chrámu ze 13. stol. [12] |
Židovská a křesťanská kola časuBible (CEP[1])
Ezechiel 10:9-14
|
Vedle cherubů jsem viděl čtyři kola; jedno kolo u jednoho cheruba,
další kolo u dalšího cheruba. Kola vypadala jako třpyt drahokamu
chrysolitu.
Svým vzhledem se všechna čtyři sobě podobala, jako by kolo bylo
uprostřed kola.
Při jízdě se na všechny čtyři strany pohybovala bez zatáčení; jela vždy
k místu, kam se obrátila hlava, bez zatáčení.
Celé tělo, záda, ruce i křídla cherubů, stejně jako kola, byla dokola
plná očí, u všech čtyř kol.
Slyšel jsem, že ta kola nazval soukolím.
Každá bytost měla čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá lidská,
třetí lví, čtvrtá orlí. |
Ezechiel byl jedním z velkých proroků a jeho kniha
zařazena do kánonu Hebrejské Bible. Působil v kritickém období
židovských dějin, kdy byl dobyt Jeruzalém a mnoho Judejců odvedeno do
Babylónské říše (597 př. n. l.). Jejich kolo času se tehdy otočilo do
období beznaděje a nebezpečí konce. Následná vzpoura Judejců byla
potlačena, Jeruzalém vydrancován, Chrám zničen (587 př. n. l.) a další
přeživší skončili v babylónském zajetí. Dochází ke hroucení
náboženských tradic, národ je na pokraji zániku a lidé se ptají, proč jejich bůh Yahweh dopustil
něco takového.
Tehdy měl Ezechiel vidění, otevřela se mu nebesa a získal pověření být
„strážcem
Izraele“, povzbuzovat vyhnance a posilovat jejich
společenství. Prorok měl za úkol judskému lidu vysvětlit, že za své
neštěstí si může sám. Opakovaně varuje, že přichází čas odplaty nejen
Izraelitům ale všem národům země: Toto praví Panovník Hospodin:
"Hle, přichází zlo za zlem. Přišel konec, konec přišel, bude s tebou
skoncováno, hle, konec přišel! Naplňuje se, obyvateli země, tvůj úděl,
přichází čas, blízký je den zmatku; na horách ustane výskání.
(Ezechiel 7:5-7) Varuje před tím, že tajná skupina
starších uctívá ve skrytých prostorách Chrámu modlářské obrazy plazů
a ohyzdných zvířat (Ezechiel 8:10). Ohavnost vidí i v těch, kdo se
klaní k východu zády ke chrámu Hospodinovu a naplnili celou zemi
násilím. (Ezechiel 8:15-17).[b]
Je však stále šance tragickou
dobu překonat, pokud se lidé budou řídit Božím zákonem.
Ezechielova proroctví a vize patří v Bibli k těm nejbarvitějším
ale i nejobtížněji srozumitelným. Předává nám naději, že i když lidstvo
opakovaně selhává v soukolích času, Hospodin nám dává novou šanci a je zde stále naděje v
nápravu a obnovu.
Hned na počátku proroctví se z oslnivé záře vynořuje podoba čtyř bytostí
- každá
má čtyři tváře, vpředu lidskou, vpravo lví, vlevo býčí a vzadu orlí.
Bytosti jsou ve stálém pohybu a to všemi směry bez otáčení. Každá má
čtyři křídla. Bible (CEP)
Ezechiel 1:10-14
|
Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny
čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a
všechny čtyři měly také tváře orlí... A ty bytosti
pobíhaly sem a tam, takže vypadaly jako blýskavice. Když jsem na ty
bytosti hleděl, hle, na zemi u těch bytostí, před každou z těch čtyř,
bylo po jednom kole. |
Později, v 10. kapitole knihy Ezechielovy, jsou bytosti označeny jako
cherubové. Mají čtyři tváře - tvář cheruba, lidskou, lví a orlí.
Býčí tvář je v 10. kapitole nahrazena tváří cheruba.
