Erra epos - Epos o Errovi - Bůh války Erra - Išum a Erra

Znalost eposu o Errovi nám může v mnohém pomoci právě v naší době. Lze v něm snad vyčíst informace vysvětlující mnohé z toho, co se dnes děje.

V závěru básně je psáno, že příběh nadiktoval lidskému písaři přímo bůh Išum, noční ochránce, ztotožňovaný s bohem Hendursagem (Chendursango). Hlavními postavami jsou ničivý bůh Erra, dobrý Išum a Marduk, bůh vládnoucí lidem z Babylonu. Išum býval považován za pomocníka a rádce válkychtivého boha Erry. Působil většinou jako ten, kdo Erru uklidňoval a mírnil jeho hněv. Erra byl znám jako bůh chaosu a moru, odpovědný za období politických zmatků a válek.[7] Marduk byl akkadský bůh, který se v Babylónii za vlády Nabukadnesara I. (1125 – 1104 př. n. l.) stal nejvyšším bohem.

Obr. Amulet k odvrácení moru s vepsaným citátem z eposu Erra. 800–612 př. n. l. [7]

Obsah

I. tabulka

Bůh Erra je volán do boje. Jeho nejničivějšími pomocníky jsou Sebettu - sedmero démonů.

Sebettu, sedmero démonů, vyčiní Errovi jeho počáteční letargii. Stěžují si, že už brzo nebudou schopni válčit a celá země je přeroste. Ponoukají Erru, ať udeří s takovou silou, aby se lidé báli a zachvěli se i Igigové a Anunnakové.^[a]
Dalším důvodem připravovaných pohrom má být i přemnožení lidstva, jejich hluk, a to, že za Mardukovy vlády v Babylonu přestali lidé ctít ničivého Erru. Išum uvolňuje cestu Errovi, který navštíví v chrámu Marduka.

Erra se táže vládce Babylónu Marduka, proč nechal zašpinit šperk, hojnosti plný, dřívější ozdobu panství. Marduk vysvětluje, že kdysi ve svém hněvu sám na svět přivolal potopu a zapříčinil nerovnováhu nebes a země. Poté seznal, že je obtížné nasytit se, a tak obnovil život ze sémě všeho živého, které uchoval.

Marduk při rozmluvě s Errou potvrzuje, že šperk, kdysi při světové povodni stržený, opět ztemněl. Přikázal Girrovi, aby učinil jeho božský zjev opět zářícím, vyčistil Mardukův šat a dal opět zazářit šperku.^[b]
Nyní však uznává, že opět nastal čas očisty a rozhodne zničit zbytek lidstva. Mudrce nechá ukrýt v Apsú (Abzu) a skryje i strom života mésu. Ptá se po božských řemeslnících a pomocnících při stvoření. Pak se rozhoduje odejít na čas z Babylónu, aby očistil svůj šat a odznaky božství. Má obavu z toho, že zemi po dobu jeho nepřítomnosti ovládne chaos. Erra slibuje, že zatím vládu převezme, aby rovnováha nebe a země zůstala zachována, démoni neuchvátili a Anunnakové nerozdrtili vše živé.

II. tabulka

Marduk odchází k příbytku Anunnaků. Erra vstupuje do babylónské hlavní svatyně Esagilu, kterou Marduk na čas opustil. Zářící den naráz obrátil v temnotu.
Bohové Ea, Šamaš a Sín se podivují novému vládci Babylonu. Bůh moudrosti Ea (Enki), který často chránil lidstvo, se ptá, proč jej nyní požádal Erra o přemožení země a zničení lidu. Zmiňuje záhadné řemeslníky, kteří vystoupili na zem, aby šperk vyčistili. Marduk je obdařil mimořádnými schopnostmi, ale utajil je před Errou:

Podivní řemeslníci, kteří přistupují k tomu, k čemu ani bohové nepřistoupí, vyčistili šperk ale ten je horší, než dříve. Ea varuje Erru, aby se nepřibližoval k domu určenému k čištění šperku.

