|
Zjevení Janovo
Satanův trůn
Bible,
Zjevení Janovo 2:12-13 CEP[1]
|
Andělu církve v
Pergamu piš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: "Vím,
kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a
nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl
zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan. |
V poslední knize křesťanské Bible, Zjevení Janově, se píše o satanově
trůnu. Co to bylo za trůn? Byl jen metaforou, autorovou vizí nebo
skutečně existoval? Jak asi vypadal a kde stál?
Satanův trůn zřejmě opravdu existoval a dochoval se až do našich dnů. Můžeme jej spatřit na vlastní oči
v berlínském muzeu.
Pozoruhodná stavba je spojena s mýtickým bojem bohů s obry.
Zjevení Janovo - poselství prvotním církvím
Zjevení Janovo (Apokalypsa, Janova apokalypsa, kniha Janova zjevení)
byla sepsána pravděpodobně mezi roky 92 až 96 n. l. Viz také
Apokalypsa a 666. Texty byly určeny
církevním obcím v západní oblasti Malé Asie. Autorem byl židokřesťanský
prorok Jan (není totožný s autorem Janova evangelia).[2]
První část Janova zjevení je označována jako Listy sedmi
církvím (2:1-3:22). Informuje nás o skupině sedmi církví na západě Malé
Asie působících v Efesu, Smyrně, Pergamu, Thyatiře, Sardech, Filadelfii a
Laodikei. V dalších částech knihy jsou pak uváděny rozličné vize, mnohdy
považované za předpovědi konce našeho věku. Začátek Apokalypsy je určen křesťanům v sedmi uvedených městech žijících
na konci 1. stol. n. l. a rovněž Janova symbolika se týká reálií této
doby. |
|
Obr. Sedm měst, kterým jsou adresovány texty Janova
zjevení.[4]
|
Autor knihy vytýká prostřednictvím postavy Syna člověka
mnoho nedobrého církvím v Sardech a Laodikei. Naopak žádnou špatnost neshledává v
církvích ve Smyrně a Filadelfii. Falešné učení vytýká Efesu, Pergamu a
Thyatiře.[2]
Z textu je zřejmá dobrá znalost zeměpisných, společenských a
samozřejmě náboženských poměrů v každém ze sedmi měst. Např. zaslíbení
církvi v Efesu (2:7) "Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v
Božím ráji." může být reakcí na veliký chrám Artemidin, který byl
vybudován nad prostou svatyní se stromem, sloužící za
místo azylu. Jiná pasáž (2:10) "... a dám ti vítězný věnec života"
resp. "... a dámť korunu života"[3]
je možná narážkou na město Smyrna, jejíž nádherné stavby vystupují k vrcholu
(koruně) hory Pagu.[2]
Satanův trůn je zmíněn v souvislosti s
městem Pergamon. Bylo možné nalézt něco takového v Pergamu?
Satanův trůn v Pergamu
Trůn satanův v knize Janova zjevení představuje symbol síly
stojící proti Bohu, síly ztělesněné římskou říší. V knize Zjevení nalezneme
řadu symbolů Satana, v podobě draka či hada, zjevně spojených s Římskou říší a
jejím vládcem. Jan, na rozdíl od jiných křesťanských pisatelů své doby,
nepovzbuzuje čtenáře k poslušnosti římskému vládci, ale odporu vůči němu.
Zřetelně tak reaguje na změny v soužití mezi římskou mocí a křesťany. V
1. stol. n. l. Římané tolerovali víru v Ježíše - mesiáše. Křesťané nebyli
odlišováni od vyznavačů židovské víry, byli považováni za jednu z odnoží
judaismu. Od židů a tedy i křesťanů se očekávalo, že budou alespoň ctít
vládce a říši, když jej jako monoteisté odmítali uctívat a zbožšťovat. Až Neronova akce proti křesťanům v r. 64 předznamenala jejich odlišování od
židů a počínající pronásledování.
Byl Satanův trůn pouhým symbolem? Jan jednoznačně propojil
existenci Satanova trůnu s městem Pergamon. Nacházelo se zde něco, co mohlo
být Janovou inspirací? Ano, byl to Velký oltář v Pergamu (the Great
Altar of Pergamon, the Pergamon Altar). Právě tento Velký oltář byl jedním z
nejvýznamnějších symbolů římské moci v Pergamu a zároveň připomínkou
antických bohů, které křesťané považovali za pohanská božstva či dokonce
démony.
Velký oltář - bitva bohů a obrů
Obr. Plošina na akropoli, kde byl umístěn Velký oltář[4] |
|
Pergamon (nyní Bergama) dnes patří k
Turecku. Nejstarší zmínky o osídlení pocházejí ze 4. stol. př. n. l. V
době psaní Janovy apokalypsy byl součástí římské provincie Mysia v
Asii. Nejstarším místem města je akropole, vyšší a strmější
než známá akropole v Aténách. Velký oltář stál na význačném
místě akropole, na terase jižního svahu. |
Velký oltář z Perganomu je jedním z nejvýznamnějších
monumentů dochovaných z časů řecko-římských. Dnes nalezneme slavný
oltář v Pergamonském muzeu v Berlíně (Pergamonmuseum).
Památka sem byla odvezena na konci 19. stol. v rámci záchrany zbytků akropole. Kameny akropole byly totiž ničeny a zpracovávány na
vápenec. |
|
Obr. Velký oltář - Pergamonmuseum
[5] |
Pergamonský oltář byl postaven ve 2. stol. př. n. l. Původní
účel stavby není znám. Možná se jednalo skutečně o oltář, kde byly přinášeny
obětiny řeckým bohům. Stavba však mohla být i vítězným monumentem bez
jakékoliv náboženské funkce. Oltář nebyl nikdy dokončen.
