Starověké hvězdářství

Lev, Býk a Štír - nebeské hodiny

Na obloze můžeme obdivovat souhvězdí Býka, Lva, Štíra a Vodnáře. Tato souhvězdí znali lidé již ve starověku. Sledováním heliakických západů či východů výrazných hvězd Býka, Lva či Štíra mohli určovat konce i začátky ročních období a také přibližné období rovnodenností a slunovratů. V mýtickém boji Lva a Býka, často zobrazovaném na nejstarších památkách, mohou být skryty znalosti nebeských jevů a symbolika příchodu jara.

Elam a Sumer

Tradici, na které je postaveno naše hvězdářství, lze sledovat zpět v čase až do starověké Mezopotámie. Zde v kultuře Persie, Elamu (od 6000 př. n. l.) a Mezoptámie v následnickém Sumeru (od 4000 př. n. l.) a Akkadu hvězdáři pracovali s mnoha souhvězdími, které známe i my dnes.  Důležité pro ně bylo sledování heliakických východů a západů některých hvězd či planet. Heliakický východ určité hvězdy (planety) je okamžik, kdy po delší době v roce začíná být opět viditelná na jitřním nebi. Při heliakickém západu přestávají být naopak hvězdy či planety viditelné na večerním nebi pro nastávající období roku. Sledování první či poslední viditelnosti hvězd, souhvězdí a planet umožňovalo orientaci v čase během roku.[a]

Obr. Starověká Mezopotámie - kolébka hvězdářství. Elam, Sumer a pozdější Akkad a Asýrie.[1]

Lev, Býk, Štír a Kozoroh-Vodnář

Na nejstarších pečetích Elamu a Sumeru konce 4. tisíciletí př. n. l. je častým motivem býk, lev, štír či kozoroh. Později, ve 3. tisíciletí př. n. l., se mezi nimi objevuje i lidská postava s prýštícími proudy vody.

Motivy zvířat na pečetních válečcích či jiných artefaktech bývají doprovázeny několikacípými hvězdami, tečkami nebo kotouči - zřetelně astronomickými symboly. Zvířata tedy mohla mít v mnoha případech astrální význam a symbolizovat nebeská souhvězdí. Mnohdy jsou býk, lev nebo štír zobrazeni společně, v různé kombinaci. Často se setkáváme se zápolením Lva s Býkem.

Obr. Lev s tečkami na těle. Otisk pečetítka. Súsa - hlavní město Elamu (4. tis. př. n. l.). [2]

Pokud ztotožníme býka se souhvězdím Býka, lva se souhvězdím Lva a štíra se Štírem, dává to praktický smysl. Tato souhvězdí tvoří zvěrokruh, leží v něm do kříže a každé obsahuje některou z velmi jasných hvězd oblohy. Souhvězdí Býka, Lva a Štíra se svými výraznými hvězdami vycházela či zapadala v průběhu roku tak, že mohla tvořit milníky ročních období -  jara, léta a podzimu. Souboj zvířat mohl symbolizovat střídání souhvězdí na noční obloze, které oznamovalo změnu ročního období. [2] [3]

Obr. Lev napadá býka. Nad býkem je hvězda. Rytina na lastuře. Tello (3. tis. př. n. l.). [2]

Podle W. Hartnera  v období 4000 př. n. l. na zeměpisné šířce 30° SŠ (kde leží např. starověká města Eridu a Persopolis) skutečně docházelo k heliakickým východům uvedených souhvězdí, které mohly znalým pozorovatelům oznamovat počátky ročních období.

Obr. Nádoba z Khafajeh, 2600 př. n. l., vyrobena  asi na území dnešního Iránu. Vlevo muž / Enki (?) klečí na páru skotu (zebu). Drží dva proudy vody zavlažující palmy a rostlinstvo. Nad ním srpek Měsíce a hvězda Druhá postava stojí mezi dvěmi kočkovitými šelmami. Drží dva hady. Nad ní opět hvězda. Vpravo pták a lev napadají ležícího býka.[6]   Řada postav zde má jasně astronomický charakter. Mohou reprezentovat souhvězdí Býka, Lva, Vodnáře (muž s proudy vody), Slunce (pták útočící na býka).

