Mýty a skutečnost - Armageddon VIII.

Praha v proroctvích

Existují proroctví o Praze?
Jaké jsou osudy našeho hlavního města a celé země?

Kněžna Libuše

Nejslavnější českou věštkyní je kněžna Libuše. Všeobecně známé je Libušino proroctví o Praze:

Libuše je bájná česká kněžna, pramáti přemyslovského knížecího a královského rodu. Byla dcerou vojvody Kroka, ženou Přemysla Oráče - zakladatele dynastie Přemyslovců. Její příběh (Lubossa) byl poprvé popsán v Kosmově kronice z počátku 12. století.^[1]  

Libuše měla věštecký dar. V dávných časech předpověděla vznik a slávu velikého města - Prahy. Po příchodu Přemysla na Vyšehrad ukázala na místo, kde má stát budoucí město Praha. Moudrá Libuše viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se prý kolébka vynoří, nastanou lepší časy.

Obr. Josef Mathauser - Kněžna Libuše věští slávu Prahy.[1]

O moderní zpracování vyprávění o Libuši se pokusil v 19. století Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Uvádí tato památná slova kněžny Libuše:

Nejstarší zachycení pověsti o Libuši a Přemyslovi nalezneme v Kristiánově legendě, ve velmi zjednodušené verzi. Přemysl je zde jmenován, ale Libuše je uvedena jen jako panna hadačka:^[1]

Kristiánova legenda je  latinským spisem o počátcích křesťanství a prvních českých světcích. Názory na dobu vzniku se různí (od doby před r. 994 až po 14. století).^[2]  

Libuše, mýtická slovanská kněžna a zakladatelka české dynastie, mohla být spíše vědmou, jednou z řady Sibyl. Podle některých badatelů zde mohla Libuše působit ještě v předslovanské době a být keltského původu.^{[13] [c]}

Stejně jako o vzniku Prahy, existují i proroctví o zkáze města či strázních a krveprolitích.

Knihovny palmových listů

V Indii se údajně nachází dvanáct knihoven palmových listů, ve kterých jsou zapsány osudy miliónů lidí. Každý z listů, napsaných před staletími sanskrtem nebo starotamilštinou, udává osudy jednotlivců ale i zemí a národů.

Obr. Palmové listy s textem.[5]

Thomas Ritter ve své knize Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů^[4]  tvrdí, že získal rukopis předpovídající osud Evropy. Rukopis palmových listů má pocházet ze zrušené soukromé sbírky (Ánanndh Rámeš z městečka Kadambod-hi). Ritter se o ní dozvěděl roku 1998 a v roce 2001 odkoupil text prorockého charakteru psaný starotamilsky. Rukopis byl kdysi součástí vícesvazkového díla o věšteckém umění (yothir véda). Svazek pojednával o budoucnosti národů a celých kontinentů. Podle radiokarbonové analýzy měl být rukopis napsán někdy v 16. století. V rukopise jsou předpovědi týkající se i vývoje Evropy a západní civilizace od 2. poloviny 20. století. Knihu vydal T. Ritter v roce 2006 a český překlad vyšel o rok později.^[a]
Citujeme předpověď událostí týkajících se i Prahy, ke kterým má dojít někdy po roce 2017: 

Předpovídané události mohou mít souvislost s migrační vlnou z Afriky, Blízkého východu a možná i části Ukrajiny, kterou po násilném převzetí moci pučisty opustily již miliony lidí. Již dnes je zřejmé, že zejména afroislámští migranti představují vážné bezpečnostní riziko v řadě míst Evropy. Soustřeďují se zejména do velkých měst, kde vytvářejí uzavřené komunity. Problémy již nyní existují i ve výše uvedených městech - Paříži, Římě, Madridu i Londýně. Ve městě jmenovaném na posledním místě - Praze, zatím není tolik migrantů, aby zde vznikaly "no-go" zóny.  Situace se však může velice rychle změnit i vzhledem k neexistující ochraně hranic, a vítací politice pražských pravdoláskařských elit.

