|
Mýty a skutečnost - Konec věku VIII - Chaos a řád I.
Maat - chaos a řád
Starověký Egypt patří mezi nejvýznamnější a nejdéle
trvající starověké civilizace. Centralizovaný stát se
kontinuálně rozvíjel po dobu delší než 3000 let. Na faraónském trůně se
vystřídalo přes tři stovky panovníků, lid uctíval asi 1500 bohů. Vznikly
složité, mnohdy protichůdné náboženské a mytologické systémy s početným
a proměnlivým pantheonem. Postupně se zde vyvinuly tří rozdílné modely
státu (Stará, Střední a Nová říše) ale vždy byla zachována kontinuita
egyptské civilizace. Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a
politické stability bylo specifické egyptské pojetí světa. Egypťané
pochopili princip fungování světa, založeném na dvou protikladech - řádu
a chaosu. Tento základní princip označovali pojmem maat.[1]
Maat ve Starém Egyptě
Staří Egypťané neuznávali jedinou zjevenou pravdu a jejich
mytologické příběhy, vysvětlující principy fungování světa, byly plné
nesrovnalostí a mnohoznačnosti. Existovaly různé verze mýtů a měnily se
jména, role a pravomoci bohů - nadpozemských bytostí. Pro Egypťany to
neznamenalo žádný problém - věděli, že svět přesahuje lidské chápání a
věci a události nelze jednoznačně popsat a zařadit. Vším ale procházel
jednotící princip maat.
Tento pojem byl základním kamenem myšlení starověkých
Egypťanů. Dodržování principů maat zajišťovalo stabilitu civilizace a
její řádný chod. Principu maat byl podřízen i faraon s jinak neomezenou
mocí. Nejvyšší panovník dokonce nesl hlavní odpovědnost za dodržování maat.
Maat (v
překladu z egyptštiny „Základna“ nebo „Podstata“) je
staroegyptský pojem představující univerzální řád světa. Maat měl komplexní význam a spojoval v sobě pojmy
„pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“.
Znamenal i spravedlnost a reprezentoval vše to, co je nutné pro správný běh
věcí. Symbolizoval univerzální, neměnný kosmický řád zahrnující
svět lidí i svět bohů a jejich vzájemné propojení i závislost.
Na základě maat byla vytvářena společenská pravidla a zákony, od
maat se odvíjela osobní lidská mravnost. Respektování morálních
pravidel znamenalo podporu a udržování kosmického řádu, jejich
nedodržování naopak vedlo k narušení maat. Při zhroucení
maat mohlo dojít k vítězství chaosu (egyptsky isfet) a zániku světa.[1] [2]
Ve staroegyptském náboženství princip maat představovala
stejnojmenná bohyně Maat, věčně mladá dcera slunečního boha Rea, bohyně pravdy, ztělesnění
řádu a souladu. Princip maat byl spojen se světlem jako opakem
temnoty.
Symbolem maat bylo pštrosí pero, jehož rozechvívání i
sotva patrným pohybem nebo neviditelnou a přesto působící silou
větru Egypťanům pravděpodobně znázorňovalo všudypřítomnost,
neustálost a nadosobní povahu jeho působení.[1]
Mírný větřík pero rozechvěl, ale neohrozil. Silný vítr
disharmonie však
mohl maat narušit a přinést chaos. |
|
Obr. Bohyně Maat se pštrosím perem na hlavě.[1] |
Pero jako symbol dodržování maat bylo závažím na misce vah při
podsvětním soudu. Člověk byl po smrti svého těla
hodnocen, jak za života dodržoval maat a jak pomáhal udržovat řád světa.
Obecně platilo, že lidé neměli podléhat žádným extrémům a volit
"střední cestu" a uměřenost.
Bohyně Maat
představovala morální kodex a kosmický řád nezbytný pro existenci společnosti.
