|
Daniel IV
Daniel 9 - čtvrté proroctví Danielovo, proroctví o
spasiteli
9. kapitola knihy Daniel patří k nejdiskutovanějším proroctvím
v Bibli.
Předpovídá přesně rok smrti křesťanského mesiáše?
Určuje dobu,
kdy nastanou poslední dnové lidstva?
Patří Danielovo proroctví mezi ty, která hledáme?
Jsou zde předpovězeny
konkrétní historické události,
které se pak skutečně staly?
Daniel 9
V úvodu kapitoly Daniel nejprve zmiňuje proroctví Jeremjáše o
sedmdesátiletém zpustošení Jeruzaléma. Podívejme se, jak zní část
Jeremjášova proroctví:
CEP[1] Jeremjáš 25:11-12
|
Tak se stane celá
tato země troskami a bude budit úděs. Tyto pronárody budou
sloužit králi babylónskému po sedmdesát let.
Až se naplní
sedmdesát let, budu stíhat na králi babylónském a na onom
pronárodu, totiž na zemi Kaldejců, jejich vinu, je výrok
Hospodinův, a způsobím, že bude navěky zpustošena. |
V dalších verších se pak Daniel modlí za svůj
lid a uznává jeho provinění vůči Bohu.[3]
Je přerušen božím poslem Gabrielem, který Danielovi sděluje proroctví:
CEP Daniel 9:24-27
|
Sedmdesát týdnů let je stanoveno
tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s
nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k
zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění
vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých.
Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování
Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za
šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a
příkop. Ale budou to svízelné doby.
Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a
nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody,
který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude
válka. Je rozhodnuto o pustošení.
Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho
týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.
Hle, pustošitel
na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na
pustošitele bude vylito rozhodnutí." |
Je zmíněna doba sedmdesáti "týdnů", než dojde ke skoncování s nevěrností.
Sedmdesát "týdnů" bude rozděleno na tři údobí:
7 týdnů |
Doba od "vyjití slova o navrácení a vybudování
Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi". |
62 týdnů |
Svízelné doby, ve kterých bude "vybudováno
prostranství a příkop". Po jejich uplynutí bude
"pomazaný zahlazen a nebude již". |
1 týden |
Lid vévody, který přijde, uvrhne do zkázy
město i svatyni, bude válka a pustošení. Vnutí svou
smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho týdne
zastaví obětní hod i oběť přídavnou. |
Jak máme rozumět uvedenému proroctví? Co znamenají ony
"týdny" a kdo je "pomazaný vévoda" či "pomazaný",
který bude "zahlazen"?
Týden - sedm dní či let?
V překladu CEP čteme "Sedmdesát týdnů let",
v BKR[4]
je psáno "Sedmdesáte téhodnů". Většina anglických překladů uvádí
standardní pojem "Seventy weeks" - sedmdesát týdnů.
Hebrejský text WTT[5]
používá pojem
.
Označuje periodu sedmi, například sedmi dnů či let:
|
Z textu jednoznačně nevyplývá, o jakou časovou periodu
se jedná. Proč Daniel užívá toto ojedinělé a nejednoznačné označení
času? Proč nevyjádřil časový úsek v počtu let? V jiných
proroctvích Daniel běžně počítá na roky a například hned v úvodu
deváté kapitoly užívá standardního pojmu
- rok.
Jedno vysvětlení existuje. Jak už víme, Daniel navazuje na Jeremjáše, předpovídajícího
sedmdesátileté porobení země Babylónem. Lidé však nemuseli Babylónu
sloužit celých 70 let. K jejich hromadné deportaci došlo pravděpodobně v roce 587
př. n. l. V roce 536 př. n. l. Babylón ovládl Kýros a ukončil babylonské
zajetí Židů, které tedy netrvalo déle než asi 50 let. Židé se mohli
vrátit zpět, zůstali
však nadále pod nadvládou Peršanů a později Ptolemaiovců a
Seleukovců.
