|
Hebrejská Bible a archeologie
Datování exodu II.
Exodus a archeologie
Podle Hebrejské bible vyvedl Mojžíš z Egypta do Sinaje předky
izraelských kmenů, které pak vytvořily biblický
Izrael. Řada badatelů stále ještě zařazuje exodus do 13. století př. n. l.
Podporují tuto teorii výsledky archeologického průzkumu?
CEP[1]
Exodus 12:37
|
Izraelci vytáhli z Ramesesu do
Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí. |
Podle verše Exodu byl odhadován počet uprchlíků na 1 až
3 milióny [6]
(včetně žen a dětí). Takový hromadný odchod lidí z Egypta a drtivá
porážka faraónova vojska mohla těžko zůstat v historických zápisech bez
povšimnutí. Badatelé proto hledali v dějinách starého Egypta jakoukoliv
zmínku o této události.
Egyptské mlčení
Žádný archeologický nález nepotvrdil existenci většího
počtu Izraelitů ve starém Egyptě. Mnoho dokumentů zmiňuje zvyk kočovných
pastevců přicházet do Egypta v obdobích sucha či hladu a tábořit na
okrajích Nilské delty. Nejednalo se však o nic mimořádného, k takovým
krátkodobým migracím menšího počtu lidí docházelo často. [5]
Z Egypta uprchlo podle Bible více než
600 000 Izraelitů. Archeologové dnes tuto
možnost téměř vylučují. Nikde v egyptských
záznamech nenalézáme jedinou zmínku o takovém
masovém odchodu otroků. Dnes již máme řadu
informací o tom, jak důkladně byly chráněny
východních hranice Egypta. Kroniky by nemohly mlčet o
tak velkém prolomení egyptské obrany.
Stále se prohlubující znalosti archeologů o
způsobu obrany egyptských hranic i možnostech
pouštních stanovišť, kde by museli putující
Izraelité tábořit atd., to vše ukazuje na jediné. K
hromadnému a násilnému útěku Židů z Egypta nedošlo ve 13. stol. př. n. l. ani nikdy
jindy. Mojžíš je stejnou fiktivní postavou, jako byl
jeho předchůdce Abrahám. Útok Jozua, Mojžíšova
vojevůdce, na Kanaán a jeho zábor je jen fikcí.
Chybí archeologické nálezy, které by
potvrdily, že v Egyptě žila tak početná skupina
Izraelitů před svým útěkem. Chybí pozůstatky
masivního přesunu lidí z Egypta. Chybí nálezy
ukazující, že nějaké velké společenství putovalo
čtyřicet let Sinajskou pouští. Moderní archeologie
je schopna sledovat skromné stopy lovecko-sběračských
či pastevecko-kočovných skupin po celém světě.
Archeologové nalezli takovéto stopy na Sinaji z 3.
tisíciletí př. n. l. a konce 1. tisíciletí př. n. l. Z
období 13. století př. n. l. nenalezli nic.[2]
Hyksósové
Jediná událost v dějinách starého Egypta, která se
alespoň velice vzdáleně podobá biblickému exodu, je vyhnání Hyksósů (Hyksů).
Encyklopedie Diderot [8]
:
|
Hyksósové, pořečtěné
označení západosemitských kmenů (v egyptštině doslova
“vládci pouště”), které během 18. a 17. stol. př. n. l.
postupně obsadily nilskou deltu a po částečné egyptianizaci
zde vytvořily dvě dynastie (15. a 16.). V polovině 16. stol.
př. n. l. byli Hyksósové poraženi a vyhnáni z Egypta. |
Skupina lidí neznámého původu (snad semitsko-asiatská z oblastí
Palestiny a Sýrie), označovaná jako Hyksósové (angl. Hyksos)
či Hyksové, obsadila v 17. století př. n. l.
dolní Egypt a založila tzv. 15. dynastii. Dobyli Memfis a prosadili daně
na zbytku území. Vláda Hyksósů trvala zhruba 100
let. Jejich vazalové se vzbouřili a pod vedením Ahmose I. (vládl 1570 -
1546) vyhnali Hyksy (zhruba v roce 1570) z Egypta, započala éra Nového
království (1570-1070). Hyksové byli pronásledováni do Palestiny (Gazy)
a Thutmosem I. (1507) až k Eufratu.
Někteří badatelé opravdu spojují exodus s vyhnáním Hyksósů. Události
datují zhruba do rozmezí let 1540 až 1570 př. n. l.
Spojení Hyksósů s Izraelity je však sporné. Hyksósové
ovládli Egypt a nakonec byli vyhnáni až k Eufratu. Izraelité měli v
Egyptě sloužit jako otroci a uprchnout. V podstatných rysech se tedy obě
události liší.
Anachronismy při cestě z Egypta
V předchozím článku jsme již psali o městech Pitóm
a Ramses, zmiňovaných v příběhu o pobytu Izraelitů v Egyptě.
Názvy měst zařazují příběh do 13. stol. př. n. l. To je však v rozporu s
případným propojením exodu s vyhnáním Hyksósů, ke kterému došlo už v
16. století.