Ve sféře kosmické se princip maat projevoval v
pravidelných, nezměnitelných a z lidského hlediska věčných
přírodních cyklech (zejména v cyklu slunečním a lunárním – proto
byli bohové Re a Thovt označováni jako „Pán maat“).[1]
Ve sféře společenské maat umožňoval existenci lidské
společnosti, státu a řádné fungování jeho institucí při
dodržování
společenských pravidel a povinností. Maat znamenal i udržování
osobní lidské mravnosti a posilování ctností. Respektování pravidel všeho druhu
každým jednotlivcem splývalo v jedno s podporou a udržováním
kosmického řádu, jejich nedodržování naopak mohlo vést k
narušení maat a zániku celé společnosti. |
|
Obr. Bohyně Maat se pštrosím perem na čelence.[1] |
Hlubiny chaosu
Podle egyptských mýtů vznikl náš svět z prapůvodního chaosu. Na
počátku času se z pravod chaosu vynořila božská bytost a stvořila světlo,
čas, bohy a pak i lidi. Zkrotila svévolný, neohraničený a nevyzpytatelný
chaos a nastolila pevný řád.
Jednotlivé mýty a jejich verze se pak liší ve jménech bohů a dalších
podrobnostech.
Podle Mýtu a Atumovi to byl právě tento bůh, pán věčnosti,
veškerenstva a stvoření Atum, který dlel v praoceánu bájného věku
a dal vzniknout
našemu světu a času. Pozemský čas se začal odpočítávat, když hladinu
předvěkého oceánu vzedmul záchvěv živoucí energie. Z nekonečného chaosu
se vynořil prvotní pahorek. Když bůh Atum usměrnil chaos a nastolil řád,
rozhodl se svět zalidnit. Nadešel Zlatý věk, kdy lidé i bohové sdíleli v
dokonalém souladu prvotní pahorek uprostřed prapůvodních vod. Pak se
však stalo mnohé, Zlatý věk skončil porušením maat a svět začal být
postihován sváry a pohromami. A jednou přijde doba, kdy celý náš svět zanikne v
hlubinách chaosu. Vše, co vzniklo, jednou propadne zkáze. V Textech
rakví v říkadle 1130 věští Atum světu neveselou budoucnost - jednou vše
opět pohltí chaotické vodstvo a Atum, dárce života, splyne s Osiridem,
vládcem mrtvých:[2]
Patří mi život, neboť zůstávám jeho pánem, mou hůl mi nikdo
neodejme. Překlenul jsem tisíce let mezi sebou samým a Tím, jenž jest
nehybný, synem Gebovým (Osiridem). Usednu s ním na jediném místě,
pahorky se změní v města a města se rozpadnou v pahorky, domy zpustnou
pro jiné příbytky...
V říkadle 175a z Knihy mrtvých Atum odpovídá duši zesnulého:[2]
Získáš miliony a miliony let, tvůj život potrvá miliony roků. Pak ale
usmrtím Starší a zničím vše, co jsem stvořil. Země se zřítí do Propasti,
uchvátí ji vzedmuté vody, jak se stalo na prvopočátku...
Náš svět tedy povstal z hlubin chaosu a po tisících či milionech let
se tam opět vrátí. Fatální narušení maat však hrozilo nejen někdy v
daleké budoucnosti ale i v mnohem kratších časových cyklech. Egypťané
věřili, že běh života a okolního světa se odvíjí v cyklech a přechod
mezi cykly vždy znamenal riziko chaosu. Např. pět dnů mezi starým a
novým rokem bylo vnímáno jako nebezpečné období, kdy hrozí vláda chaosu
a lidské příbytky obchází nemoci či zkáza.[a]
I každý den o půlnoci
hrozilo oslabení maat - Atum dočasně splýval s Osirisem v
jedinou bytost v nejzazších hlubinách podsvětí. A byly naopak
známy mnohem delší časové cykly, z nichž některé ukazovaly do
našich dní, kdy bude hrozit zmatek, agrese a pád do hlubin
chaosu. Lidstvo pak nemusí ochránit ani bohyně Nut, jejíž štíhlé
tělo odděluje oblačnou klenbou či Mléčnou drahou lidský svět od
vodstev prapůvodního chaosu. |
|
Obr. Bohyně Nút se klene nad naším světem jako ochrana -
nebesa.