Ezechiel popisuje i
kola, po jednom u každého z cherubů. Kola jsou zvláštní, jakoby
bylo kolo uprostřed kola:
Vedle cherubů jsem viděl čtyři kola; jedno kolo u jednoho cheruba,
další kolo u dalšího cheruba...
Svým vzhledem se všechna čtyři sobě podobala, jako by kolo bylo
uprostřed kola... jela vždy k místu, kam se obrátila hlava, bez
zatáčení...
Slyšel jsem, že ta kola nazval soukolím. Prorok sám nechápe, co
vidí. A dodnes se výklady smyslu zjevení liší. Obecně se
obrazy cherubů a kol vysvětlují jako svědectví Boží přítomnosti.[2] |
|
Obr. Tradiční zobrazení Ezechielova zjevení - cherubové a
kola.[9] |
Domníváme se, že stále se pohybující cherubové se čtyřmi
tvářemi a kola tvořící soukolí, ukazují na nebeská kola času a
střídání lidských věků. Bůh je pánem času a řídí běh a střídání časových
cyklů.[d]
Cherubové a kola času
Již od starověku lidé věnovali velkou pozornost
souhvězdím, na jejichž pozadí vychází Slunce v určitých významných
dnech. Tyto dny nastávají při rovnodennosti a slunovratu. Hvězdná
uskupení, v nichž Slunce vychází a zapadá při rovnodennostech a
slunovratech, nazýváme nosiči nebes. V naší době máme čtyři
nosiče nebes - souhvězdí Ryb, Panny, Blíženců a Střelce. Nejdůležitější
vždy byla jarní rovnodennost a zimní slunovrat. Nosičem nebes při jarní
rovnodennosti, tedy nejvýznamnějším nosičem, je stále ještě souhvězdí Ryb, i když se
Slunce, století za stoletím, posouvá k rozhraní mezi Rybami a Vodnářem.
Nosiči nebes tak vytvářejí kolo času, nekonečné nebeské hodiny.[4]
Nebeský ciferník se
pomalu otáčí. Souhvězdí zodiaku se posunují, otáčejí pod pevným
křížem tvořeným spojnicemi rovnodennostních a slunovratových
bodů. Nosiči nebes se posunou z jednoho souhvězdí zvířetníku do
druhého každých zhruba 2170 let. Do stejného bodu se pak vracejí
přibližně za 26 000 let (pohyb nebeských hodin je vyvolán
precesí zemské osy). Nyní Slunce při jarní rovnodennosti
vychází na pozadí okraje souhvězdí Ryb. Přesouváme se pomalu do věku Vodnáře - alespoň
podle nebeských hodin tvořených rovnodennostním Sluncem a
souhvězdími. |
|
Obr. Při slunovratech a rovnodennostech leží Slunce na
pozadí souhvězdí Ryb (jarní rovnodennost), Střelce (zimní
slunovrat), Panny (podzimní rovnodennost) a Blíženců (letní
slunovrat). Souhvězdí můžeme propojit do kříže, který
představuje nebeské ručičky hodin. |
Podle prastarých tradic stojí nebeská klenba symbolicky na
čtyřech sloupech, nosičích nebes. Je každý sloup hlídán jedním z
cherubů? Symbolizují tváře Cherubů čtyři základní body kříže na
zodiaku?[a]
Kolo času se pomalu otáčí. Nebeské pozadí zvířetníkových souhvězdí bylo kdysi
postaveno vůči kříži jinak, než dnes.
Zhruba v období
4500-2300 př. n. l. zde byl hvězdný věk Býka. V době civilizací Elamu,
Sumeru a Akkadu byli nosiči nebes Býk, Lev, Štír a Vodnář.
Některé hvězdy Štíra prý kdysi dávno tvořily souhvězdí Orla.[5]
To by vysvětlovalo, proč cherubové nesli čtyři tváře - lidskou,
lví, býčí a orlí.