Daniel musel vědět, že Jeremjášova předpověď sedmdesáti
let v porobě neodpovídá skutečnosti. Babylonský exil Židů trval jen zhruba 50 let. Na druhé straně, nadvláda
cizích mocností oněch sedmdesát let několikanásobně přesáhla, vždyť
přetrvávala až do Danielovy současnosti (kniha Daniel byl napsána v
létech 170 až 160 př. n. l.[7]). Daniel se tedy pokusil reinterpretovat Jeremjášových 70 let na 70
"týdnů let", tedy 70 x 7 tj. 490 let.[2]
Nepřímo to potvrzuje hned v úvodu kapitoly 9, kde píše "... já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo
slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi...". Daniel tedy
"porozuměl" a prodloužil Jeremjášovo
předpovídané porobení Židů ze sedmdesáti na 490 let. Toto období pak ve svém vlastním
proroctví rozdělil na tři etapy a začlenil zmínku o
pomazaném vévodovi a o
zahlazení pomazaného.
Pomazaný
7 týdnů trvá doba od "vyjití slova o navrácení a vybudování
Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi".
V překladu CEP je psáno o pomazaném vévodovi,
v BKR
čteme o Mesiáši vývodovi, v řadě anglických překladů se uvádí
Anointed One, Prince či anointed leader - Pomazaný vůdce
či vladař.
Hebrejský text WTT
používá pojmů
[6]
Tedy pomazaný vůdce.
|
Po uplynutí 62 týdnů "bude
pomazaný zahlazen a nebude již".
V překladu CEP je psáno o pomazaném,
v BKR
čteme o Mesiáši, v řadě anglických překladů se uvádí
Anointed One - Pomazaný.
Hebrejský text WTT
používá pojmu pomazaný
|
Nepíše se však již o vůdci či vladaři.
Někteří křesťanští apologetové slučují obě postavy do jediné a
automaticky považují pomazaného - mesiáše za
křesťanského spasitele Ježíše. Nepsal však Daniel o zcela jiných
postavách?
Pojem messiah, mesiáš či pomazaný je v Hebrejské
Bibli
užíván v mnohem širším významu, než jaký mu později přisoudili křesťané.
Mesiáš označoval člověka posvěceného k výkonu kněžské či
panovnické funkce. Kdokoliv, kdo se ujal těchto funkcí, mohl být označen
jako mesiáš.[2] Kdo byl pomazaným vévodou a který
pomazaný měl být zahlazen?
CEP Daniel 9:25
|
Věz a pochop! Od vyjití slova
o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi
uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno
prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. |
Význam verše není jednoznačný. Odkdy Daniel
počítá 7 sedmiletí, tedy prvé období svého proroctví?
Od okamžiku, kdy vyšla "slova o navrácení a vybudování
Jeruzaléma". A kde se dočteme o těchto slovech o obnově
Jeruzaléma? O slovu, které se týká obnovy Jeruzaléma, píše hned v
úvodu své kapitoly sám Daniel:
CEP Daniel 9:2
|
v tom prvním roce jeho kralování
jsem já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo
slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že
Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách. |
Slovo nalezneme v Jeremjášově proroctví. To je ono slovo,
od jehož vyřčení Daniel počítá 7 sedmiletí.
Jeremjáš po své předpovědi exilu prorokuje
obnovu města:
CEP Jeremjáš
|
29:10 Toto praví Hospodin: Až se
vyplní sedmdesát let Babylóna, navštívím vás a splním na vás své
dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo.
30:17-18 Zahojím a vyléčím tvé rány, je výrok
Hospodinův. Nazývali tě zapuzenou: říkali o tobě: »To je ten
Sijón, nikdo jej nevyhledává.«"
Toto praví Hospodin: "Hle, změním úděl Jákobových stanů, slituji
se nad jeho příbytky. Město bude vystavěno na svých sutinách a
palác bude obýván podle svého řádu.
31:38 "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy
toto město bude opět vystavěno pro Hospodina, od věže Chananeelu
až k bráně Nárožní. |
Z veršů plyne, že Yahweh dal slovo svému lidu: Až
uplyne 70 let jejich vyhnání, přivede je zpět do Jeruzaléma, město a
chrám budou obnoveny.
Kniha Jeremjášova byla
pravděpodobně psána v rozmezí let 627 - 585 př. n. l., jiné prameny
uvádějí přesněji rok 597 př. n. l. - dobu těsně po prvém obléhání
Jeruzaléma (Jer 29:1). Texty však byly upraveny a doplněny ještě po
návratu z exilu v roce 536 př. n. l. Jeremjášova "předpověď"
porobení země Babylónem tedy nemusela být skutečnou předpovědí. Mohla
být zapsána v době, kdy již začalo obléhání Jeruzaléma nebo dokonce až v prvních létech exilu, který začal roku 587 př. n. l. Jeremjáš pouze odhadl trvání exilu na 70 let, ale mýlil se,
vyhnanství skončilo dříve. A součástí jeho proroctví bylo právě ono
Hospodinovo slovo o obnovení Jeruzaléma. Slovo, které měl podle
Jeremjáše pronést Hospodin ještě před exilem Židů.