Býk - ukazatel jara

Na obrázku vpravo vidíme pečeť pocházející z Mezopotámie třetího tisíciletí př. n. l. Podle W. Hartnera[2] se jedná o zobrazení heliakického východu Plejád (souhvězdí Býka) při jarní rovnodennosti okolo r. 4000 př. n. l. Historik astronomie vypočítal, že v roce 4000 př. n. l. v Persepoli (30° SŠ), během jarní rovnodennosti 21.3., bylo možné na obloze sledovat následující děj: Plejády, klíčová část souhvězdí Býka, heliakicky vychází (Slunce je 20° pod horizontem). Vpravo stojí souhvězdí Zemědělce (Hired Laborer) hun.gá a Pluhu (Plow). Na opačné světové straně zapadá Štír.

Obr. Otisk pečetítka z období 3. tis. př. n. l. Zemědělec vede býka a štíra. [2] Souhvězdí Býka a Štíra však naopak mohou vést zemědělce při určování počátku jarních prací.

Takto vysvětluje motiv na pečeti. Nebeský strom (Sacred Tree) může symbolizovat prvé sluneční paprsky ozařující horizont před východem Slunce. Pečeť pochází až ze 3. tisíciletí, kdy k popisovanému nebeskému představení docházelo asi 10 dní po jarní rovnodennosti.^[2]

Pokud ale použijeme modernější simulaci hvězdného nebe, zjistíme, že se W. Hartner v něčem zmýlil.^[f]  Jarní rovnodennost v roce 4000 př. n. l. nastala až 22. 4. A k heliakickému východu Plejád došlo přibližně 16. 4., viz výpočet programu Planetary, Stellar and Lunar Visibility:^{[c] [d] [e]}

Obr. Výpočet viditelnosti Plejád. heliakický východ Plejád nastal 16.4.

Základní Hartnerova myšlenka však souhlasí. Plejády souhvězdí Býka se skutečně v období 4. tisíciletí př. n. l. poprvé objevovaly nad východním obzorem několik dní před jarní rovnodenností. Současně s předjitřním východem výrazné hvězdokupy Plejád zapadal za obzor na protilehlé straně horizontu Štír:

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.0). Místo: Eridu, 30° SŠ. Doba: 4000 př. n.  l. 16. 4. Krátce před východem Slunce lze nad východním obzorem poprvé po mnoha dnech spatřit Plejády ze souhvězdí Býka (heliakický východ Plejád). Za obzor zapadá souhvězdí Štíra. Mezi Býkem a Štírem (v blízkosti Býka) je sumerské souhvězdí Zemědělce a Pluhu.

Plejády souhvězdí Býka tedy mohly ve čtvrtém tisíciletí př. n. l. ohlašovat jarní rovnodennost a příchod jara. O tisíc let později (v době pravděpodobného vzniku pečeti) docházelo k heliakickému východu Plejád asi týden po jarní rovnodennosti. Motiv na pečeti však mohl vycházet ze starší tradice a několik dní nehrálo při plánování sezonních prací podstatnou roli. Symbolika na pečetítku může být astronomická ukazujíc na dobu jarní rovnodennosti. Tehdy nastal heliakický východ souhvězdí Býka s Plejádami a na protější straně nebeské klenby zapadalo souhvězdí Štíra. Mezi nimi stálo souhvězdí Zemědělce (dnešní část souhvězdí Berana) a Pluhu (část Andromedy). Pečetidlo ukazovalo nejvýznamnější mezník roku a zároveň začátek jarních zemědělských prací.

Souboj Lva a Býka

Na pečeti z Mezopotámie 4. tisíciletí je zobrazen boj lva s býkem (torzem býka) - viz obrázek pravo. Podle W. Hartnera je zde zachyceno nebeské představení, kdy Plejády v souhvězdí Býka heliakicky zapadají za obzor a vládu na nebi přebírá souhvězdí Lva. I zde však Hartnerovy výpočty nejsou přesné. Podle naší simulace mohlo např. v roce 4000 př. n. l. k podobnému jevu dojít až 12. 10.  Tehdy Plejády kosmicky zapadaly (cosmical setting) - poprvé v tomto roce začínaly zapadat za obzor během ranního svítání. Před tímto datem byly Plejády viditelné po celou noc. Od 12. 10. bylo možné vždy před východem Slunce pozorovat západ Plejád. Nejprve těsně před rozedněním, později stále hlouběji do noci aby se ke konci zimy (16. 3.) ztratily i s celým souhvězdí Býka . Plejády v Býkovi byly viditelné do 12. 10. celou noc. V ten den nad ránem se však poprvé skryly za obzorem a Lev byl přitom v zenitu - v ten okamžik kraloval všem zvířetníkovým souhvězdím. Tehdy začal Býk ustupovat před Lvem v jejich věčném nebeském souboji. Ústup za obzor začal 12. 10. aby ohlásil blížící se podzimní rovnodennost (23. 10.) a pokračoval celou zimu, dokud se Býk v předjaří neschoval za obzor celý.

