Starověké hodiny III

Znalost precese

Postavení hvězd na obloze se mění. Hvězdy se otáčejí proti směru hodinových ručiček kolem severního nebeského pólu, který leží u hvězdy Polárka (Severka). Otáčení hvězd je snadno pozorovatelné a dnes již víme, že je způsobeno otáčením naší Země kolem své osy. Dochází však k ještě jedné změně v postavení hvězd na obloze, mnohem pomalejší a mnohem hůře pozorovatelné. Velký cyklus změny trvá  necelých 26 000 let. Jedná se o precesní cyklus, způsobený pomalým krouživým pohybem zemské osy. Rychlost pohybu po nebeské klenbě je zhruba 1° každých 72 let. Změny v orientaci osy ovlivňuje polohu a časy východu všech hvězd.^[a]

Již staří Sumerové?

Precese způsobuje zdánlivý posun jarního bodu na hvězdném pozadí o 1° za zhruba 72 let. Slunce se za 72 let posune na pozadí hvězd o tloušťku palce natažené ruky.  Vypozorovat tento jev a dokonce určit jeho rychlost je složité a vyžaduje přesná pozorování po mnoho generací. Precesi objevil údajně řecký astronom Hipparchos přibližně kolem roku 130 př. n. l. Badatelé Santillana, Dechend^[1] či Hancock^[2] však tvrdí, že některé důsledky precesního jevu znaly již mnohem starší kultury. Jednou z indicií je důraz kladený na čísla 72 či 54, která mohou souviset právě se znalostí precese.

Podívejme se nejprve na zajímavé pečetítko:  

Válečkové pečetítko zanechává v horní řadě otisk stáda skotu a pod ní telátek a nádob v rákosových chýších. Chýše odpovídají dnešním příbytkům a stájím obyvatel mokřadel v jižním Iráku. Pečetítko představovalo kamenořezbu do bílého magnezitu a jako držátko sloužila postavička berana, odlitá ze stříbra do formy vylité voskem. Původ pečetítka zůstává neznámý, ale předmět patří zřejmě do pozdního uruckého období. Výška pečetítka 5,3 cm.[3] str. 69

Na stránkách První civilizace^[4] o otisku pečetidla píší:

Pozdní urucké období spadá do rozmezí 3500 až 3100 let př. n. l.^[5]  Jarní bod byl v té době v souhvězdí Berana. Držátko pečetítka tvoří beran. Do souhvězdí Berana se jarní bod přesunul zhruba před tisícem let (cca. 4 až 5 tisíc let př. n. l.), a to ze souhvězdí Býka. Znamená tedy řada skotu na otisku pečetítka  symbol předchozího věku? Znamená 72 kuliček posun jarního bodu o jeden stupeň?
Zatím nebyl objeven jednoznačný astronomický zápis svědčící o znalosti precese ve starém Sumeru. Není však důkaz o znalosti precese ukryt důkladněji? Třeba v mýtech Sumeru, starověkého Egypta či jiné dávné civilizace?

Číslo 72

• V projektu Velké pyramidy v Gíze je zapracováno číslo 72. ^[6]
   
• Usír byl podle egyptských mýtů božským králem prehistorických časů, který přinesl lidem dar civilizace. Jeho stálý protivník Sutech se jej pokusil zabít. V řecké verzi příběhu to byl Týfón, který zosnoval spolu se 72 pomocníky spiknutí proti Osiridovi.^[9]
   
• Podle egyptského mýtu vyhrál bůh Thovt ve hře nad Měsícem 1/72 každého dne v roce. Využil tohoto získaného času pro vytvoření dalších pěti dní, které vložil ke stávajícím 360 dním v roce.
   
• V mayském Chichén Itzá stojí Kukulkanův chrám. Ve čtvercové komoře stojí socha pumy. Skvrny tvoří 72 kusů jadeitu.^{[2] str. 32}
   
• V největším budhistickém chrámu světa Borobudur je 72 stúp (posvátných staveb).
   
• V Angkoru (hlavní sídlo Khmerské říše) bylo postaveno 72 hlavních chrámů.
   
