Antikrist a antikristové - lidé hříchu
Pojem antikrist je již svou stavbou spjat s Kristem, tedy
křesťanstvím. Varování před antikristy nalezneme již v prvých křesťanských textech
psaných před dvěma tisíci lety. Zrádné postavy těch, kteří se
snažili ve spojení se zlými silami působit skrytě proti lidstvu, jsou
však známy odpradávna. Společným znakem těchto anti-mesiášů jsou téměř
neomezené finanční možnosti, světská moc, klamání lidí, vydávání se za
vyvolené spasitele a pokus
ovládnout svět.
V Janově evangeliu čteme varování před Antikristem (v překladech často
psáno s velkým "A") přicházejícím na konci dní a před jeho předchůdci,
antikristy (s malým "a"). Řada antikristů má připravovat cestu pro
příchod velkého Antikrista na konci věku. Apoštol Matouš píše o
falešných prorocích a falešných kristech (=antikristech) svádějících své
posluchače a vyvolávajících války. V posledních dnech budou antikristi
provádět divy a zázraky snažíc se svést i ty, kteří dosud odolávali. Apoštol Pavel
ve svých dopisech upozorňuje, že člověk hříchu (= Antikrist) je stále zadržován, ale
bezbožnost již působí a nakonec se zjeví i ten bezbožník. Zlé síly ho
obdaří temnou mocí a schopností klamu, bude obluzovat své okolí
znameními, lživými zázraky a ponoukáním k nepravostem. Ochranou člověka
je láska k pravdě.[1]
Před antikristy varovali apoštolové a po nich celá řada lidí víry i
gnoze, z nichž mnozí byli později za své skutky a učení prohlášeni za
svaté: Apoštolové Antikrista budou žít v přepychu, nic jim nebude scházet.
Zlata a pozemských pokladů budou mít nadbytek na rozdávání (sv. Anselm).
Budou umět mluvit obratně a mnozí posluchači jim uvěří. Budou hlásat
desatero přikázání, sami však žít ve smilstvu a volné lásce (Dionysius z
Lutzenburgu). Antikrist propůjčí svým přívržencům bohatství, pocty, moc
a rozdělí mezi ně zdarma i pozemky (sv. Cyril Jeruzalémský).
Zlatem a
jiným bohatstvím přiměje mnoho křesťanů k odpadu (sv. Jeroným).
Antikrist se pomocí zlata zmocní i světských vladařů, kteří jej pak
uznají za svého pána (Morel). Každý, kdo Antikrista uvidí, bude k němu přitahován niternou
touhou... Antikrist bude génius s velkými přirozenými dary... a
nesrovnatelným řečnickým nadáním... svým vzhledem bude každému
imponovat... pěknou postavou a příjemnou tváří ... svou mravoukou se
však bude snažit zvrátit veškerý řád na zemi (Dionysius z Lutzenburgu).
Antikrist bude... pravým mistrem přetvářky ... zvláště bude pokrytecky
dávat najevo laskavost a dobrotu, aby si získal důvěru lidí (sv. Cyril
Jeruzalémský). Kníže bezbožnosti... bude mistrem bludu i klamu, a
převrátí svět (Bernardino z Busto). Antikrist bude hlásat volnou lásku a zničí nejposvátnější svazky
rodinného života (sv. Hildegarda). Již v čase Antikristova mládí zmizí
ze světa veškerá spravedlnost... téměř každý bude mít něco, čeho se
potají zmocnil... svět ovládne bezbožnost, chamtivost, žádostivost a
smyslnost (Lactantius Firmianus). Na jeho dvoře bude hodování, hýření a
všemožných zábav bez počtu a bez smyslu (Dionysius z Lutzenburgu).