Obr. Lev a býk na pečeti starověkého Elamu (4. tis. př. n. l.). [2]

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.1). Místo: Eridu, 30° SŠ. Doba: 4000 př. n. l. 12. 10. Krátce před východem Slunce lze nad obzorem poprvé spatřit západ Plejád ze souhvězdí Býka (tzv. astronomický západ - cosmical setting). Na protější straně obzoru začíná vycházet Štír. Obloze nyní vládne Lev v zenitu. Podzimní rovnodennost nastane za několik dní (23. 10.).

Pokud za reprezentanta souhvězdí Býka považujeme hvězdokupu Plejád, pak souboj Lva s Býkem může symbolizovat příchod podzimu a rovněž celé zimní období, na jehož konci Plejády zcela ustupují za horizont, aby se za další měsíc vítězně vynořily a oznámily začátek jara.

Al Nath místo Plejád

Pokud se místo Plejád zaměříme na druhou nejjasnější hvězdu Býka - Al Nath (Elnath, Nath), můžeme symboliku souboje Býka se Lvem vysvětlit trochu jinak. Elnath vytváří konec jednoho z býčích rohů. Zároveň patří i k souhvězdí Vozky. Za obzor zapadá nejpozději ze všech jasných hvězd Býka.

Heliakický západ Al Nath v roce 4000 př. n. l. nastal 9. 4.

Obr. Výpočet viditelnosti Al Nath ze souhvězdí Býka. Heliakický západ nastal 9. 4. (4. tis. př. n. l.)

To bylo 13 dní před jarní rovnodenností. Tehdy prakticky zmizelo celé souhvězdí Býka za obzorem:

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.1). Místo: Eridu, 30° SŠ. Doba: 4000 př. n. l. 9. 4. Krátce po západu Slunce lze naposledy pro nastávající období roku zahlédnout hvězdu Al Nath a tedy celé souhvězdí Býka.  Na protější straně obzoru vychází Štír. Obloze nyní vládne Lev. Jarní rovnodennost nastane za 13 dní. (22. 4.).

I zde tedy může být teorie W. Hartnera správná. Heliakický západ souhvězdí Býka mohl předznamenat jarní rovnodennost. Místo hvězdokupy Plejád si však za referenční objekt musíme zvolit hvězdu Al Nath. Souboj Lva s Býkem pak symbolizuje příchod jara. Celé souhvězdí Býka zcela ustupuje za horizont pro následující část roku pod útokem Lva. Nebeský útok Lva na Býka mohl  být ukazatelem blízké jarní rovnodennosti v období 4. tisíciletí př. n.l.
 

Postupně se datum heliakického západu Al Natah ještě více přibližovalo dni jarní rovnodennosti. V roce 3000 př. n. l. nastal heliakický západ Al Natah (a celého souhvězdí Býka) 15. 4. A přesně 15. 4. byl i den jarní rovnodennosti.


Obr. Výpočet viditelnosti Al Nath ze souhvězdí Býka. Heliakický západ nastal 15. 4. (3. tis. př. n. l.)

Štír - ukazatel podzimu

Dne 12. 10. začal Lev vytlačovat z noční oblohy Plejády souhvězdí Býka. O několik dní později pak Štír, vycházející na předjitřní obloze, ohlásil podzimní slunovrat a začátek podzimu (23. 10.):

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.0). Místo: Eridu, 30° SŠ. Doba: 4000 př. n. l. 23. 10. Podzimní rovnodennost. Krátce před východem Slunce vychází nad obzorem Štír. Býk zapadá. Lev je v zenitu.

