|
Mýty a skutečnost
Zrcadlový sloup v srdci Prahy
Legendy vyprávějí o místech v Praze, kde od nepaměti
proudila z hlubin země posvátná energie. I proto se zde, v zákrutu řeky
Vltavy, kdysi usadili lidé a mnohem později Karel IV. rozhodl
postavit svaté město, druhý Jeruzalém. Dlouho zde člověk mohl nacházet
mír, sílu, moudrost a osvícení. Tomu je konec.
Nejsilnější zdroj posvátné energie se nacházel na vrchu
Žiži. Dnes na jeho místě stojí kamenný menhir vystřelující energii
nahoru, pryč z dosahu lidí. Další významné zřídlo energie působilo na
Starém Městě, v
místě, kudy se dnes vchází do Městské knihovny. Také toto místo bylo zaslepeno.
Černé dílo se zdařilo. Lidé, sloužící zlu, zaslepili obě pražská zřídla
posvátné energie. Dnes se z Prahy stává město zmaru, které svou
negativní energií odpuzuje ty, kteří si uchovali dar vnímání.
Historie
Kdysi dávno
Kdysi dávno vyvěralo v zákrutu řeky Vltavy několik
zdrojů posvátné energie. Na levém břehu řeky se vypínal táhlý kopec, kde
je dnes rozložen Pražský hrad. Právě zde bylo místo uctívané
lidmi odpradávna. Skála tam vycházela nad okolní povrch a skrze ni z
hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní jedinci,
určení k duchovní a světské správě společnosti, mohli zde trávit omezený
čas, by rozmlouvali s nadsvětím a čerpali energii a vladařskou moudrost. Lidé se neodvažovali cokoliv zde stavět a
místo znesvěcovat. Jedním z pozdějších jmen tohoto posvátného místa bylo
Žiži.[1]
Obr. 1 Pražské údolí. Levý a pravý břeh Vltavy s místy
zřídel.
Území dnešní Prahy bylo osídleno již od pravěku. Později území kolem
řeky získali za svou vlast Slované. Jejich žreci brzy nalezli místa
zřídel posvátné energie. Na hradním hřbetu vyrostlo slovanské
hradiště a souvislé osídlení sestoupilo rychle do centrální
části Pražské kotliny. Nejdříve obsadilo levobřežní část kotliny, dnešní
Malou Stranu a pak pokračovalo na druhý břeh.
Staré Město
Na pravém břehu Vltavy, v podhradí, bylo další významné
místo duchovní síly. To zůstávalo přístupné široké skupině lidí, vlastně
všem, kteří zde měli možnost alespoň krátkou dobu pobýt. Energie probouzela a posilovala v lidech touhu po vědění a mnohé
další kladné vlastnosti, zkrátka lidskost. Ani zde se na místě výronu
energie nestavěla po tisíce let žádná lidská obydlí. Samotné místo
muselo být chráněno, aby se síla ze země mohla bez překážek šířit
okolím. Naopak všude kolem lidé stavěli usilovně svá obydlí a
zejména svatyně a shromaždiště.
Zřídlo vyvěralo na severovýchodním cípu skalnatého
podloží a pevný skalní podklad na břehu řeky byl ideálním místem i pro
lidské stavby všeho druhu.
Obr. 2 Pravobřežní oblast pražského podhradí. 1 -
skalní podklad; 2 - hrubé písčité štěrky Maninské údolní terasy; 3 -
povodňové náplavy. VIIa,b,c - terasové stupně vysoký, střední a nízký.[2]
Červeně je znázorněno zřídlo zemní energie na pravém
břehu Vltavy.
Po nástupu křesťanství zde, na pravém břehu Vltavy, začaly růst první
sakrální stavby. Doklady křesťanské architektury na pražském území
pocházejí již z 9. století.
V 10. století se Praha stala centrem přemyslovského
státu. Na území dnešního Starého Města vznikalo bohaté duchovní i světské centrum s kamennými
stavbami. Faktorem rychlého růstu prosperity
a duchovní síly města byla i zřídla posvátné síly, nacházející se dnes
na nádvoří Pražského hradu a na Mariánském náměstí ve Starém Městě.
Pravobřežní část kotliny začal od jihu chránit opevněný Vyšehrad. Od 11.
století započal rychlý územní vývoj pravobřežní části pražského
podhradí za tzv. vyšehradské éry.
