|
Mýty a skutečnost - Konec věku IX - Chaos a řád II.
Hlubiny chaosu
Maat - rovnováha řádu a chaosu
Existence a prosperita starověkého Egypta byly založeny na principu
maat. Znamenal univerzální řád světa, pravdu, harmonii,
stabilitu, spravedlnost. Maat reprezentoval vše to, co je
nutné pro správný běh věcí. Dodržování principů maat zajišťovalo stabilitu
egyptské civilizace a
její řádný chod po více než tři tisíce let. Egypťané chápali fungování světa založené
na dvou protikladech - řádu a chaosu. Základem všeho byl neustálý konflikt mezi chaosem (isfet) a řádem
(maat). Při zhroucení
maat mohlo dojít k vítězství chaosu a zániku jejich
společnosti či celého světa.[1]
Podle egyptských mýtů vznikl náš svět z prapůvodního chaosu. Na
počátku času se z pravod chaosu vynořila božská bytost a stvořila světlo,
čas, bohy a pak i lidi. Zkrotila svévolný, neohraničený a nevyzpytatelný
chaos a nastolila pevný řád. Vše začalo v praoceánu, ze kterého dal
Atum, Pán věčnosti, vzniknout
našemu světu. Pozemský čas se začal odpočítávat, když hladinu
předvěkého oceánu vzedmul záchvěv živoucí energie. Z nekonečného chaosu
se vynořil prvotní pahorek. Stvořitel usměrnil chaos, nastolil řád a pak
nechal svět zalidnit. Nadešel Zlatý věk, kdy lidé i bohové sdíleli v
dokonalém souladu prvotní pahorek uprostřed prapůvodních vod.[2]
Vinou člověka Zlatý věk skončil. Řád byl narušen a náš svět postižen sváry a pohromami.
Podařilo se však obnovit alespoň křehkou rovnováhu mezi silami chaosu a
řádu. Jednou přijde doba, kdy bude křehká rovnováha mezi řádem a chaosem
zcela narušena a civilizace či celý náš svět zanikne v hlubinách chaosu.
Vše opět pohltí chaotické vodstvo. Záleží na člověku, zda rovnováhu
udrží nebo poruší. Panuje tedy neustálý boj mezi silami řádu maat
a chaosu isfet.
K nadpozemským ochráncům řádu patřil bůh Horus,
jeho protivníkem byl Set. V čele lidských ochránců maat stál nejvyšší
pozemský vládce - egyptský král (faraon). Prvořadým úkolem krále Egypta vždy bylo
udržovat maat a bránit silám chaosu ovládnout jeho zemi. Ve starověké egyptské společnosti se po tři tisíce let střídaly
vlády, náboženství i společenské poměry. Přesto však důraz na dodržování maat
zajišťoval kontinuitu společnosti a její prosperitu.
Prvotní hlubiny chaosu
Symbolika původního chaosu v podobě prvotního vodstva (primordial
waters), hlubiny nebo propasti (abyss) nebyla známa pouze ve starověkém
Egyptě ale v mnoha dalších kulturách a civilizacích.[3]
[a]
Ve staré Mezopotámii se prapůvodní oceán nazýval Abzu, ve starověkém
Akkadu Apsû a Řekové jej znali jako Apsón. Také v biblickém příběhu o stvoření světa původně existovala pouze
hlubina, propast, vodstvo resp. propastná tůň:
Bible, Genesis 1:1-8 (překlad CSP[4])
|
Na počátku stvořil Bůh nebesa a
zemi.
Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a
Duch Boží se vznášel nad vodami.
I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.
Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil Bůh světlo od tmy.
Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo
ráno, jeden den.
I řekl Bůh: Budiž klenba uprostřed vod a nechť odděluje
vody od vod.
Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou,
od vod, které byly nad klenbou. A stalo se tak.
Bůh nazval klenbu nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý. |
Obr. Verš Genesis 1:2. Vyznačeno slovo tehóm. Je
překládáno jako propastná
tůň, propast či hlubina (angl. deep, abyss).
