|
Konec věku (VI.)
Kola času
Podle lineárního chápání času běží události a čas stále
dopředu a nic se neopakuje. Tento pohled na svět je typický pro
židovskou a křesťanskou
věrouku i celou západní civilizaci. V kontextu bohaté historie lidských kultur je však
myšlenka lineárního času poměrně výjimečná. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled
neustále se opakujících cyklů. Přitom mýty, proroctví a znamení doby je
nutné chápat právě v rámci cyklů času. Tak, jak se točí kola času, se
objevují znamení konce cyklů a naplňují opakovaně i mnohá proroctví.
Ovšem vždy jinak, s klesající či rostoucí naléhavostí.
Běh lidských dějin lze pojímat lineárně či cyklicky. Praxi
asi nejlépe odpovídá spojení těchto principů do jediného. Počítáme roky
stále dopředu, ale zároveň i my odměřujeme kola času - hodiny, dny,
měsíce i roky se opakují cyklicky stále dokola, byť vždy trochu jinak.
Noci dne či zimy roku jsou v něčem podobné a zároveň se liší. Určité děje a
podmínky se pravidelně opakují, ale vždy trochu jinak, s určitým smyslem
a směrem lineárního vývoje odněkud někam. Dříve lidé odměřovali mnohem
delší cykly než my dnes a věděli, že kola času ukazují na příchod
určitých událostí, mnohdy značně nebezpečných až fatálních. Mnozí moudří
pochopili, že tato osudová kola času nejen sledujeme, ale přímo
vytváříme.
Již několikrát se kola času v soukolí otočila a natočila
tak, že lidská společnost dospěla k zániku. Zprávy o
její existenci se dochovaly jen v prastarých mýtech a pověstech
přeživších. I naše vlastní civilizace se svým přičiněním mnohdy
přiblížila k propasti velkého otřesu či zániku ale jednotlivé problémy
nebyly tak velké, aby se nepodařilo nějak vyváznout. Chyby však nebyly
mnohdy odstraněny a jen se skrytě kupily a střádaly pro budoucnost. Nyní
řada událostí, věcí a znamení ukazuje, že se osudová kola času opět
natočila do nebezpečných poloh a čas zúčtování se opět
přiblížil. Ovšem tentokráte je těch problémů lidské společnosti
smrtelně mnoho.
Kola času
Představme si vůz s dřevěnými koly, jedoucí po cestě.
Vůz putuje po přímé cestě odněkud někam. Jde tedy o lineární pohyb vozu
po přímce. Podobně lineárně se zdánlivě odvíjí historie člověka.
Kolo vozu se otáčí a určitý bod na obvodu
kola je jednou nahoře, jednou dole. Určité místo na obruči se vzhledem ke středu kola
pohybuje stále v kruzích, cyklech. Přitom však postupuje stále dopředu. Jednotlivé životy a také historie
lidských kultur jsou ve své podstatě cyklické - rození a umírání, vznik
a zánik, stále dokola. Život lidstva je lineární i cyklický, odvíjí se
odněkud někam avšak zároveň je určován cykly.
Obr. V přírodě i v technické praxi jsou trajektorie
pohybů těles složité, pohyby těles se dějí převážně jako pohyby složené.
Kolo vozu se pohybuje translačně a rotačně současně. Modrou barvou je
vyznačena trajektorie bodu na obvodu kola vozu.
[1]
V určité době je lidstvo nahoře, po určité době dole. V
okamžiku, kdy je dole, hrozí riziko konce. Pokud je lidstvo silné a na dobré cestě,
opět se vzchopí, jde nahoru a pokračuje v cestě posíleno strádáním a
krizí. Varování proroků jsou na krátký čas zapomenuta či zesměšněna.
Soukolí se točí dál. Pokud
však vůz jede příliš dlouho po špatné cestě plné výmolů a kamení, pokud
jsou dřevěné loukotě postupně oslabovány a neopraveny, pak se
kola otáčejí až do okamžiku zborcení a vůz havaruje, dříve či později. Někdy je poškozeno jedno
kolo, ale pevnost ostatních umožní pokračovat v cestě. Lidstvo v určité
oblasti života selže, ale stále je drží pevné obruče zbývajících kol, ať je to
tradice, kultura, morálka či víra. Pokud se
však zbortí všechna kola, je konec cesty.
