|
Mýty a skutečnost
Zvon svobody nebo poroby? I. díl
Podle vědoucích je země České kotliny srdcem
Evropy i širého světa kolem. Způsobuje to i božská energie proudící
z útrob země, z míst, kde miliony let dřímá supervulkán. Energie Matky země formovala od nepaměti ty, kteří zde
žili. Lid měl
sílu vzdorovat okolním, mnohdy značně mocnějším národům, a i v dobách
temných si uchovat nadhled a specifický humor. Snad právě humor a ironie,
pramenící z vyššího vědomí, nevedl v těžkých dobách obyvatele České
kotliny hlavou proti zdi.
Pod útlakem zdánlivě přijali jho, ale vždy přišel okamžik, kdy se spojili
a domohli se opět svobody. Nyní na lidu České kotliny leží něco, co dusí
a bere jim božskou energii i vůli postavit se zlu.[1]
Na jedné straně byla zdejší země obdařena božskou
energii proudící z hlubin země. Na straně druhé se právě zde
soustřeďovaly síly nepřátelské člověku, snažící se energii utlumit,
rozptýlit a udusit.
Legendy vyprávějí o místech v Praze, kde od nepaměti
proudila z hlubin země posvátná energie. I proto se zde, v zákrutu řeky
Vltavy, kdysi usadili lidé, a mnohem později Karel IV. rozhodl postavit
svaté město, druhý Jeruzalém.
Kamenný sloup v srdci Prahy
Snad nejznámějším místem v Praze, kde odedávna proudila ze země
božská energie, byl vrchol Žiži. Dnes zde, na nádvoří Pražského hradu,
stojí žulový obelisk. Zde stával stolec vládců země, kde bylo možno
získat osvícení. To nebylo mnohým
mocnostem po chuti a tak toto místo postupně zaslepili. Uplynulo téměř
sto let od projektu, kdy byl skalnatý vrcholek posvátného pahorku Žiži
useknut a okolí srovnáno. Prastaré
kultovní místo Žiži i Svatováclavská studánka byly pohřbeny pod
železobetonovým příkrovem. Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného
středu Žiži byl pak v roce 1928 postaven kvádr a na něm vztyčen obří
žulový obelisk. Jednalo se o největší lidmi opracovaný a přemístěný
kámen v zemi. Posvátná síla vrchu žáru byla potlačena mohutnou
deskou, srdce Prahy symbolicky probodeno kamenným sloupem, síla a energie pro český
národ přiškrcena a přesměrována, Praha jako práh k nebeské moudrosti a milosti
uzavřena. O rok později vypukla velká hospodářská krize, celosvětový
hospodářský kolaps, který vyústil do 2. světové války.[2]
V roce 1996 nechal Václav Havel umístit na vrchol obelisku
kovovou pozlacenou pyramidu. Symbolicky tak korunoval černé dílo
z mrákotínské žuly, pod kterou byl sám pak pohřben. Od příštího
roku začala série silných povodní na Moravě i v Čechách. V zemi
se začala zhoršovat politická a ekonomická situace, poprvé v
dějinách České republiky padla vláda. Česko vstoupilo do NATO,
které vzápětí zaútočilo na země bývalé Jugoslávie. Začalo období střídání vlád, které
české zemi více
škodily, než prospívaly.[2]
|
|
Obr. Žulový obelisk na hlavním nádvoří Pražského
hradu.[2]
|
Zrcadlový sloup v srdci Prahy
Vladařské zřídlo posvátné energie vyvěralo na skalnatém výběžku Žiži,
na kopci levého břehu Vltavy. Symetricky s řekou ústilo na protějším
břehu i druhé pražské zřídlo energie. Tato energie vědění vyvěrala v
dnešním Starém
Městě, v místě, kudy se dnes vchází do Městské knihovny. Obě místa
duchovní síly spojoval říční brod a později prvé mosty.