• Druidové uctívali zejména číslo 72 ^{[2] str. 12}
   
• 72 - počet učedníků Konfucia (někdy udáváno 77)
   
• V židovském a křesťanském učení symbolizuje číslo 72 dlouhý časový úsek či vhodný, ucelený počet:

72 - počet jazyků, kterými se hovořilo v Babylonské věži (dle pozdější tradice) resp. počet původních národů. 72 - počet božích jmen podle Kabaly. 72 - počet stupínků na Jákobově žebříku (podle knihy Zohar) 72 - počet starších na Sinaji 72 - počet dalších Kristových učedníků podle kapitoly 10 evangelia Lukáše (někde uváděno 70) 72 - počet překladatelů Septuaginty 72 hodin byl Kristus uložen v hrobě 72 biskupů může odsoudit jiného biskupa 72 knih Bible (Isidor)   72 Kristových učedníků v některých rukopisech Lukášova evangelia

Obr. 72 božích jmen podle Kabaly.[10]

Číslo 72 však nemusí mít vždy spojitost s precesí a střídáním věků.^[8]

Sumerský, egyptský i archaický řecký kalendářní měsíc trval 30 dní a lunární rok tedy 12 × 30, tj. 360 kalendářních dní. Pokud měl týden 5 dní, bylo v lunárním roce 72 týdnů (360/5=70). Číslovka 72 tedy nemusela ukazovat na precesi ale na počet pětidenních týdnů v roce podle lunárního kalendáře.^[b]

Číslo 54

V díle Hamletův mlýn^[1] upozorňují autoři na další sekvence precesních čísel - 108 a 54. Když k číslu 72 přičteme jeho polovinu, dostaneme 108. Po vydělení dvěma dostaneme 54.

• V kambodžském Angor Vatu je 108 soch na každé z přístupových cest, 54 po obou stranách.
   
• Jupiterův chrám v Baalbeku měl 54 sloupů.^[7]

K dalším číslům odvozeným od precese patří např. 216 (72 x 3) a 43 200. Dále se uvádějí následující zaokrouhlená precesní čísla: 36, 360, 432, 2160 a 25 920. Zajímavé je, že součet jejich číslic vždy dává devítku.

Podle historiků G. Santillana a H. Dechend jsou čísla odvozená od precesní sekvence zakódována do světových mýtů a starobylých architektonických památek všude po světě. Původní zdroj znalostí uložených v mýtech i významných stavbách lze hledat v prehistorické civilizaci, která poznala svět jako dílo tvořené čísly, míry a váhami.^[1]

Egyptoložka Jane B. Sellersová tvrdí, že v prehistorickém Egyptě mohly být sledovány precesní posuny souhvězdí Orion minimálně od roku 7300 př. n. l.^[16]

Platónský rok

Za nejdůležitější den v roce byla odpradávna považována jarní rovnodennost. Den i noc jsou stejně dlouhé a Slunce vychází přesně na východě.  Slunce se nachází v rovině zemského rovníku, takže jeho paprsky dopadají na Zemi kolmo k její ose. Střed Slunce prochází jarním bodem - jedním ze dvou průsečíků ekliptiky s nebeským rovníkem.^[15]

Věnujme pozornost tomu, které souhvězdí hvězdného (siderického) zvěrokruhu leží za vycházejícím Sluncem v době jarní rovnodennosti. Po mnoho generací to bylo souhvězdí Ryb, na jehož pozadí Slunce vycházelo při jarní rovnodennosti. Dnes je to však spíše rozhraní mezi souhvězdím Ryb a Vodnáře. Posun z jednoho zvířetníkového souhvězdí do druhého, způsobený precesí, se děje velice pomalu - 1° každých 72 let. Všech dvanáct souhvězdí zodiaku se vymění za zhruba 26 000 let. Změny lze velmi těžce zpozorovat, natož měřit - za jeden či několik lidských životů jsou téměř nepozorovatelné. Byli si starověcí mudrcové vědomi těchto pomalých změn? Věděli, že zvířetníkové souhvězdí, ve kterém je "ubytováno" Slunce v nejdůležitějším období roku, se velmi pomalu posouvá? Byli si pradávní hvězdáři vědomi toho, že za několik stovek let bude jejich rovnodennostní zvířetníkové souhvězdí nahrazeno jiným?

Celý cyklus pohybu souhvězdími zvířetníku vykoná Slunce přibližně za 26 000 let (udáváno je např. 25 800, 25 772 či 25 729 let). Tuto periodu nazýváme platónský rok (nesprávně též velký rok) podle athénského filosofa a matematika Platóna (Πλάτων, 427 – 347 př. n. l.). Esoterická numerologie často pracuje s platonským rokem o délce 25 920 let.^[14]
Platónský rok je doba, za kterou nebeský pól (průsečík zemské osy s nebeskou sférou) vykoná v důsledku precese zemské osy uzavřený okruh kolem pólu ekliptiky.^[13] 

Existuje zde jedno nedorozumění - velký rok může označovat různé časové cykly. Starověcí mudrcové předpokládali, že vzájemné postavení Slunce, Měsíce a planet na pozadí hvězd se opakuje vždy jednou za dlouhý čas, který nazývali velkým rokem (plným rokem). Cyklus měl např. podle Platóna trvat zhruba 36 000 let. Jindy bylo udáváno 10 800 let či 12 954. Není však jisté, zda k takovému cyklickému jevu skutečně dochází.^[12]  Tento cyklus nelze zaměňovat s cyklem platónského roku. V dalším textu pod pojmem velký rok či platónský rok považujeme periodu danou precesí zemské osy (cca. 26 000 let).^[d]

Zajímavá je shoda mezi délkou platónského roku a délkou života člověka měřenou ve dnech. Sedmdesátiletý člověk prožil 25 729 dní.^[14]

Světové věky, eony, platónské měsíce

Během jednoho platónského roku navštíví Slunce při jarní rovnodennosti postupně všech 12 zvířetníkových souhvězdí. Platónský rok tak lze rozdělit na 12 platónských měsíců, z nichž každý může být charakterizován svým souhvězdím. Další platónský měsíc nastává v okamžiku, kdy jarní bod přejde do dalšího domu.