Daniel později koriguje nepřesnost Jeremjášovy předpovědi sedmdesátiletého exilu
svými sedmi sedmiletími. 49 let již více odpovídá skutečné délce
vyhnanství (cca. 587 - 536 př. n. l.).
Danielovo I. údobí sedmi sedmiletí se
mohlo vztahovat k babylónskému zajetí Židů zhruba mezi léty
587 až 536 př. n. l. |
I. údobí trvající sedm sedmiletí tedy začalo slovem
Hospodina a skončilo návratem Židů z Babylonu zpět domů. S koncem
I. údobí je spjat i prvý z mesiášů zmiňovaných v proroctví. Prvním mesiášem - pomazaným vévodou
tedy mohl být
sám Kýros (Cyrus), který osvobodil Židy ze zajetí. Izajáš se o něm jako o
mesiáši přímo zmiňuje:
CEP Izajáš 45:1
|
Toto praví Hospodin o svém
pomazaném, o Kýrovi: "Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu
před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám
před ním vrata, brány už nebudou zavírány. |
Danielovým mesiášem však mohl být stejně dobře i Jóšua,
poexilový velekněz (Ageus 1:1, Zacharjáš 3:1, 4:14). K této interpretaci
se kloní i překladatelé CEP. V poznámce k postavě pomazaného ve verši
Dan9:25 uvádějí, že "snad je míněn velekněz Jéšua (r.515, sr Za
4,14)...".
Třetím kandidátem je podle Výkladů ke Starému zákonu
[8] str. 621 Zerubábel:
|
V "pomazaném vévodovi" prvního údobí (tj. od zajetí po
jeho ukončení) mohli čtenáři vidět buď Kýra (Iz 45,1), který
propustil Boží lid ze zajetí (Ezd l,ln), nebo Zerubábela (Ag
2,23), který byl vůdcem lidu vracejícího se ze zajetí (Ezd 2,ln),
anebo velekněze Jóšuu (Za 6,1 Inn), za něhož byl vybudován
jeruzalémský chrám. |
Mesiášem z verše Daniel 9:25 je
pravděpodobně míněna některá z poexilových postav žijících
(podle Hebrejské Bible) v 6. století př. n. l. - král Kýros,
velekněz Jóšua či vůdce Zerubábel. |
II. údobí
I. údobí se sedmi sedmiletí se
pravděpodobně vztahuje k babylónskému zajetí Židů,
které skončilo přibližně v roce 536 př. n. l. Začít pak mělo II. údobí 62 sedmiletí.
Kdy mělo podle výpočtu skončit? 536 př. n. l. - 62 x 7 =
129 př. n. l. To je však již příliš vzdáleno době působení Daniela (asi 170 až 160
př. n. l). Proroci se většinou svými texty snažili ovlivňovat okolní
společnost bezprostředně. Předpověď desítky či stovky let vzdáleného
proroctví neměla žádný smysl.
Jak si ukážeme v dalších kapitolách, Daniel skutečně směroval konec II.
údobí do doby, ve které psal svůj text. Mýlil se tedy ve svém výpočtu 62
sedmiletí? To by nebylo nic neobvyklého. Víme, že tehdy ještě
neexistoval žádný všeobecně platný systém počítání let. Dlouhé časové
periody byly určovány jen přibližně synchronizací období vlád různých
panovníků s významnými historickými událostmi.[13]
Navíc je podle názoru řady odborníků v číslici 62 více symboliky než
přesného vymezení času.
II. perioda 62 sedmiletí představuje
období mezi koncem židovského exilu a skutečným vznikem
Danielova proroctví
(polovina
2. stol. př. n. l.). Proroctví tak mělo oslovit Danielovy současníky
a posílit je v období strádání a poroby. |
Proč jsme si jisti, že II. údobí skutečně mělo končit
přibližně v polovině 2. stol. př. n. l.? To nám ukáže identifikace dalších
postav vystupujících v proroctví.