V blízkosti
pravobřežního zřídla byla postupně vystavěna (a později
zbourána) řada kostelů a severně i několik synagog. Posvátné stavby vytvářely kolem zřídla nepravidelné oblouky či
prstence. Nejblíže, přímo na Mariánském náměstí, stával kostel Panny
Marie na louži. Později bylo v těsné blízkosti zřídla vystavěno i
Klementinum, po Pražském hradu druhý nejrozsáhlejší stavební celek v
Praze.[3]
V roce 1925 zde začala výstavba budovy ústřední knihovny s dokončením
v roce 1928, kdy byl i vztyčen i žulový obelisk nad zabetonovaným
zřídlem Žiži. Při stavbě knihovny byly provedeny rozsáhlé podzemní práce. V letech 1996–1997 proběhla rekonstrukce
budovy. Podivné na stavbě bylo umístění čtyř sloupů z černého mramoru
přímo nad hlavním vstupním schodištěm, z praktických důvodů zcela
nevhodné. A právě zde měla kdysi dávno vyvěrat zemská posvátná energie z
útrob země.[3]
Mezi čtyři sloupy byl v roce 1998 usazen zrcadlový sloup. Je
vystavěn z několika tisícovek knih vzájemně pevně spojených a
takto znehodnocených. V nitru sloupu, nahoře a dole, jsou
umístěna zrcadla. Dílo je nazváno "Idiom" a oficiálně má
symbolizovat nekonečnost vědění. Dovnitř lze pohlédnout, ale
nedoporučuje se to, lidé pociťují nevolnost i mdloby.
Spirálovité dílo, zdánlivě oslavující knihy, je spíše symbolem
jejich znepřístupnění. Lze uvažovat o podobnosti s biblickou
Babylonskou věží - lidé se chtěli vyrovnat Stvořiteli a došlo ke
zmatení jazyků. Zrcadlový sloup tříští posvátnou energii
vědění, i když je dílo vydáváno za pravý opak. Vnímaví lidé,
kteří navštíví toto místo, pochopí.
Lidé zaslepili dvě pražská
zřídla posvátné energie. Obě místa výronu zemské energie byla
zabetonována. Na levobřežním byl postaven mramorový sloup, na
pravobřežním čtyři mramorové sloupky se zrcadlovým sloupem uprostřed.
Mramorový obelisk s pozlacenou pyramidou na vrcholku odvádí energii z
posvátného vrcholku Žiži pryč, vzhůru do oblak. Sloup se zrcadly energii
tříští. |
|
Obr. Městská knihovna v Praze - pohled od
vchodových dveří do předsálí. Vstup zahrazuje zrcadlový sloup.[3]
|
V Praze byl použit ještě třetí způsob ztlumení či přehlušení
posvátné zemské energie - zvuk prokletého zvonu.
Energie a vibrace
Pojem energie je odvozen z řeckého slova ἐνέργεια
(energeia), které vyjadřovalo vůli, sílu či schopnost k činům.[4]
Energie je dle současné materialistické vědy chápána jako fyzikální
veličina, popisující schopnost hmoty (látky nebo pole) konat práci.[a]
Naproti tomu duchovní nauky vycházejí z poznání, že prvotní je vědomí,
které skrze energii může tvořit hmotu a působit na
ni. Pro člověka blahodárnou energii lze čerpat
zejména ze zdravé přírody - zejména stromů, vody, skal a samozřejmě země
jako celku. A právě z hlubin země proudí na povrch různými cestami silná, pozitivně působící energie, považovaná za
posvátnou. Může pomáhat člověku duchovně se vyvíjet a dosahovat vyšších
úrovní poznání.
Energii šíří i člověk prostřednictvím svých myšlenek,
energii pozitivní i negativní. Proto zde síly nového světového řádu postupují
velice obezřetně a šrouby otroctví utahují pozvolna. Pokud by se většina
lidí postavila v myšlenkách proti současné temné moci, osvobodila
by se. Tomu je bráněno příkrovem negativních vibrací, které jsou
vysílány silně právě na obyvatele České kotliny.
Energie se šíří i prostřednictvím vibrací a zde je pro
každý systém důležitá jeho rezonanční frekvence. Rezonance nastává,
pokud je systém schopen uchovávat a jednoduše převádět energii do
různých forem. Zde připomeňme tzv. Schumannovy rezonance na povrchu
Země. Vznikají v atmosféře jako globální resonance elektromagnetického
záření. Výkyvy Schumannových rezonancí mají zásadní vliv (pozitivní i
negativní) na zdejší život. Rezonanční systémy mohou být použity ke
generování vibrací na určité frekvenci (např. hudební nástroje).