Vanga

Baba Vanga (Vangelija Pandeva Dimitrova - Gušterova, 1911 – 1996) prý předpověděla nejen řadu světových katastrof ale i události spojené přímo s Prahou. Jedna znepokojivá předpověď týkající se naší metropole se ale ještě nevyplnila.

V knize Vanga - slepá jasnovidka píše Krasimira Stojanovová: "Na začátku roku 1968 Vanga několikrát upadla do tranzu a křičela: "Pamatujte na Prahu! Pamatujte na Prahu! Velké síly krouží nad městem a křičí: "Válka! Válka!" Praha se změní na rybník, ve kterém budou lovit ryby!".

Podle Ženi Kostadinové (kniha Proroctví jasnovidky Vangy) byla tato věštba pronesena v roce 1967 během transu:  "Nezapomeňte na Prahu! Velké síly krouží nad městem a křičí: Válka! Válka! Praha se promění v rybník, ve kterém budou chytat ryby...".^[10]

Marin Dobrev, příbuzný bulharské věštkyně, popsal situaci následovně: „Když se Vangy ptali, jak Praha dopadne po roce 1968, tak říkala: Teď ještě dopadne dobře. Ale za nějaký čas se nad Prahou bude rybařit.“^[3]

Vanga má i řadu obecnějších vizí, u kterých neudává ani země ani kontinety. V roce 1982 například pronesla varování:^[10]

Proroctví Sibyly

Nejznámější knihou Sibyliných proroctví u nás je Velké proroctví Sibyly, Královny ze Sáby z roku 1936. Část druhá se nazývá Pověst o království českém. Zde jsou krátké úryvky z knihy:^[6]

Báj nejkrásnější, kterou kdy mysl člověka vymyslila, nemůže popsati krásu oné země! Zvláště jedno město krásou svou všechna města předčí, neboť v něm domů přes 4000 bude. Zprvu bude země ta ovládána vladaři pohanskými, ale pak přijdou do země příští apoštolové, kteří všechen lid přivedou k víře Mesiášově! Proto v onom městě velikém velmi mnoho osob duchovních sídliti bude! Avšak lid nebude vždy tak opravdivě upřímným, jak by býti měl, zpyšní a bude žít životem nespravedlivým a proto rozhněvá se na tento lid Hospodin a stane se následující: Po mnohá léta národ ten krále a knížata z národa svého voliti si bude. Avšak, když upadne celková mravnost jeho, tu podnítí Hospodin proti národu tomu nepřátele, kteří do země vniknou, krále zabijí a násilím zmocní se vlády nad zemí touto! Tím také, že ve víře v Boha upadnou, stane se, že nebudou ani dokonale hájiti vlasti své a příbytků svých, takže nepřítel vnikne do země, aniž toho budou pozorovati, ba aniž by tomu zamezili a na věčné věky věkův se jim tam usadí! Zvyky přistěhovalých nepřátel velmi těžce budou působiti na tento národ! Na Prahu samotnou sešle pak Hospodin horší trest, nežli na nádherný Bábel a Egypt! První ranou, která toto město zastihne, bude oheň, který na toto město shůry dopadne! Po této prvé ráně nastane druhá: rozvodní se přítoky všech řek, které do řeky Vltavy se vlévají, a nastane taková povodeň, jaká nikdy předtím v celém království nebyla! Když ani tato druhá rána nepřivede lid na cestu pravou, pak oblehne město Prahu mocný nepřítel, který po několik měsíců bude Prahu obléhati až ji konečně dobude! Tím nastane konec tohoto mocného a krásného města! ...
Kdysi město tak krásné a nádherné, město, jehož sláva až k nebesům došla, bude pomalu travou zarůstati. A až křovinami úplně bude zakryto, až zpovzdálí nikdo nepozná, co že to tam kdysi bylo, tu pojede kolem vozka se svým synem a když přijedou blíže, tu švihne bičem a řekne: "Tuto stálo veliké město Praha a tamto stávala radnice staroměstská!" Všechno toto, co zde vidíš, jsou základy, ohněm a vodou zničených domů. Tady všude byl velký národ, který ale odklonil se od Hospodina a proto musil zahynouti! Vidíš ty malé chaloupky? To jsou zbytky velikých paláců, které zde kdysi stály. Pomine všechno, pominula i Praha s její velkou slávou. Když v noci pak půjdeš, tu uslyšíš divoký skřek, který se z děr ozývá! Toť posmrtný smích satanův, který dává tímto průchod své radosti nad zkázou tohoto města! Vtělil se do kun a lišek a - jásá! Zvítězil nad Pánem, ale musil vlézti do děr! Sta hadů plazí se po bývalých palácích! Ano, tak to bývá, když někdo odkloní se od Boha! Přijde pak úplně do moci Satana!" "Nedá však Hospodin žádné větší znamení, nežli tuto úplnou zkázu dopustí?" Ano, upozorní Hospodin lid dvanáctkráte! Dvanáctkráte bude je marně trestat! Úplná zkáza bude trestem třináctvým a proto i nejhorším!		Obr. "Tuto stálo veliké město Praha." - ilustrace z knihy Velké proroctví Sibyly, Královny ze Sáby (1936).[6]