Půdorys jihozápadní části Starého Města, jižně od předmostí nynějšího Karlova mostu,
byl vymezen energetickým zřídlem v SV cípu skalnatého podloží a hlavní
komunikační osou - dolní vyšehradskou cestou vedoucí od brodu či
nejstaršího pražského mostu k Vyšehradu.[a]
V období 12. a 13. století se podhradí dále rozšiřovalo již nikoliv
ve směru k Vyšehradu, ale stranou severovýchodní (románská éra). Hlavní pražské tržiště
se posunulo severovýchodně do oblasti dnešního Ungeltu a výstavba se
začala postupně zahušťovat v oblasti terasových úrovní VIIa,b,c (viz
obr. výše). Na pravobřežní části pražského podhradí se zrodilo město
vrcholně středověkého typu - Větší Město pražské (dnes Staré Město). Narůstající hustota osídlení v éře románské
vyvolala potřebu využít i zbývající volné plochy v nejnižší
terasové úrovni VIIc.[2]
Zástavba Starého Města se tak šířila na sever a severovýchod od ústí
mostu, tedy i přes místo energetického zřídla. To však bylo i nadále
zřejmě chráněno před zástavbou. Půdorys Starého Města byl okolo r. 1230 definitivně vymezen opevněním
s využitím
Vltavy jako obranné linie. Staroměstské hradby s 13 branami měly délku 3,5 km a
obepínaly plochu necelých 81 ha.[2]
Obr. 3 Pražská historická města na půdorysu pozdější zástavby.[3]
Červeně - zřídla energie.
Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města.
Pojmenování Starší Město pražské (latinsky Maior, to znamená také
Větší) získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 pražskému
podhradí městská práva. Tak vzniklo i Menší Město pražské – Malá
Strana.
Dvě duchovní zřídla na protilehlých březích Vltavy
Větší Město pražské (Staré Město) se rozkládalo na pravém břehu Vltavy, knížecí Hrad
s Menším Městem pražským (Malou stranou) na
levém. Vladařské zřídlo posvátné energie vyvěralo na skalnatém výběžku kopce levého břehu
Vltavy, druhé "lidové" posvátné zřídlo na břehu pravém, na hraně skalnatého
podloží. U obou energetických zřídel vyvěraly i vodní prameny.
Obě místa duchovní síly spojoval říční brod a později prvé
mosty. Už z roku 929 se dochovala zpráva o stržení dřevěného mostu
velkou vodou.[a] První kamenný most přes řeku Vltavu byl dokončen roku 1172 a
pojmenován po manželce krále Vladislava II. (Juditin most). Dnes zde
stojí Karlův most.
Obr. 4 Současná mapa Prahy a místa bývalých silných vývěrů energie. Zřídla
se nacházela proti sobě na obou březích řeky Vltavy. Spojoval je brod či
první dřevěný most.
Roku 1348 založil císař Karel IV. Nové Město pražské jako nové
centrum Svaté říše římské. Z Prahy tak vybudoval středověké
velkoměsto, které ozdobil honosnými sakrálními i světskými stavbami.
V blízkosti pravobřežního zřídla tak byla postupně vystavěna (a později někdy opět
zbourána) řada kostelů a severně i několik synagog. Lze si představit,
že posvátné stavby vytvářejí kolem zřídla nepravidelné oblouky či prstence. Nejblíže,
přímo na Mariánském náměstí, stával kostel Panny Marie na louži
(původní stavba možná románská, zanikla r. 1791). Název kostela
svědčí o blízkosti vodního pramene.
Obr. 5 Umístění sakrálních staveb v okolí zřídla. Žlutá
hvězda - pravobřežní zřídlo. Rudé obdélníky - stávající kostely. Rudé hvězdy -
synagogy. Modré kruhy - bývalé kostely. Tmavé kruhy - bývalé kostely s
přibližnou polohou. Použita mapa zaniklých kostelů.[4]
První zástavba?
Vladařské zřídlo na levém břehu Vltavy nebylo nikdy až do 20. století
zastavěno. Pro pravobřežní vývěr podzemní síly Na Starém Městě to zřejmě
neplatilo.
Např. na mapě z roku 1660 je v místě zřídla či v jeho těsné blízkosti zobrazena
jednopatrová zástavba.