Určité vibrace se mohou šířit pouze po omezený čas, ale
působí jako otisk. Zazní po krátkou dobu, jejich vliv však přetrvává.
Ochranný a očistný vliv mohou mít vibrace či zvuk zvonů. Podobně
působí i zvuk tibetských chrámových trub. Známé je i pozitivní působení
lidského hlasu. Určitý sled slabik v podobě modliteb či manter může
šířit vibrace - dobrou, očistnou energii.
Posvátné zvony
Podle slovanských véd darovaly prvé posvátné zvony lidem
božské bytosti. Později lidstvu předaly i umění zvony vyrábět -
připravovat zvonovinu (speciální slitinu bronzu), zhotovovat správnou
formu, zvony odlévat a ladit. Je doloženo, že bronz byl používán již v
pravěku. Pro intenzivní použití při výrobě nástrojů, zbraní, ozdob i
jiných předmětů se dokonce jedna epocha pravěku nazývá dobou bronzovou.
Posvátné zvony šířily vibrace pomáhající rozvíjet
pozitivní duchovní vlastnosti lidstva, probouzet a posilovat v nich
dobro. Správný tón zvonu mohli rozeznít jen lidé čestní a spravedliví. Zvony vítaly narození člověka a doprovázely jeho duši
po smrti těla. Hlahol zvonů svolával lid při oslavách, ale i v nebezpečí.
Jejich zvuk zrcadlil vědomí lidu. Mohl znít radostně, vznešeně, i
smutné a bolestně. Božské bytosti daly lidstvu slib, že v největší nouzi, pokud
se
rozeznějí všechny posvátné zvony s voláním o pomoc, tato pomoc přijde.
Samozřejmě působily a působí i síly lidstvu
nepřátelské, snažící se moc posvátných zvonů zničit, či alespoň omezit a
oslabit. Posvátné zvony byly nahrazovány zvony s méně účinnými či
dokonce škodlivými vibracemi. Vyzvánění bylo omezováno. Posvátné zvony znesvěcovány
zlovolníky i rozbíjeny, se snahou vést člověka k zapomění umění jejich
výroby. A dokonce byly zhotovány zvony prokleté, vibracemi
člověku škodící.
Zvony svatovítské katedrály
Řada legend se váže ke zvonům v katedrále svatého Víta, a
zejména ke zvonu největšímu. Zvony jsou prý spojeny s osudem naší země.
Pokud dojde k jejich poškození, nebo pokud na ně zazvoní věrolomníci,
bude to znamením zlých časů.
Když umíral Karel IV., začal umíráček na věži svatovítské katedrály
zvonit sám od sebe. Postupně se podle legendy přidaly i další české
zvony. Když český král uslyšel ten tartas, před smrtí ještě zvolal: „Hle,
dítky mé, už mě volá Pán Bůh, budiž s vámi na věky!“ Svatovítské
zvony mění své hlasy podle nálady v zemi. Když byla dobojována bitva na
Bílé hoře, zvonily tak smutně, že probouzely světce pohřbené v
katedrále.[5]
Zvon Zikmund se rozeznívá jen ve významné svátky. Jedna z pověstí
říká, že když srdce Zikmunda zmlkne, pukne nebo se zřítí, postihne české
země neštěstí. Zvon byl odlit roku 1549. Původní srdce se v roce 1592
při vyzvánění k pohřbu Viléma z Rožmberka utrhlo, avšak nikoho
nezranilo. Lidé netušili, že se schyluje ke třicetileté válce v Evropě,
která započne právě v zemích Koruny české. |
|
Obr. Zvon Zikmund z roku 1549 z katedrály svatého Víta,
Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
[6] |
Po listopadu 1989, za prezidentování Václava Havla na Pražském hradě,
se uvažovalo o tom, že se zvonit přestane. Zdůvodňovalo se to obavami o
peníze pro zvoníky (i když dodnes zvoní zadarmo) a také starostí, aby
zvuk zvonů neobtěžoval občany bydlící v okolí.[7]
To se naštěstí nezdařilo a počet dobrovolných zvoníků i zvonění se
naopak zvyšoval.
