První rady a varování (III.)

Prolitá krev na vahách osudu

Váhy osudu

V biblické knize Daniel je uveden tajemný příběh o varování na zdi a božích vahách.

Babylónský král Belšasar vystrojil kultickou hostinu aby vyprosil přízeň bohů před nadcházejícími boji. Poručil pít víno ze zlatých nádob ukořistěných v jeruzalémském božím chrámu. Vtom se objevily prsty lidské ruky a začaly psát písmena na zeď hodovní místnosti. Krále jala hrůza i když smyslu nápisu na zdi svého paláce nerozuměl. Nikdo z jeho vykladačů nedokázal vyložit smysl textu. Až prorok Daniel králi sdělil, co je na zdi zapsáno a vysvětlil význam sdělení:  מְנֵא מְנֵא תְּקֵל וּפַרְסִין (čteme zprava Mene mene tekel ú-parsín).

Obr. Rembrandt, Belshazzar's Feast (Belšasarova hostina), 1635, (National Gallery, Londýn). Zpráva je psána vertikálně začínajíc v horním pravém rohu.[1]

Mene tekel jsou první dvě slova božího varování. Přeneseně se slovní spojení „Mene tekel“ (či „menetekel“) používá k označení naléhavého varování před bezprostředně hrozící pohromou. V biblickém příběhu se však nejednalo o varování ale spíše o sdělení, co se stalo a co s stane. Nápis byl kryptogramem, psaným pravděpodobně hebrejskými souhláskami. V aramejštině mohla slova znamenat označení babylónských mincí a vah: mina, šekel a půl miny či šekelu. Daniel však nepoužil aramejské čtení ale dosadil k souhláskám jiné samohlásky.^[a]  Smysl nápisu pak byl: Sečetl, zvážil, rozdělil.^[3]
Prvý i druhý smysl slov má spojitost s váhami, vážením. A Daniel přímo králi říká: "... byl jsi zvážen na vahách...".  

Zmínka o vahách je důležitá. Snad ve všech pradávných kulturách se vědělo o božích vahách, které vážily lidské skutky. Nebylo váženo jen jednání jednotlivců ale také skutky celých rodů, národů, zemí a lidstva jako celku. A to platí až podnes. Podle vizionářů až dosud byly váhy lidstva zhruba v rovnováze. Na jedné misce vah lidské dobro a život, na druhé misce lidské zlo a zmar. Před několika lety ještě platila slova moudrého: Svatý den se od počátku světa přižívá. Má-li člověk jídla k životu i vod dostatek, dobré lidi kolem sebe, to oslava k dobru proti všemu zlu. A ono dobro přáti je člověku. A i když třeba nevinní zmírají a krev i hlad v krajině nějaké toť neštěstí zajisté, ale člověk, co lidstvo v hromadě živ jest, neporažen. V ten den na miskách vah je země živoucí a zmar a konec na misce druhé. A náš pán se těší, že miska je stále ku prospěchu lidského plémě. A světlo nebeské dál dává lidstvu naději.

Obr. Vážení srdce (duše, svědomí) podle egyptské tradice. Zemřelý se hájil před božími soudci. Pokud zalhal, váhy se okamžitě vychýlily z rovnováhy a svědomí se stalo lehčím než pravda. Pokud se ukázalo, že život člověka byl v přílišném nesouladu s řádem světa (maat) byl zemřelý pohlcen bytostí Amemait (požíračka srdcí).  Strašlivá Amemait byla symbolizována třemi  nebezpečnými zvířaty - krokodýlem, lvem a hrochem.[4] Protipólem mohla být Tuereta, symbolizovaná stejně nebezpečnými zvířaty. Byla ochránkyní nového života - těhotných i rodících žen a malých dětí.

Nyní mnohé svědčí o tom, že se miska osudu lidstva již převážila na stranu zla a zkázy. Pokud dostane část lidstva ještě šanci začít znova, co udělat aby se váhy opět nepřechýlily na stranu zla?

Prolitá krev na vahách osudu

Lze si představit různé zlé skutky, které mohou přechýlit váhy osudu lidstva na stranu zmaru a konce. Jedním z nich je páchání násilí a zabíjení a to lze měřit prolitou krví. Ano, symbolické váhy osudu může zatížit zcela reálná materie a tou je prolitá krev. Od nepaměti se traduje, že veškerá člověkem prolitá krev se sčítá aby jednou určila osud lidstva.

