|
Starověké hvězdářství
Nosiči nebes
Santillana, Dechend, "Hamletův mlýn"[1]
|
Souhvězdí, které vyšlo na východě před východem Slunce, označovalo
"místo", kde Slunce odpočívalo... Bylo známo jako "nosič" Slunce
a jarní rovnodennost byla považována za výchozí bod "systému",
určujícího první stupeň ročního cyklu Slunce... |
Mezi důležité charakteristiky pozorování významných východů či západů
Slunce patřilo i pozadí tvořené souhvězdími. Hvězdná uskupení, v nichž
Slunce vychází či zapadá při rovnodennostech a slunovratech, nazýváme nosiči
nebes. V naší době máme čtyři nosiče nebes - souhvězdí Ryb,
Panny, Blíženců a Střelce. Nosičem nebes při jarní rovnodennosti, tedy
nejvýznamnějším nosičem, je stále souhvězdí
Ryb i když se Slunce století za stoletím posouvá k rozhraní mezi Rybami a Vodnářem.
Podívejme se, jak vypadá východ Slunce při jarní
rovnodennosti 21. března:
|
|
Obr. vlevo. Simulace nastavená programem WinStars[2]
nám ukazuje i pozadí s hvězdami. Slunce v době jarní rovnodennosti vychází na pozadí souhvězdí
Ryb či rozhraní Ryb a Vodnáře (přesně nad východním obzorem). Ve
skutečnosti samozřejmě tato souhvězdí nevidíme, hvězdné nebe je
přesvíceno vycházejícím Sluncem. |
Psali jsme již o čtyřech významných dnech roku, o
dvou rovnodennostech a dvou slunovratech.
Podívejme se, kde v těchto dnech stálo Slunce např. v roce 2004:
Jarní rovnodennost
20.3.2004 7:48souhvězdí Ryb (Pisces)
Slunce se blíží k pomezí Ryb a Vodnáře (Aquarius). |
|
Letní slunovrat
21.6.2004 2:57souhvězdí Blíženců (Gemini)
Slunce se blíží k pomezí Blíženců a Býka (Taurus) |
|
Podzimní rovnodennost
22.9.2004 18:29souhvězdí Panny (Virgo)
Slunce se blíží k pomezí Panny a Lva (Leo) |
|
Zimní slunovrat
21.12.2004 13:41souhvězdí Střelce (Sagittarius)
Slunce se blíží k pomezí Střelce a Štíra (Scorpius) |
|
Pro simulaci použit SW Leo's Void
[7]
Každý ze čtyř bodů rovnodennosti a slunovratu leží na pozadí
jednoho souhvězdí zvěrokruhu. Čtyři souhvězdí nesou pomyslný kříž, jehož ramena
jsou dána propojením rovnodennostních a slunovratových bodů. Můžeme si
představit nebeské hodiny se čtyřmi ručičkami, kdy ta nejvýznamnější ukazuje
na jarní bod. Ručičky jsou pevné ale pod nimi se pomalu otáčí ciferník -
souhvězdí zvěrokruhu:
Obr.1 Současné postavení bodů rovnodennosti a slunovratů
na pozadí souhvězdí zodiaku.
Nosiče nebes našeho věku tvoří souhvězdí[4]
Ryb, Blíženců, Panny a Střelce.
|
Nosiči nebes jsou podle záhadologa G. Hancocka zobrazeni například na slavném
zvěrokruhu
v Dendeře. Nosiči - ženské postavy se vztaženými pažemi, podpírají
oblohu. Chrám v Dendeře byl postaven v
1. stol. př. n. l. Zvěrokruh však podle prof. Alexandera Gurshteina zobrazuje oblohu
takovou, jak vypadala před rokem 6000 př. n. l.[3]str.49
Obr. vlevo. Nástropní obraz nebeské oblohy v
chrámu v Dendeře. |
Čtyři cherubové
Podle A. Raymonda[5]
byli
nosiči nebes představováni malými egyptskými sfingami, cheruby nebo genii
(postavami pradávných legend). Čtyři cherubové či geniové vystupují v
řadě legend a mýtů týkajících se vzniku světa. Bývali označováni jako Sloupy
nebes (angl. Pillars of Heaven). Nebeská klenba tak symbolicky stála na čtyřech sloupech. Každý
sloup byl hlídán jedním z cherubů. Cherubové personifikovali čtyři základní body
kříže na zodiaku.