Je ale možné, že energetické centrum se stále nacházelo na nezastavěném
místě - na malém náměstíčku mezi domy
či přímo před jejich linií na okraji ulice a náměstí s
kostelem Panny Marie na louži:
Obr. 6 Mapa - Samuel Globic z Bučiny, 1660. Výřez z mapy s
Klementinem a Mariánským náměstím s kostelem Paní Marie na louži.
[5]
Ze středověku je doložena existence malé
stavby přímo před zřídlem (ve směru k bývalému kostelu Panny Marie na
louži). |
|
Obr. 7 Plánek Mariánského náměstí se zakreslením románské a
gotické fáze výstavby kostela. Křížky vyznačují plochu hřbitova.
1 – kostel Panny Marie na louži; 2 – hřbitov; 3 – fragment
kvádříkové zdi domu čp. 100 a základy románského domu čp. 102[6] Nahoře zakresleno
přibližné umístění zřídla. |
Jasné je, že v 1. polovině 19. století bylo již zřídlo zastavěno. Jak vypadala zástavba Starého Města v 19. století, je dobře patrné z
císařských a katastrálních map (1824 - 1843):
Obr. 8 Císařské povinné otisky map stabilního katastru Čech
1:2880 (1824-1843) [6068-1][7]
Obr. 9 Originální mapa stabilního katastru Čech 1:2880
(1824-1843), Obj. č.: 5752_08, rok reambulace: 1879
[7] Žlutě je označeno přibližné místo zřídla.
Místo pravobřežního zřídla posvátné energie bylo tedy v 19. století z
větší části zastavěno řadou nízkých obytných domů. Zřídlo leželo pod
parcelami 109 až 112, na hranici s Platnéřskou ulicí, blízko vchodu do
Klementina. Energie zřídla se však dále mohla šířit okolím. Nedaleko
zřídla byl uchován i vodní zdroj - kašna.
Zaslepení zřídla
Proč doposud taková starost o to, zda místo vývěru zemní energie
nebylo zastavěno? Jakékoliv lidské dílo, a zejména hmotná stavba, může
výron energie zřídla částečně či zcela znehodnotit či alespoň utlumit.
Proto naši prapředkové taková místa chránili a tajili. Dnes jsou tyto znalosti
zapomenuty a sama existence zřídel posvátné energie odmítána. Tak, jako
existence posvátna a tedy i existence boží.
Naopak ti, kteří škodí, vždy usilovali ničit posvátná zřídla a činí tak
doposud. Na mnoha místech tak již byly nad zřídly vybudovány stavby
omezující blahodárné působení darů země. Účinným způsobem, jak zamezit
šíření zemské energie, bývalo vztyčení kamenných sloupů - menhirů. Ty
většinu energie koncentrují a vysílají pryč, jako komíny, vzhůru do
nebes. Existují však i starověké menhiry, které naopak pozitivní účinky
zřídel zesilují. Není sloup jako sloup. A pak existují i modernější
způsoby, jak posvátnou energii ztlumit. Nikoliv jejím odtahem nahoru ale
jejím "rozbitím". K tomu sloužily páry zrcadel. Mnozí čtenáři, kteří
někdy navštívili Městskou knihovnu v Praze již zřejmě tuší, o co jde...
Knihovna
Za Rakouska-Uherska stál na Starém Městě, vzdálen zhruba 70m od
středu zřídla, dům čp. 98. Do něj byla r. 1903
přestěhována Veřejná obecní knihovna s čítárnou z Mikulandské ulice.
Jednalo se o provizorní řešení do doby, než zde bude možné postavit pro
knihovnu samostatnou budovu. 16. září 1903 byla knihovna slavnostně
zpřístupněna veřejnosti, ale již za čtyři měsíce obdržela
výpověď z důvodu asanace této části Starého Města.[10]
Obr. 10 Původní budova čp. 98 na Mariánském náměstí,
sídlo Městské knihovny od roku 1903.[10] Upřesnění
autora: Dům stál na Valentinské ulici, nikoliv Mariánském náměstí. Na
fasádu s balkonovým vstupem se díváme ze dvora - parčíku.
Obr. 11 Červená šipka ukazuje dům - sídlo Městské knihovny
od r. 1903. Žlutě je vyznačeno zřídlo.