Podle dávné tradice byl člověk dán do náruče země - Matky. Ta náruč byla laskavá, pečující, pohostinná a ochranná -tak, jak bývají náruče matek. Mnozí lidé však sešli na cestu zla a začali zemi, svou matku, zneužívat a ničit. A počali ve svém násilí a zlobě prolévat na zem krev.
Prolitá krev je měřítkem násilí. Krev prolitá na zemi ji činí méně pohostinnou a úrodnou. A prolévaná krev křičí ze země k nebesům, že zde dochází k násilí a zmaru. Pokud prolitá krev jednou přeteče pohár osudu, přechýlí misku vah a lidský věk bude ukončen. Noví lidé pak snad dostanou šanci znovu se pokusit žít v harmonii s všehomírem, pokud se vyvarují chyb minulosti.

Jedno z proroctví varuje před dobou, kdy bude proléváno násilně příliš mnoho krve a rozséváno příliš mnoho smrti. V té době však začne i silně ubývat vody k životu a tedy i samotného života. Až bude prolito více krve, než je vody k životu, nastane konec lidského věku:^[e]

Nikdy nedošlo k takovému prolévání krve, jako za našich časů. A vody k životu začíná rychle ubývat. Sečteno, zváženo, rozděleno.

Prolitá krev v Písmu

Podle Bible došlo k prvému násilnému prolití krve člověka, když Kain zabil svého bratra Ábela. Hospodin varoval, že prolitá krev k němu křičí ze země:

Země rozevřela svá ústa aby přijala krev zabitého. Krev prolitá na zemi byla do nebe volajícím důkazem o násilí. A země přestala dávat Kainovi svou sílu. Toto varování z biblické knihy Genesis lidé nevzali vážně a dokonce i mnoho z těch, kteří považují Bibli za slovo Boží, začlenili prolévání krve do svých zvyků a rituálů.

V Bibli se slovo krev vyskytuje ve 375 verších na 447 místech. Z toho v Hebrejské Bibli ve 282 verších a na 346 místech (krev hebrejsky DaM v různých gramatických formách).^[5]

Obr. Příklad biblického verše (Genesis 9:6) kde se vyskytuje slovo krev - DaM.^[b]

Hebrejský výraz DaM je základem dalších hebrejských slov - adam (člověk) a adamah (země, hlína). Je zde tedy zřejmá spojitost mezi krví, člověkem a zemí.

Nejprve člověk nezabíjel a žil v rajské zahradě v dokonalé harmonii s okolím. Nezabíjel a neproléval krev. Země mu dávala veškerou sílu a obživu.
Pak lidé zhřešili a vzali si to, co jim nebylo dáno. Byli vyhnáni z ráje a země prokleta. Do světa lidí i zvířat vstoupila smrt. Ábel zabil ovci jako oběť Hospodinu a Kain pak zabil Ábela. Poprvé byla násilně prolita lidská krev.  Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země (Genesis 4:10). Do půdy byla prolita krev a půda přestala dávat Kainovi svou sílu.
Později se na zemi objevily bytosti z nebes a z jejich spojení se rodili obři - Nefilové.^[c]

Zrůdní Nefilové začali zabíjet zvěř a pojídat maso a pít krev. Země je za páchané zlo opět obvinila. Lidé se však od Nefilů něco nového naučili. Poznali, že ztracenou sílu, kterou kdysi získávali z neposkrněné země, mohou získat jedením masa a krve. Získali sílu ale ztratili dlouhověkost:

Zlo na zemi se zmnožilo a přivolalo světovou potopu - skončil jeden věk lidstva. Po potopě získal člověk šanci obnovit harmonii na zemi. Zvykl si však již zabíjet a pojídat maso. Hospodin zakázal lidem alespoň požívat maso oživené krví - tedy jíst zvířata za živa či krátce po smrti.
Lidé tedy již mohli lovit zvěř pro jídlo ale zlo si našlo ještě další cestu. Člověk, symbolizovaný v Bibli postavou Nimroda, začal lovit zvěř nikoliv z hladu ale pro zábavu. Lidstvo se opět postavilo proti božímu řádu, stalo se pyšným, poddalo se zlu. Zabíjelo se nejen pro obživu ale i pro zábavu a vzrušení z lovu. Lidé se opět postavili proti božímu řádu. Nebešťané (elóhím) tedy sestoupili na zemi a zmátli jazyk lidí. Lidstvo bylo rozptýleno po zemi, došlo k rozpadu doposud jednotné společnosti:

Lidé však ani tehdy nepřestali zabíjet a prolévat krev. Bytosti zla jim slíbily prospěch z toho, když bude co nejvíce prolévána krev zvířecí i lidská. Zvláště ceněny začaly být dětské oběti. Po celém světě vznikaly kulty přinášející krvavé oběti svým "bohům". Čím více teklo krve, tím hlouběji lidstvo upadalo do zmaru, neboť veškerá násilně prolitá krev se slévá do poháru na nebeských vahách.