Proroctví velkých vizionářů a proroků je třeba chápat ve
světle prolnutí lineárního a cyklického času. Proroctví se v určité době
nesplní, i když měla společnost třebas namále. Zavládne období klidu a
zdánlivé prosperity, ovšem kola času se otáčejí a další období krize se
jednou opět přiblíží. Společnost nedbá
na varování, až se kola času natočí do tak nepříznivého období, že slabé
a nemocné lidstvo působení vnitřních i vnějších vlivů nepřekoná. Snad
jen několika jedincům bude dopřáno přežít v nějaké chráněné zóně, aby
dali šanci lidstvu zkusit vydat se znovu po cestě života a vybrat si
snad tu lepší.
Šambhala a kolo času
Šamhala je mysteriózní země spojená s tantrickým
meditačním božstvem Kálačakrou... Spasitelský šambhalský mýtus je velmi
rozšířen mezi tibetskými laiky, kteří běžně věří, že až se v budoucnosti
lidská nenávist a chtivost plně projeví ve své ničivé podobě, svět se
zaplete do sítě neutuchajících válek a svárů, tak nakonec zvítězí říše
zla. V tom okamžiku však porazí království Šambhaly vládce zla a zbaví
lidstvo této pozemské formy tyranie.[2]
[3]
Šambhala je dle
tibetských mýtů jakýsi paralelní svět pro obyčejné lidi
nedostupný a neviditelný. Je tvořen devíti oblastmi. Království Šambhaly je místo uchování
nauky Kola času (Kálačakra).[a]
Podle tantrického textu Kálačakratantra bude Šambhala i místem
duchovní a pozemské obrody poté, co se buddhistický svět
zachrání před zhoubou ze strany nevěrců a barbarů. Podle
tibetských pramenů se lidstvo právě nyní nachází v době úpadku.
Nastane poslední bitva, ve které se bude dobro bránit před zlem.
Vládce Šambhaly Rudra Čakrin (Kdo se hněvá a má kolo)
nejprve pozve zástupce zla do hlavního města (Kalápa) a bude s
ním krátce sdílet trůn. Jakmile se představitel zla pokusí
svrhnout představitele dobra, začne boj. Rudra Čakrin se
promění z klidného a laskavého panovníka v lítého bojovníka. Zlo včetně "barbarského
islámu" bude poraženo a lidé vyznávat pravé a jediné učení.
Všude zavládne mír. Ovšem i trvání nového "zlatého věku" bude
časově omezeno na tisíc let. V konceptu cyklického pojetí času
představuje konec i počátek jen relativní veličiny.[3]
V 10. a 11. století se kolo času nepříznivě otočilo v
neprospěch indického buddhismu. Po téměř půldruhém tisíciletí svého
trvání byl z Indie vytlačen rozpínajícím se islámem i konkurenčním
hinduismem. Poslední bitva však byla předpovězena až někdy ve staletích
po roce 2000, na konci železného věku.[b]
Není jistě náhoda, že podobnou apokalyptickou krizí na přelomu
10. a 11. století procházelo v Evropě i křesťanství. |
|
Obr. Pražská thangka Šambhaly. Zobrazení Šambhaly s
krajinou poslední bitvy. Šambhala je tvořena devíti regiony. Uprostřed kruhu hlavního města Kalápy
sedí vládce Šambhaly (7). Nad kruhem sedí nejvyšší duchovní
tibetského buddhismu (1). Vlevo stojí božstvo Kola času
Kálačakra se svou partnerkou (2). Vpravo další božstvo spojené
s naukou o Kole času - Hévadžra. V dolní části se odehrává poslední bitva. Nepřátelé
jsou často ztotožňováni s muslimy a jsou zobrazování jako lidé s
tmavohnědou až černou barvou kůže. Vládce Šambhaly je zobrazen pětkrát.
Jednou ve své
pokojné podobě na trůnu (7) a pak v hněvivých podobách při boji
(11, 13, 18, 20).[c] [3]
|
V chrámech Kola času (tib.
Dunkhor dacchang) se obřady soustřeďovaly zejména na šambhalský
mýtus a astrologii. S astrologií a postavením hvězd na nebi je spojena
řada dalších systémů pracujících s koly času.