Nevíme, proč v další vizi proroka Ezechiela (Ezechiel 10) byla býčí tvář
nahrazena tváří skutečného cheruba. Snad proto, že věk býka byl
již dávno pryč? V době proroka Ezechiela pomalu končil věk
Berana (2300 - 100 př. n. l.) aby začal
hvězdný precesní věk Ryb (100 př. n. l. -
2100 n. l.), éra křesťanství.[10]
|
|
Obr. Nosiči nebes v období 4500 až 2300 př. n. l. Při
slunovratech a rovnodennostech leží Slunce na pozadí souhvězdí
Býka (jarní rovnodennost), Vodnáře, Štíra a Lva. |
I v poslední knize Křesťanské Bible je zmínka o cherubech:
Bible (CEP)
Zjevení 4:1-9
|
Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas,
který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: "Pojď
sem, a ukážu ti, co se má stát potom." Ihned jsem se ocitl ve vytržení
ducha: A hle, trůn v nebi... ... a před trůnem moře
jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné
očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář
člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. Všechny čtyři bytosti jedna
jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A
bez ustání dnem i nocí volají: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh
všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." A kdykoli ty
bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na
věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí
na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků... |
V nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech,
je Bůh jako ten, který „sedí na cherubech“ (יושב הכרובים jošev
ha-chruvim) nebo jenž na nich jede (רוכב על כרוב rochev al keruv). U
každého cheruba je vždy kolo, kola tvoří soukolí, vše v neustálém
pohybu.
V novozákonní knize Zjevení je v souvislosti s cheruby veleben Bůh na věky
věků. Měly tyto biblické obrazy ukazovat skutečnost, že Stvořitel je pánem času a
věky jsou odměřovány cheruby s koly času? Slouží tváře cherubů jako nebeské milníky dějin?
Obr. Astrologický původ symbolů Cherubů. Cherub
symbolizuje čtyři strany zodiaku. Orel (starověká forma Hadonoše) stojí
nad souhvězdím Štíra.[6]
Uprostřed je cherub vyřezaný ze slonoviny
(The Ivory Cherub, Museum Jerusalem. BLMJ 3428) pocházející ze severní
Sýrie (Hadatu), 850 – 800 př. n. l.
Židovská a křesťanská apokalyptika
Lidé odpradávna věřili, že lidská duše po úmrtí lidské
schránky předstupuje před vyšší autoritu, boží soud a je vážena na
vahách osudu podle svých skutků v uplynulém životě. Lidská duše znovu a
znovu, opakovaně, prožívá cyklus vtělení, života v našem světě, odchodu,
sebereflexe, očisty a přípravy k dalšímu vtělení. Obdobně lidé
tušili či věděli, že i lidská společnost podléhá jistým pravidelným či
nepravidelným cyklům, kdy je vážen její další osud, na jedné misce vah
to dobré a na druhé misce to zlé, co lidé společně za uplynulý čas
vykonali. Že zkrátka přichází čas účtování pro celou lidskou společnost a
v tom lepším případě i možnost začít
znovu. Mnohdy byl očekáván zachránce, mesiáš, který pomůže
společnost očistit a připravit k dalšímu životu. A mnohdy byl očekáván
také strůjce zla, svůdce, který měl za cíl lidskou společnost zničit. Na onen blížící se čas upozorňují různá znamení, události a věci - Panta tauta - toto všechno.
Po ukřižování Ježíše nastala tma po celé zemi a nakonec
se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. (Marek 15:38).
Tehdy si jen někteří uvědomili, co to bude znamenat pro osud lidstva.
Zboření Jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. již považovali
židé ale i křesťané za nepřehlédnutelné znamení konce času. Bezprostředně po
katastrofě začali mnozí očekávat konec, jak dokládá řada apokalyptických spisů
[c]
- Druhá kniha Bárukova (Bárukova apokalypsa), Čtvrtá
kniha Ezdrášova či novozákonní Zjevení Janovo (Janova
apokalypsa). Představy o přelomu věku kolovaly mezi křesťany od
doby Ježíšovy a židé očekávali příchod mesiáše již mnoho let předtím.