V mayských legendách vystupují čtyři postavy :
Kan Bacab |
žlutá barva, východ |
Chac Bacab |
červená barva, západ |
Zac Bacab |
bílá barva, sever |
Ek Bacab |
černá barva, jih |
Chaldejci znali čtyři genie:
Sed-Alap či Kirub |
býk s lidskou tváří |
Lamas či Nigal |
lev s lidskou hlavou |
Ustar |
člověk |
Nattig |
orel s lidskou tváří |
Čtyři geniové vystupovali také v čínských a
hinduistických mýtech.[6]
[10]
V pradávné kultuře Akkadu byl cherub nazván Kuribu a často
zdobil vladařský trůn.
Čtyři cheruby známe z Hebrejské Bible:
Ezekiel 1:10
|
Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly
všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny
čtyři měly také tváře orlí. |
Cherub (hebr. כרוב Keruv;
pl. כרובים Keruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné
pojmenování cherubín) je považován za druh nebeské bytosti. V
nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech,
je Bůh jako ten, který „sedí na cherubech“ (יושב הכרובים jošev
ha-chruvim) nebo jenž na nich jede (רוכב על כרוב rochev al keruv).
Zde byli cherubové chápáni jako symbol Božího trůnu či božího
válečného vozu. Neměla však symbolika Boha sedícího na cherubech
kdysi jiný
význam? Neznamenala, že Bůh je pánem času? Později se cherub stal
symbolen všemohoucnosti a vševědoucnosti. |
|
Obr. The Ivory Cherub. Cherub vyřezaný ze slonoviny. Bible Lands Museum Jerusalem. BLMJ
3428. Severní Sýrie (Hadatu), 850 – 800 př. n. l.[9]
|
Čtyři cherubové jsou popisováni v Novém Zákoně:
Zjevení 4:6-7
|
před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed
kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu,
druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. |
V křesťanství cherub
představuje symbol komplexnosti, úplnosti (čtyři evangelisté). |
|
Obr. "Tetramorph cherub" - ikona východního
křesťanství. Čtyři bytosti v jedné - Matouš -člověk, Marek - lev,
Lukáš - býk, Jan - orel.[8]
|
Mezi staroegyptskými památkami lze nalézt postavy čtyř
sfing:
sfinga se lví hlavou |
sfinga s býčí hlavou |
sfinga s orlí hlavou |
sfinga s lidskou hlavou |
Pokud mají tyto postavy znázorňovat nosiče nebes, proč nemají
hlavy ryby (souhvězdí Ryb) a lidské (Blíženci, Panna, Střelec)? Nebeský
ciferník se totiž pomalu otáčí. Nebeské pozadí zvířetníkových souhvězdí bylo
kdysi postaveno vůči kříži
jinak, než dnes.
Vlivem precese zemské osy dochází ke zdánlivému posunu
jarního bodu na pozadí dvanácti souhvězdí ekliptiky. Nosiči nebes se pomalu posunují z jednoho
souhvězdí zvířetníku do druhého. Do stejného bodu se pak vracejí každých
přibližně 26 000 let. Zdánlivě se tedy souhvězdí zodiaku pomalu posunují, otáčejí
pod pevným křížem tvořeným spojnicemi rovnodennostních a slunovratových bodů
(obr. 1 a 2).
Podle blízkovýchodních a egyptských legend měli cherubové hlavu
lví, býčí, lidskou a orlí. Lev i Býk jsou známá souhvězdí zodiaku. Pokud mají
stát dva nosiči nebes v souhvězdí Lva a Býka, pak zbývající dva nosiče musíme
hledat na pozadí souhvězdí Vodnáře a Štíra (obr.2).
Obr.2
Vodnář je lidská postava a cherub tak nese lidskou tvář.
Zbývá cherub s orlí hlavou. Andrew Raymond[5]
tvrdí, že souhvězdí Štíra bylo kdysi také zváno Orlem. Pokud má pravdu, vše do sebe
zapadá.
Cherubové starého Egypta a Blízkého východu
mohou představovat tehdejší symboly
nosičů nebes.
Obr. Astrologický původ symbolů Cherubů -
Chreub symbolizuje čtyři strany zodiaku. Orel (starověká forma Hadonoše)
stojí nad souhvězdím Štíra.[11]
Kdy naposledy stáli nosiči nebes v souhvězdí Býka, Lva, Vodnáře a
Štíra? Dnešní pás zodiaku (obr. 1) bychom museli otočit o necelých 90° zpět
(obr. 2). To představuje v čase návrat zhruba o 5 až 6 tisíc let zpět.