Kniha pak popisuje 12 znamení, kterými Hospodin varuje Prahu. Mnohé z nich se již evidentně naplnily (manželské nevěry a rozchody, mnoho cizinců ve městě, lidé budou jezdit i pod zemí, dobývání tepla a světla z vody, lež a přetvářka, vysoké ceny domů, inflace a vysoké daně, nedržení půstu, zhýralost či ztráta studu. Dvanáctým znamením pak budou nebeské jevy nad Blaníkem, výron sirného pramene a zánik života na této tajemné hoře.
V zemi bude probuzena nenávist. Lid se vzbouří a potáhne na Prahu. Dojde k zabíjení. Propuknou nepokoje a války v celé Evropě:

Přijdou další pohromy. Kněží se stanou lakotnými, smilnými, toužícími po majetcích. Cizí vojska vpadnou ze všech stran do země, nejvíce od západu. Hospodin však ochrání nevinné.

V úvodu knihy Velké proroctví Sibyly, Královny ze Sáby je uvedeno, že text z arabštiny přeložil a volně zpracoval Alois Krčma. Lze vážně pochybovat, že autor skutečně použil nějaký originální arabský text. Do své sbírky však mohl zapracovat  proroctví a předpovědi českých vizionářek, které se nám již zřejmě nedochovaly. Při četbě můžeme mít dojem, že je zde pospojována řada motivů a mnohé z nich jsou nesmírně zajímavé a vpravdě prorocké, ať už byl autorem kdokoliv.

Proroctví slepého mládence

Jirásek Alois (1851 - 1930) v knize Staré pověsti české uvádí legendu Proroctví slepého mládence. Proroctví se netýká pouze Prahy ale celé české země.

Císař a český král Karel IV. se vrací roku 1362 z Německa do své vlasti. Na pomezí v šumavských lesích uslyšel, že ve vesnici Koutu nedaleko Domažlic žije mládenec od narození slepý, zbožný a ducha prorockého.

I navštívil Karel IV. slepého mládence v jeho chaloupce. Mládenec jej okamžitě poznal a na královu žádost předpověděl, jaký bude osud jejich milé vlastí, jak dlouho ještě potrvá království v slávě. Křídou napsal na stůl tato písmena: K. V. Z. A. L. J. V. L. F. M. R. A

Pak prozradil, že se jedná o královy následovníky, uvedl jejich jména a nelehké osudy země České. Karel IV. se zarmoutil a povzdechl si s přáním odvrátit od království všecko to neštěstí. Mládenec vzal opět křídu, a doplnil: P. P. V. F. s vysvětlením:^[7]

Ohněm a vodou

Tradice předávané mezi zasvěcenci hovoří o Praze jako městu, které se z duchovního centra Evropy postupně promění v město hříchu. Ke konci našeho věku bude zlo Prahy stoupat až k nebesům. Praha zradí český lid a zaprodá jej cizákům. Zvony sta pražských věží, dříve velebící Stvořitele a oslavující život, budou hlásat faleš a zmar. Konec Prahy pak bude rychlý - očista bude vykonána ohněm a vodou.

