Marie Magdaléna (IV.)

Marie Magdaléna a křesťanská gnose

Některá evangelia a ranně křesťanské texty dokládají, že Marie Magdaléna byla považována za  osvícenou ženu, která byla Ježíšovi nejblíže a která jediná pochopila zcela Ježíšovo učení. Teolog G. M. Carbone píše: "... Marie Magdalská hraje v gnostické literatuře roli mnohem významnější než apoštolové. Kristus s ní v rozhovorech tráví nejvíce času; je to ona, kdo povzbuzuje apoštoly k hlásání a kdo odkrývá pravý význam Kristových slov. Ale především je tato žena prototypem dokonalého gnostika sjednocujícího se s Bohem."[4]

Oddanost a odvaha

Marie Magdalská se ve vyprávění kanonických evangelií objevuje poprvé na počátku Ježíšova působení v Galileji. Lukášem je jmenována jako prvá mezi ženami, které se připojily k Ježíšovu doprovodu a ze svých prostředků se staraly o něj i jeho učedníky.

Máří Magdaléna pak mizí z kanonických textů až do událostí Ježíšova ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání. Zde pak hraje klíčovou roli.
Ježíšovi učedníci se z obavy o svůj život neodvažují doprovodit svého rabbiho na  cestě ke smrti na kříži, ani pohřbít jeho tělo. Marie Magdalská však projevuje oddanost svému druhovi a mistrovi až do konce. Matouš i Marek ji uvádějí hned na prvém místě ve skupině těch, kteří se od Ježíše neodloučili ani v okamžicích výkonu trestu smrti.
Proti námitce, že ženám nehrozilo nebezpečí, lze uvést jeden historický fakt. Římané při potlačování vzpour posílali na smrt ukřižováním nejen muže, ale i ženy a děti.

Marie Magdaléna je jmenována opět jako prvá mezi oběma Mariemi, přihlížejícími ukládání Ježíšova těla do hrobu. A stejně tak i mezi ženami, které kupují vonné masti k pomazání Ježíšova mrtvého těla. A novozákonní příběh začíná vrcholit v okamžiku, kdy opět sama Máří Magdaléna (Janovo evangelium) resp. s doprovodem další ženy (Matoušovo evangelium), dvou žen (Markovo evangelium) či více žen (Lukášovo evangelium), nalézá Ježíšův hrob prázdný. Sděluje tuto novinu učedníkům, ti však opět sehrávají podivnou úlohu a nevěří jí (L). Co více dodat o oddanosti a odvaze Máří Magdalény, o jejím postavení mezi Ježíšovými pomocníky?

Giovanni Girolamo Savoldo - Mary Magdalene (asi 1535 - 1540).[8]

Příběh kulminuje zjevením Ježíše po zmrtvýchvstání. Podle evangelia Marka a Jana se Ježíš poprvé setkává právě s Marií Magdalskou.

Z dalších křesťanských textů se však dozvídáme, že Marie Magdalská byla nejen Ježíšovou neúnavnou pomocnicí, sponzorem a svědkem klíčových událostí, ale také učitelkou ostatních apoštolů.

Apoštolka apoštolů

Podle Janova evangelia Ježíš posílá Marii Magdalskou oznámit učedníkům radostnou zvěst o svém zmrtvýchvstání. Proto bývala Marie Magdalská označována církevními autoritami jako apoštol apoštolů (Apostola Apostolorum).

V některých ranně-křesťanských textech vystupuje Máří jako významný Ježíšův žák, který předává své znalosti ostatním učedníkům. Podle Filipova evangelia Spasitel vyzývá učedníky k šíření evangelia. Ti jsou však vystrašeni a bojí se nebezpečí. Je to právě Marie Magdalská, která apoštoly utěšuje a dodává odvahy. V Mariině evangeliu hovoří Magdaléna o tom, co bylo apoštolům Ježíšem zamlčeno. Popisuje své vidění, v němž jí Ježíš odhalil důležitost mysli pro člověka. Seznamuje učedníky s naukou o duchovním rozvoji, překonání nevědomosti a boji duše s ďáblem.

Můžeme diskutovat o tom, zda jsou či nejsou kanonická evangelia historicky věrohodnější, než  ostatní evangelia či další ranně-křesťanské texty. Jedno je však jisté. Některá nekanonizovaná evangelia nám ukazují, že určité skupiny prvotních křesťanů věřily v Marii Magdalskou jako v Ježíšovu učednici a družku. Lidé si předávali tradici, podle které to byla Marie Magdalská, kterou Ježíš nejvíce miloval a jí sděloval i to, co ostatním zamlčel.