Antares, nejjasnější hvězda Štíra, měl kolem r. 4000 př. n. l. heliakický východ 22. 10., tedy den před podzimní rovnodenností.

Obr. Výpočet viditelnosti hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra. Heliakický východ nastal 22. 10.

Antares v souhvězdí Štíra svým heliakickým východem ohlásil podzimní rovnodennost s přesností jednoho dne.

Obr. Otisk pečetítka. Mezopotámie. 2600 -2400 př. n. l. [4]  V horním poli leží dva býci s lidskou hlavou. Útočí na ně ptáci se lví hlavou. Býka chrání hrdina a muž-býk. Vedle býka je štír.

Nebeské hodiny ročních období

Ze 4. tisíciletí př. n. l. se dochovala řada pečetí s postavami býků, lvů, štírů a kozorohů (později vodních bohů - vodnářů). Není jistě náhoda, že za nejstarší souhvězdí je považován Býk (lat. Taurus), Lev (lat. Leonis), Štír (lat. Scorpius) a Vodnář (lat. Aquarius). Tato souhvězdí jsou vůči sobě symetricky postavena do kříže a vytvářejí základ zvěrokruhu.

Obr. Dnešní souhvězdí zvěrokruhu. Souhvězdí Býka, Lva, Štíra a Vodnáře jsou významná tím, že leží v pásu zvířetníku a dělí jej na čtyři stejné úseky.

Hvězdáři staré Mezopotámie se zajímali hlavně o hvězdy ležící v pásu označovaném dnes jako zvěrokruh (zodiak). V tomto pásu se pohyboval po noční obloze Měsíc a zvláštní hvězdy - divoké ovce (planety). Právě souhvězdí v pásu zvířetníku vycházela či zapadala nad obzorem v místě východu či západu Slunce. Sledování takových heliakických východů či západů souhvězdí umožnilo měřit čas v průběhu roku.

Geniální pozorovatelé v dávnověku vynalezli hvězdné hodiny, které pro další stovky generací odměřovaly roční období. Na noční obloze propojili skupiny hvězd do čtyř souhvězdí charakteristických pro čtyři roční období:

Vymezením čtyř souhvězdí vytvořili lidé nebeský kalendář. Heliakální východy či západy nebo kulminace souhvězdí Býka, Lva a Štíra zasvěceným ukazovaly konec a začátek ročních období. Tato znalost mohla pocházet z kultury starověkého Elamu či z dob ještě vzdálenějších a postupně ji převzali Sumerové a další následovníci.^[b]

Sumerští hvězdáři znali souhvězdí Lva jako ur.gu.la , Býka jako gu.an.na či is li-e (býčí tlama / čelist) včetně Plejád a Štíra jako gir.tab .
Souhvězdí Vodnáře bylo označováno jako gu.la . Sumerové zobrazovali představitele našeho souhvězdí Vodnáře jako boha, stojícího často na vrcholku posvátných hor, vylévajícího ze dvou nádob vodu. Jindy mu dva vodní prameny prýštily ze zad.  V Elamu ale i později bylo souhvězdí zřejmě zobrazováno jako kozoroh či muflon. Bylo složeno z hvězd dnešního Kozoroha  a Vodnáře.^[2] Pro orientaci na obloze či sledování mezníků roku se však souhvězdí Vodnáře či Kozoroha asi příliš nehodilo, je složeno pouze z nevýrazných hvězd.

Společná zobrazení lva, býka, štíra, kozoroha či boha vod nebo souboje lva s býkem  mohla označovat cyklické střídání ročních období.^[13]

Obr. Překreslený otisk pečeti - Elamská Susa, cca. 2500 př. n. l.[7] Na pečetítku lze rozeznat štíra, býka i lva. Postava s prameny prýštícími z ramen je předchůdcem boha Enkiho se souhvězdím Vodnáře. Jsou zde možná i symboly dalších souhvězdí zvěrokruhu (Střelec či Panna).

Obr. Otisk pečetítka. Akkad. 2350 – 2150 př. n. l. [5] Muž s býčí hlavou a nohama bojuje se lvem. Mezi nimi rohaté zvíře. Vedle bojuje vousatý hrdina s vodním buvolem. Mezi nimi malá ženská postava.