Po uplynutí II. údobí, šedesáti dvou sedmiletí, "bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid
vévody, který přijde". Onias III
Řada badatelů vidí v pomazaném-mesiáši postavu Oniase
III. Byl to poslední vysoký kněz pocházející z linie Lévijců.
Onias byl zavražděn v době, kdy sílil vliv Antiocha.[2]
Také překladatelé CEP ztotožňují postavu zahlazeného
spasitele s veleknězem Oniasem. V poznámce uvádějí, že "zde jde
spíše o velekněze Oniase III. zavražděného r. 170 př. Kr.".
Stejný názor nalezneme ve Výkladech ke Starému zákonu
[8]str.621 :
|
Druhé údobí ... Končí smrtí dalšího
"pomazaného", v níž mohla být právem spatřována vražda velekněze
Oniase III. r. 170 př. Kr. Za vévodu, který během třetího údobí
uvrhne zemi do zkázy a v polovině tohoto období znesvětí
chrám, mohl (a patrně také měl) být pokládán Antiochos IV.
Epifanés ... |
Jošua
Verš bývá často vykládán jako předpověď smrti
pomazaného. V hebrejském textu WTT je použito pojmu
, který může
sice znamenat odetnutí části těla či zabití. Smysl však
může být i metaforický - ignorovat, vydělit či vyloučit z
(něčeho), viz např. Gen17:14 či Mal 2:11-12).
Ve vysokém kněžském úřadu vystřídal Oniase jeho bratr
Jošua (Jáson). Intrikami a poskytnutím finančního daru králi Antiochovi
(2 Mak 4:7-26) získal Jošua nejvyšší kněžský úřad - byl pomazán. Během
svého tříletého působení se snažil helenizovat židovskou obec. V roce
172 př. n. l. byl vystřídán Menelaem, který nabídnul králi vyšší úplatek.
Jáson uprchl a vrátil se teprve po Antiochově smrti.
Podle jiných odborníků (např. Muller[10]
) byl Jáson oním pomazaným, který nebyl zabit, ale vyhnán (2 Mak
5:7-8). Stalo se tak právě v době, kdy mohl Daniel psát své proroctví.
Menelaos
Jošua se netěšil ze svého úřadu dlouho. Nahradil ho
Menelaos, který nabídnul Antiochovi odvádění vyšších daní. Nechal
zavraždit dříve sesazeného Oniada a část daní zaplatil z chrámového
pokladu. To vyvolalo povstání v Jeruzalémě a Menelaos strávil
zbytek svého funkčního období v Antiochii.[11]
Pokud se podíváme pozorněji na smysl veršů Dan 9:26, mohl být
pomazaným i on.
Bude zahlazen a nebude již?
Zajímavý je ve verši Dan 9:26 dovětek překládaný CEP jako "...
a nebude již." Jaký měl asi smysl? Vždyť je jasné, že pokud bude
mesiáš zabit, tak již nebude. Proč tedy verš končí tímto nadbytečným
dodatkem? V CEP se píše: "...bude pomazaný zahlazen
a nebude již." V příslušném hebrejském textu WTT
čteme: "... bude pomazaný zabit/vydělen a nic pro něho/patřit
jemu".
Co znamenají poslední slova?
Původní text byl pravděpodobně v těchto místech poškozen.[9] Chybějí další
slova, která by dala sdělení smysl.
Daniel mohl upozorňovat na to, že zabitý Onias reprezentoval posledního legitimního
židovského kněze.[2]
Poznámka NET Bible[12]
uvádí, že poslední slova verše mohou informovat o ztrátě podpory či
pomoci pomazanému v době jeho oddělení. Tento překlad by
více ukazoval na kněze Jošuu, případně Menelaa. Většina
překladů dnes uvádí text ve smyslu "pomazaný bude oddělen a nebude
mít nic". To může trefně vyjadřovat situaci Jošuy, který ztratil
podporu lidu i krále a byl vyobcován. Také Menelaos musel z Jeruzaléma
prchnout do Antiochie a odtud vykonávat funkci velekněze.
Byl tedy "oddělen" a "neměl nic", tedy pražádnou podporu Židů.
V BKR čteme: "...zabit bude
Mesiáš, však jemu to nic neuškodí". Tento překlad někteří
čeští apologetové vydávají za předpověď toho, že pomazaný-mesiáš vstane z mrtvých.
Jedná se však pouze o volnou improvizaci překladatelů, která nemá oporu
v žádném zdrojovém textu Bible. Zřetelně se zde prosadila snaha ztotožnit
pomazaného s křesťanským spasitelem Ježíšem.