Ve vývoji raného křesťanství lze vysledovat dva proudy. Formální, dogmatický a institucionalizovaný směr, který symbolizoval apoštol Petr. Směr gnostický pak představovala právě Marie Magdalská.

Potlačení ženské úlohy

V počátcích křesťanství zastávaly mnohé ženy významnou úlohu duchovních autorit, na rozdíl od náboženství židovského. Snad zde lze nalézt otisk autority Marie Magdalény, apoštolky apoštolů. Montanisté (Montanists) či Valentiniáni  (Valentinian Church) svěřovali kněžskou roli mužům i ženám.  Bohoslužby se však přesunovaly z domácího prostředí na veřejná místa, kde začala být kněžská úloha ženy nelibě vnímána dogmatickým proudem symbolizovaným postavou apoštola Petra. Zhruba ve 3. a 4. století získalo mužské církevní vedení převahu a potlačilo ženský prvek.[2] Zpochybňování odkazu Marie Magdalské se spojilo s útokem na gnostické proudy v křesťanství. Tradice Marie Magdalské, symbolu ženy učednice, svědkyně Ježíšova zmrtvýchvstání a duchovní vůdkyně, začala být překrývána zjednodušeným obrazem padlé ženy kajícnice. Podle některých badatelů došlo k diskreditaci postavy Máří Magdalény s cílem minimalizovat vůdčí ženskou roli. Papež Řehoř Veliký (540 - 604 n. l.) pak oficiálně identifikoval Marii z Magdaly jako reformovanou hříšnici a spojil ji také s postavou Marie, sestry Lazarovy. Společný odkaz Ježíše a Marie Magdalény byl však dále, byť skrytě, uchováván mezi gnostickými skupinami.

Quintus Septimius Florens Tertullianus (asi 160-220 n. l. v Kartágu). Nejvýznamnější latinsky píšící křesťanský spisovatel přelomu 2. a 3. století.[7] Tertullián, jeden z prvních a nejvýznamnějších latinských teologů, nejprve montanisty odsuzoval. Popíral, že by ženy mohly vykonávat jakoukoliv duchovní funkci. Nakonec, pod dojmem vysoké mravní hodnoty hnutí montanistů, se k nim připojil.[3]

Odkaz Marie Magdalské

Teprve v současnosti jsme svědky veřejného očišťování symbolu Marie Magdalské. Její příběh se opět stává inspirujícím pro řadu křesťanů. Někteří věřící volají po rovnováze mezi mužskou a ženskou úlohou v náboženském životě, hledají protiváhu k mnohdy formalizovaným církevním rituálům v přímé spirituální zkušenosti. Možná právě jim může Marie Magdalská, Ježíšova družka, učednice i učitelka, ukázat cestu. 

Marie Magdaléna a křesťanský gnosticismus

Jednou z nejvýznamnějších postav v křesťanské gnostické literatuře je právě Marie Magdalská. Ježíš a Marie Magdalská byli považováni za celek, který může přinášet našemu světu boží světlo. Gnostikové pravého Boha nazývali Světlem či Otcem všeho a neztotožňovali jej s bohem Yahwem Hebrejské Bible. Aby vše fungovalo, musí hmotu, kosmos naplňovat božská podstata, duch, pléróma světla. Svět musí být naplněn božskou podstatou, světlem skrze Ježíše a Máří.

Evangelium Marie Magdalské

V gnostickém textu z poloviny 2. stol. odpovídá Ježíš na otázky svých učedníků. Ježíš hovoří o hříchu světa, hmotě, životě a smrti. Pak Kristus odchází a na apoštoly doléhá bezútěšnost a obavy z budoucnosti. Marie Magdalská je však utěšuje a dodává odvahy.  Vysvětluje, co jim bylo dosud skryto, předává nauku o duchovním rozvoji, překonání nevědomosti a boji duše s ďáblem. Marie Magdaléna zde má privilegium hlubšího poznání, převyšuje apoštoly a je prostřednicí a zvěstovatelkou gnóze. Petr zpochybňuje, že Ježíš vybral Magdalénu k interpretaci svého učení. Vidí v Marii soupeře ve vedení ostatních apoštolů. Matouš (Lévi) ji brání. Marie Magdaléna je zde prostřednicí a zvěstovatelkou gnóze. Více viz Marie Magdaléna v apokryfních evangeliích.

Otázky Marie Magdalské

Text měl pocházet z II. pol. 2. století, nedochoval se však. Pouze Epifanos ze Salaminy ve spisu Panarion zmiňuje existenci gnostických textů, v nichž se Marie Magdalská těší významnému postavení. V Otázkách Mariiných Ježíš údajně zjevuje Marii některá orgiastická mystéria.