Ve 2. a 3. století byly sepsány další apokalyptické
spisy - Hermův Pastýř či Zjevení Pavlovo. V roce 330 byla
vysvěcena Konstantinopol jako křesťanská protiváha pohanského Říma a
druhé hlavní město Římské říše. Západořímská
říše na konci 4. století v důsledku vnitřních mocenských a ekonomických
problémů a stěhování národů zanikla. Vlády nad Římem se ujali jeho
biskupové - papežové. Východořímská říše (později Byzantská
říše) bude existovat ještě tisíc let, ale pak podlehne útokům svých
západních křesťanských bratrů a nakonec muslimů.
V 6. století se Byzanc bránila útokům Persie,
podporovaným židovskou diasporou. Říši postihl pustošivý justiniánský
mor (zemřela čtvrtina populace východního Středomoří). Oslabení využili
muslimové a obsadili Sýrii, Palestinu, Alexandrii a Egypt. Došlo k
islamizaci severu Afriky. Muslimská loďstva ovládla celé Středomoří a v
8. století islám dobyl s pomocí židů Španělsko.
I ve středověku
se očekávaly konce světa a přicházela další a další varování před
apokalypsou. Stávající politická i náboženská moc se
vždy stavěla k těmto apokalyptickým varováním zdrženlivě až odmítavě.
Šlo zejména o udržení moci a zachování stability společnosti. Ve
středověké Evropě se apokalyptické představy nejvýrazněji rozvíjely v
prostředí klášterů. Okolo roku 1000 až 1033, tedy v období tisíciletého
výročí Kristova narození a ukřižování, došlo opět k silné vlně neklidu.
Lidé rozeznávali ve světových událostech i přírodních a
hlavně astronomických úkazech znamení konce času. V roce 1054 nastalo
Velké schizma - počátek rozštěpení křesťanské společnosti do mnoha
různých církví. Papežové bojovali o moc. Apokalyptika se
uplatňovala zejména v radikálních reformních hnutích, která byla
duchovní i světskou mocí obviňována z kacířství. Některé křesťanské obce
(Kataři, Bogomilové, Valdenští) se snažily podle svých představ obnovit
původní Kristovo učení.
V roce 1204 byla vyhlášena 4. křížová výprava,
která místo boje s muslimy zaútočila nečekaně na Konstantinopol,
hlavní město Východořímské říše. Křižáci, západní křesťané, zaútočili na
křesťany východní. Brutálně zmasakrovali obyvatelstvo a získali největší
zaznamenanou kořist v historii. Konstantinopol se již nikdy
nevzpamatovala. Navíc podcenila rozpínavost muslimů, kteří hlavní město
dobyli v roce 1453.
Byzanc, centrum východního křesťanského světa, zanikla.
Také kataři (Praví křesťané) a další reformní
křesťanská hnutí byli ve 13. a 14. století krvavě potlačeni
světskou a církevní mocí, zejména útoky křižáků.
K apokalyptickým hnutím patřili flagelanti, vilemínité či spirituální františkáni, kteří dokonce
ztotožnili papeže s Antikristem - falešným mesiášem. I tato hnutí byla
eliminována. Rovněž husitské hnutí v Čechách v boji za reformu církve
vycházelo z víry v konec časů. Zde již křižácká vojska opakovaně neuspěla a byla
vždy z Čech vyhnána.[e]
Nakonec zvítězila politika intrik, rozvracení
husitského bloku a hospodářská izolace. V bitvě u Lipan (1434) vojsko
utrakvisticko-katolické aliance porazilo stoupence radikálního křídla
husitského hnutí. Zajatci, mnohdy čeští sedláci, byli hromadně upáleni. |
|
Obr. Vstup Mehmeda II. do Konstantinopole r. 1453, Jean-Joseph
Benjamin-Constant.[8]
Císař Konstantin XI. se marně dožadoval pomoci
ostatních křesťanských panovníků. Obránci města se urputně bránili.
Vzhledem k jejich naprosto nedostatečnému počtu (150 000
útočníků proti 12 000 obránců) vzdorovala
Konstantinopol dlouho. Konstantin zahynul při bojích uvnitř
města. |
Ve 14. a 15. století vyvrcholila krize
společnosti v Evropě, kterou ničí morové epidemie, hladomory, války,
náboženské spory a lidová povstání. Na obloze se ukazují varovná
znamení. Hnutí za obnovu křesťanství jsou likvidována. Varování apokalyptiků se opět stávají
skutečností.