Mayské časové cykly a kalendář
Podle mýtů kultur střední Ameriky došlo k několika
pokusům vytvořit lidskou civilizaci. Podle zákona cyklů, dochází v
každém z nových opakování ke zdokonalení předchozí etapy vývoje člověka.
Každý zánik jedné formy představuje naději na vznik formy lepší a
dokonalejší. Staré formy odcházejí, jsou ničeny rozličnými kataklyzmaty,
a nové se rodí na základě zkušeností těch starých, aby je překonaly a
přiblížily se k nebesům.[5]
V posvátné mayské knize Popol Vuh[d]
je popisováno několik pokusů o stvoření člověka resp. tři předchozí lidské
věky. Nejprve bohové stvořili člověka z hlíny a bahna, pak ze dřeva.
Lidstvo však stále neodpovídalo představám svých tvůrců. A protože lidé nebyli
schopni povznést myšlenky ke svým stvořitelům, byli opět zničeni: „Roztrhány
a rozervány jsou jejich kosti; a to zničení bylo za trest, neboť
nepovznesli své myšlenky ke svému Otci a ke své Matce, k Srdci nebes,
jehož jméno je Huracán. To jejich vinou se zatměla tvář země a spustil
se černý smolný déšť, pršelo ve dne, pršelo v noci...“
Teprve ve třetí knize Popol Vuh se vypráví o stvoření prapředků dnešního
lidstva. Byli stvořeni z kukuřice. Bohové konečně završili své dílo, aby přenechali příležitost v
rukách člověka. Prvotní trojice božstev se rozhodla: „Čas jitra
nastal, nechť dílo skončí a objeví se naši služebníci, naši živitelé,
děti světla, synové světla. Nechť se objeví člověk, lidský rod na tváři
země.“[5]
[6]
První lidé byli dobří a krásní. S pokorou se chovali k božským bytostem,
měli ušlechtilé city, ale také moudrost, která dosahovala moudrosti
bohů. Bohové vyslali na jejich oči závoj mlhy, aby lidé viděli a chápali
pouze věci blízké. První čtyři lidské páry daly vzniknout mnoha potomkům
a velkým i malým kmenům. Došlo k rozrůznění jazyků a rozdělení kmenů. Za
vydatného a dlouhotrvajícího deště byly uhašeny všechny ohně, jen první
čtveřice dostala nový oheň. Nakonec Slunce vysušilo zemi a nastal
historický věk. Čtveřice prvních lidí udělily poslední rady svým synům a
pak odešli. Jejich potomci začali vládnout světu lidí. Mezi posvátné
rady patřilo i umění počítat cyklický čas a používat kalendáře - kola
času.
Stará americká kultura Mayů je pověstná svými astronomickými
kalendáři. Mayský kalendář je nejpokročilejším kalendářem domorodých
obyvatelů Střední Ameriky. Mayská civilizace se začala rozvíjet zhruba
od 2500 př. n. l. ale systém přesných kalendářů Mayové převzali asi až
později od Olméků. Za vrchol rozkvětu mayské kultury považujeme období
250 až 900 n. l.
Mayové vnímali čas a vývoj světa cyklicky. Také jejich kalendáře byly cyklické
a vzájemně propojené do složitého časového soukolí. Cykly a jejich fáze byly spojeny s různými bohy a
kosmickými i pozemskými událostmi. Podle složitého systému
kalendářů řídili svou společnost v náboženské sféře
i praktickém životě. V pohledu Mayů na
vnější svět bylo typické neustálé opakování. Stále přicházely ty samé
periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové
vnímání světa umožnilo podle minulosti předvídat i dalekou budoucnost.
Mayové ve svých kalendářích používali několik časových cyklů, které
probíhaly paralelně. Patří mezi ně posvátný kalendář Tzolkin (trval 260 dní
podle délky těhotenství a
sloužil pro náboženské potřeby) a občanský kalendář Haab (trval 365 dní, odpovídal ročním obdobím a byl používán v
zemědělství). Tyto dva kalendářní cykly se ocitají ve stejné fázi (tj.