Bude
hlavou všech pokrytců... bude předstírat všechny ctnosti: zbožnost,
čestnost, upřímnost, dobrosrdečnost a svatost... (sv. Řehoř Veliký).[1]
Podle řady posvátných textů a proroctví se Antikrist ujme vlády nad světem v posledních dnech našeho věku a pak vyvrcholí poslední boj dobra
a zla. Příchod Ježíše Krista oznámila Betlémská hvězda. Po dvou tisících
letech podobné nebeské znamení oznámilo příchod Antikrista. Malí antikristové
stále intenzivněji a ve větších počtech připravují cestu a podmínky pro
úspěšné působení velkého Antikrista. Připravují vše k jeho světové
nadvládě v podmínkách strachu, všeobecné agresivity a všudypřítomné kontroly lidí.
Antikristové již nepůsobí osamoceně ale ve vzájemné součinnosti.
Existují i celé rodiny antikristů. Přicházejí na svět postupně po
generacích v rámci rodinného klanu, aby si předávali moc a prostředky.
Alespoň takto o tom hovoří skryté tradice.
Klan Bushů
Podle legend existuje rodinný klan, který po generace neustále
usiluje o získání moci nad ostatními a to všemi prostředky.
Proroctví varuje, že pokud
klan získá nejvyšší moc v zemi po dobu dvou generací, způsobí svému
okolí neštěstí a zmar. Pokud se klanu podaří po tři následující generace
získat nejvyšší moc v zemi, pak to bude pro tuto zemi znamenat tragédii
a nebezpečí pro celý svět. V současnosti je tento klan prý znám pod jménem Bushové
a Walkerové.
Strom poznáme po ovoci. Podívejme se tedy na to, jak si
zejména rodina Bushů (z nichž dvě generace se staly prezidenty a třetí
se o to snažila) ve světle této legendy vede.
Rodina Bushových usilovala o vliv v Americe již od 17. století, kdy
se zde usadila. Rodová větev Walkerů byla známa dovozem otroků z Afriky
či obchodováním s nacisty. Ve 20. století se Bushové stali jednou z nejmocnějších rodin co do vlivu na
politiku ve Spojených státech amerických. Jeden z nich (Prescott Bush)
se např. neblaze proslavil finanční podporou nacistického Německa. Ve svých řadách měli napříč
třemi generacemi obchodníky, bankéře, dva americké senátory, jednoho
člena Nejvyššího soudu, dva guvernéry, jednoho viceprezidenta a dva
prezidenty USA. Stručně uvádíme střípky ze života dvou Bushů -
prezidentů.
George Herbert Walker Bush
|
(* 12. června 1924) |
Zastával řadu vysokých politických a diplomatických funkcí. Ředitel
CIA (1976–1977), 41. prezident USA (1989–1993).
Hned v prvém roce prezidenství nařídil vojenskou invazi do Panamy
(prosinec 1989). Sesadil panamského prezidenta a nechal rozpustit
Panamskou obrannou sílu.
V dalším roce zahájil válku v Iráku (válka v Zálivu, operace Pouštní
bouře - 1990). Záminkou bylo obsazení Kuvajtu Irákem (Kuvajt byl dříve
provincií Iráku). Americká diplomacie nejprve podporovala plány Iráku na
vojenskou akci v Kuvajtu. Ihned po obsazení Kuvajtu Irákem však USA
zahájily kampaň za vojenskou intervenci proti Iráku. Veřejnost byla
přesvědčována vymyšlenými příběhy o zvěrstvech iráckých vojáků (údajné
zabíjení novorozenců v inkubátorech). |
|
G. H. W. Bush [2]
|
Neustálé bombardování Iráku trvalo 43 dnů,
spojenecká vojska vystřílela nebo svrhla
okolo 325 tun munice a bomb z ochuzeného uranu. Zvláštní roli sehrála
média, která poprvé začala vysílat propagační, odosobněné záznamy z bojů
(údery raket nebo nočních boje) aniž však bylo možné spatřit umírající vojáky
a civilisty.
Po tlaku USA uplatnila OSN ekonomické sankce vůči Iráku (1990 - 2003). Armáda Spojených států amerických vybudovala vojenské základny v
Saúdské Arábii a Kuvajtu.