Pomazaného z verše Daniel 9:26 můžeme
ztotožnit s jedním
z veleknězů úřadujících za vlády Antiocha Epifanése.
Mohl to být Onias III, Jošua či Menelaos. |
III. údobí
Po uplynutí II. údobí, bude usmrcen spasitel a přijde
vévoda nesoucí zkázu.
CEP Daniel 9:26-27
|
Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude
pomazaný zahlazen a nebude již.
Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám
skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o
pustošení.
Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině toho
týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.
Hle, pustošitel
na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na
pustošitele bude vylito rozhodnutí." |
Antiochos IV. Epifanés byl syrským králem v období
175-164 př. n. l. Dobyl Jeruzalém, zakázal judaismus a snažil se nastolit
uctívání řeckých bohů. Proto byl hebrejci nenáviděn a Daniel jej ve
verších Da11:21 nazývá
Opovrženíhodným.
Podle 1. knihy Makabejských král Antiochos zaútočil na
Jeruzalém s velkou přesilou. Vnikl do chrámu a vzal zlatý oltář s dalším
vybavením.
Antiochos nechal obsadit Jeruzalém. Zakázal uctívání Yahweho,
nastolil kult Dia Olympského a koncem roku 167 př. n. l. zneuctil
jeruzalémský chrám postavením řeckého oltáře s modlou.[9]
Podle
Židovských starožitností[14]
král vstoupil do Jeruzaléma a "slibujíc mír, zmocnil se města
zradou... a příkazem vyplenit jeho bohatství si troufl porušit svazek
který sám vytvořil...".
V knize 1. Makabejských[15]
(1. Mkk 1:29) se dočteme, že král vyslal do judských měst výběrčího daní.
Ten slíbil Jeruzalému mír a když mu uvěřili, znenadání na město
udeřil a vyplenil.
Je zcela zřejmé, že Daniel popisuje uvedené události.
Poslední sedmiletí představuje období
ovládnutí Jeruzaléma
syrským králem Antiochem IV.
Byl oním vévodou přinášejícím zkázu městu a svatyni. |
To, že proroctví míří do období vlády Antiocha IV. ,
vyplývá i z předchozí 8. kapitoly knihy Daniel. Právě zde je "proroctví"
završeno popisem vlády nestoudného krále, který zrušil
každodenní oběť (Dan 8:11). Není to nikdo jiný než Antiochos. A také
proroctví naší 9. kapitoly kulminuje vládou pustošitele, který
zastaví obětní hod.
Čas konce
CEP[1]
Daniel 9:24
|
Sedmdesát týdnů let je stanoveno
tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s
nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k
zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění
vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých. |
S koncem III. období končí také trvání sedmdesáti
týdnů let. Má nastat konečné skoncování s nevěrností a nastolena věčná
spravedlnost. Kdy tedy k tak významné události mělo dojít? Zkusme
porovnat historické události a předpověď:
Daniel 9:26
Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a
nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody,
který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude
válka. Je rozhodnuto o pustošení. |
170 př. n. l. - pomazaný Onias III. je zabit. |
Daniel 9:27
Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu a v polovině
toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle,
pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na
pustošitele bude vylito rozhodnutí." |
167 př. n. l. Antiochos IV. zasvěcuje chrám Diovi,
zakazuje judaismus, nutí obětovat řeckým bohům |
Za začátek posledního sedmiletí tedy můžeme považovat
rok 170 př. n. l. V polovině sedmiletí, v roce 167 př. n. l. zakazuje
Antiochos obětování Yahwemu. A kdy tedy sedmiletí končí? V roce 163
př. n. l. Tehdy mělo být podle proroctví skoncováno s
nevěrností, zapečetěny hříchy, nastolena věčná
spravedlnost.
Ke skoncování s nevěrností k Bohu
mělo podle veršů Daniel 9 nastat
přibližně okolo roku 163 př. n. l.
Toto proroctví se nenaplnilo. |
Připomeňme, že Daniel předpovídá konečné zúčtování v
roce 163 př. n. l. i v kapitole 11 a 12.
Co se stalo v roce 163 př. n. l.? Nastolema věčná spravedlnost nebyla. O
rok dříve ale byly obnoveny židovské bohoslužby v Jeruzalémském
chrámu, když byli při Makabejském povstání vyhnáni helénističtí
uchvatitelé. Talmud vypráví příběh o zázraku oleje, který se stal při
vysvěcování chrámu. Odtud se slaví židovský svátek chanuka.