Definicí čtyř souhvězdí zvěrokruhu tak pradávní mudrcové položili základy astronomie i astrologie. Rozvržení těchto zvířetníkových souhvězdí se v téměř nezměněné podobě předává až do současnosti.

Souboj lva s býkem ve staré perské říši

Hvězdné hodiny, založené na heliakickém východu či západu určité hvězdy, mohou lidé používat po desítky generací. I tyto nebeské hodiny se ale jednou začnou výrazněji předcházet vlivem precese zemské osy. V kultuře Elamu, ve 4. tisíciletí př. n. l., označoval heliakický východ Plejád blízkost jarní rovnodennosti, počátku jara. Heliakický západ souhvězdí Býka (hvězdy Al Nath) předcházel jarní rovnodennost asi o 13 dní. O tisíc let později se kryl přesně s jarní rovnodenností a prvý východ Plejád byl zpožděn o několik dní po jarní rovnodennosti. Pro sumerské zemědělce tento úkaz stále neztratil své praktické využití a mohl ještě označovat začátek jarních prací. Postupně však hodiny tvořené souhvězdím Býka (Plejádami či hvězdou Al Nath) natolik předešly den jarní rovnodennosti, že v jižní Mezopotámii pozbyly původního smyslu. V roce 1000 př. n. l. nastal heliakický západ hvězdy Al Nath již skoro měsíc po astronomickém začátku jara.

Plejády se staly ukazatelem jiného ročního období. V severnějších oblastech 1. tisíciletí př. n. l. označoval heliakický východ Plejád období sklizně ozim. Svědčí o tom text antického básníka Hésioda: "Když Plejády, dcery Atlantovy, vycházejí, začni sklizeň, a orej když zapadají" (Práce a dni, verš 383-384). V Bojótii osmého stol. př. n. l., kde Hésiodos napsal své dílo, heliakicky vycházely Plejády 15. května, což se mohlo krýt se sklizní obilí osetého přes zimu. Kosmický západ Plejád nastal kolem 10. listopadu a hlásil čas orby před nástupem zimy. 

Tradice mýtického boje lva s býkem, jako symbolu počátku jara, se na Blízkém východě předávala přes pět tisíc let. Ještě v době perské říše byl na palácovém schodišti v Persepoli vyobrazen lev útočící na býka. Basreliéf, vytesaný za vlády achaimenovské dynastie, byl symbolem svátku Nourúz podle tradice zoroastrianismu (obr. vpravo).

Obr. Reliéf znázorňující symbolický příchod jara a svátek Nourúz. Lev útočí na Býka. Persepolis, Irán. 6. stol. př. n. l. [9]

Nourúz (Nowruz) je dodnes tradičním perským svátkem oslavy jarní rovnodennosti. Persky znamená "Nový den" a symbolizuje první den jara, začátek kalendáře Bahá’í a Íránského kalendáře. Slaví se v Iránu, Sýrii a mnoha dalších zemích.  Symbolice souboje lva s býkem dnes lidé rozumí jinak. Býk prý představuje zemi a lev Slunce. Původní smysl ale mohl být jiný. V Persepoli šestého stol. př. n. l., v období před jarní rovnodenností, již sice nevycházela ani nezapadala heliakicky žádná hvězda Býka ale o to lépe bylo možné pozorovat večerní ústup celého souhvězdí před útoky Lva:

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.1). Místo: Blízký východ, 30° SŠ. Doba: 27.  3. 515 př. n. l.  (jarní rovnodennost). Spolu se Sluncem zapadá za obzor i souhvězdí Býka. Po nebi stoupá Lev.

Dodnes se tak v zoroastriánské symbolice svátku Nourúz uchovává tradice nebeského souboje Lva a Býka, stará šest tisíc let.

Nebeské hodiny dnes

Heliakické východy a západy hvězd či planet mohou být v určité době praktickou metodou v určování důležitých mezníků roku. Ciferník těchto nebeských hodin se však pomalu otáčí vlivem precese zemské osy. Hodiny tedy fungují jen po dobu přibližně dvou tisíc let a pak se musí překalibrovat (posunout o jedno souhvězdí zvěrokruhu).

Jak to na nebi před příchodem jara vypadá dnes? Jakou symboliku počátku jara a střídajících se ročních období můžeme použít?