Mají tedy nosiči-cherubové s býčí, lví, lidskou a orlí hlavou původ v tak
vzdálené historii?
Kdy příště budou nosiči opět podpírat nebesa v souhvězdí Býka, Lva,
Vodnáře a Štíra? Zhruba za tisíc let. Jarní bod se pomalu blíží ze
souhvězdí Ryb k hranici souhvězdí
Vodnáře. Nejdůležitější ručička nebeských hodin (jarní bod) ale nebude
ukazovat k souhvězdí Býka, jak tomu bylo před osmi tisíci lety, ale k
souhvězdí Vodnáře.
Na nebi odměřují náš čas obrovské nebeské
hodiny. Odpočítávají cykly dlouhé tisíce a desetitisíce let.
Lidé to možná věděli od pradávna a v mýtech či náboženských textech tyto
znalosti převtělili do postav cherubů, sfing či geniů.
Hlavní ručičkou hodin je směr k jarnímu bodu rovnodennosti
či místo nad obzorem, kde vychází Slunce při jarní rovnodennosti.
Můžeme si představovat kříž, kde každé rameno propojuje dva body
rovnodennosti a slunovratu.
Na konci každého ramene stojí jeden ze čtyř nosičů nebes. Ciferníkem jsou souhvězdí
zodiaku. Ty se pomalu otáčejí a vymezují jednotlivé věky v trvání tisíců let.
Princip tohoto odměřování času
se podle některých badatelů[1][2]
odráží v starodávném dědictví našich předků. |
Souhvězdí Lva, Býka, Vodnáře a Štíra - ukazatelé
ročních období
Souhvězdí Býka, Lva, Štíra[a] a Vodnáře znali lidé již od
starověku. Sledováním heliakických západů či východů výrazných hvězd
Býka, Lva či Štíra mohli určovat konce a začátky ročních období a
dokonce přibližné doby rovnodenností a slunovratů.
Na nejstarších pečetích Elamu a Sumeru konce 4.
tisíciletí př. n. l. je častým motivem býk, lev, štír či kozoroh.
Později, ve 3. tisíciletí př. n. l., se mezi nimi objevuje i lidská
postava s prýštícími proudy vody.
Plejády souhvězdí Býka se v období 4. tisíciletí
př. n. l. poprvé objevovaly nad východním obzorem několik dní před jarní
rovnodenností. Současně s předjitřním východem výrazné hvězdokupy Plejád
zapadal za obzor na protilehlé straně horizontu Štír. První předjitřní
východ Lva znamenal počátek léta a stejně tak Štír ohlásil začínající
podzim. Vodnář nevýrazných hvězd reprezentoval zimní čas, období dešťů
na Blízkém východě.
Vymezením čtyř souhvězdí vytvořili lidé nebeský
kalendář. Heliakální východy či západy nebo kulminace souhvězdí Býka,
Lva a Štíra zasvěceným ukazovaly konec a začátek ročních období. Tato
znalost mohla pocházet z kultury starověkého Elamu či z dob ještě
vzdálenějších a postupně ji převzali Sumerové a další následovníci. Viz
Lev, Býk a Štír - nebeské hodiny.[12]
Obratník Raka a Kozoroha
Nebeské hodiny ovlivnily i zeměměřičskou terminologii.
Na mapách a glóbech lze nalézt obratník Raka (na severní polokouli) a
obratník Kozoroha (na jižní polokouli). Jedná se o nejsevernější a
nejjižnější rovnoběžku, kde nám ještě může Slunce svítit přímo nad
hlavou. Na obratníku Raka je Slunce v zenitu pouze jeden den v roce - v
době letního slunovratu. Na obratníku Kozoroha pak svítí Slunce přímo
nad námi jen v čase zimního slunovratu.
Tyto krajní rovnoběžky byly pojmenovány před více než
2000 lety. Slunce vycházelo při letním slunovratu v souhvězdí Raka a při
zimním slunovratu v souhvězdí Kozoroha. Ciferník nebeských hodin se za
tu dobu pootočil o jedno souhvězdí a dnes vychází na konci souhvězdí
Blíženců. Obratník Raka by se tedy měl jmenovat obratník Blíženců.
Podobně obratník Kozoroha je již ve skutečnosti obratníkem Střelce.
