Mýty - Jan Křtitel (II.)

Jan Křtitel - učitel lidstva

Nejvýznamnější postavou vedle Ježíše Krista a Marie Magdalské byl Jan Křtitel.  Jan je mnohdy považován za pouhého poustevníka či proroka, který se setkal u řeky Jordán s Ježíšem,  pokřtil jej a pak byl záhy popraven králem Herodem.

Podle mnohých tradic však byla role Jana Křtitele mnohem důležitější. Byl dlouholetým ochráncem a učitelem Ježíše a měl mnoho dalších učedníků včetně několika apoštolů. Jan položil základy učení moudrosti a lásky, oživil tradici křtu a odkázal nám skrze Ježíše modlitbu Otčenáš.

Jan - učitel Ježíšův i učitel apoštolů

Ježíš byl prvým Janovým učedníkem. To však bylo pro mnohé ranné křesťany těžko pochopitelné při jejich víře v Ježíše jako vševědoucího boha. Přesto se i v kanonických evangeliích uchovaly zmínky potvrzující, že Ježíš i někteří jeho učedníci vyšli z Janovy školy.

O tom, co se dělo po křtu mezi Janem a Ježíšem synoptická evangelia mlčí. Marek píše, že se pak Ježíš uchýlil na čtyřicet dní do pouště. Vzápětí následuje zmínka o Janově uvěznění. Jakoby v těchto evangeliích zůstalo ponecháno o Janovi jen to, co prostě nebylo možné odstranit. Pouze z Janova evangelia lze získat další chybějící informace a to přesto, že právě v Janově evangeliu je motiv snižování důležitosti Jana nejsilnější ze všech novozákonních textů.

Když se Ježíš setkal v Galileji u řeky Jordán s Janem Křtitelem, byli čtyři jeho budoucí učedníci již Janovými žáky: Šimon Petr, jeho bratr Ondřej, Filip a Natanael (Jan 1:35-49). Ježíš se pak s učedníky zúčastnil svatby v Káni. Ženil se pravděpodobně on či některý z jeho nevlastních bratrů. Z vesničky pocházel učedník Natanael. Poté Ježíš s Máří a učedníky odešel na jih do judské země, kde křtil. Jan zůstal křtít na severu:

Ježíš tedy postupně převzal od Jana některé učedníky a začal křtít a šířit jejich společné učení směrem na jih v Judeji.

Některé náboženské židovské texty (např. Malachiáš 3:1-2) mohly být chápány jako proroctví příchodu dvou mesiášů. Jedním měl být král z Davidovy linie, druhým kněz z Áronovy linie kmene Lévi. Mnoho lidí si tak mohlo v postavách Jana a Ježíše představit dva přicházející spasitele, kněze a krále.
To, že Ježíš křtil na jihu stejně jako Jan na severu působilo zřejmě redaktorům Janova evangelia problém. Proto připojili vsuvku, že vlastně Ježíš nekřtil:

Jan jako prorok a jeho křest měl mezi lidem nesmírnou vážnost. Jan působil v pustině a na venkově, přesto se stal známým i veleknězům v Jeruzalémě. Právě na Jana se Ježíš ve svých posledních dnech odvolal. Vyzval velekněze a zákoníky, aby veřejně  prohlásili Jana za falešného proroka, protože zavrhli jeho křest. Ti se ničeho takového neodvážili. Věděli, že lidé Jana ctí a považují jej za velikého proroka:

Od Jana zřejmě pochází i modlitba Otčenáš. Učedníci požádali Ježíše, aby je naučil modlit se, jak tomu učil své učedníky i Jan. Ježíš je tedy naučil modlitbu, která mu byla předána učitelem Janem:

Slova modlitby mají své mořeny v egyptském náboženství.^[7]  

Jan - učitel lidstva

Janovými nejvýznamnějšími učedníky byli Ježíš s Máří. K jeho žákům patřili i někteří apoštolové, kteří měli prvé dvojici pomáhat.   Vedle Ježíše s Máří však Janovo učení nesli do světa i další. Podle starých křesťanských spisů to byl např. Šimon Mág s Helenou, Apollos Alexandrijský či Dositheus.

Obr. Jan Křtitel - bronzová socha, baptisterium, Florencie.  1506-11. Autor G. F. Rustici zřejmě ve spolupráci s Leonardem da Vincim.[3]  Vlevo postava farizeje, vpravo postava levity.