Ve staré Mezopotámii ohlašoval jarní rovnodennost Býk hvězdokupou Plejády či hvězdou Al Nath, tvořící jeho roh. Heliakický východ Plejád v naší době předešel jarní rovnodennost téměř o tři měsíce. Také k heliakickému západu hvězdy Al Nath dochází o více než dva měsíce po začátku jara.
Na přicházející jaro nás již heliakické východy a západy hvězd Býka upozornit nemohou. Nebeský ciferník, tvořený souhvězdími, se pootočil od dob staré Mezopotámie zhruba o 90°.
Funkci Býka převzalo souhvězdí Vodnáře. Jeho dvě nejjasnějšíí hvězdy Sadalsuud a Sadalmelik na naší zeměpisné šířce helikaicky vycházejí  2. 3. a 7. 3., tedy 18 a 13 dní před jarní rovnodenností 20. 3. 2017. Hvězda Sadalsuud znamená v překladu "nejšťastnější ze šťastných". Můžeme si tak přát, aby nám hvězda Vodnáře, ohlašující jarní rovnodennost, přinesla šťastné jaro i celý rok:

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.1). Místo: Ostrava, 50° SŠ. Doba: 30. 3. 2017, den jarní rovnodennosti. Krátce před východem Slunce nad východním obzorem vychází Vodnář se svými hvězdami Sadalsuud a Sadalmelik. Za obzor zapadá souhvězdí Lva. Uprostřed Štír, Měsíc a Jupiter.

Hvězdy Sadalsuud a Sadalmelik jsou nejjasnějšími hvězdami souhvězdí Vodnáře. Přesto jejich svítivost je natolik nízká (magnituda 2,9), že sledovat jejich heliakický východ je pro dnešního amatérského pozorovatele téměř nemožné.  Vždyť celé souhvězdí Vodnáře je složeno z nevýrazných hvězd a ztrácí se i na temném nočním nebi.

Existují nějaké jiné výraznější hvězdy zvířetníku, které by nás mohly upozornit na astronomický začátek jara?

Regulus, nejjasnější hvězda souhvězdí Lva, kosmicky zapadá 30. 3. Je to sice 10 dní po jarní rovnodennosti ale i tak může být Regulus, blížící se před rozbřeskem západnímu  horizontu, dobrým ukazatelem nastupujícího jara.
Jak bychom celý nebeský děj symbolizovali? Nejedná se již o souboj lva s býkem, kdy souhvězdí Lva útočilo každým rokem na Býka aby jej zahnalo za obzor. Tak tomu bylo před šesti tisíci lety na nebi staré Mezoptámiie. V naší době můžeme sledovat na jitřní obloze souboj štíra se lvem. Je to souhvězdí Štíra, které v období nástupu jara symbolicky zahání Lva za obzor.

Ještě jedno souhvězdí zodiaku nám může dobře posloužit při čekání na jaro. Jsou to Blíženci. Jejich hvězda Castor kosmicky zapadá 19. 3. tedy jeden den před jarní rovnodenností. Blížence na zimní noční obloze lehce nalezneme. Jeho dvě výrazné hvězdy Castor a Polux svítí vlevo nahoře vedle výrazného Oriona. Celou zimu vede Orion Blížence k západnímu obzoru:

Obr. Simulace v systému Stellarium (0.15.1). Místo: Ostrava, 50° SŠ. Doba: 19. 3. 2017, den jarní rovnodennosti. Během noci se bude souhvězdí Blíženců blížit k západnímu obzoru, jako mnohokráte předtím. Nad ránem 19.3. ale poprvé zmizí obě hlavy blíženců za obzorem, těsně před prvými slunečními paprsky.

A právě 19. 3. před úsvitem poprvé zapadne celé souhvězdí Blíženců i s Castorem za obzor (pro pozorovatele v naší zeměpisné šířce). Blíženci nám tak mohou po dobu několika stovek let ukazovat přesný začátek jara. Krátce poté, kdy uvidíme zmizet jejich hlavy za obzorem, nastane jarní rovnodennost.^[g]

Zvířetníková souhvězdí mohla ukazovat nebeské hodiny, které odměřovaly mnohem delší čas, než roční období. Tyto hodiny, pracující na principu precese zemské osy, odměřují celá tisíciletí a ukazují věky lidstva. Více v článku Nosiči nebe.^[12] 

Vytvořeno: 11.02.2010