Erra promlouvá se svým pomocníkem a hlavním vojevůdcem Išumem. Připravují plán útoku proti lidem, zvířatům i všem místům na zemi. Cílem je zničení babylónské civilizace.

III. tabulka

Erra vysvětluje Išumovi postup zkázy Babylónu a země Sipparu. Mezi lidstvo zanese nenávist, spravedliví budou zabiti, zlí lidé získají moc.

Lidé budou sužování deštěm a zlými větry. Lidé budou krvácet. Pouto mezi lidmi a bohem bude rozvolněno.

Išum se tak velké zkázy zalekne, Erra ho však neposlouchá. Chce využít nepřítomnosti Marduka v hlavním chrámu Esagil, i vzniklého chaosu, aby se chopil moci. Išum se marně snaží Erru přesvědčit, že již svého cíle dosáhnul a vládne zemi.

IV. tabulka

Erra vstoupil do středu města Babylonu, podoben člověku, a přesvědčil lid, aby začal drancovat a ničit vše kolem, a dokonce vypalovat svatyně. Vyvolává vzájemnou nevraživost lidí a pak způsobí i násilné obsazení Babylónu cizími vojsky. Je prolévána krev dívek i chlapců. Rozpoutány boje a vzájemné drancování měst. Voda je znečištěna lidskou krví. I bůh Marduk je otřesen a nechce se vrátit do svého chrámu:

Právo je vystřídáno anarchií. Vládnou bezohlední správcové. Ty, kteří nepadli v boji, zabíjí mor, nebo jsou odvlékáni do otroctví. Země se otřásá, není voda, moře je rozbouřeno. Národy bojují proti sobě a vše silou ovládne Akkad. Erra tak za pomoci sedmera zničil města a země proměnil v pustinu. Jen Išum mírnil jeho hněv a tak byl alespoň zbytek lidí ponechán naživu.

V. tabulka

Erra se usadil ve svém sídle a vidí zkázu, kterou po sobě zanechal. Jeho hněv opadá a děkuje svému rádci Išumovi, že ho odvrátil od nejhoršího. Přeje si, aby se prořídlí lidé v Akkadu opět rozmnožili a ztrestali své nepřátele. Erra potvrzuje, že celý tento příběh je pravdivý a formou zjevení jej předává k zapsání na tabulky. V místech, kde se budou tabulky uchovávat, povládne mír a vyhne se jim mor: 

Historický rámec

Epos o Errovi byl původně napsán na pěti tabulkách. Uchovaly se dvě třetiny textu. Zlomky tabulek byly nalezeny v Asýrii (Ninive, Aššur, Sultántepe) a Babylónii (Babylón, Ur, Tell Haddad).  Epos představuje zhruba 750 veršů. Vznik zřejmě v 9. až 7. stol. př. n. l. O oblíbenosti básně svědčí i to, že např. v Aššuru kolovaly současně nejméně čtyři opisy příběhu.^[3]

Epos o Errovi je zvláštní v tom, že známe autora díla. Alespoň v textu je přímo uveden:

Celý záznam o Errově válce zjevil božský pomocník Išum člověku jménem Kabti-iláni-Marduk, který vše přesně zapsal.

Je zde propojena božská tématika s pravděpodobně historickými událostmi. Bůh Marduk opouští trůn v Babylónu, aby vyčistil drahokam. Zamýšlí opět ztrestat lidstvo, podobně, jako to již jednou provedl při světové potopě. Erra usedá  na jeho místo a ujímá se ničení a zabíjení s pomocí sedmera démonů. Získává nejvyšší moc v panteonu bohů. Boží hněv pak ustává a přeživší Akkadu mohou opět budovat společnost a pozvednou město Babylón.
Prakticky to znamená občanskou válku následovanou vpádem cizích kmenů do řady měst jižní Mezopotámie. Uváděna jsou města Babylón, Sippar, Uruk, Dur-Kurigalzu či Der. Pokud bychom popis válečných hrůz přiřadili konkrétním historickým událostem, mohlo se jednat o vpády Asyřanů do jižní části krajiny mezi Eufratem a Tigridem i snahy dobyvatelů potlačovat v 7. stol. př. n. l. násilně Mardukův kult.^[1]