V září 1990 se
nechali Václav Havel s jeho poradcem Karlem Schwarzenbergem
zvěčnit při taškařici, kdy tahali za provazy zvonů ve věži
katedrály sv. Víta. Lidé varovali, že přivolají neštěstí. O
symbolických 7 let později zasáhla naši zemi nejrozsáhlejší
katastrofa 20. století. V srpnu 1997 zdevastovala povodeň
Moravu, Slezsko a východní Čechy a vyžádala si 50 mrtvých. |
|
Obr. Chrám sv. Víta: S Karlem Schwarzenbergem, U
zvonů ve věži katedrály, září 1990.
[8] |
V červnu 2002 při vyzvánění k svátku sv. Víta puklo srdce zvonu
Zikmund. V srpnu toho roku zemi postihly katastrofální stoleté povodně.
Jednalo se o dosud největší změřené povodně v Čechách, zemřelo 17 lidí.
Seslal Václav Havel svým zvoněním na českou zemi mnohaleté
neštěstí? Stalo se tak záměrně, nebo jen z pouhého velikášství a
rozpustilosti? Před několika lety bylo při kontrole zjištěno, že
srdce zvonu začalo bít špatně.[9]
Dnes je již zcela zřejmé, že i srdce české země začalo od těch dob špatně bít. A po listopadu 1990, kdy se rozezněl zvon
"svobody", opět v
režii Václava Havla, padl na zdejší lid příkrov tlumící a dusící českou
duši. O tom v příštím pokračování.
|
[a] |
Materialismus (fyzikalismus) je postaven na axiomu, že vše, co
existuje, je nakonec fyzické. Každý pozorovatelný jev je
výsledkem interakce hmoty. Mysl a vědomí jsou vedlejšími
produkty hmotných procesů, bez nichž nemohou existovat. Tedy ani
duše nemůže bez hmotného těla existovat. I materialistická věda
musí ovšem připustit, že nezná všechny možné formy (druhy)
energie. Předpokládá se, že většina vesmíru je tvořena dnes
zcela neznámou formou hmoty, která nese přes 70 % energie.
Prozatím se tomu neznámému říká „temná hmota“ a „temná energie“
a různé pokusy o vysvětlení vedou až k rozpadu vědeckých dogmat
i nejednozačnosti pojmů energie a hmota. |
|
[1] |
Česká kotlina. Mýty a skutečnost.
Suspectus.com [online]. 2013 [cit. 2024-04-06]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013020003 |
[2] |
Kamenný sloup v srdci Prahy. Mýty a
skutečnost. Suspectus.com [online]. 2013 [cit. 2024-04-06].
Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013030002 |
[3] |
Zrcadlový sloup v srdci Prahy [online]. 2018
[cit. 2024-04-06]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2018100002 |
[4] |
Přispěvatelé Wikipedie, Energie [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2022, Datum poslední revize
13. 12. 2022, 16:24 UTC, [citováno 15. 04. 2024] <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Energie&oldid=22219247
> |
[5] |
Když promluví Zikmund…největší zvon království.
Miluju Prahu [online]. [cit. 2024-08-23]. Dostupné z:
https://www.milujuprahu.cz/kdyz-promluvi-zikmund-nejvetsi-zvon-kralovstvi/
|
[6] |
Přispěvatelé Wikipedie, Zvon Zikmund [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023, Datum poslední revize
10. 12. 2023, 17:43 UTC, [citováno 31. 08. 2024] <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zvon_Zikmund&oldid=23453878
> |
[7] |
Zvoníci. Katedrála svatého Víta, Václava a
Vojtěcha [online]. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze
[cit. 2024-08-23]. Dostupné z:
https://www.katedralasvatehovita.cz/cs/kulturni-zivot/zvonici
|
[8] |
ČSFR / Praha / Chrám sv. Víta: S Karlem
Schwarzenbergem. Knihovna Václava Havla [online]. Archiv
Oldřicha Škáchy [cit. 2024-08-23]. Dostupné z:
https://archive.vaclavhavel-library.org/Archive/Detail/54254
|
[9] |
Václav Havel v pražských slunovratových
legendách. Online. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2019120002 . [cit.
2024-08-23]. |
|
|