počátek roku v Haabu připadne na stejné datum v Tzolkinu) vždy po 18 980
dnech, tedy po 52 letech (52x365 = 73x260 = 18 980 dní). Mayové věřili,
že na konci tohoto cyklu mohou nastat velké problémy a k jejich
odvrácení
prováděli různé náboženské obřady. |
|
Obr. Princip fungování mayských kalendářů lze připodobnit
k systému ozubených kol v hodinách.[9] |
Jeden z dalších mayských kalendářních cyklů označujeme jako Dlouhý počet
(Long Count). Dny se načítaly od určitého data v historii stále dopředu
v cyklu trvajícím 13 baktunů (5125 let). K označení data v tomto cyklu
se používaly následující jednotky:
Kin = den
Uinal = 20 kin
Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok
Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let
Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let
Mayské datum v Dlouhém počtu bylo sledem pěti čísel:
baktun, katun, tun, uinal, kin (v obecném tvaru n1.n2.n3.n4.n5). Počet
dní, uplynulých od počátku celého cyklu byl roven 144000n1 + 7200n2 +
360n3 + 20n4 + n5. Počátek cyklu (který Mayové pokládali za
počátek aktuálního věku) byl označen jako 13.0.0.0.0, další den
0.0.0.0.1 atd.
Konec cyklu opět nesl datum 13.0.0.0.0 (poslední den 13. baktunu).
Celý cyklus trval 13x20x20x18x20 dní, tedy 5125 let.[h]
[4]
[11]
Dlouhý počet byl založen na odpočítávání dnů od výchozího dne,
umístěného daleko v minulosti. Zdánlivě lineární kalendář byl rovněž
cyklickým s délkou cyklu přes 5 tisíc let. Jakmile cyklus končí, dojde k
vynulování a opět se počítá od začátku. Používání Dlouhého počtu
je doloženo v klasickém období mayské kultury (3. až 9. stol. n. l.),
tedy v době, kdy začátek aktuálního cyklu ležel daleko v minulosti a
konec daleko v budoucnosti.
Mayský text, uvádějící datum konce
nynějšího Dlouhého počtu (tedy konce 13. baktunu
- 13.0.0.0.0), se dochoval na monumentu 6 v lokalitě Tortuguero. Poškození
textu neumožňuje jednoznačné vysvětlení. V souvislosti s
uvedeným datem je zde zmiňován sestup božstva Bolon-Yokte.[e] Božstvo
je spojováno s devíti šlépějemi, devíti božstvy, devíti Pány noci
a se vznikem našeho světa,
podsvětím, konflikty a válkami.
[7] [8]
Mayové věřili, že každý baktun přináší určité změny a
události. Lze se rovněž domnívat, že počet 13 považovali za
symbol završení (viz texty Yaxchilan, Coba či Drážďanský kodex kde
se opakuje 13 jako koeficient). Pokud měl každý baktun přinést
něco nového, pak 13. baktun musel mít obzvláštní důležitost.[13] Pokud počátek Dlouhého počtu
ukazoval na začátek našeho věku, pak konec cyklu mohl ukazovat na jeho konec. Kdy
měl podle starých Mayů nastat? To je stále předmětem
sporů. |
|
Obr. Monument 6 z jihomexického naleziště Tortuguero.
Carlos Pellicer Museum, Villahermosa. Tabasco.[7] |
Přiřadit mayský kalendář k tomu našemu není jednoduché,
existuje přes 50 různých teorií. Nejčastěji používaný způsob korelace s
naším kalendářem (korelace GMT) datuje počátek cyklu Dlouhého
počtu na 11. 8.
3114 př. n. l. Konec cyklu (konec 13. baktunu) pak nastal 21. 12. 2012.
Existují však i jiné korelace. Např. podle výpočtu bratrů Böhmových
(korelace BB)
začal aktuální cyklus mayského Dlouhého počtu 4. prosince 3010 př. n. l.
Pro naše úvahy zatím
není podstatné,
zda současný
mayský cyklus Velkého počtu začal přesně v roce 3114 či 3010 př.
n. l. Zajímavé je, že do stejné doby (kolem r. 3000 př. n. l.) je datována mýtická vláda prvého egyptského faraona Meniho,
sjednotitele Horního a Dolního Egypta. Tehdy se začaly počítat
dynastie egyptských faraonů. V Indii začal okolo r. 3100 př. n. l.
věk Kali Yuga (Temný věk). Na Předním východě započala zhruba od r. 3300 př. n. l. doba bronzová, která zasáhla Egypt okolo r. 3200 př. n. l. a dále se šířila světem.