„ Nikdy se jménem USA neomluvím. ... Je mi jedno, jaká jsou fakta, já
nejsem člověk, co se omlouvá za USA. “
G. H. W. Bush k sestřelení íránského
civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988. |
|
|
Václav Havel navštívil G. W. H. Bushe hned po listopadovém
převratu v únoru 1990. Na tzv. Cestě snů se stal Havel důkazem
vítězství západu nad východem.
G. W. H. Bush a V. Havel, únor 1990, USA, Oválná pracovna.[6]
Bush st. navštívil
Československo v roce 1990 a 1999. Od V. Havla převzal Řád Bílého lva (1999).
|
V listopadu 1990 přivezl Bush do Prahy kopii amerického Zvonu
svobody. Udeřil do něj třikrát a každý úder doprovodil slovy: „jednou
za vaši odvahu… jednou za vaši svobodu… a
jednou za vaše děti!“ Sto tisíc lidí jeho projev několikrát
přerušilo nadšeným potleskem. Netušili, že ďábelský zvon tímto odnímá
lidem žijícím v naší vlasti odvahu, svobodu i šťastnou budoucnost v
našich dětech.
Během prezidentství George Walkera Bushe byly vyjednány základy Severoamerické dohody o volném obchodu.
V r. 1991 zmínil Bush ve svém proslovu ideu Nového světového pořádku,
ustavení jediné celosvětové vlády. Tento cíl prezident George H. W. Bush
vyhlásil ve svém prezidentském projevu 13. dubna a 11. září 1991. Ale
již 2. února 1991 v Jacksonvillu v Severní Karolíně hovořil o „Novém
světovém řádu, který se snažíme vytvořit“.
George Walker Bush
|
|
(* 6. července 1946) |
43. prezident USA. Byl jen průměrný student, na Yale byl však přijat do tajné
společnosti
Skull and Bones. Pracoval v ropném průmyslu a s lidmi z tohoto prostředí
udržoval vztahy i po zvolení americkým prezidentem. Prezidentem za
Republikány se stal v kontroverzních a zřejmě zfalšovaných volbách z roku 2000,
kdy jeho hlavním soupeřem byl Al Gore z
Demokratické strany. Rozdíly v počtu hlasů byly v některých volebních
úřadech jen v řádu stovek hlasů. Během svého úřadování nepřestal
pracovat pro ropnou lobby.
|
|
G. W. Bush[5] |
Brzy po převzetí úřadu prezidenta začala jeho popularita upadat. Hned ve
druhém roce jeho vlády došlo 11. září 2001 k "teroristickým" útokům
na Světové obchodní centrum a Pentagon.
Daly záminku k řadě vojenských útoků na země Blízkého východu. Nejprve
byl napaden Afghánistán s cílem svrhnout vládu Talibánu. Ta však s útoky
na "dvojčata" neměla nic společného. Po útocích z 11. září
došlo k semknutí amerických občanů a podpoře vlády a prezidenta.
George Bush začal systematicky demontovat odzbrojovací architekturu
mezi USA a Ruskem. 14. prosince 2001 Bush jednostranně odstoupil od smlouvy o antibalistických
střelách z roku 1972. Po vypovězení smlouvy mohly USA pokračovat ve vývoji svého obranného systému, známého
jako raketový deštník. Protiraketový systém umožňoval nejen obranu, ale
také útok, a byl primárně zaměřen proti Rusku. Byla přijata legislativa jako
USA PATRIOT Act of
2001 a další, které výrazně omezily občanské svobody. Zavedl nelegální
odposlouchávání telefonních hovorů amerických občanů atd.
29. ledna 2002 Bush deklaroval ve Zprávě o stavu Unie změnu
zahraniční politiky. Vyhlásil Válku proti terorismu. Použil termín „Osa
zla“, do které zahrnul Írán, Severní Koreu a Irák. Vysoké posty v
Bushově administrativě zastávali lidé, kteří otevřeně hlásali nadvládu
USA nad celým světem (Dick Cheney, Donald Rumsfeld, Paul
Wolfovitz a další).
