Nový zákon - autenticita textů

Původní konec Markova evangelia

Nejstarším evangeliem Nového zákona je Markovo. Částečně z něj čerpali i autoři evangelií Matoušova a Lukášova. Pokud budeme pátrat po nejpůvodnější verzi nejstaršího kanonického evangelia, zjistíme zajímavou věc. Existuje nejméně devět verzí zakončení tohoto textu.

Nejkratší verze Markova evangelia končí příběhem tří žen u Ježíšova hrobu. Marie Magdalská a další dvě ženy jdou připravit Ježíšovo tělo. Kámen je však odvalen, tělo zmizelo. Postava v bílém rouchu jim říká, že Ježíš byl vzkříšen a není zde. Ženy jsou vyděšeny a utíkají pryč:

Zde evangelium končí. Ježíšovo tělo je pryč a už se zde nepíše nic o tom, co bylo dál a zda někdo později vzkříšeného Ježíše spatřil.

Nejdelší verze Markova evangelia přidává dalších dvanáct veršů (Mk 16:9-20). Vzkříšený Ježíš se ukazuje Marii Magdalské, pak dvěma učedníkům na cestě a nakonec jedenácti apoštolům v Jeruzalémě. Ježíš posílá své učedníky kázat evangelium a nakonec je vzat do nebe.

Ukažme si podrobněji jednotlivé verze Markova evangelia.

Ke konci 15. kapitoly^[a] čteme, že večer po ukřižování si Josef z Arimatie vyžádal Ježíšovo tělo, sňal je z kříže a zavinul do plátna. Tělo uložil do hrobu a přivalil kámen. Marie Magdalská a další Marie sledovaly, kam bylo Ježíšovo tělo uloženo.

Původní verze (verze 1)

Tato nejkratší verze končí příběhem tří žen, jak bylo uvedeno v úvodu. Ženy nalézají hrob prázdný a utíkají pryč. Bojí se a nikomu nic neříkají.

Verze se dochovala na dvou nejstarších řeckých rukopisech ze 4. stol. Jedná se o nejkompletnější a nejznámější rukopisy - kodex Sinajský a kodex Vatikánský.

Obr. vpravo. Sinajský kodex (Codex Sinaiticus). Markovo evangelium zde končí slovy "A nikomu nic neřekly, neboť se bály." Viz druhý sloupec zleva.

Obr. vlevo. Vatikánský kodex (Codex Vaticanus).[3] Markovo evangelium končí slovy "A nikomu nic neřekly, neboť se bály."

Nejkratší verze Markova evangelia, tedy Mk 16:1-8, se dochovala rovněž v překladech syrských, koptských a arménských ze 4. stol.

Krátkou verzi potvrzuje také ranný křesťanský historik Eusebius ( asi 260-340 n. l.).^[2]

Přechodné verze (verze 2)

Příkladem může být kodex Bobbiensis či jeden ze starých latinských překladů, kde jsou přidány k původnímu konci Markova evangelia (viz verze 1) dvě věty. Sdělují, že ženy vše řekly Petrovi a ostatním kolem něj. Ježíš pak seslal skrze ně, od východu k západu, svaté a věčné provolání nekonečné spásy:

Dlouhý konec (verze 3)

S verzí prodlouženou o 12 veršů se můžeme setkat v mnoha současných překladech (např. Českém ekumenickém překladu CEP):

Evangelium s dlouhým koncem (Mk 16:1-20) se vyskytuje ve většině rukopisů (95% dochovaných rukopisů) a překladů. Nejstarší kodexy pocházejí z konce 4. a počátku 5. století (např. kodex Alexandrijský).

Některé středověké rukopisy obsahují značky či poznámky, že uváděný text zřejmě není původní (tzv. verze 3b). Podobné poznámky přidávají i současné překlady.^[2]

Například nový překlad - Nová Bible Kralická (NBK) uvádí v poznámce ke konci verše Mk 16:8:^[4]

Nejdelší verze (verze 4)

Do dlouhé verze (verze 3 - Marek 16:1-20) jsou přidány ještě další verše. Tento text byl vložen za verš 14.

V Markovi 16:14 kárá Ježíš 11 učedníků, že neuvěřili těm, kteří jej viděli vzkříšeného. Vložený text uvádí omluvu učedníků a naději hříšníkům. Učedníci říkají Kristovi, že za bezprávím a nevírou je Satan, který nedovoluje pravdě a síle boží zvítězit nad úklady nečistých duchů. Kristus jim odpovídá, že doba moci Satana se naplnila, jiné těžké věci však přicházejí. Ti hříšní, kteří jej vydali na smrt, avšak navrátí se k pravdě a více již nebudou hřešit, ti mohou zdědit duchovní a nehynoucí slávu spravedlnosti, která je v nebi.

Tato vsuvka se dochovala na pergamenu z přelomu 4. a 5. stol. zvaném kodex Washingtonský (Codex Washingtonianus). Text bývá označován jako "the Freer Logion" a zmiňuje jej již svatý Jeroným v r. 415 n. l.

Obr. Washingtonský kodex - žlutě je označen dodatečný text navazující na verš Mk 16:14.[2] Freer gallery of Art, Washington

Kombinovaná verze (verze 5)

Na několika rukopisech se dochovaly další čtyři variace konce Markova evangelia. Za verši Mk 16:1-8 následuje stručné zakončení dle varianty 2 "... Krátce však pověděly Petrovi a jeho druhům o všem, co jim bylo řečeno...". Pak pokračuje text Mk 16:9-20. Různě jsou pak ve verzích 5 přidávány další poznámky upozorňující na existenci různých jiných zakončení Markova evangelia.

Celkem se tedy dochovalo devět různých zakončení Markova evangelia: verze 1, 2, 3a, 3b, 4, 5a, 5b, 5c a 5d. Rozdílný konec evangelia ve starých rukopisech se promítnul do našich moderních překladů. Verzi 3 převzal překlad krále Jakuba z roku 1611 (King James Version, KJV). Formu 3b nalezneme v Novém překladu krále Jakuba (NKJV - 1982),   Jeruzalémské Bibli (Jerusalem Bible - 1966) či v našem Českém ekumenickém překladu (CEP - 1979) a Bibli kralické (BKR a NBK). Verze 1 byla přijata v Revised Standard Version (RSV - 1946). Mnoho moderních překladů (NRSV - 1989, NLT - 1996, REB - 1989, NAB - 1986, CEV - 1995 či NASB -1995) nabízí různé verze varianty 5.

Podle odborníků na textovou kritiku je nejblíže původnímu znění evangelia verze 1. Vycházejí z rozboru použitých slov, stylu i tónu sdělení a samozřejmě z nálezů nejstarších dochovaných rukopisů.

Vytvořeno: 03. 01. 2009