Biblický Bůh stvořil
náš svět jako místo uprostřed propastných vod a podobně jako v
egyptských mýtech oddělil náš svět nebeskou klenbou. Také v
biblických textech je prapůvodní propast či hlubina symbolem chaosu,
nebezpečí a zániku.
Věčný boj s chaosem
Podle egyptské tradice panuje neustálý boj mezi silami řádu maat
a chaosu isfet. K nadpozemským ochráncům řádu patřil bůh Hór,
jeho protivníkem byl Set. V čele lidských ochránců maat stal nejvyšší
pozemský vládce - král, faraon. Princip boje s
chaosem je znám i z mnoha dalších kultur. Chaos byl často
symbolizován temnými hlubinami a tvory tyto hlubiny obývajícími.
Mnohdy to byli hadi a draci. Již z nejstarších mezopotamských
mýtů je známa prvotní bytost chaosu - mořská obluda Tiámat.[b]
Také v řecké mytologii je Chaos (χάος) počátkem a pramenem všeho
existujícího. Nejprve byl všude jen Chaos, po něm temná noc Nyx
a věčná tma Erebos. Z Ereba a Nykty vzniklo věčné světlo Aithér
a světlý den Hémerá. Poté se zrodila země Gaia, podsvětní
propast Tartaros a všeoživující láska Erós.[9]
Hésiodos, Theogoniá 116-130
[10]
|
Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos,
ale pak Země,
širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo,
pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí;
v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar
a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší,
údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí
mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum.
Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali;
z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce
z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět.
Země zrodila napřed jí samé podobné nebe,
Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil,
aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem;
mocné pak zrodila hory, ty rozkošné příbytky bohyň,
příbytky nymf, které v roklinatých si libují horách. |
Na sklonku éry starověkého Egypta (Pozdní období) byly v
sousední zemi sepsány klíčové texty Hebrejské Bible. V Bibli lze nalézt
pojem Rahab רַהַב, který má mnoho společného s
egyptským označením chaosu isfet.
Rahab znamená agresi, divokost,
bezpráví,
nestoudnost či pýchu ale i obludu. Rahab v Bibli symbolizoval i upadající Egypt. V
židovské tradici byl rahab spojován s prvotní hlubinou (primordial
abyss) i mýtickou mořskou obludou temnoty a chaosu.[7]
Obr. Verš Izajáš 51:9. Vyznačeno slovo rahab - obluda.
V Hebrejské Bibli lze nalézt i zmínky o netvoru chaosu - mýtickém
Leviathanu.
Obr. Verš Izajáš 27:1. Vyznačeno slovo leviatan - obludný mořský
had.
Prvotní mořská obluda byla alegorií sil
chaosu od nejstarších tradic starověké Mezopotámie přes Egypt,
Ugarit i Izrael. Obludy chaosu, které existovaly ještě před stvořením
světa, byly nazývány různě: Tiámat, Tannin či Leviathan.
Podle jedné z biblických verzí vzniku
světa svedl Bůh zápas s mořskou obludou, aby ji potlačil a
vyhradil místo pro existenci člověka.[5]
Bible, Izajáš 27:1 (CSP)
|
V onen den Hospodin svým tvrdým,
velikým a mocným mečem navštíví livjátána, hada mrštného, a
livjátána, hada zkrouceného, a zabije draka, který je v moři. |
|
|
Obr. „Ničení Leviatana“ (The Destruction of
Leviathan) - rytina Gustave Doré z roku 1865[5] |
Rahab, Leviathan, egyptský had chaosu i babylonská obluda
Tiámat, ty všechny mýtické obludy z počátku časů odkazují na původní
neuspořádaný stav světa a odvěké, stále trvající
nebezpečí pro člověka - chaos.
Křesťanským symbolem boje božského řádu proti chaotickým
silám temnot je archanděl Michael. Strůjcem chaosu je
drak - ďábel, satan.
V závěrečné knize Křesťanské Bible je psáno:
Bible, Zjevení Janovo (Apokalypsa) 12:7-9 (CSP)
|
A v nebi nastala válka: Michael a
jeho andělé museli bojovat s drakem.