V roce 2003 svolal "koalici ochotných" a zaútočil na Irák. Záminkou
bylo zničení zbraní hromadného ničení, které však v Iráku neexistovaly. Koalice
porazila regulérní Iráckou armádu a 1. května 2003 Bush ohlásil
konec hlavních vojenských operací. Hlavním důvodem války v Iráku
byly ropné zájmy USA. Zemřelo zhruba půl milionu Iráčanů.[7]
[a]
Jiné studie uvádějí až 1,2 milionu obětí. Pomáhala
i česká a slovenská armáda za vydatné podpory Václava Havla.Bush uspěl při kandidatuře na druhé funkční
období, když v roce 2004 porazil Massachusettského senátora Johna
Kerryho. USA postupně zajišťovalo rozšiřování NATO o další státy -
dokonce včetně tří bývalých sovětských republik (v roce 2004
byly v největší vlně rozšiřování připojeno 7 států včetně
Litvy, Lotyšska a Estonska). V srpnu 2005 zasáhl USA hurikán Katrina, kdy byly ponechány
miliony lidí bez pomoci. Šlo o největší přírodní katastrofu v dějinách
USA. Bush ve volbách slíbil zvýšení ochrany přírody (ochrana deštných pralesů,
snížení emisí CO2 atd.) Žádný slib však nedodržel. Naopak, podporoval
zákony, které znamenaly další intenzivní devastaci přírody. Povolil těžbu
ropy v několika národních parcích. Zasadil se o prodej pozemků s ropou v
Aljašské přírodní rezervaci do rukou soukromých firem. Prosadil snížení ekologických norem a
zavedení bionafty devastující životní prostředí. |
|
Václav Havel převzal 23. 7. 2003 od prezidenta USA
George Bushe Prezidentskou medaili svobody, foto: ČTK.[3]
[4]
Bush ml. navštívil Česko v r. 2007 (dříve zde byl pouze
na summitu NATO r. 2002). Hlavním
tématem jednodenní návštěvy byla chystaná základna
protiraketového systému, kterou USA chtěli umístit v českých
Brdech. Vztahy mezi prezidenty G. Bushem a V. Klausem byly
chladné. Český prezident se vyjádřil velmi kriticky k útoku USA
na Irák. |
John Ellis „Jeb“ Bush
|
|
(* 11. února 1953) |
Jeb Bush byl guvernérem státu Florida za Republikánskou stranu. Od
roku 2015 se ucházel o kandidaturu na úřad prezidenta USA. Jako člen
významné rodiny Bushů měl přístup do vlivných kruhů a získával rekordní
finanční částky na svou kampaň. Přesto musel pro totální neúspěch v
primárkách vzdát kandidaturu v únoru 2016.
Třetí generaci Bushů se snad nepodaří získat nejvyšší moc v USA a
temné proroctví o zániku této země se nenaplní. Přesto však zaseli
zkázu nejen v jejich zemi ale i v naší.
Anikristové - Nová celosvětová vláda bestie
Řada antikristů, mezi které patřili i politikové klanu Bushů a jejich
pomocníček Václav Havel tak postupnými kroky připravila půdu pro
ustavení Nového světového řádu. V závěrečné knize Bible, Janově Zjevení,
je nový řád popsán jako vláda bestie. Společnost bude pod pláštíkem svobody,
humanity a lidských práv svázána do otroctví. Dohled budou vykonávat
neonacistické organizace za podpory korporátního fašismu. Nejprve však
přijdou nemoci, války, bída a hlad, aby lidé o to usilovněji přivítali v
roli zachránce a spasitele velkého Antikrista.
Zvlášť devastující je dopad činů klanu Bushů na osudy naší vlasti.
Plně se zde jejich antikristovské dílo projeví až po létech, kdy bude
síla národa utlumena, aby se snadněji stal otrokem nového světového
řádu.