Podepírá ji Šu (Shu) - bůh vzduchu, světla a života. Jemu
pomáhá bůh prostoru a času Heh s beraní hlavou (resp. bůh
Heryshaf). Pod jejich ochranou si hoví
Geb - bůh země.[3] |
Chaos a řád - isfet a maat
Zdárná existence egyptské civilizace byla založena na principu rovnováhy mezi
dvěma stejně mocnými protichůdnými silami. Vždy byl
kladen důraz na rovnováhu mezi dnem a nocí, světlem a temnotou, muži a
ženami, západním a východním břehem Nilu či Rudou a Černou zemí.
Základem všeho byl neustálý konflikt mezi chaosem (isfet) a řádem
(maat).
Pojem chaos zahrnoval jevy považované většinou
společnosti za nesprávné a nebezpečné - nepořádek, nemoci,
nespravedlnost, nebezpečí a patřily zde i neobvyklé (tedy neegyptské)
zvyklosti cizinců. Přehledný svět starého Egypta obklopovalo moře
nevyzpytatelného chaosu, které neustále hrozilo přelitím přes hranice a
ohrožením maat. Zachování řádu a odrážení chaosu bylo vždy hlavním
úkolem krále a jemu podřízených elit. Pokud by selhali, ztratila by země
pevnou vládu a maat by byl narušen. Bohové by odešli a Egypt
čekala neodvratná zkáza. Konzervativní přístup k životu typický pro
starověký Egypt byl důsledkem snahy udržet svrchovaný odvěký řád.
Maat znamenal přímý protiklad chaosu. Nebyl definován nějakým přesným a
neměnným výčtem pravidel a příkazů. Pokud společnost vzkvétala, bylo to
známkou toho, že se daří udržovat maat. Šlo o propojení pevného řádu,
svrchované spravedlnosti a odvěkého pořádku. Egypťané považovali
novátorství za nebezpečné. Tradice a osvědčené postupy jim dodávaly
pocit bezpečí a jistoty trvající tisíce let.[2]
Důsledkem udržování maat byla i trvající rovnováha přírodních
sil. Působily v neměnných, pravidelných cyklech ku prospěchu lidské
společnosti. Katastrofy a živelné pohromy byly signálem narušení maat.
Věčný zápas
Podle egyptské tradice panuje neustálý boj mezi silami řádu maat
a chaosu isfet. K nadpozemským ochráncům řádu patřil bůh Horus,
jeho protivníkem byl Set. V čele lidských ochránců maat stál nejvyšší
pozemský vládce - král, faraon. Prvořadým úkolem krále Egypta vždy bylo
udržovat maat a bránit silám chaosu ovládnout jeho zemi. Ve starověké egyptské společnosti se po tři tisíce let střídaly
vlády, náboženství i společenské poměry. Přesto však důraz na dodržování maat
zajišťoval kontinuitu společnosti a její prosperitu.
Předchozí -
Kola času v židovství a křesťanství
Pokračování -
Hlubiny chaosu
|
[a] |
Úřední kalendář dělil rok na 3 období (po době
záplav achet nastávala doba rozpuku peret a po ní čas letních
žní semu). Každé období trvalo 4 měsíce o délce 30 dní. Mezi
starý a nový rok Egypťané vkládali 5 zvláštních dní aby
kalendářní rok trval 365 dnů. |
|
[1] |
Přispěvatelé Wikipedie, Maat [online],
Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2019, Datum poslední revize
22. 06. 2019, 16:24 UTC, [citováno 14. 07. 2019] <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maat&oldid=17421505
> |
[2] |
TYLDESLEY, Joyce A. Mýty a legendy starého
Egypta. Ostrava: Domino, 2011. ISBN 978-80-7303-664-5. |
[3] |
Wikipedia contributors, 'Nut (goddess)',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 1 July 2019, 06:47 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Nut_(goddess)&oldid=904294893
> [accessed 19 July 2019] |
|
|