Podklad - Originální mapa stabilního katastru Čech 1:2880
(1824-1843), obj. č.: 5752_08, rok reambulace: 1879
[7]
Městská knihovna v zrcadle času (1891-2016): Začaly dlouhé spory a jednání o umístění knihovny,
padlo mnoho návrhů a dokonce byly již vypracovány projekty na budovu,
ale nic z toho nebylo realizováno. Městská správa neustále měnila své
názory, vydávala neuskutečnitelná rozhodnutí a bylo zřejmé, že ji osud
knihovny příliš nezajímá. Přesto však v lednu 1909 "po předchozí,
jednání v knihovní komisi usnesla se rada městská, aby pro městskou
knihovnu a čítárnu a pro městský archiv byla vystavěna samostatná budova
a aby pro budovu tu vyhrazeno bylo staveniště mezi ulicí Žateckou a
Valentinskou". K realizaci však nedošlo a r. 1913 prodala městská správa
parcelu, určenou pro stavbu knihovny (na jejíž části se dosavadní
knihovna nacházela), rakouskému státu. Veřejná knihovna, řízená
Antonínem Sovou, tedy stále setrvávala ve staré budově blízko Mariánského
náměstí, v prostoru určeném k asanaci. Vznikla Československá republika. Podařilo se
prosadit myšlenku centralizace veřejných knihoven. V r. 1923 se usnesla
Pražská městská pojišťovna "vystavěti a městu darovati samostatnou
budovu městské knihovny, a to na nezastavěných pozemcích asanačního
bloku XXI., kde právě stojí budova č. p. 98."[10]
Celá plocha
asanačního bloku mezi ulicemi Valentinskou, Kaprovou a Platnéřskou se
tak měla zastavět:
Obr. 12 Půdorys nové budovy městské knihovny. Katastrální
mapa evidenční 6068-1A_08, stav z r. 1925.
[7]
Stavba začala roku 1925, knihovní fondy
ze staré budovy byly dočasně přemístěny a konečně 25. října 1928 byla
velkolepá budova dokončena, k 10. výročí ČSR.[10]
Ústřední knihovna čp. 98 na Mariánském náměstí na Starém Městě, mezi
ulicemi Valentinská a Žatecká, tedy byla v letech 1925–1928 postavena. Ve své
době to byla první účelová knihovnická stavba v Československu a zároveň
jedna z nejmodernějších v Evropě. Byla projektována pro širokou škálu
nejen knihovnických ale i koncertních, osvětových a výstavních
činností. Při stavbě byly provedeny rozsáhlé podzemní práce z důvodů
zajištění prostor pro skladištní zázemí.[9]
Rozsáhlé stavební práce byly provedeny rovněž nad zřídlem posvátné
energie Starého Města.
Zrcadlový sloup
Nad druhým nejdůležitějším zřídlem energie v Praze tak vyrostla
mohutná stavba s rozsáhlými podzemními prostory. Zda šlo od počátku o
záměr či náhodu je nejasné. Rozhodně se jedná o reprezentativní budovu,
na svou dobu moderní a funkční. V letech 1996–1997 proběhla rekonstrukce
budovy s cílem uvést ji do stavu, v jakém vítala první čtenáře před více
než stoletím.
Obr. 13. Budova Ústřední knihovny na Mariánském náměstí -
čelo s hlavním vchodem.[9]
Jakmile projdeme hlavními
dveřmi a pohlédneme vzhůru nad vstupní schody, padne nám
do očí zvláštní věc. Cestu vzhůru nám přehrazuje podivný sloup.
Jde o umělecké dílo zvané Idiom - tubus z knih. Sloup se
zdvíhá ve foyeru až ke stropu a nikoho nenechá projít bez
povšimnutí, minimálně je nutné se mu vyhnout.
Podle definice je pojem Idiom (z řec. idióma, jazyková zvláštnost) ustálený víceslovný
výraz, jehož význam nelze odvodit z běžných významů slov, z
nichž se skládá. Název pro sloup je tedy velice výstižný - také on znamená
něco úplně jiného, než je na první pohled patrné.
|
|
Obr. 14 Pohled od vchodových dveří do předsálí.
[11] |
Již umístění sloupu je z praktických důvodů zcela nevhodné.