Věk našeho světa však podle starodávných tradic určují
hodiny při jarní rovnodennosti. První jarní den v roce 2018 Slunce stále
ještě vychází na pozadí
souhvězdí Ryb:
Obr. Východ Slunce 21.3.2018 na pozadí souhvězdí Ryb.
Nebeské hodiny nám tak ukazují, že jsme stále ve věku
Ryb ale ten pomalu končí, aby předal vládu věku Vodnáře. Co je pohonem
nebeských hodin si ukážeme v dalším pokračování.
Pokračování -
Precese zemské
osy
|
[a] |
Naše dnešní souhvězdí Štíra
a Střelce mohla být v dávných časech představována symbolem ptáka,
dravce.
Např. podle badatele G. White převzala pozdější
mezopotámská souhvězdí Levharda (Démon s rozevřenou tlamou), Orla a
Pabilsaga (náš Střelec) určité charakteristiky podle jiného a mnohem
staršího souhvězdí. To bylo na obloze rozeznáváno až do konce 3.
tisíciletí př. n. l. Bylo spojeno s bájným sumerským ptákem Imdugud
(MUL.DINGIR.IM.DUGUD.MUŠEN) a později akkadským Zu či Anzu.
Pabilsag (postava kentaura s lukem) nesl i znaky štíra.
Např. na pečetítku (Mezopotámie, 2600 -2400 př. n. l.) jsou spolu
zobrazeni štír i pták.[12]
Souhvězdí Imdugud již mohlo existovat ve starém
Sumeru, v období 5. či dokonce 6. tisíciletí př.n.l. Jako ohlašovatel
zimního období přinášel Imdugud vítr a zimní bouře. Byl patronem duší
stoupajících k nebi v období konce roku. Později bylo jeho souhvězdí
nahrazeno jinými.
Imdugud byl původně považován za velice prospěšné
božstvo chránící všechny, kdo žijí správným životem. Spojen s bohyní
Inannou byl zobrazován jako pták sedící na vrcholku posvátného stromu.[13]
[14] |
|
[1] |
Giorgio de Santillana, Herta von Dechend.
Hamlet´s Mill (Hamletův mlýn)
|
[2] |
WinStars 1.0 - SW, Franck Richard, winstars.free.fr
|
[3] |
Graham Hancock, Santha Faiia, "Zrcadlo
nebes", 1998, Columbus 2003
|
[4] |
Podle jiné teorie o nosičích nebes se za
pozadí Slunce neuvažují souhvězdí ale znamení. Rozdíl si
vysvětlíme v některém z dalších dílů.
|
[5] |
Andrew Raymond. The Four Cherubim.www.revealer.com/cherubim.htm
|
[6] |
Andrew Raymond odkazuje na dílo:
Colonel James Churchward. The Lost Continent of Mu. |
[7] |
Leo's Void - SW. www.leobueno.net/soft |
[8] |
Wikipedia contributors,
'Cherub', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 29 January 2018, 14:28 UTC,
<
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Cherub&oldid=822960347 >
[accessed 18 March 2018] |
[9] |
10 Great Biblical Artifacts
at the Bible Lands Museum Jerusalem. Bible history daily [online].
BIBLICAL ARCHAEOLOGY SOCIETY, 2017 [cit. 2018-03-18]. Dostupné z:
www.biblicalarchaeology.org/daily/biblical-artifacts/artifacts-and-the-bible/10-great-biblical-artifacts-at-the-bible-lands-museum-jerusalem/
|
[10] |
Andrew Tomasi Raymond.
Chapter 7 - The Four Cherubim. Secrets of the Sphinx [online]. [cit.
2018-03-19]. Dostupné z:
http://www.revealer.com/cherubim.htm |
[11] |
The Zodiac, Cherubim &
The Sphinx. Watcher Website [online]. [cit. 2018-03-19]. Dostupné z:
http://www.siriustwins.com/watcher/newun.html |
[12] |
Lev, Býk a Štír - nebeské
hodiny: Starověké hvězdářství. Mýty a skutečnost [online]. 2010 [cit.
2018-03-20]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?nazevclanku=lev-byk-a-stir-nebeske-hodiny&cisloclanku=2017020001
|
[13] |
White, Gavin. Babylonian
Star-lore. An Illustrated Guide to the Star-lore and Constellations of
Ancient Babylonia. Solaria Publications. 2008 ISBN-10: 095590370X,
ISBN-13: 978-0955903700 |
[14] |
Nebeský pták v mýtech. Mýty
a skutečnost [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2011060002 |
|
|