Město Babylón bylo založeno již v akkadském období (konec 3. tisíciletí př. n. l.). Akkadská říše byla ve starověku rozdělena na severní Asýrii a jižní Babylonii. Postupně se Babylón stal největším městem na světě a na počátku 2. tisíciletí př. n. l. zde vzkvétala starobabylonská civilizace. V 9. století př. n. l. obsadili Babylón Asyřani a z Babylonie se stal vazalský stát. V 8. století př. n. l. již Asyřané ovládali velké části území Mezopotámie včetně většiny měst uváděných v eposu (Babylón, Sippar, Uruk, Dur-Kurigalzu). Pak střídavě ztráceli a opět získávali moc nad dobytým územím. Roku 747 př. n. l. se vlády v Babylónu ujímá Nabonassar, zakladatel  novobabylonské dynastie. Asýrie se ocitá na pokraji kolapsu, zuří občanské války a spolu s morovou nákazou decimují celou zemi. Severní oblasti jsou pustošeny urartskými nájezdy. Asýrie ale opět posílí svou moc a opět si střídavě podmaňuje široké území včetně Babylonie. Je to období neustálých válek a ničení. V 7. stol. př. n. l. Asyřané obnovují poničený Babylón, který se stává jejich hlavním městem. Asýrie dosahuje svého největšího územního rozmachu. Babylonský místokrál vyvolá vzpouru a roku 648 př. n. l. je Babylón opět Asyřany dobyt. Asýrie však slábne, vyčerpaná neustálými boji a obranou před vpády východních nájezdníků. Babylonie se opět osamostatňuje. Roku 605 př. n. l. (bitva u Karchemiše) Babyloňané poráží egyptsko-asyrskou armádu. Začíná slavná éra Novobabylonské říše.^{[5] [6]} 

Vznik Eposu o Errovi je datován do období 9. až 7. stol. př. n. l. Často se udává 8. stol. př. n. l. Popisy všeobecného násilí, morové epidemie a neustálých válek tedy odpovídá historickým událostem, zejména období mezi 12. a 9. stoletím př. n. l., které postihly město měst Babylón a jeho okolí.^[2]

Moderní výklad

Bůh chaosu, nemocí a smrti Erra byl znám také jako Nergal. Kdysi dávno se snad jednalo o dvě různé postavy, které časem splynuly do jediné. Epos již dokládá toto splanutí, Erra i Nergal jsou dvě jména jednoho boha. Nergal byl zobrazován v dlouhé, vpředu otevřené róbě, často vykročen bosou nohou (někdy šlapající po ležícím člověku). V jedné ruce držel sečnou zbraň (v podobě srpu, silně zahnuté šavle nebo sekyry) a v druhé palici s jednou nebo dvěma lvími hlavami. Spojován byl s Marsem rozsévajícím nemoci, horkým poledním Sluncem nebo soumrakem. Nergal byl bohem podsvětí, často v doprovodu hadů.[2] [8]

Obr. Část otisku válečkové pečeti z Larsy. Nergal (Erra) se šavlí a žezlem nad ležícím člověkem. [2]

Žijeme v době, která podle nepřeberné řady vizí a proroctví, je dobou soumraku, konce věku. Očekává se brzký příchod sklizně, kdy mnoho lidí bude požato. Která postava by lépe symbolizovala tato varovná očekávání, než Erra-Nergal se svým srpem, přinášejícím nemoci, chaos a agresi?