Drak i jeho andělé bojovali, ale neobstáli, a už pro ně nebylo
místo v nebi.
A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan,
který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé
byli svrženi s ním. |
|
|
Obr. Křesťanský bojovník proti silám chaosu - archanděl
Michael.[6] |
Papež Lev XIII. měl zjevení o nadcházejícím útoku ďábla proti
katolické Církvi. Nechal sepsat modlitbu ke sv. archandělovi Michaelovi
(exorcismus Lva XIII.):[8]
„Svatý Michaeli Archanděli, braň nás v boji; proti zlobě a
úkladům ďáblovým budiž nám záštitou. Nechať ať Bůh přikáže jemu, pokorně
prosíme; ty pak, Kníže vojska nebeského, satana a jiné duchy zlé, kteří
ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni. Amen.
“
Maat v dnešním světě
Ve starověké egyptské společnosti se po tři tisíce let střídaly
vlády, náboženství i společenské poměry. Přesto však důraz na dodržování maat
zajišťoval kontinuitu společnosti a její prosperitu.
Naše západní civilizace vyrostla na základech řecké, židovské a
později křesťanské kultury. I tyto kultury čerpaly mnohé od svých
egyptských předchůdců a uznávaly principy maat - úctu k
božímu dílu, rovnováhu práv a povinností a respekt k moudrosti,
uměřenosti a ctnostem.
To je však pryč. Nyní je naším náboženstvím otevřená společnost, liberální demokracie a vůdčím heslem lidská
práva (ovšem bez jakýchkoliv povinností). Svoboda začala sloužit za plášť
nepravosti. Síly držící moc ve společnosti systematicky vedou náš svět od
harmonie k chaosu, aniž by byly postižitelné a nesly jakoukoliv odpovědnost.
Jistě ne náhodou se skrytá moc někdy označuje jako "deep state"
podobně, jako hlubiny chaosu, odkud tato destruktivní moc vyvěrá.
Globalisté rozbíjejí státy, vyvolávají chaos barevnými revolucemi a
řízeně promíchávají kultury a národy do jediné třaskavé směsi, která
vybuchne v občanských válkách. Určují, co je pro člověka "dobré" a
prostřednictvím neziskovek svůj jed vstřikují do společnosti. Lidé jsou
stavěni proti sobě - ženy proti mužům, mladí proti starým, děti proti
rodičům, kultura proti kultuře, minority proti většinové společnosti. Je
oslabována soběstačnost lidí, vše je třeba dovážet z co největších
dálek. Člověk je směřován k finanční závislosti příspěvky, dotacemi a
půjčkami. Až budou vzdálená doprava zboží a přívod peněz omezeny, stanou
se lidé otroky. Životní prostředí je soustavně ničeno, přírodní zdroje
rabovány a snahy zastavit
tento proces jsou degradovány zelenou ideologií.
Ve jménu liberální demokracie směřujeme k technokratické,
elektronické diktatuře skryté moci nad společností. Právní řád je
rozvracen. V rámci "antidiskriminační" legislativy je zaváděna presumpce
viny a koncepce "předsudečného násilí" umožní stíhat prakticky kohokoliv
za cokoliv. Politická korektnost, cenzura a boj proti "nenávisti" budí
skutečnou zlobu a nenávist. Tradiční řád a hodnoty, které držely západní společnost
pohromadě, jsou systematicky, krok za kokem ničeny. Vlastenectví je
špiněno a zesměšňováno. Rodina coby základní pojivo společnosti, je
nahrazována volným svazkem dvou či více lidí. Propagovány jsou
sexuální odchylky a úchylky, začíná být podporována pedofilie.
Pod maskou humanity se naše západní civilizace již
nezadržitelně odchýlila od principů maat a směřuje k chaosu a svému
konci. Ne náhodou je všude propagována svoboda, práva, volnost a pýcha
(viz pochody Pride) ale mlčí se
o odpovědnosti, povinnostech, řádu a ctnosti.
Pštrosí pero Maat je zmítáno ve víru pokrytectví, úpadku, rozpadu
a zkaženosti aby bylo již brzy zlomeno.
Obr. Chaos - George Frederic Watts.