Konec Prahy je spojen s Blaníkem a legendou o Blanických rytířích. Symbol Blanických rytířů však neznamená žádnou spící svatováclavskou armádu duchů ale sílu země, energii magmatického rezervoáru skrytého v hloubce pod Českou kotlinou.[a]  [14] Pro ochranu spravedlivých tyto síly mohou vyrazit na zemský povrch a zahnat či zničit nepřátelské cizáky. Stejně tak však mohou trestat vlastní lid, pokud jeho zlo přesáhne míru. Blaničtí rytíři pak očistí zemi ohněm a vodou, aby zde mohli začít žít lidé ctící zákony Stvořitele.

Obr. Svatý Václav vyjíždí v čele blanických rytířů z hory (V. Černý, 1898).[9]

Až tedy jednou z Blaníku ozve se podzemní dunění, až vytrysknou prameny horké a smrduté, až se na obloze nad horou objeví světelná znamení, pak se probouzí vulkán - síla Blanických rytířů pro očistu země. Prahu nejprve zasáhne oheň a poté vše zaplaví voda. To je však předpovídáno až k posledku věku, pokud lid pražský nezvolí upřímnou cestu ke spáse. Podle tradice dají nebesa pražskému lidu v době zla ještě jednu šanci navrátit se na boží cestu.

Probodnuté srdce Prahy

Dříve bylo v Praze několik míst, kudy proudila z nitra země posvátná síla. To prý byl hlavní důvod, proč byla Praha zbudována právě tam, kde nyní stojí (včetně výhodné polohy v ohybu řeky).

Těch míst zde bylo několik a snad nejznámější vývěr duchovní energie se nacházel na  jednom z vrcholků táhlého kopce, kde je dnes rozložen Pražský hrad. To místo bylo lidmi uctíváno odpradávna. Skála zde vycházela nad okolní povrch a skrze ni z hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní jedinci mohli zde trávit omezený čas, by rozmlouvali s bohy. Lidé se neodvažovali cokoliv zde stavět a místo znesvěcovat. Jedním z pozdějších jmen tohoto posvátného místa bylo Žiži.

Vize, týkající se zřejmě současnosti, popisuje probodnuté srdce Prahy: Jeden z vládců České země probodnul srdce Prahy kamenným sloupem. By získal sobě moc, oslabil svou zemi. Po mnohém strádání pak přišel další vládce a vložil na sloup blýskavou korunu. By získal sobě slávu, zradil svou zemi. To rouhavé znamení ukazuje až ke hvězdám, že zde temnu otevřeli cestu. Dokud bude v srdci Prahy kamenný sloup vsazen, nebude zde osvíceného panovníka.^[9]

Místa posvátného zřídla v Praze byla úmyslně zaslepena. Praha ztratila svou duchovní sílu a městem se již po řadu desetiletí šíří energie zmaru. Mnozí z těch, kdo zde žijí, jsou dříve či později poznamenáni. Naděje na záchranu je tak vkládána spíše v okolní lid naší země a také na nemnoho jedinců, kteří si přes život v Praze dokázali udržet boží víru a jasný rozum. Ještě jedno proroctví však dává naději. Nebesa v poslední pomoci Praze sešlou posla božího -blesk, který zasáhne a snad i poničí sloup zaražený v srdci Prahy i celé Evropy.

Obr. Hlavní hradní nádvoří s obeliskem.[12] Obelisk s pozlacenou pyramidou je vsazen přímo do míst posvátného zřídla.

Zatím se však Praha stále rychleji propadá do bahna pokrytectví, falše a chamtivosti, jak o tom varují i tyto verše:

Předchozí - Česká kotlina
Následující - Osudové roztržení Československa

Vydáno: 21. 01. 2018