Velice zhruba a obecně řečeno, v polovině 4. tisíciletí př. n. l.
započala éra starověku s rozvojem prvních nám známých
civilizací na Středním východě, v oblasti Středomoří i v jižní
a východní Asii. Kola času začala vynášet mnoho lidských kultur do
období rozvoje a prosperity aby je později přiblížila k jejich
přerodu či konci. Vraťme se k datování konce cyklu mayského kalendáře.
Podle teorie GMT připadl na 21. 12. 2012. Dle teorie BB ale nastane konec
cyklu až 14. prosince 2116.
Podle mayské tradice má tedy někdy v tomto období skončit čtvrtý svět a začít pátý svět.
Mayové používali i delší cykly (20 baktunů či ještě
delší) a také cyklus kratší, trvající 13 katunů (256 let), tzv. Krátký počet
(také Katun Wheel). Každá fáze cyklu (katun) přinášela
určité události a byla charakterizována různými proroctvími (viz knihy
Chilam Balam[f]). Proroctví
se opakovala s mírnými obměnami tak, jak se opakovaly časové cykly,
a otáčela kola času. Některá proroctví se však vztahovala
pouze ke konci 13. baktunu, tedy konci cyklu Dlouhého počtu. Alespoň to
tvrdí někteří badatelé.[8]
[10]
|
|
Obr. Stéla C z lokality Quirigua.[12] Stély
A a C popisují stvořitelský mýtus (Maya creation myth). Je zde
uvedena délka cyklu 13 baktunů.[11] |
Dr. Maud Makemson přeložil část textu z knihy Chilam Balam Tizmin
následovně:[10]
"…in the final days of misfortune, in the final days of tying up the
bundle of the thirteen katuns on 4 Ahau, then the end of the world shall
come… I recount to you the words of the true gods, when they shall
come." (Tizimin s.16).
"... v závěrečných dnech neštěstí, v závěrečných dnech uvázání
uzlu třináctého katunu 4. Ahau, tehdy má přijít konec světa...
líčím vám slova pravých bohů, kdy přijdou."
"The Nine shall arise in sorrow, alas…And when over the dark sea I
shall be lifted up in a chalice of fire, to that generation there will
come the day of withered fruit. There will be rain. The face of the sun
shall be extinguished because of the great tempest….Presently Baktun 13
shall come sailing,…. Then the god will come to visit his little ones..." (Tizimin
s. 15-16)
"Devítka má povstat v soužení, běda... A až nad temným
mořem budu vyzdvižen v poháru ohně, s touto generací přijde den
odumřelých plodů. Padat bude déšť. Tvář slunce pohasne ohromnou
bouří... nynější 13. baktun odpluje,... Pak bůh přijde navštívit své
maličké..."[g]
13. katun 4. ahau je posledním dnem 13. baktunu,
který umisťujeme někde do tohoto či příštího století (ahau = tun).
Kalendářní systémy s velice propracovaným systémem měření času byly založeny na
astronomických pozorováních. Mayové používali několik kalendářů pro různé účely
a celý systém počítání času byl soukolím několika cyklů, jež se
neustále opakovaly. Cykly solárního kola (haab - 365
dní) a posvátného, věšteckého kola (tzolk'in - 260 dní) se setkaly vždy
po 18 980 dnech (52 let) a vše začalo znova. S nimi byly propojeny ještě
další nebeské cykly, např. cyklus Luny, Venuše a dalších planet. Podle
některých badatelů byl i Dlouhý počet založen na kosmickém cyklu
vztaženém k zarovnání Slunce se středem Mléčné dráhy.
Pro mezoamerickou kulturní oblast bylo počítání času jedním z hlavních
specifických kulturních rysů. Mayům však nešlo o exaktní vědu v našem slova
smyslu, cykly a data měly důležitý symbolický význam. Čas chápali ve
vlnách, události se znovu a znovu vracely, minulost se stále spojovala s
přítomností a budoucnost byla určena minulými ději.[14]
Mezoamerické kultury vyrostly na základech prastarých civilizací,
které se vyvíjely v Andách už ve 3. tisíciletí př. n. l. V 1. tisíciletí
zde vzkvétala i tajemná kultura Olméků. Nevíme, jak a proč tyto společnosti
zanikly. Mayská civilizace je zde však stále a dále se rozvíjí, byť bylo
mnohé zapomenuto. Během svého vývoje zaznamenala mnoho krizí, zvratů a výkyvů.