Zahrazuje původní vstupní koridor. Lidé se před ním musí zastavit a
nějak jej obejít. Z hlediska zásad umístění věcí v životním prostoru se
jedná o porušení základního pravidla - vchodový koridor má zůstat vždy
volný. Např. starodávné učení Feng-šuej klade veliký důraz na to,
aby byla vchodová cesta vždy „čistá“ a aby zde nebylo bráněno
toku energie čchi, která je všudypřítomná a vyživuje prostor kolem nás.
Nemusíme věřit koncepcím harmonie člověka a jeho životního prostoru.
Snad každému návštěvníku knihovny ale musí být jasné, že by právě
vstupní vestibul měl zůstat volný a nijak je neomezovat. Málokdo asi
tuší, že sloup musel být posazen právě zde a to nikoliv z důvodů
estetických.
Idiom má budit dojem oslavy vzdělanosti. Je složen z tisíců
knih, což dává smysl - stojí v knihovně. Knihy, vytvářející tělo sloupu,
jsou však k nepotřebě - žádnou z knih nelze otevřít a číst. Spirálovité
dílo, zdánlivě oslavující knihy, je ve skutečnosti symbolem jejich
znepřístupnění. Lze uvažovat o podobnosti s Babylonskou věží - biblickým
symbolem lidské pýchy a trestu. Lidé se tehdy postavili božímu řádu a
přivodili rozpad dosud jednotné společnosti. Došlo ke zmatení jazyků
- lidé si přestali rozumět.[12]
V naší době se
někdo pokouší o podobné. |
|
Obr. 15 Babylonská věž - Zmatení jazyků (Gustave Doré).
[15] |
Obr. 16 Idiom zezadu.[13] |
|
Obr. 17 Idiom s podsvíceným vnitřkem. Okolo něj
čtyři nosné sloupy.[13] |
Pokud vejdeme hlavními dveřmi knihovny a pohlédneme vzhůru, měli bychom
oficiálně hledět na "sloup vědění". Štěrbina, vysílající z nitra sloupu
umělé světlo, však spíše připomíná plamen ohně, ve kterém mají shořet
všechny knihy a lidské vědění. Čtyři černé sloupy pochmurnou atmosféru
ještě umocňují.
Autorem Idiomu, který je nazýván „sloup vědění“, je slovenský
výtvarník Matej Krén. Ve foyer budovy Ústřední knihovny na Mariánském
náměstí byl sloup umístěn roku 1998. Je složen z 8000 knih. Podle
propagačních materiálů Matej Krén z knih vytváří objekty či
instalace, do kterých se dá vstoupit, nebo prostorové situace, které vás
ovlivní. Umělec s divákem komunikuje, a instalace, které vytváří, umožní
zažít vše na vlastní kůži.[13]
A pokud si najdete
chvilku času, aniž by vás rušili další návštěvníci knihovny, sloup vás jistě ovlivní a můžete zde zažít na
vlastní kůži ledacos. Dovnitř tubusu vstoupit nelze, jsou zde
nainstalována zrcadla, budící dojem nekonečného tunelu knih.
Člověk je tak obklopen nekonečnou změtí knih, aniž by si mohl
kteroukoliv vybrat a přečíst. Ovšem hlavní úloha zrcadel,
umístěných na obou koncích sloupu, je jiná - rozbíjet energii
vycházející z posvátného zřídla pod základy vestibulu knihovny.
Ano, "sloup vědění" stojí právě nad středem zřídla, kterým zde
kdysi proudila energie podporující lidské vědění a lidskost
obecně. Naši předkové to věděli a blízko vybudovali například
areál Klementina, centrum vzdělanosti, místo knihoven a učeben.
Nyní je však energie rozbíjena a proto nelze doporučit setrvávat
příliš dlouho v blízkosti zrcadlového sloupu, účinky lze stěží
předvídat. |
|
Obr. 18 Pohled dovnitř zrcadlového sloupu.
