První rady a varování (II.)

Nezabíjet, neprolévat krev

Rady pro příští věk

První lidé zde na zemi měli ve své přirozenosti nezabíjet. Nezabíjet úmyslně sebe navzájem ani nezabíjet zvěř a nepojídat maso. Později se však něco zkazilo. Lidem přišlo z nebes varování: "Střezte se těch, kteří zabíjejí či prolévají krev s radostí!". "Varujte se těch, kteří ponoukají ostatní k zabíjení!" Zdá se, že princip života v našem světě je založen na zabíjení. Silnější zabíjejí slabší aby mohli sami přežít. I člověk již svým žitím zabíjí jiný život, aniž by to třeba chtěl. Je otázkou, zda by náš svět mohl fungovat nějak jinak, bez nutnosti zabíjet a být zabíjen. Biblický prorok Izajáš předpovídá dobu, kdy nebude žádné zabíjení ani mezi zvířaty:

Obr. Kain zabíjí Ábela  (Gustave Doré).[2]

Vraťme se však do reality našeho věku. Bez zabíjení lidí mezi sebou i zabíjení zvířat se zřejmě ještě dlouho nebudeme moci obejít. Většina lidí souhlasí se zabíjením zvířat pro maso či jiný užitek. V mnoha zemích jsou uzákoněny hrdelní tresty a provinilci popravováni.  A ve válkách a bojích umírají každým rokem stovky tisíc lidí. Vždyť naše západní civilizace, pyšnící se liberální demokracií, je přímo závislá na hromadném zabíjení lidí a to i v rámci preventivních úderů. Pojem humanitární bombardování již vešlo do dějin. Právě nyní snad konečně končí válka v Sýrii, kde s podporou západních zemí rozsévaly utrpení a smrt islamisté z mnoha zemí světa. Synové tmy se však zabíjení jen tak lehce nevzdávají. Válka pokračuje v Jemenu, denně zde umírají desítky dětí, žen a mužů. Žoldáci Saudské Arábie na ně shazují bomby vyrobené v USA a náš civilizovaný svět k tomu mlčí. Nikdo dnes není v bezpečí před islámskými teroristy. Náš svět je plný zabíjení lidí i zvířat. Krev je prolévána každý den. Jsou však i války obranné, je třeba se chránit před lidskými zrůdami a je třeba jíst. O tom, kdy je zabíjení opodstatněné a ospravedlnitelné a kdy ne, se vedou spory od nepaměti. Jedno je však odpradávna jasné - nikdo by neměl zabíjet z radosti a ze zábavy.

Šesté biblické přikázání  - Nezabiješ

Všeobecně je známo, že jedním z biblických příkazů desatera je: "Nezabiješ!" Neznamená však zákaz jakéhokoliv zabíjení. Příkazy byly adresovány Izraelitům a tento lze překládat přesněji jako "Nebudeš vraždit (své bližní -Izraelity)".

Obr. Šesté bibické přikázání v knize Deuteronomium. Význam slova RaSaH dle biblického slovníku WTM. ^{[3]  [a]}

Původní hebrejské slovo (transliterováno jako ) je v českých překladech překládáno jako "Nezabiješ". Použité sloveso se však v hebrejské Bibli nikde nepoužívá ve smyslu zabití v boji, sebeobraně apod. Přikázání by tedy mělo spíše znít "Nebudeš vraždit" než "Nezabiješ".

Slovo rasah blíže nekonkretizuje způsob zabití ale podle jeho užití jinde v hebrejské literatuře lze usoudit na jeho konkrétnější význam. Objektem má být osoba - slovo nebylo používáno např. ve spojení se zabitím zvířete a ani ve smyslu zabití ve válce. Běžně se vyskytovalo v kontextu zabití Izraelity jiným Izraelitou.^[4]

Biblické desatero neřeší zabíjení lidí ve válkách či při hrdelních trestech a ani zabíjení zvířat.

První zabití zvířete a člověka

Podle biblické knihy Genesis první lidé nejedli maso a nemuseli tedy ani zabíjet zvěř. Za pokrm všemu tvorstvu včetně člověka sloužily zelené byliny, plody a semena:

Pak však lidé zhřešili a vzali si to, co jim nebylo dáno. Byli vyhnáni z ráje a země prokleta. Do světa lidí i zvířat vstoupila smrt.
Prvé lidské dvojici se narodili synové Kain a Ábel. Ábel zabil ovci jako oběť Hospodinu - Yahwemu. A poté Kain zabil Ábela:

Poprvé byla na zem prolita krev člověka. Země přestala dávat přestupníkovi Kainovi svou sílu. Bratrovrah byl potrestán ale nesměl být zabit. Jeho potomek Lámech se pak ale rovněž dopustil vraždy. Ani on však nebyl potrestán na životě.
Prvé lidské dvojici Adomi a Evě se narodil ještě třetí syn Šét a ten dal vzniknout novému lidskému rodu, dosud nezatíženému zabitím člověka.