Mezi mnohými národy se zrodil i národ Izraelitů. Ti ve svých náboženských spisech uchovali  i příkazy týkajících se krve. Jedná se zejména o biblické knihy Leviticus a Deuteronomium (3. a 5. kniha Mojžíšova). Knihy byly sepsány v 6. století př. n. l. či později s cílem posílit národní uvědomění Izraelitů a autoritu královské rodiny i kněží. Postupně byl centralizován kult v jeruzalémském chrámu a tomu odpovídaly i řády, příkazy a zákony. Prastará moudrost a znalost věcí byla tehdy již silně zamlžena.
Důraz již nebyl kladen na krvavé lidské oběti, což bylo bezesporu pozitivním obratem. Zapovězeno bylo i bezdůvodné týrání zvířat. I nadále však byly požadovány obětní obřady, při kterých kněží zachycují krev a kropí jí oltář. Lidé měli stále věřit, že oltář je krví očišťován a posvěcován a kulticky prolitá krev umožňuje smíření a odpuštění. Krvavý kult byl omezen a usměrněn ale nikoliv zakázán. Byl zdůrazněn i zákaz pojídání krve (i tuku). Po ulovení zvířete či ptáka bylo nařízeno vycedit krev a přikrýt jí prachem:

Krev byla Izraelity považována za nositelku života a spojována s duší a zemí. Pravidla měla omezit dříve značně rozšířené krvavé oběti (při archeologických vykopávkách v Palestině byly objeveny svatyně se sběrnými stružkami pro krev, odváděnou do podzemních jeskyň).^[7]  Nové zákony tak již nevyžadovaly lidskou krev a omezily prolévání krve na lokálních oltářích ve skalách. I nadále byly krvavé obřady povoleny v kultických centrech a navíc byli věřící nabádáni prolévat krev zabité zvěře přímo do země. Zlo si opět našlo cestu. Zrodil se i ohavný rituál košer porážek.

Krvavé rituály dneška

Některé příkazy Hebrejské Bible omezily prolévání krve při kultických obřadech a zakázaly požívání krve. Židé některé rituály z Písma již většinou nepraktikují a nekropí krví své oltáře. Trvají však na starověkém postupu, kdy byla prolévána do země krev zabitých zvířat. A tak dodnes při košer porážkách zvířata umírají udušením svou vlastní krví, která z proříznutých hrdel prýští na zem.
Zvyk převzali i muslimové při svých halal porážkách. Připomeňme jen Svátek oběti, Velký svátek (arabsky عيد الأضحى‎‎, Íd al-adhá) při kterém se muslimové modlí k bohu a podřezávají hrdla obětním zvířatům. Oslavám přihlížejí děti, které si v krvi máchají ruce i nohy. Každým rokem je tak prolita krev desítek milionů jehňat, ovcí , krav či velbloudů.

Obr. Muslimové slaví Svátek oběti.^[8]

Je otázkou, jak dalece obě náboženství cenní život a krev. Pokud sledujeme politiku Izraele, jejich podporu Islámského státu (Daeš) či potlačování protestů na okupovaných územích, jistě si vytvoříme vlastní úsudek. A to, že mnohá islamistická seskupení jsou přímo postavena na prolévání lidské krve a zabíjení, je v naší době zcela zjevné. Podříznutí hrdla či stětí je stále rozšířeným trestem v islámských kulturách. A tak ve jménu dvou (ze tří nejrozšířenějších) náboženství je stále prolévána krev. Rituální porážky zvířat jsou povoleny i u nás. V České republice je sice uzákoněno, že zvířata smějí být zabíjena pouze po předchozím omráčení (zákon č. 246/1992 Sb.), muslimům a židům je však udělena výjimka. Světem se tak s islámem a židovstvím dále šíří i krvavé rituály.