[14] |
Časová souslednost
Kamenný sloup
V článku Kamenný sloup v srdci Prahy popisujeme zaslepení
zřídla na vrchu Žiži (dnešní nádvoří Pražského hradu). V létech 1925 až
1929 proběhly na hlavním nádvoří Pražského hradu (kde se nacházelo i
zřídlo Žiži) rozsáhlé stavební práce. Několik úrovní nádvoří bylo
srovnáno do jedné roviny a pokryto betonovými deskami s granodioritovou
dlažbou. Byl zřejmě odseknut i skalnatý vrcholek posvátného pahorku
Žiži. Železobetonová konstrukce překryla Svatováclavskou studánku
a prastaré kultovní místo Žiži.
Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl
vybetonován zvonovitý základ, na který byl roku 1928 postaven kvádr a na
něm vztyčen obří žulový obelisk. Jednalo se o největší lidmi opracovaný
a přemístěný kámen v zemi. Zřídlo tak bylo přiškrceno a jeho síla
usměrněna nahoru. Stavbu obelisku prosadil T. G. Masaryk přes silné
protesty veřejnosti. Poprvé byl obelisk dobýván z mrákotínských skal již
roku 1922. Teprve napotřetí se však sloup podařilo připravit a dopravit
na místo. A ani třetí sloup se nepodařilo dopravit na staveniště
celý.
13. května 1996 nechal Václav Havel umístit na vrchol obelisku
kovovou pozlacenou špici.
Zrcadlový sloup
Po vzniku Československé republiky v roce 1917 se obnovil záměr
centralizovat veřejné knihovny v Praze. V r. 1923 se usnesla Pražská
městská pojišťovna vystavět rozsáhlou budovu městské knihovny na
nezastavěných pozemcích asanačního bloku XXI. (kde se nacházelo i zřídlo
Starého Města).
V letech 1925–1928 zde byly provedeny rozsáhlé terénní práce,
vyhloubeny základy a na nich postavena první účelová knihovnická stavba v
Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Při stavbě
byly provedeny rozsáhlé podzemní práce z důvodů zajištění prostor pro
skladištní zázemí. Budova má dvě podzemní patra.
Obr. 19 - novodobé zaměření objektu Městské knihovny v
Praze.
Vstupní vestibul byl umístěn přímo nad střed zřídla. Přesné místo
zřídla vymezují čtyři sloupy. Umístění čtyř nosných sloupů blízko
sebe v prostoru hlavního vstupu omezuje hlavní vstup do budovy a ze
stavebního (statického) hlediska nemá opodstatnění.
V roce 1998 byl mezi čtyřmi sloupy ve foyer budovy umístěn Idiom
- sloup z knih, na jehož spodní a vrchní části jsou upevněna zrcadla.
Obr. 20 - Vnitřek sloupu, odraz světla v horním zrcadle.
Foto - autor textu.
Porovnejme události na vrchu Žiži se zničením zřídla na Starém Městě:
Žiži
- žulový sloup (Obelisk) |
|
Staré Město - zrcadlový sloup (Idiom) |
1922 - prvé pokusy vyrobit žulový
sloup |
1923 - usnesení vystavět budovu
knihovny na pozemcích asanačního bloku XXI. (zřídlo) |
1925-1929 Stavební práce - terénní
úpravy, výkopové práce, překrytí železobetonovou konstrukcí.
1928 - vztyčení sloupu. |
1925-1928 Stavební práce - terénní
úpravy, výkopové práce, železobetonové základy, překrytí stavbou
Ústřední knihovny. |
1996 - umístění pozlaceného
jehlanu (pyramidy) na vrchol sloupu |
1998 - umístění zrcadlového
sloupu, tvar výřezu v horní části má tvar jehlanu (pyramidy) |
|
|
V roce 1998 tedy byly, za plné podpory prezidenta Václava Havla,
dokončeny oba sloupy zabraňující šíření posvátné energie z pražských
zřídel. Hned následujícího roku naše republika vstoupila do
Severoatlantické aliance (NATO) aby se okamžitě účastnila nelegitimní
války s humanitárním bombardováním obyvatel přátelské země.
Pokračování -
Blob - třetí pražská pyramida
|
[a] |
Nejstarší most měl být dřevěný a spojovat břehy
Vltavy od 10. století přibližně v místech stávajícího mostu
Karlova. Někteří odborníci zpochybňují existenci dřevěného mostu
přes Vltavu. Kosmas mohl při popisu povodně roku 1118 mínit
kratší most přes zaniklé rameno Vltavy. Vltavu lidé spíše
překonávali brodem umístěným severněji od Karlova mostu, zhruba
v místech Mánesova mostu.[8] |
|
[1] |
Kamenný sloup v srdci Prahy. Mýty a skutečnost
[online]. 2013 [cit. 2018-10-27]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013030002 |
[2] |
Jak se měnila a rostla středověká Praha. Neživá
příroda Prahy a jejího okolí [online]. Jiří Kovanda [cit.