Zvlášť závažné byly ty na přelomu
křesťanského letopočtu a pak v 8. a 9. století. V dobách těchto zlomů
byla náhle opouštěna města, zanikaly vládnoucí dynastie, lidé se vraceli k
primitivnímu životu a rozptýlenému osídlení v džungli. Stále neznáme
důvody a spekulujeme o změnách klimatu, vyčerpáním půdy, přelidnění či válečných sporech
a sociálních
nepokojích. Kultura přečkala i ničivou kolonizaci, zotročování, epidemie
evropských chorob i tlak kulturní a
náboženský. Mayové během svého vývoje prodělali řadu zvratů, prošli mnoha
krizemi a katastrofami ale vždy se dokázali zkonsolidovat, snad i díky
jejich kalendářům a víře, že krize sice přicházejí, ale také odcházejí a
po jednou věku přichází věk další. Mayové stále žijí a kola času se
dosud točí i pro ně.
Aztécké kolo času
Aztécká kultura byla ve srovnání s Mayskou civilizací pouhou krátkou
epizodou v historii Střední Ameriky. Spíše ji lze považovat za určitou
etapu v rozvoji mezoamerických kultur (Teotihuacán, Toltékové, Aztékové,
Zapotékové, Mixtékové, Mayové, Olmékové, Totonakové). Vyvíjela se zhruba
200 let a vrcholu moci dosáhla v podobě Aztécké říše na začátku 16. století.
Aztékové a Inkové byli jen posledními z řad předchozích kultur a
završily 3 až 4 tisíce let předchozího vývoje. Mnoho znalostí o časových
cyklech již bylo v jejich době zapomenuto.
Aztékové měli podobný systém počítání času jako Mayové. Podle
nich ale žijeme v pátém věku, nikoliv čtvrtém.
Aztécká tradice uchovala délku jednotlivých věků: 1. věk 13 x 52 let, celkem 676 let
2. věk 7 x 52 let, celkem 364 let
3. věk 6 x 52 let, celkem 312 let
4. věk 13 x 52 let, celkem 676 let
Pokud sloučíme 2. a 3. věk, dostaneme opět 13 x 52 let, stejně jako v
1. a 4. věku. Původně tedy počítali zřejmě jen 3 dávné věky, než začal
náš aktuální. Každý věk byl složen ze 13 cyklů (stejně jako
mayský Dlouhý počet ze 13 baktunů). Náš věk má podle Aztéků skončit
zemětřesením.[13]
Aztékové počítali historii v jednotkách 52 let. Stejnou
jednotku používali i Mayové (setkání časových kol Haabu a
Tzolkinu). Podobně používali i dva základní kalendáře - solární
a sakrální. Mayové měli ale astronomická pozorování daleko
propracovanější. |
|
Obr. Aztécký "kalendářní kámen" (National Antropology
Museum, Mexico DF).[13]
Vznik v období 1250 až 1521 n. l. Na kameni je hieroglyfy zobrazeno dvacet názvů
dní sakrálního kalendáře a pět kosmických věků (4 čtverce
starých věků + náš věk ve středu). V centru tvář boha Slunce
umístěná v glyfu pro "pohyb". Mezi čtverci jsou uvedena tři
data. |
Podle aztéckých mýtů žili v prvním slunci na Zemi obři. Na
konci věku je sežral jaguár (bůh Tezcatlipoca). Pak zemi obývali 364
let lidé boha Quetzalcóatla. Za velké a dlouhotrvající bouře a vichřice mnoho lidí
zemřelo a zbývající byli proměněni v opice. Po dalších 312 letech
zasáhl zemi ohnivý déšť a přeživší se proměnili v ptáky.