Při podrobnějším biblického líčení pochodu Izraelitů z
Egypta však nalézáme další a další anachronismy. Vybíráme několik příkladů:[2]
Arad
Podle knihy Numeri byli Izraelci
během svého putování napadeni kanaanským králem
Aradu.
CEP Numeri 21:1
|
Když uslyšel
aradský král, Kenaanec
sídlící v Negebu, že
Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s
Izraelem do boje a některé z nich zajal. |
Podle archeologických nálezů ale město Arad
(dnešní Tell Arud) bylo osídleno ve starší době bronzové (zhruba v rozmezí let
3500 až 2200 př. n. l.), pak zpustlo a znovu obydleno bylo
až v době železné (cca. od roku 1150 př. n. l.).
[9]
Chešbón
V knihách Mojžíšových se píše o
bojích s emorejským králem Síchonem (Sihon) a
obsazení města Chešbón (Heshbon, Tell Hesban)).
CEP Numeri 21:23-25
|
Síchon však Izraeli
svým územím projít nedovolil, ale
shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti
Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s
Izraelem. Izrael ho však pobil ostřím meče a
obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k
Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž
pevná. Izrael zabral všechna tato města. Tak
se Izrael usadil ve všech emorejských městech
i v Chešbónu
a ve všech jeho vesnicích. |
Archeologové však tvrdí, že Chešbón v době předpokládaného
obsazování Sinaje neexistoval. Byl osídlen až od roku 1200 př. n. l. a to
pouze jako malá vesnice. Prosperujícím městem se stal od 8 či 7. stol
př. n. l.[9]
Dibon
Izraelité obsadili i další emorejské město - Dibón (Dhiban). CEP Numeri 21:29-31
|
Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide
Kemóšův! Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně
Síchona, krále Emorejců.
Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po
Díbón, zpustošili jsme jej po
Nófach, tam u Médeby."
Tak se Izrael usadil v emorejské zemi. |
Archeologický výzkum v Dibonu ukázal, že město nebylo
obýváno v mladší ani pozdní době bronzové, zhruba v létech 2000 až 1200
př. n. l.[9]
Edom
Neexistovalo ani
další území - Edom, které mělo podle příběhu v
knize Numeri, odmítnout průchod Izraelcům, a bylo
později porobeno.
CEP Numeri 20:21
|
Tak odmítl
Edóm
povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael
se mu vyhnul. |
Shrnutí
Města Pitóm a Ramses, zmíněná
v biblickém příběhu o pobytu Izraelitů v Egyptě, zařazují děj do
13. stol. př. n. l. Také většina konzervativních badatelů klade exodus do tohoto
století. Města Arad, Chešbón, Dibon či území Edom, popisovaná v
následném útěku Izraelitů z Egypta, však v té době neexistovala nebo se
teprve začala rozvíjet.
K vyhnání Hyksósů (jediná událost v dějinách starého Egypta, která se
vzdáleně podobá biblickému exodu) došlo již v 16. stol. př. n. l. Žádné z
výše uvedených měst v této době neexistovalo.
Existence
měst a území |
Datace Exodu (př. n. l.) |
1540-1570 |
1519, 1513 |
1446, 1448 |
1275, 1250 |
Pitóm, Ramses |
ne |
ne |
ne |
ano |
|
Arad |
ne |
ne |
ne |
ne |
Chešbón |
ne |
ne |
ne |
počátek |
Dibon |
ne |
ne |
ne |
počátek |
Edom |
ne |
ne |
ne |
ne |
Legenda
Většina archeologů dnes souhlasí s tím, že pokud k
nějakému pobytu Izraelitů v Egyptě a jejich útěku vůbec došlo, týkalo se
to jen několika rodin. Postupně mohl jejich příběh růst a později
být využit v rámci národnostní a náboženské propagandy.[5]
... pokračování příště ...
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
[2] |
Lazare, Daniel. False
testament: archaeology refutes the Bible's claim
to history. Harper's Magazine. 2002.
fontes.lstc.edu/~rklein/Documents/lazare.htm |
[3] |
Finkelstein,
Silberman. The Bible Unearthed. |
[4] |
Johnson, Paul. Dějiny
židovského národa. Rozmluvy. 1996.
ISBN 80-85336-31-6 |
[5] |
Herzog, Ze'ev.
Deconstructing the walls of Jericho. 1999. Ha'aretz.
www.truthbeknown.com/biblemyth.htm |
[6] |
Dnes je význam "tisíc"
zpochybňován. Hebrejský pojem elep mohl označovat i vojenský
oddíl postavený jedním rodem.[7]
Z Egypta tedy mohlo prchat šestset oddílů
Izraelitů. |
[7] |
Česká biblická společnost.
1968-1991. Výklady ke Starému zákonu, I.zákon Genesis,
Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronium. Praha. 1991.
ISBN 80-7017-408-0 |
[8] |
DIDEROT s.r.o. 2002.
Encyklopedie Diderot 2000 na CD ROM, Praha 1999 |
[9] |
Mattfeld, Walter. The Bible
Origins.
www.bibleorigins.net |
|
|