Zvěrokruh můžeme rozdělit na 12 úseků o stejné délce - tzv. hvězdných domů. Slunce stráví téměř 2200 let v každém domě zvěrokruhu (30 stupňů x 72 let).  Majestátní  precesní průchod Slunce souhvězdími zvěrokruhu (Býk - Beran - Ryby - Vodnář atd.) trvá jeden Velký rok s měsíci o délce skoro 2200 let. Esoterická numerologie uvádí 2160 či 2167 let. Pro zjednodušení lze uvažovat, že zhruba jednou za dva tisíce let dojde ke střídání zvířetníkového souhvězdí, v němž se nachází jarní bod. Tak prý existoval věk Býka, Berana či Ryb. Každý světový věk nesl označení jednoho zvířetníkového souhvězdí.^[c]

Nyní bychom měli žít v platónském měsíci Ryb. Začal někdy na počátku našeho letopočtu a zvolna se blíží doba jeho konce. Různé zdroje uvádějí roky 2012 až 2150. Nalezneme však také autory, kteří kladou příchod věku Vodnáře do roků 1762 nebo naopak až do roku 2658. Věk Vodnáře tedy již třeba započal, ale možná nás od začátku dělí ještě půl tisíce let!

Obr. Jarní rovnodennost 20. 3. 2020. Slunce stojí v jarním bodě na pomezí souhvězdí Ryb a Vodnáře.

Šířka jednotlivých souhvězdí na obloze není stejná (nemá vždy šířku 30°) a hranice i tvary souhvězdí se v průběhu času měnily. I pokud uvažujeme siderický zvěrokruh rozdělený pravidelně na dvanáct stejných dílů po 30°, je otázkou, kde dělení začíná. Je tedy diskutabilní, kde přesně na siderickém zvěrokruhu začíná přechod z jednoho souhvězdí do druhého. Ba co víc, pokud je šířka souhvězdí zodiaku různá, pak by byly i délky platónských měsíců různé. Časová rozhraní světových věků tak zůstávají nejasná.^[e]

Níže uvádíme jedno z často používaných časových ohraničení vybraných siderických světových věků a možný vztah mezi přináležejícím zvířetníkovým souhvězdím a kulturami:

Lev (11 000 - 8800 př. n. l.)

Gíza - Velká sfinga se lvím tělem (alternativní datace) hledí k východnímu obzoru, kde vycházelo Slunce při jarní rovnodennosti na hvězdném pozadí Lva.^[18] 

Býk (4500 - 2300 př. n. l.)

V 1. dynastii Starého Egypta by zaveden kult býka Apise. V jiných kulturách byl však býk uctíván již dříve (Çatal Hüyük 7500 až 5700 př. n. l.). Uctívání posvátné krávy Hathor. Uctívání býka na Krétě (mínojská civilizace). Uctívání býka Cualguma v Irsku a Tarnose v Galii.^[17]

Beran (2300 - 100 př. n. l.)

Ve starověkém Egyptě byl beran převládajícím symbolickým motivem (Amon). Viz sfingy s beraní hlavou v Karnaku. Obětování beránka v zemích Blízkého východu (jarní židovský svátek Pesach). 

Ryby (100 př. n. l. - 2100 n. l.)

Symbolem prvních křesťanů, následovníků Krista, byla ryba. Souhvězdí ryb hostilo Slunce při jarní rovnodennosti od samých počátků křesťanské éry až do naší doby. Symbol ryby ale nemusel mít nic společného se souhvězdím a precesí. Ryba byla symbolem různých božstev již před křesťanskou érou. Amulety ve tvaru ryby symbolizovaly např. plodnost. Užití ryby lze vysvětlit ve smyslu kryptogramu. Ichthys (ΙΧΘΥΣ, řecky ryba) se dá číst jako slovo složené z prvních písmen slovního spojení: Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel. V originále Ἰησοῦς Χριστός, Θεοῦ Υἱός, Σωτήρ, Iésús Christos Theú Huiós, Sótér. Ryby jsou v evangeliích zmiňovány několikrát a je jim dáván symbolický význam. Několik z Ježíšových učedníků bylo rybáři. Pověřil je se slovy „Udělám z vás rybáře lidí.“ Ježíšova ryba se stala moderní ikonou křesťanství.^[8]