Nejvíce krve je ovšem proléváno nikoliv při rituálech židovských či muslimských ale při bojích o moc a vládu nad světem. V posledních sto letech bylo prolito tolik lidské krve, jako nikdy dříve v naší historii.[d] Stále neskončily boje v Sýrii, kterou se snažili porobit islamisté pod černou zástavou, podporovaní ze strany USA, Izraele, Turecka a Saudské Arábie. Zemřelo zde 650 000 lidí a svět je stále krůček od třetí světové války, která by již byla válkou poslední.

Obr. Themis byla v řecké mytologii bohyní zákonného pořádku mezi lidmi a v přírodě. Themis byla ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší  spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis dohlíží i na řádný vztah mezi mužem a ženou, základ rodiny.[10]

Násilně prolitou krev nelze vzít zpět. Váhy osudu lidstva se pohnuly z rovnováhy. Země volá a sténá. Prolitá krev nás povolá k odpovědnosti. Ti, kteří budou moci žít v novém světě, nesmí zabíjet. "Střezte se těch, kteří zabíjejí či prolévají krev s radostí! Varujte se těch, kteří ponoukají ostatní k zabíjení!"

Sečteno, zváženo, rozděleno.

[a]	Psalo se jen souhláskami. Čtenář musel dosadit samohlásky podle předpokládaného smyslu textu.
[b]	Použit sw Bibleworks verze 10.0.4.114. Uvádíme původní hebrejský text (čtěte z leva), jeho přepis a dva české překlady.
[c]	Více viz předchozí článek První rady a varování (II.) Nezabíjet, neprolévat krev
[d]	Nejvíce lidí bylo zabito při čtyřech konfliktech. Na konci 19. století bylo v mandžuské říši zabito při povstání 20 až 30 miliónů lidí. Ve 20. století zahynulo 17 miliónů lidí v 1. světové válce a 72 milionů lidí ve 2. světové válce. Mezi roky 1998 až 2003 v tzv. Velké africké válce zahynulo 2,5 až 5 milionů lidí.
[e]	Přepis a překlad - autor textu.
[f]	V roce 2016 bylo v ČR legálně poraženo halal způsobem 113 625 zvířat (včetně kuřat). Meziročně se tak počet poražených zvířat zvýšil o 9 procent. Košer způsobem bylo poraženo méně, jen 1233. Certifikaci halal mohou získat nejen maso ale i jiné potravina a třeba i kosmetika. Z poplatků za certifikaci je financována muslimská obec. Pokud kupujeme výrobky halal (např. český dort Medovník), financujeme rozšiřování islámu.[11]
[1]	Přispěvatelé Wikipedie, Mene tekel [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2018, Datum poslední revize 13. 06. 2018, 18:52 UTC, [citováno 9. 09. 2018] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mene_tekel&oldid=16160269 >
[2]	CSP - Český studijní překlad. © Nadační fond překladu Bible 2009. www.biblecsp.cz. Použit sw Bibleworks verze 10.0.4.114.
[3]	Výklady ke Starému zákonu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-274-9.
[4]	Přispěvatelé Wikipedie, Amemait [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2018, Datum poslední revize 5. 01. 2018, 00:12 UTC, [citováno 10. 09. 2018] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Amemait&oldid=15711927 >
[5]	BARTOŠOVÁ, Jana. Význam krve v Písmu - odpověď svědkům Jehovovým. Praha, 2001. Diplomová práce. Universita Karlova v Praze - Evangelická teologická fakulta.
[6]	Bible: překlad 21. století (Bible: 21st Century Translation), BIBLION /B21/ V elektronické formě SW BibleWorks. Překlad Bible do běžné literární češtiny 21.století vycházející z původních hebrejských, aramejských a řeckých textů.
[7]	Výklady ke Starému zákonu. I. ZÁKON. Kalich, evangelické nakladatelství, 1991. ISBN 80-7017-408-0.
[8]	Začíná al-Adhá, muslimský svátek podřezávání. Pozitivní svět [online]. [cit. 2018-09-23]. Dostupné z: http://www.pozitivnisvet.cz/wp-content/uploads/2018/06/Al-Adh%C3%A1.pdf
[9]	Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[10]	Přispěvatelé Wikipedie, Themis [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2017, Datum poslední revize 4. 10. 2017, 12:10 UTC, [citováno 6. 10. 2018] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Themis&oldid=15400821>
[11]	V ČR roste počet islámských halal porážek. Islám v ČR nechceme [online]. 2017 [cit. 2018-10-07]. Dostupné z: https://www.ivcrn.cz/v-cr-roste-pocet-islamskych-halal-porazek/

Vytvořeno: 9. 9. 2018