Vše pomalu spělo ke zničující třicetileté válce v Evropě (1618–1648),
která byla vyvrcholením sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci
reformace. V krvavém boji evropských zemí o politickou nadvládu poklesl
počet obyvatel o třicet procent a zemřel každý druhý muž.
Ve 20. století zahynulo 17 miliónů lidí v 1. světové válce a 72 milionů
lidí ve 2. světové válce. Roste počet lidí zde na zemi, ale zároveň se
zvyšuje i počet obětí ve válkách. A jakoby se kola času začala točit
stále rychleji a stále rychleji přicházela období nepokojů, katastrof a
válek. Jakoby srdce západního světa bilo stále rychleji a naléhavěji.
A náhle
nastal relativní klid. V západním světě trvá mír již téměř tři
lidská pokolení, až na občasné výboje novodobých křižáků a
lidskoprávních ochránců, kdy bomby a rakety dopadají většinou na
lidi někde daleko od nás. Útočné války se však vždy obrací proti
původcům.
Apokalyptika provází křesťanství (ale také
židovskou víru či islám) během celých dějin až podnes. V našich dějinách
již zaznělo mnoho varování a přišlo mnoho znamení. Nastala různá
protivenství, katastrofy, nemoci a války. Mnohé ze židovské či křesťanské apokalyptiky se
odráží i dnes ve světských sférách - filosofických představách o ideální
společnosti, varovných vizích vědeckofantastické literatury či lidovém
zájmu o nejrůznější tajemná proroctví a vize.[3]
K radikální nápravě chyb nedošlo. Křesťanská hnutí, usilující
o nápravu světa, byla zničena či zahnána do ilegality. Nyní jsme ve stavu, kdy většinová západní
společnost již příliš nevěří v Boha, lidskou duši či odvěký zápas dobra
se zlem a už vůbec ne ve znamení
přicházejícího konce.
Zatím vládne zdánlivý klid, ale západní společnost
začíná degenerovat, rozpadat se zevnitř; ve zdánlivém blahobytu
ztrácí svou integritu a imunitu, schopnost ochrany a obrany.
Soustřeďujeme se na vojenské expedice daleko v cizině, ale
ztrácíme schopnost chránit své vlastní domovy. Systematicky jsou
ničeny tradice a mechanismy, které dříve udržovaly národy
pohromadě. Naši společnost
začíná ovládat duch anarchie, individualizmu, deviace a bezbřehé
tolerance. Na druhé straně začíná do společnosti pronikat
politický islám se svou totalitní, agresivní ideologií. Za jak
dlouho dojde ke kolapsu? |
|
Obr. Kříž na vlajce křižáckých vojsk.[7]
Obr. Vlajka NATO.
Pokud vojska pod vlajkou kříže chrání své
vlastní země před nepřáteli zvenčí, mají ochranu kříže. Pokud
útočí proti vlastnímu obyvatelstvu nebo na cizí země, stávají se
silou zla. |
Předchozí -
Kola času
Následující -
Maat - chaos a řád
|
[a] |
Spojitost tváří cherubů se souhvězdími zodiaku
není zatím jednoznačně prokázána. Možné je i jednoduché
vysvětlení, že tváře byly přiřazeny nejmocnějším zástupcům fauny
- lvu za masožravce, býku za býložravce, orlu jako vládce ptačí
říše. |
[b] |
Namátkou uvádíme i tyto zdánlivé podrobnosti, v
nichž lze hledat paralely s dnešní dobou. Za pozornost stojí
vize z kap. 9, kde jsou zahubeni všichni v Jeruzalémě, kdo
nejsou označeni znamením života (křížem) na čele. |
[c] |
Apokalyptika je způsob pohledu na dějiny, jenž
klade důraz na odhalení poznání o Božích záměrech a řádu světa.