Na počátku epické básně je Erra spíše znaveným bohem, který své zbraně odklidil do kouta. Je tu ale jeho sedm pomocníků, sedmero božstev či spíše démonů, z nichž prvý býval zobrazován v lidské postavě s plazí hlavou. Dnes takové bytosti označujeme za reptiliány. Jejich původ je zvláštní, plný hrůz: Sedmero božstvo, hrdina nemající rovna, jehož božství je odlišné, jehož původ je zvláštní – je plné hrůz. (tab. I, ř. 23-24). Právě tito Sebettu povzbudí Erru k budoucím událostem, když hluk lidských příbytků se stal bohům nepříjemný. Išum, rádce, brání Errovi uvolnit cestu ven. Erra si stěžuje, že lidé jím pohrdají a odvrhli i slovo nejvyššího Marduka, lidé dělají, co se jim zlíbí. Předstupuje před Marduka a ptá se: „Proč jsi šperk, ozdobu svého panství, jenž jako hvězdy nebe je hojnosti plný, zašpinit nechal?" (I:126). Marduk potvrzuje, že: "Povrch mého šperku, při povodni strženého, ztemněl." Rozhoduje se, že zbytek lidstva přeživší potopu, kterou na ně kdysi dávno poslal, nyní zničí. Mudrce ukryje do bezpečí podzemního Apsú a chystá se opustit trůn, i když hrozí, že se uvolní rovnováha nebe a země.

Nelze v eposu o Errovi  nalézt jisté paralely se současným světem, kdy lidé hlukem zaplavili zemi, odvrhli víru i autority, a zašpinili zlými skutky svá nitra? Nelze si pod božím šperkem představit lidskou duši, či ještě moderněji lidskou DNA? Šperk, který je hojnosti plný, dříve čistý a zářivý, je opět zašpiněn. Tak jako kdysi dávno, kdy byla pro očistu světa a lidstva přivolána potopa. Šperk, ozdoba božího panství zde na zemi, byl tehdy očištěn ale nyní jeho povrch opět ztemněl.

Ea (Enki), bůh moudrosti a ochránce lidské civilizace, sledoval, že Marduk opustil svůj chrám v Babylónu, aniž by Errovi prozradil, že hodlá šperk opět očistit. Má k tomu podivné řemeslníky, které obdařil širokou myslí a pevným (materiálním?) základem:

Řemeslníci přistupují, k čemu ani bůh nepřistoupí. Díky nim se šperky (drahokamy, klenoty) leskly, takže zde bylo více možností, než dříve.^[c]
Popusťme uzdu fantazie a představme si, že zde Marduk zajistil skupinu bytostí s utajenou podobou, širokou myslí a rozumem i vhodným vědeckým vybavením, která se pokusila šperk vyčistit, tedy provést jisté vylepšující úpravy DNA člověka. Nyní bude mít člověk DNA s mnoha novými možnostmi. Je zde nějaký dům určený k čištění šperku, snad laboratoř pro úpravu genů? Všemu tam vládne Marduk a Erra tam má zákaz vstupu. Možná proto, že je nepřátelský člověku, a dílo by se snažil zhatit? Co bylo dále, nevíme, dalších 31 řádků textu básně je poškozeno.

Ve svém chrámu E-meslam zatím Erra připravuje plán zničení: "Srazím lidi a život jejich zkrátím, jediného nezanechám na sémě." (II:29-30). Budou vyvolány rozepře mezi generacemi. V příbytku knížat zločincům dám sídlit. Křik lidí oddělím, vezmu mu všechnu radost. Nepřipomíná nám to až příliš dnešní dobu? Errovy plány pokračují na II. tabulce. Vybíráme jen některé: „Jeho … odejmu, jeho dny zkrátím. Život spravedlivého, který se přimlouval, přetnu, zlého, jenž sám život přetínal, do čela postavím. Srdce lidí změním a otec syna nebude slyšet, dcera bude k matce mluvit nenávistně. Jejich řeč učiním zlou a oni zapomenou na svého boha, své bohyni budou říkat velké opovážlivosti. Lupiče svolám, avšak cestu jim odříznu. Ve středu města jeden druhému majetek loupit bude.
Démonu dám se rozhněvat a on přítrž učiní dalšímu rození. Chůva zapomene na křik kojence a nemluvněte. Zvuk písně pracovní na lukách zmatu, pastýř s ovčákem zapomenou na ovčín."
Převedeno do dnešní mluvy, i rodiče a děti se k sobě začnou chovat nenávistně. Lidé začnou mluvit a jednat hrubě, ztratí víru a budou se rouhat, přestanou se jim rodit děti, přestanou se starat o děti, přestane fungovat zemědělství.
"Nemocný si toužebně pečené maso bude přát. Však nic ho nezachrání. Až zemře, půjde!" Mnoho textu je poškozeno, píše se o dešti a zlých větrech. Náměstí budou zaplavena krví lidí. Cévy jim otevřeš a krev necháš téci proudem. I voda bude znečištěna krví.
"...vladař i knížata zapomenou na své řády. Jejich svazek se uvolnil a pouto boha s člověkem je volné a bude obtížné je znovu spojit“. Jak lépe popsat stav současné  západní civilizace, kdy ve jménu progresivismu je veden boj proti tradicím a společenskému řádu, kdy nastává všeobecný úpadek společnosti a víra v boha je ničena i samotnými církvemi?