Filipovo evangelium

Sbírka výroků a rozhovorů spojených s Ježíšovou osobou vznikla ve II. pol. 2. stol. či ve století třetím. Důležitou postavou je zde opět Marie Magdaléna, družka Ježíšova, kterou často líbal na ústa. Více viz Marie Magdaléna v apokryfních evangeliích.

Bůh, Otec všeho, je otcem plérómatu, z něj vše emanuje (vychází, vyzařuje). Z božího plérómatu emanuje i svět eonů (mezistupeň bytí mezi Bohem a kosmem). Nejvyšší bytost a eony jsou androgynní, obsahují v sobě dva principy, sjednocují v sobě mužský i ženský princip. V plérómatickém světě existují božské dvojice:
Nejvyšší bytost se spojuje s Pannou a vzniká Logos.
Logos se spojuje s nebeskou Sofií (Pneuma, Duch) a vzniká plérómatický Kristus - dokonalý člověk.
Některé eony se vtělily do pozemského světa. Eon Logos se vtělil do Ježíše a nebeská Sofie se vtělila do Marie Magdalény. V plérómatickém světě se Logos a nebeská Sofie spojují v nerozlučnou dvojici. Stejně tak je Marie Magdaléna spojena s Ježíšem. Teprve spolu vytvářejí jednotu.
V božském světě je pléróma^[a]  místem, kde dochází k dokonalým spojením mezi dvojicemi božských bytostí. V lidském světě se tato spojení odehrávají ve svatební ložnici. Tajemství svatební ložnice je hlavním tématem Filipova evangelia.^[5] Původní božská jednota a emanace světla se obnovuje posvátným spojením muže a ženy, nerozlučnými dvojicemi.

Tomášovo evangelium

Gnostický text byl sepsán pravděpodobně mezi léty 150 a 200. Jde o sbírku Ježíšových výroků. Marie Magdalská se zde objevuje dvakrát. Klade Ježíši otázku a on Marii odpovídá. Apoštolové jsou zde srovnáváni s dětmi, žádajícími bezelstně něco, čemu nerozumí a co jim nepatří.
V posledním logiu Petr zahání Marii. Ježíš ji brání a naznačuje, že teprve muž a žena tvoří celek.

Pistis Sofia

Gnostický text pochází z Egypta, z poloviny 3. století. Pistis Sofia je rozdělen do čtyř knih. Tři knihy popisují 11 let života Ježíše s učedníky. Dvanáctým rokem se zjevil zahalen oslnivým světlem. Odhalil tajemství pádu duší do hmoty, původ zla, nezbytnost návratu do Božího světla a úděl mocností zla. Ve čtvrté knize je řeč, kterou Ježíš pronesl v den svého vzkříšení.
V knize jsou detailněji rozpracována některá témata uvedená ve Filipově evangeliu. Nalezneme zde rozhovory Ježíše a jeho učedníků o tajemství světla a nevyslovitelného.

Marie Magdaléna se v textu výrazně odlišuje od ostatních učedníků. Nejčastěji se ujímá slova a klade nejvíce otázek (67 otázek z celkových 115). Petr si stěžuje, že tato žena nikoho nepouští ke slovu. Marie vyniká intelektem a jediná plně chápe Ježíšova slova. Sama se hájí:

Teolog G. M. Carbone píše: "Těmito slovy Marie přiznává, že její duch je neustále upřen k božskému plérómatu, a že je tedy duchovní bytostí... síla jejího světla i mysli je podobná síle panny světla (božské bytosti, soudkyně duší, jež spravedlivé odměňuje věčným štěstím a zlé trestá věčným utrpením)."^[5]

Křesťanský gnosticismus v současnosti

Křesťanské gnostické učení se předávalo a předává po generace až do současnosti. Mnohé gnostické legendy byly šířeny jen skrytě, ústní tradicí. V současnosti jsme však svědky toho, že něco z toho, co bylo až donedávna uchováváno jen v okruhu zasvěcenců, je zpřístupňováno i veřejnosti. 

Zájemcům o problematiku doporučujeme např. dílo zasvěcence sofiánské tradice gnostického křesťanství Tau Malachiho. V knize Marie Magdalena, svatá nevěsta^[6] lze nalézt vysvětlení mnohého z výše uvedených gnostických křesťanských textů. Sofiánští gnostikové přisuzují Marii Magdaléně mnohem významnější roli v životě Ježíše, než jakou jí přiznávají biblická evangelia a velké křesťanské církve. Podle textů Tau Malachiho byla Marie Magdalena milovanou a milující manželkou Ježíše dříve i nyní.

Následující - Marie Magdalská, utajená učednice?

Vytvořeno: 02. 05. 2005