Shrnutí
V 9. kapitole biblické knihy Daniel je na dvou místech
zmíněn spasitel-mesiáš. Nejedná se však o křesťanského mesiáše Ježíše
ale o konkrétní postavy žijící podle Hebrejské Bible v 6. a
2. stol. př. n. l.
Prorok předpovídá éru trvající 70 sedmiletí, která bude ukončena
nastolením věčné spravedlnosti. Éru dělí na tři údobí:
I. údobí (7
sedmiletí) se vztahuje k babylónskému zajetí Židů zhruba mezi léty 587
až 536 př. n. l.
II. údobí (62 sedmiletí) začíná návratem Židů zpět do
Jeruzaléma.
III. údobí (1 sedmiletí) představuje období ovládnutí
Jeruzaléma
syrským králem Antiochem IV.
Éra trvající symbolických 70 x 7 let má
končit zhruba v roce 163 př. n. l. Tehdy Yahweh skoncuje s nevěrností,
zapečetí hříchy a nastolí věčnou spravedlnost. Proroctví
lze zařadit do kategorie ex eventu. Autor svůj text antedatoval - ve čtenáři vzbuzuje dojem, že své
proroctví v 9. kapitole píše ještě před babylonským zajetím Židů (6. stol. př. n. l.).
Podle řady odborníků byla
kniha Daniel napsána až v polovině 2. stol. př. n. l. (kapitoly 7 až 12 v
roce 164 př. n. l.).
Verše kapitoly 9 se za proroctví pouze vydávají. Jejich autor
"předpověděl" události, které znal z historie nebo je dokonce sám prožil. Pouze
je zahalil do pláštíku prorocké symboliky.
Skutečná předpověď je zde pouze jedna. Yahweh skoncuje s nevěrností a
nastolí konečnou spravedlnost. Mělo se tak stát s koncem vlády
Antiocha IV. (2. stol. př. n. l.). Toto jediné skutečné proroctví se
nevyplnilo. O důvodech, proč autor veršů takto činil, jsme již psali
(viz
Biblická
proroctví I.).
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[2] |
Revealing Daniel
www.2think.org/hundredsheep/bible/comment/daniel.shtml |
[3] |
Podle
[2]
jsou verše velice podobné těm v apokryfní knize Báruch
1:15-2:19. Doba vzniku textu Báruch není jednoznačně určena.
Nelze tedy zatím stanovit, který text je původní. |
[4] |
Bible svatá aneb všecka svatá písma
Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z
roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[5] |
Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible
Society).1966 - 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) -
Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger
and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart,
Fourth Corrected Edition. V elektronické formě
BibleWorks. /BHS či WTT/ |
[6] |
R.Laird Harris,Gleason L. Archer
Jr., Bruce K. Waltke. 1980. The Theological Wordbook of the
Old Testament. V elektronické formě SW
BibleWorks. /TWOT
/ |
[7] |
Kniha sama se vydává za text
psaný v Babylónu během židovského exilu (586 až 536 př. n. l.).
Podle většiny odborníků však byla kniha napsána v roce 164
př. n. l. Viz. např. Revealing Daniel
www.2thing.org/hundredsheep/bible/comment/daniel.shtml
|
[8] |
Bič, Balabán a další,
Starozákonní překladatelská komise.Výklady ke Starému zákonu,
díl IV. Karmelitánské nakladatelství 1988. 2.vydání |
[9] |
Williams Kyle. Daniel is
False Prophecy. 1999.
www.hotcom.net/users/shagbark/daniel.html |
[10] |
Muller Bernard. Daniel and
Revelation, a critical study.
www.geocities.com/b_d_muller/danrv.html |
[11] |
Nidlova. Dobové pozadí NZ.
www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-DPNZ.html |
[12] |
NET Bible, poznámka 69 verše Dan
9:26.
www.bible.org/netbible/dan9.htm |
[13] |
Daniel's
"Time of the End".
www.2think.org/hundredsheep/bible/timeoftheend.shtml |
[14] |
Josef Flavius.
Antiquities (Židovské starožitnosti). Kniha XII, 5:4 |
[15] |
První Makabejská.
1:29-33.
www.dumbible.cz/v1/index_soubory/CEP/1Mak.htm |
|
|