Ve IV. tabulce použil bůh Erra nový trik: Změnil se na člověka a přímo ve středu Babylónu začal podněcovat lid ke vzpouře. Mnozí se kolem něj shromáždili, a ač mírumilovní, začali hádky a dokonce se chápali zbraní. Vzbouřenci podněcovaní Errou zapálili svatyně a začali loupit. Byla prolévána krev chlapců a dívek. Erra vyvolal občanskou válku, aby pak na oslabené město poslal cizí, loupeživá vojska.
Když to krveprolévání spatřil Marduk, zděsil se a odmítl návrat do svého chrámu v Babylónu.  I město Sippar, které kdysi ochránil před potopou, je nyní zničeno. Hradby měst byly zbořeny. Některá města začala být ovládána bezohlednými správci, jiná zbavena práva a spravedlnosti, obsazena cizáky, další proměněna v pustinu či srovnána se zemí. Kdo nezemřel v boji, umíral na mor.

Krajinu postihl mor, záplavy, sucho, tornáda a útoky démonů. Příbytky lidí jsou zpustošena a není, kdo by pohřbíval mrtvé. Chvěje se země, nebe i podsvětí. Zničeny jsou hory a pohoří, moře bouří. Zničeny lesy a ztracena pitná vody. I hvězdy padají z nebes.

Nepřipomíná nám to vše hrůzný popis událostí, ke kterým směřuje již nezadržitelně naše západní civilizace? Také jsme byli Babylónem, městem všech měst, vrcholem lidské civilizace. Nyní padáme střemhlavě dolů. Lidé jsou vůči sobě stále agresivnější, vlády hájí jakékoliv jiné zájmy, než zájmy občanů. Covidová totalita vyhání do ulic měst tisíce protestujících. Právo se stále více rozchází se spravedlností. Západní společnosti rychle spěje k anarchii a chaosu, která má vyústit v Nový společenský řád - globální totalitní zřízení ovládající ty, kdož přežijí. Lidé, rodiny, národy i státy - vše je vytrhováno ze svých kořenů pod praporem liberální demokracie a progresivismu. Lidé jsou ovládáni dluhy a naprostou závislostí na globálních korporacích. Rodiny zaměňovány za beztvaré, proměnlivé skupiny různopohlavních jedinců. Suverenita států je likvidována, vlastenectví pronásledováno, obranná funkce státních hranic se stala jen iluzí - hradby jsou již dlouho zbořeny a vojska neschopny bránit své země. O prolévání krve dětí při rituálech černých elit se nesmí nic vědět. Záplavy střídají sucha, tornáda jsou stále silnější, pitné vody ubývá, země se začíná třást, sopečná aktivita narůstá a vše se zrychluje.

Přejde pána válek a moru zuřivost a přestane osnovat zlo, jak se to stalo v závěru Eposu o Errovi? Objeví se nebeský vůdce, který uklidní boha války a moru? Podaří se vyčistit božský drahokam tak, aby byla alespoň část lidstva zachována?

--- pokračování příště v článku Božský šperk ---

Vydáno: 01. 02. 2007