Je třeba vzít v úvahu, že výše uvedené spojitosti jsou zjednodušené a ne zcela průkazné. Přesto mnohé svědčí tomu, že naši předkové mohli mít ve zvláštní úctě souhvězdí, na jehož pozadí v jejich době stálo Slunce při jarní rovnodennosti. Otázkou zůstává, zda si pradávní mudrcové uvědomovali i pomalý precesní posun zvířetníkových souhvězdí. Uvědomovali si, že jejich věk je spojen s určitým zvířetníkovým souhvězdím, které vystřídá po dlouhém čase následující souhvězdí dalšího věku?

Níže uvádíme trvání světových věků dle různých autorů:

Obr. Vymezení a trvání světových věků podle různých autorů.[14]

Z tabulky plyne i různé datování nového věku Vodnáře. Počátek věku Vodnáře je udáván v rozpětí let 1950 až 2700 n. l. I kdybychom předpokládali, že délky hvězdných světových věků jsou stejné a odpovídají ideální šířce zvířetníkového souhvězdí 30° (pás zodiaku rozdělený na 12 dílů), zůstává stále jeden problém. Jak určit počátek platónského roku a jeho členění na platónské měsíce, které jsou pojmenovány podle zodiakálních souhvězdí? Může se zdát, že názory astrologů souzní v tom, že právě vstupujeme do Věku Vodnáře. Tak tomu ale není. Stanovení počátku platónského hvězdného roku totiž závisí na tom, k jakému prvku (nejčastěji hvězdě – stálici) vztahujeme svá měření. Na tomto prvku (fiduxu) se různé astrologické školy nedokázaly shodnout. Uváděny jsou hvězdy Spika, Aldebaran, Regulus ale i jiné. Podle toho také vypadá datování vstupu do Věku Vodnáře. Někdy je uváděn vstup do věku Vodnáře již v roce 1642, jiní astrologové uvádějí různá data 20. až 31. století n. l.^{[14] [19]}

I když jsou hranice mezi věky značně rozkolísané, lze snad uvažovat alespoň následující zjednodušení:

Je nesporné, že zhruba od konce 20. století prožíváme opět jeden z civilizačních přelomů nejvyššího řádu. Svědčí o tom řada globálních ukazatelů a nové trendy v lidském myšlení, chování a životním stylu. Rodí se zcela výjimeční lidé (indigové a křišťálové děti). Ovšem západní civilizace evidentně míří ke svému úpadku. Po éře pravěku, starověku, středověku a novověku nastává nějaký další věk. Je však vysoce sporné, zda ponese charakteristiky astrologického znamení Vodnáře i když bychom si jistě přáli, aby nastupující věk byl přátelský, tolerantní a produchovněný s novými spirituálními dimenzemi.

Je třeba zdůraznit, že stále uvažujeme hvězdné (siderické) precesní věky, opírající se o ekliptikální souhvězdí. Při diskuzích o vlastnostech věků dochází k záměně pojmů souhvězdí zodiaku a znamení zodiaku. Zodiakální hvězdné věky jsou pak chybně vysvětlovány vlastnostmi stejnojmenných astrologických znamení. Souhvězdí však žádné vlastní astrologické charakteristiky nenesou. Častou chybou je pak charakterizovat nastupující věk Vodnáře podle stejnojmenného astrologického znamení. Právě precese totiž způsobila během dvou tisíců let rozchod znamení zvěrokruhu se stejnojmennými souhvězdími o délku 30°. A tak například nad hvězdným pozadím Vodnáře již neleží stejnojmenné astrologické znamení ale znamení Ryb.

Vracíme se tak zpět k precesi. Pomalý kuželovitý pohyb zemské osy kolem pólu ekliptiky způsobuje několik jevů. Spolu s posunem jarního bodu (křížení ekliptiky se světovým rovníkem) dochází k posunu celého astrologického tropického zvěrokruhu vůči hvězdnému pozadí. Protáčení zvěrokruhu se děje proti pohybu Slunce zvířetníkem. Po uplynutí celého platónského roku se jarní bod ocitne ve stejné pozici vůči určité hvězdě jako na jeho počátku. Precesní cyklus je tedy dobou, za kterou světový nebeský pól vykoná jeden celý oběh kolem pólu ekliptiky. V rámci platónského roku se nacházíme někde na rozhraní hvězdného věku Ryb a Vodnáře. Astrologicky se však dostáváme do věku znamení Býka. O tom v dalším pokračování.

Předchozí - Starověké hodiny II - Precese zemské osy
Následující - Tropický zvěrokruh (bude publikováno)

Vytvořeno: 05. 02. 2004