2018-10-27]. Dostupné z:
http://www.monet.cz/atlas/kap32.htm |
[3] |
Hrnčířská dílna ve Vlašské ulici. Praha
archeologická [online]. Archeologický ústav AV ČR, Praha [cit.
2018-10-28]. Dostupné z:
http://praha-archeologicka.cz/p/224 |
[4] |
Zaniklé kostely v Praze [online]. Zdeněk Homola
[cit. 2018-10-28]. Dostupné z:
http://zhola.com/praha/zanikleKostely/ |
[5] |
Mapa - Samuel Globic z Bučiny 1660. Lidovky.cz
[online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné z:
http://i.lidovky.cz/14/051/lnorg/JZL53074d_12.jpg |
[6] |
Mariánské náměstí a kostel Panny Marie na
louži. Praha archeologická [online]. Archeologický ústav AV ČR,
Praha 2017 [cit. 2018-10-28]. Dostupné z:
http://praha-archeologicka.cz/p/319?page=5 |
[7] |
Císařské povinné otisky map stabilního katastru
Čech 1:2880 (1824-1843) [6068-1], Originální mapy stabilního
katastru Čech 1:2880 (1824-1843) [5752]. Archiválie - ÚAZK
[online]. [cit. 2018-10-27]. Dostupné z:
https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/coc/coc_data/6068-1/6068-1-002_index.html
Také
http://towns.hiu.cas.cz/maps.html
|
[8] |
První pražský most nevedl přes
Vltavu. Bylo to jinak [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné z:
http://www.bylotojinak.cz/nove-poznatky/prvni-prazsky-most-nevedl-pres-vltavu
|
[9] |
Přispěvatelé Wikipedie, Městská knihovna v
Praze [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2018, Datum
poslední revize 29. 06. 2018, 15:29 UTC, [citováno 26. 10. 2018]
<
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C4%9Bstsk%C3%A1_knihovna_v_Praze&oldid=16206860
> |
[10] |
Městská knihovna v zrcadle času (1891-2016). Zdeňka Čermáková,
Jan Lukavec. Praha: 2016. Městská knihovna v Praze. e-kniha
[citováno 26. 10. 2018] <web2.mlp.cz/koweb/00/04/28/16/43/mestska_knihovna_v_zrcadle_casu.pdf
> |
[11] |
Photos for Ústřední knihovna -
Městská knihovna v Praze. Yelp [online]. [cit. 2018-11-04].
Dostupné z:
www.yelp.com/biz_photos/%C3%BAst%C5%99edn%C3%AD-knihovna-m%C4%9Bstsk%C3%A1-knihovna-v-praze-praha?select=WEbg8xmjyROaKVt7ssAxcg
|
[12] |
Nezabíjet, neprolévat krev:
První rady a varování (II.). Mýty a skutečnost [online]. 2018
[cit. 2018-11-04]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2018080002 |
[13] |
Idiom. Městská knihovna v
Praze [online]. 2016 [cit. 2018-11-04]. Dostupné z:
https://www.mlp.cz/cz/novinky/1570-idiom/?knihovna= |
[14] |
Městská knihovna - Ústřední
knihovna. Prague.eu oficiální turistický portál Prahy [online].
[cit. 2018-11-04]. Dostupné z:
www.prague.eu/cs/objekt/mista/1676/mestska-knihovna-ustredni-knihovna?back=1
|
[15] |
The Doré Bible Gallery: The Old
Testament. ENTER - Electronic New Testament Educational
Resources [online]. [cit. 2017-03-01]. Dostupné z:
http://catholic-resources.org/Art/Dore-OT.htm |
[16] |
Národní knihovna - stavební
zaměření, 3D sken. GEO-5 SPOL. S R. O. [online]. [cit.
2018-11-05]. Dostupné z:
https://www.geo5.cz/reference_geodezie_stavebni-zamereni_narodni-knihovna-stavebni-zamereni-3d-sken
|
|
|