Po vyhnání z ráje lidé sice chovali dobytek ale nikde v Bibli není psáno, že by jej zabíjeli k jídlu. Ábel byl před svou smrtí pastýřem a lidé tedy zřejmě pili i mléko. První lidské dvojici se na místo zabitého Ábela narodil Šét a ten dal vzniknout novému lidskému rodu. Na zemi se pak vystřídalo několik dlouhověkých generací lidí od Enóše přes Henocha až po Noeho. Nikde v Bibli však není psáno, že by lidé zabíjeli zvířata pro maso - ani domácí ani divoká. Z hlediska biblické chronologie je prvá zmínka o pojídání masa a pití krve až v Knize strážců:

Podle Knihy strážců začali maso a krev jako první požívat obři, kříženci nebeských strážců a lidských žen.^[6] Pojídání masa s krví bylo jedno z ničivých tajemství, které člověk poznal. Lidé začali po vzoru Nefilů (potomků nebeských návštěvníků) zabíjet zvířata pro maso a krev. Získali více okamžité energie a síly, postupně však ztratili svou dlouhověkost i mírumilovnost. Pojídání masa a krve způsobilo, že život člověka byl ukrácen. Lidské zlo a agrese se začaly šířit světem. Zabíjením lidé na sebe seslali boží hněv. Nastala potopa světa.

Zabíjení pro potěchu

Potopu mohl přežít Noe a jemu blízcí. Záplavy vod však přečkali i Nefilové. Zabíjení a pojídání zvířat tak pokračovalo. Hospodin se tedy smířil s tím, že lidé budou zabíjet pro maso a obživu. Skončila harmonie vyššího života na zemi. Zvěř i ptactvo začalo mít z člověka hrůzu.

Hospodin zakázal lidem alespoň požívat maso oživené krví - tedy jíst zvířata za živa. A rovněž zakázal prolévat lidskou krev.

Porovnejme svět po stvoření a po potopě:

Člověku bylo tedy dovoleno jíst různé živočichy avšak na zemi se objevil děs a bázeň. Přesto Božstvo požehnalo člověku. Platil jen zákaz jíst maso oživené krví. Člověk však dále kráčel po cestě zla. Zabíjení zvířat se mu stalo nejen potřebou ale také zábavou. Lidé začali zabíjet pro svou potěchu.

Nimrod

Podle Bible byl zakladatelem a králem první lidské říše po potopě Nimrod.

Nimrod byl znám jako mocný vladař a silný lovec před Hospodinem. Slova před Hospodinem se vykládají v negativním smyslu, tedy silný lovec proti Hospodinovi (v odporu proti Hospodinovi). V hebrejštině je ve jménu Nimrod patrný názvuk slovesa נרד, jenž má tyto významy: „bouřit se, pobouřit, pomýšlet na vzpouru, vzbouřit se, vzpínat se:^[9]

Obr. Význam slova Nimrod. Pojem je tvořen hebrejským kořenem ve významu rebel, oponent.

Podle dalších zdrojů byl Nimrod prvým člověkem, který začal lovil zvěř nikoliv pro nasycení ale pro zábavu. Nimrod byl symbolem zvrácenosti člověka, který zabíjel zvěř pro svou potěchu. Odplata za toto zlo v člověku brzy následovala.

Nimrod založil několik měst v Mezopotámii. Josephus Flavius uvádí, že Nimrod zahájil i stavbu babylónské věže. Hned v další kapitole Bible se popisuje budování věže, která měla mít vrchol až v nebi.

Nimrod se ve své pýše snažil postavit město a v něm věž, která by dosahovala až k nebi. Hospodin ale seslal na lid trest. Zmátl jejich doposud jednotný jazyk. Člověk člověku přestal rozumět, společnost se rozpadla, stavbu již nikdo nedokončil.

Panuje řada výkladů známého biblického příběhu o babylonské věži. Zmatení jazyků mělo být trestem za lidskou pýchu. Podle názorů považujích Boha za sebestředného a žárlivého, byli lidé rozehnáni zkrátka proto, že se Hospodinovi nelíbilo, aby chrám patřil někomu jinému než jemu samotnému. Důvodů zmatení jazyků a rozdrobení lidské civilizace, dosud po potopě jednotné, mohla být celá řada. Jedním z nich však bylo opětné šíření zla mezi lidmi. Člověk se znovu postavil božímu řádu - zalíbilo se mu zabíjení. Ve své zlobě začal lovit zvěř nikoliv pro obživu, jak měl po potopě tolerováno, ale pro svou potěchu. Lidé začali zabíjet zvěř pro radost - začali lovit zvěř proti vůli Hospodina. Proto čteme o Nimrodovi, který byl lovec před Hospodinem - lovec proti vůli Hospodina.

Obr. Zmatení jazyků  (Gustave Doré).[8]

Lidé tak přivodili rozpad své dosud jednotné společnosti. Museli začít rozděleni podle jazyků a národů a tak žijeme až doposud. A mnozí z nás dále s radostí a pro svou potěchu zabíjejí.

Lidé si neuvědomovali a stále neuvědomují, že jejich zlo se hromadí a jimi prolitá krev je jednou povolá k odpovědnosti. O tom je psáno na mnoha místech Bible a tak fungují zákony našeho světa. O tom v příštím pokračování.

Pokračování - Prolitá krev na vahách osudu

Vytvořeno: 26. 8. 2018