Podle A. Y. Collins[4]
patřil oltář blízkým chrámům zasvěceným Diovi a Aténě a právě zde jim byly
přinášeny zápalné oběti.
Obr. Výjev ze severní stěny oltáře - tři bohyně osudu
vítězí nad obrem s hadími nohami.[4] |
|
Kamenné plastiky oltáře ukazují boj mezi řeckými bohy a obry.
Podle starořeckých mýtů byli obři potomky Gai (země) a Urana
(nebesa). Obři napadli olympské bohy, kteří mohli zvítězit jen s
lidskou pomocí. Bohové tedy povolali Hérakla, syna lidské ženy a
božího otce. Bohy vedli v bitvě Zeus a Aténa. Obrové jsou na
skulpturách zobrazeni jako mužové s hadíma nohama. |
Severozápadní stěna oltáře ukazuje bohy moří odrážející útok
hadích obrů na tuto část světa. Na jižní straně jsou bohové času chránící uvedený
aspekt pořádku. Obecně tak olympští bohové ochránili svět před
reptiliánskými obry,
snažícími se nastolit chaos.
Uvedený mýtus byl v klasické helénské době chápán jako konflikt mezi
civilizovaným světem (bohové) a barbary (obři).
Od oltáře bohů k satanovu trůnu
Existence těchto bohů, resp. jejich kultu, znamenala pro
judaisty a později i první křesťany problém. Řešili jej ztotožněním cizích
bohů s anděly a démony - daimones. Řecký pojem daimones byl původně
chápán v pozitivním smyslu a znamenal určitou skupinu bohů. Postupně však
byli bohové-daimones přetransformováni do démonů-představitelů zlých sil.
Proto např. Pavel psal, že pohané (Řekové a Římané) uctívají démony a ne
bohy: Bible, 1. Korintským 10:18-20
|
Pohleďte na
Izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře? Co
tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla
něco znamená? Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a
ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. |
V apokalyptické, dualistické, Knize zjevení, tedy Satan jako
vůdce padlých andělů, byl spojen s Diem, vůdcem pohanských bohů. Diův
majestátní oltář se tedy logicky stal Satanovým trůnem.
Blízkovýchodní kultury umísťovaly trůny svých bohů na
nejvyšší hory nebo přímo hory s bohy ztotožňovaly. Již mezopotamský sluneční
bůh Šamaš byl zobrazován jako postava sedící na trůně, stylizované hoře.
Pozdější kanaánský Baal byl spojen s horou Saphón, bůh Izraelitů Yahweh
nejčastěji s horou Sión a stejně tak řecký Zeus s Olympem. Viz také
Místa setkávání Elohím.
Yahweho trůn byl podle Písma umístěn na hoře a Jan
předpovídal ve své Knize zjevení, že i v novém věku bude boží trůn stát na
zemi, v obnoveném Jeruzalému. Podle Jana již Satan aktivně bojoval na zemi
proti následovníkům Krista. Předpokládal, že i vládce zla musí mít svůj trůn,
a umístil jej do vyvýšených strmých míst Velkého oltáře v Pergamu. Tuto
představu satanova trůnu mohly umocnit i oltářní reliéfy -
působivá zobrazení řeckých bohů - démonů.
Inspirací pro trůn Satanův ve verši Zjevení 2:13 byl
Velký oltář v Pergamu. Jan spojil svou postavu Satana s nejvyšším antickým
Diem, vládcem bohů-daimones a současně s Římem a nejvyšším římským
panovníkem. Podle Zjevení zvítězí andělé na nebesích nad velkým drakem
a svrhnou jej na zemi (12:7-9). Z moře se pak vynoří šelma - opět symbol
římského impéria (13:1-10). Povede válku se svatými a porazí je (13:7),
stejně jako Řím porazil židovskou vzpouru r. 70 n. l. Zvíře - Řím získá vládu
nad všemi národy (13:7). Zvíře bude mít sedm hlav (13:1), z nichž jedna bude
zraněna, ale zahojena (13:3). Jedná se o odkaz na legendu související se
sebevraždou císaře Nera roku 68. Po jeho smrti se mezi lidem šířila zpráva,
že vladař nezemřel, ale odejel na východ a vrátí se zpět s armádou převzít
Řím, nebo se zrodí jako další císař. Jan přetvořil legendu a z Nera se stala hlava bestie, úhlavního
nepřítele křesťanů.[4]
Satanův trůn v naší době
Nacistický architekt Albert Speer využil Velký oltář
z Pergamu jako model pro Zeppelintribüne (1934-37). Jednalo
se o místo německých vojenských přehlídek, Hitlerova tribuna byla umístěna ve
středu. Satanův trůn - jaké místo v novodobé historii mohlo nést
příhodnější označení, než právě tribuna vůdce fašistů a nacistů?
Po válce byly části Velkého oltáře převezeny z
Německa do moskevské Ermitáže. V r. 1956 byl oltář navrácen zpět a
dnes si můžeme majestátní stavbu prohlédnout v berlínském muzeu.
|
|
Obr. Zeppelintribüne.[7] |
|
Obr. Čelo Velkého oltáře z Pergamu - Pergamon Museum
Berlin[6] |
|
Ukazuje se, že symbolika Janova zjevení mnohdy sice
vycházela z reálií 1. století, má však přesah přímo do naší současnosti.
|
|