Čtvrté slunce ukončila obrovská potopa a lidé se změnili
v ryby. Pak přestalo svítit Slunce a svět zahalila temnota. Bohové
se rozhodli stvořit slunce páté. Aby rozpálili ve
Slunci oheň, rozhodli se obětovat vlastní životy. Krev se tak stala
esencí udržující vesmír v chodu. Z krve byl také stvořen člověk, kterému po odchodu bohů zůstala
odpovědnost za Slunce a ostatní nebeská tělesa. Jako zástupci bohů na
Zemi museli napájet svět vlastní krví. Toto páté slunce také
skončí, neboť po jednom z dvaapadesátiletých cyklů nastanou hladomory,
záplavy, nestvůry sestoupí z nebes a sežerou lidstvo.[i]
Uvedli jsme příklady nauky o kolech času a příchodu konce
věku. Tradice pocházejí z opačných stran zeměkoule, ale v mnohém jsou
si podobné. Spojuje je nejen nauka o střídání věků a načasování konce do naší doby ale také
koncept devítky. Právě devítka může hrát v úvahách o konci našeho věku
důležitou roli. Vraťme se však zpět ke kořenům naší západní
civilizace, tedy ke křesťanství a židovství. I zde nalezneme učení o
kolech času, byť trochu skryté.
Předchozí -
Mnohé svedou, mnozí odpadnou
Pokračování -
Kola času v židovství a křesťanství
|
[a] |
Tantrický text (Kálačakratantra) má původ v
severní Indii někdy v rozmezí 10. a 11. století. Jeho kořeny
jsou však mnohem starší a vyrůstají z hinduistických mýtů. |
[b] |
Datování poslední bitvy o Šambhalu se různí.
Někteří badatelé hovoří až o roku 2337 či 2424. Rudra Čakrin,
vládce Šambhaly, býval ztotožňován s Kalinem, hinduistickým
spasitelem, který měl být desátým vtělením (avatárem) boha
Višnua. Kalkin má přijet na svém bílém koni na
konci železného věku s taseným mečem a nastolit vládu dharmy na
celé zemi. Podle dalších tradic má konečný boj nastat v období
25. vládce Rigdan Dagpa (= Rudra Čakrin). [4] |
[c] |
Je možné, že Rudra Čakrin je zobrazen pouze
dvakrát (7 a 13) a ostatní postavy jsou jemu podřízení velitelé.
Podle jiných tradic měl pro boj k pomoci čtyři hinduistická
božstva (Šiva, Skanda, Ganéša, Višnu).[4]
Srovnejme se čtyřmi jezdci apokalypsy. |
[d] |
Popol Vuh, nebo také španělsky Libro del
Consejo či Libro del Común je kniha o mayské
mytologii zapsaná v jazyce quiché kmene quiché v dnešní
Guatemale. Jedná se o hlavní věroučnou knihu Mayů. Byla sepsána
kolem r. 1550 na základě prastaré ústní tradice. Popol Vuh je
rozdělen na čtyři hlavní části. |
[e] |
Bolon Yokte - bůh Devíti kroků, bůh Devíti
cest. Někdy je spojován s bohem podsvětí L (God L). Bůh L vládl
temné polovině roku. |
[f] |
Texty zvané Chilam Balam napsali Mayové v 16. a
17. století. Po obsazení země Španěly převzali Mayové katolickou
věrouku, ale dále uchovávali tradice předků. Knihy Chilam Balam
jsou sbírkami náboženských a historických textů, psané v mayském
jazyce latinkou. Obsahují informace o historických událostech v
mayských dějinách od první třetiny 10. století, biblické
náboženské texty a proroctví. Ta se vztahují zejména k
jednotlivým katunům a jejich fázím. Knihy jsou připisovány
legendárnímu proroku Jaguárovi. Některá proroctví zmiňují
příchod Španělů na Yukatán. Existuje devět knih, nejznámějšími
jsou texty z Chumayel, Mani a Tizimin. |
[g] |
Správnost anglického překladu textu z knihy
Chilam Balam Tizimin zatím nemáme ověřenu z více zdrojů.
Český překlad autor. |
[h] |
Dlouhý počet (o délce 13 baktunů) má cyklický
charakter. Uveďme příklad zápisu dní začátku a konce cyklu:
12.19.19.17.19 3 Kawak 7 Kumku
10. 8. 3114 př.n.l.
13.0.0.0.0
4 Ahau 8 Kumku 11. 8. 3114
př.n.l.
0.0.0.0.1
5 Imix 9 Kumku
12. 8. 3114 př.n.l.