Apokalypsa je literární žánr, jehož typickými tématy jsou konec
světa a znamení, která mu mají předcházet, stvoření světa a pád
člověka, nauka o uspořádání světa či příchod mesiáše -
spasitele, který pomůže nápravě zlých poměrů. |
[d] |
Existuje řada dalších teorií vysvětlujících
vize kol a cherubů. Obecně se má jednat o svědectví Boží
přítomnosti. Kola mohou být odpovědí na babylónské slavnostní
vozy, na kterých byli bohové vezeni do chrámu. Někdy jsou vize
kol v kolech považovány za popis dopravních prostředků
mimozemšťanů. |
[e] |
Poslední čtyři křížové výpravy byly vyhlášeny
proti husitům v Čechách. V první křížové výpravě proti
kališnickým Čechům vtrhlo v r. 1420 do Čech 30 000 křižáků. Brzy
prchali ze země pryč. Podobně i v dalších třech křižáckých
výpravách. Českým obráncům vždy pomohly přírodní síly (oheň a
voda) a křižáci se nakonec vždy rozprchli.
Roku 1466 byla proti českému králi Jiřímu z Poděbrad a
kališníkům v Čechách poslána ještě další křížová výprava. Křižáci byli
obklíčeni a jejich vůdce se vzdal.
Historie zná celkem devět velkých křižáckých výprav na Blízký
východ. Za novodobou „desátou křížovou výpravu“ bývají
označovány útoky USA a Velké Británie na země Blízkého východu
(R. Reagan, 1983 - invaze do Libanonu), (G. W. Bush, válka proti
"terorismu" - útok na Irák a Afghánistán). |
|
[1] |
Ekumenická rada církví v ČSR.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický
překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/.
V elektronické formě SW
BibleWorks. |
[2] |
Výklady ke Starému zákonu.
Díl IV. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
1998. ISBN 80-7192-274-9. |
[3] |
Bělka, Luboš. Konec světa.
Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6951-0. |
[4] |
Nosiči nebes: Starověké
hvězdářství I. Mýty a skutečnost [online]. 2004 [cit.
2019-03-02]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2004010001 |
[5] |
Secrets of the Sphinx:
Chapter 7 - The Four Cherubim. Secrets of the Sphinx
[online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné z:
http://www.revealer.com/cherubim.htm |
[6] |
The Zodiac, Cherubim & The
Sphinx. Watcher Website [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné z:
http://www.siriustwins.com/watcher/newun.html |
[7] |
Wikipedie: Otevřená
encyklopedie: Husitství [online]. c2019 [citováno 10. 03.
2019]. Dostupný z WWW: <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Husitstv%C3%AD&oldid=16981121
> |
[8] |
Wikipedie: Otevřená
encyklopedie: Pád Konstantinopole [online]. c2019
[citováno 11. 03. 2019]. Dostupný z WWW: <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=P%C3%A1d_Konstantinopole&oldid=16948139
> |
[9] |
Wikipedia contributors,
'Ezekiel', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 22 February 2019,
23:52 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Ezekiel&oldid=884640389
> [accessed 11 March 2019] |
[10] |
Znalost precese: Starověké
hodiny III. Mýty a skutečnost [online]. 2004 [cit.
2020-02-07]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2004020002 |
[11] |
OrthodoxWiki contributors, 'Byzantine
Creation Era', OrthodoxWiki, , 6 August 2011, 02:13 UTC, <
https://orthodoxwiki.org/index.php?title=Byzantine_Creation_Era&oldid=102231
> [accessed 7 Februar 2020 ] |
[12] |
ВВОДНАЯ ЛЕКЦИЯ: ЦЕРКОВНЫЕ
ИСКУССТВА. ХРАМ ПРЕПОДОБНОГО СЕРГИЯ Г. ЧЕЛЯБИНСК. [online].
[cit. 2020-03-08]. Dostupné z:
https://hramsergiy74.ru/vs/tserkovnoe-iskusstvo/vvodnaya-lektsiya-tserkovnye-iskusstva.htm
|
|
|