Elóhím III.
Jména elóhím
Bible,
Žalmy 136:2, CEP[5]
| |
Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho
milosrdenství je věčné.
|
Dle prastarých tradic
Blízkého východu nejvyšší bůh El zplodil syny - další bohy. Ti tvořili společenství
bohů (angl. Divine Council, Divine Assesment). Vůdcem a nejvyšším bohem mohl
být pouze jeden a v božím společenství panovala jistá rivalita. Každé náboženství si
představovalo "svého boha" jako toho nejvýše postaveného, nejmocnějšího,
krále všech ostatních elóhím.
Hebrejci za vůdce všech elóhím považovali svého Pána (Adónáj)
jehož jméno zapisovali jako  - YHWH a které lze číst
jako Yahweh.
Jaká jména však nesli ostatní elóhím?
Podle některých badatelů lze v Hebrejské Bibli nalézt tituly bohů, kteří
byli dříve uctíváni vedle Yahweho[3].
Uveďme příklady:
| El Bet el |
|
Bůh z Bet-elu |
|
Gn 31:13; 35:7 |
| El Olam |
|
Bůh věčný |
|
Gn 21:33 |
| El Roi |
|
Bůh vidění |
|
Gn 16:13 |
| El Elyon |
|
Bůh nejvyšší |
|
Gn 14:18 |
| El Saddai |
|
Bůh hor |
|
Gn 17:1 |
Albrecht Alt[4]
tvrdí, že uvedené tituly patřily bohům uctívaným Izraelity. Později, v
rámci zavádění monoteismu, byly
přisouzeny jedinému nejvyššímu Yahwemu. Elóhím a nebesa
Richley H. Crapo (viz předchozí kapitola) na svých stránkách "An
Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures"[1] upozorňuje na dílo Ness Lester "Astrology and Judaism in
Late Antiqity". Dle autora měl každý z elóhím přiřazeno na nebi jedno
těleso či nebeský děj:
| elóhím |
nebeské těleso/děj |
| Yahweh |
Jupiter (Saturn[2]) |
| Helel |
Venuše |
| Shemesh (Shamash) |
Slunce |
| Yareah (Yarik, Yarikh)
|
Měsíc |
| Shahar |
svítání |
| atd. |
|
Obsazení kruhu bohů nebylo
neměnné. Např. Helel (Helal) byl ze společenství
vyhoštěn za svůj pokus o uchvácení moci. O Helelovi se píše ve verši Izajáš 14:12 (PDF,115kB):
Píše se zde o pádu "ben šáhar", Syna Svítání, son of Dawn.
Se svítáním byl spojen bůh Shahar. Helel byl tedy syn Shaharův. Mylně
byl ztotožňován s Luciferem - nositelem božího světla (viz
chybný překlad Bible kralické BKR).[6] Denní
hvězdou byla jitřenka, Venuše. Helel v textu představuje metaforu
babylónského krále Nabukadnessara. Postupně začalo být
veškeré uctívání směrováno stále více a více k Yahwemu. Zhruba od konce 1.
tisíciletí př. n. l., se zřízením státního kultu Yahweho, se polyteismus
přetransformoval do henoteismu. Ostatní bohové byli stále silněji podřizováni
Yahwemu a jejich význam pro životy věřících postupně upadal. Otec
bohů El a jeho synové byli
zařazeni na nižší příčky panteonu, jako pomocníci, či naopak nepřátelé nejvyššího boha Yahweho.
YHWH začal být uctíván jako jediný bůh a ostatní
zatlačeni do pozadí, dokud nevymizeli z náboženských textů a myslí lidí.
Pokračování - Místo setkávání elóhím
|