12.19.19.17.19 3 Kawak 2 Kankin
20. 12. 2012
13.0.0.0.0
4 Ahau 3 Kankin
21. 12. 2012
0.0.0.0.1
5 Imix 4 Kankin
22. 12. 2012
Existuje řada mayských nápisů uvádějících 13.0.0.0.0 jako
začátek dlouhého počtu (11. 8. 3114 př. n. l.). Zatím byl však
nalezen pouze jediný původní zápis 13.0.0.0.0 pro poslední den
aktuálního cyklu (21. 12. 2012). Jedná se o Monument 6 z
lokality Tortuguero. |
[ch] |
Základem kalendáře tzolk'in byla kombinace 13
čísel a 20 názvů dnů. Vždy po 260 dnech se opět objevila stejná
kombinace. Číslo 20 tvořilo základ mayského početního systému
(Mayové používali dvacítkovou soustavu). Číslo 13 mělo zvláštní
důležitost, ale důvod neznáme.
V kalendáři haab bylo počítáno 20 měsíců po 18 dnech (a pět
bezejmenných dnů na konci). Druhý kalendářní rok měl 365 dnů a nekoreloval
přesně se slunečním rokem (ačkoliv jeho přesnou délku Mayové
znali). |
[i] |
Délka mayského cyklu Dlouhého počtu byla
5125 let. Podle Aztéků trvá svět 5 věků sluncí. Pět
věků sluncí v délce trvání 5125 let by čítalo 25 625 let. To se
velice blíží délce lunisolárního precesního cyklu, který podle
současných měření činí zhruba 26 000 let (často se udává hodnota
25 729 let). |
|
[1] |
Trajektorie, dráha, posunutí. Bakalářská fyzika
[online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné z:
http://if.vsb.cz/bf/06.html |
[2] |
Graham Coleman. A
Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and
Resources throughout the World, London: Rider 1993, 379. |
[3] |
Bělka, Luboš. Konec světa.
Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-6951-0. |
[4] |
Mayský kalendář a rok 2012. Česká astronomická
společnost [online]. 2010 [cit. 2019-02-24]. Dostupné z:
https://www.astro.cz/clanky/ostatni/maysky-kalendar-a-rok-2012.html
|
[5] |
POPOL VUH – svatá kniha Mayů.
Nová Akropolis [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné z:
https://www.akropolis.cz/content/popol-vuh-svata-kniha-mayu
|
[6] |
Popol Vuh (a výbor z letopis
ů Cakchiquel ů a z knih Chilama Balama č ili Proroka Jaguára na
Yucatánu) , přel. Ivan Slavík , Praha: Odeon 1976. |
[7] |
Wikipedia contributors,
'Tortuguero (Maya site)', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 9
August 2018, 00:58 UTC, <
https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Tortuguero_(Maya_site)&oldid=854107983
> [accessed 25 February 2019] |
[8] |
The Tortuguero Prophecy
Unravelled. Graham Hancock [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné
z:
https://grahamhancock.com/strayg1/ |
[9] |
Maya Calendar. TurboSquid - 3D
models [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné z:
https://www.turbosquid.com/3d-models/3d-calendar-tzolkin/635710
|
[10] |
Maud Worcester Makemson: The
Book of the Jaguar Priest – A Translation of the Book of Chilam
Balam of Tizimin, With Commentary. New York. Henry Schuman,
1951. |
[11] |
Quiriguá: The Maya Creation
Stones. Uncovered History [online]. 2014 [cit. 2019-03-03].
Dostupné z:
https://uncoveredhistory.com/guatemala/quirigua/the-maya-creation-stones-of-quirigua/
|
[12] |
A Discussion of the 13-Baktun
Era versus the 20-Baktun Era (updated 3 Nov 2015). Academia
[online]. 2015 [cit. 2019-03-03]. Dostupné z:
www.academia.edu/17658863/A_DISCUSSION_OF_THE_13-BAKTUN_ERA_VERSUS_THE_20-BAKTUN_ERA_UPDATED_3_Nov_2015_
|
[13] |
The Long Count ans 2012 AD: The
Long Count. Mayan calendar [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné
z:
http://www.mayan-calendar.com/ancient_longcount.html |
[14] |
KŘÍŽOVÁ, Markéta Křížová.
Neexistuje žádný skutečný důkaz o tom, že by kdy Mayové konec
světa předpověděli. Ekonom.cz [online]. 2012 [cit.
2019-03-05]. Dostupné z:
https://ekonom.ihned.cz/c1-58987030-neexistuje-zadny-skutecny-dukaz-o-tom-ze-by-kdy-mayove-konec-sveta-predpovedeli
|
|
|