Kanonická evangelia vykreslují Jana na prvý pohled jako charismatického poustevníka z pouště působícího na břehu řeky Jordán. Při podrobnějším čtení je však zřejmé, že Jan měl velký počet žáků a cestoval. Podle Janova evangelia křtil Jan v Betánii i Aenenonu, což jsou místa od sebe dosti vzdálená. Jiné zdroje uvádějí nepřímo za centrum Janova působení také egyptskou Alexandrii. Janova kazatelská mise nebyla zaměřena pouze na Židy. Janovi následníci tvořili mnohonárodnostní obec žijící od Malé Asie až po Alexandrii.

Z kanonických evangelií je rovněž patrná víra lidí v to, že Jan přichází na náš svět opakovaně a byl zde již v minulosti mnohokrát, byť pod různými jmény.

Odchod Jana Křtitele

Rok 26 až 27 n. l. (od podzimu do podzimu) byl sabatický. To znamenalo, že podle Tóry ustala po sedmi létech zemědělská činnost, země byla ponechána k odpočinku. Tisíce rolníků bylo osvobozeno od své práce, což mohla být vhodná příležitost k ještě hromadnějšímu šíření Janova a Ježíšova učení.  Zřejmě v roce 27 se jejich cesty rozdělily. Jan dále působil v Galileji, Ježíš odešel na jih, na judský venkov.^[5]  

V Judei vládl od roku 26 římský prokurátor Pilát Pontský. Vládcem Galileje byl Herodes Antipas. Josephus píše, že Heroda znepokojil Janův mimořádný vliv na lid a začal se obávat nepokojů. Jan si byl vědom rizika a snažil se pobývat spíše na hranicích Herodova území, ve východní Galileji. Zde měl šanci v případě nebezpečí přejít za řeku Jordán mimo Herodovu pravomoc. Přesto byl počátkem roku 28 Jan zadržen. Byl odveden na východní břeh Mrtvého moře do pouštní pevnosti Machairús (Machaerus, Meč).[5]

Obr. Mapa - Galilea, Judsko, Perea v 1. stol. n. l.[8]

Podle Markova evangelia byl Jan uvězněn za to, že odsuzoval Herodův sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra Filipa. Ježíš se vrátil zpět do Galileje:

Dále cestoval po městech a vesnicích a kázal početným zástupům příchod Božího království. Lidé k němu putovali i z Judska, Jeruzaléma, východního břehu Jordánu a dokonce z Týru a Sidónu.

Herodes povolil několika Janovým učedníkům návštěvu jejich učitele v pevnosti Machairús. Přinesli Janovi správu o úspěšném Ježíšově působení. Janova odpověď však dodnes zůstává předmětem dohadů, vždyť Jan musel dobře vědět, kdo je Ježíš:

Ježíšova odpověď se nápadně podobá textu z Mesiášské apokalypsy. Na fragmentu  nalezeném mezi Kumránskými rukopisy se předpovídá příchod mesiáše, který bude "léčit nemocné, křísit mrtvé a přinese dobrou zprávu chudým".^[5]  

Herodes tedy umožnil Janovi návštěvu jeho žáků. Podle jiných zdrojů včetně Markova evangelia dokonce několikrát s Janem rozmlouval a zajímal se o jeho učení.

Podle Marka to byla Herodiada, která usilovala o Janův život. Při oslavách Herodových narozenin v pevnosti Machairús jej natolik okouzlila Salome, dcera jeho manželky Herodiady, že ji slíbil splnit každé přání. Podnícena Herodiadou požádala Salome, aby jí přinesli na míse Janovu hlavu. Její přání Herodes splnil. Jan byl popraven:

Obr. Zřícenina pevnosti Machairus. Zde byl Jan vězněn a popraven.[9]

Janovi učedníci si směli odnést tělo svého mistra a uložit je do hrobu.

Herodes brzy nato utrpěl velkou vojenskou porážku. Podle Josepha lidé věřili, že to byla odplata za zavraždění Jana Křtitele. To ukazuje, jak hluboce v sobě lidé nesli vzpomínku na Jana.

Jan stále mezi námi

Ježíš si jistě při smrti Janově uvědomil i blízkost své vlastní oběti, kterou musel pro lidstvo přinést. Zároveň však věděl, že smrt je jen předěl a že Jan i on Ježíš zde byli a opět budou.  Jejich učení se šířilo jako lavina a sám Herodes si to nedovedl vysvětlit jinak, než že Jan vstal z mrtvých. Ježíšovi učedníci začali vyzývat k pokání, vymítat zlé duchy a uzdravovat nemocné:

Předchozí článek - Jan Křtitel

Vytvořeno: 28. 09. 2010