[6]
Chaos a hmotný svět
Z výše uvedeného může být nabyto dojmu, že princip rovnováhy světa
maat se týká jen sféry společenské, duchovní. Opak je pravdou. Podle
tradice se boj řádu proti chaosu silně dotýká světa jako celku,
tedy i světa hmotného.
V dobách silného vychýlení rovnováhy maat roste v lidech zloba a
agrese. Bortí se lidská společenství, zanikají království a civilizace,
ale nejen to. Vlny chaosu přímo působí i na okolní fyzické prostředí.
Doslova se může otřásat celá země. Průvodním jevem jsou záplavy,
zemětřesení i zvýšená sopečná aktivita. Chaos byl vždy spojován s
nezměrnými a temnými hlubinami vod. Z prapůvodních mýtických hlubin
chaosu vyvěrají vlny, jejichž fyzickým projevem může být i vlna tsunami
v oceánu, ničící svou nespoutanou energií vše vůkol. Právě taková vlna
je očekávána jako jedno ze znamení doby.
Předchozí -
Maat - chaos a řád
Pokračování -
Chaos, řád a boží dílo
|
[a] |
Abzu/Apsú a Tíamat (sumersko-akkadské mytologie),
Tihamat (Babylon), Arché (řecky pralátka, prvotní princip), Danu
(hinduismus, indoevropské tradice - praoceán), Samudra (Indie), Styx, Tehom, Unhcegila, Uranus,
Varuna.
Stvoření světa je zde často spojováno se světlem. Viz např.
praindoevropský kořen *di/dei „vydávající světlo" |
[b] |
Viz babylonský Epos o stvoření. Po prvotním
oddělení nebe a země existovaly jediné dvě bytosti - Apsú a
Tiámat. S Tiámat a jejími nestvůrami bojoval nejvyšší babylonský
bůh Marduk. |
|
[1] |
Maat - chaos a řád: Konec věku VIII - Chaos a
řád I. Mýty a skutečnost, Suspectus.com [online]. 2019 [cit.
2019-08-08]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?nazevclanku=maat-chaos-a-rad&cisloclanku=2019070002
|
[2] |
TYLDESLEY, Joyce A. Mýty a legendy starého
Egypta. Ostrava: Domino, 2011. ISBN 978-80-7303-664-5. |
[3] |
Wikipedia contributors, 'Cosmic ocean',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 20 March 2019, 14:58 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Cosmic_ocean&oldid=888651935
> [accessed 19 July 2019] |
[4] |
CSP - Český studijní překlad. © Nadační fond
překladu Bible 2009. www.biblecsp.cz. |
[5] |
Wikipedia contributors, 'Biblical cosmology',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 5 August 2019, 18:18 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Biblical_cosmology&oldid=909480365
> [accessed 9 August 2019] |
[6] |
Wikipedia contributors, 'Chaos (cosmogony)',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 19 July 2019, 17:41 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Chaos_(cosmogony)&oldid=906988479
> [accessed 4 August 2019] |
[7] |
Wikipedia contributors, "Rahab (Egypt),"
Wikipedia, The Free Encyclopedia,
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Rahab_(Egypt)&oldid=894068014
(accessed August 4, 2019). |
[8] |
Wikipedie: Otevřená encyklopedie:
Michael
(archanděl) [online]. c2019 [citováno 4. 08. 2019]. Dostupný z
WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_(archand%C4%9Bl)&oldid=17463647>
Pokladnice odpustkových modliteb: Modlitební kniha sestavená z
nových odpustkových modliteb schválených Piem XI. |
[9] |
Wikipedie: Otevřená encyklopedie:
Chaos
(mytologie) [online]. c2019 [citováno 4. 08. 2019]. Dostupný z
WWW: <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chaos_(mytologie)&oldid=17499004
> |
[10] |
HÉSIODOS. Zpěvy železného
věku (Zrození bohů, Práce a dny, Štít, Soutěž Homéra a
Hésioda). Přeložila Julie Nováková. Praha: Svoboda, 1990. Prémie
Antické knihovny. ISBN 80-205-0127-4. |
|
|