|
Nevyplněná proroctví
Izajáš
Prorok Izajáš
Izajáš je nazýván prorokem víry. Patří mezi největší biblické proroky.
Podle Hebrejské Bible měl působit v Jižní říši (Judsko) za vlády králů Uzijáše, Jotama,
Achaza a Ezechiáše (Hizkiáš) zhruba v létech 740 až 700 př.n.l.[4]
Neúspěšně se snažil oživit ustrnulý vztah lidí v Judeji k
Yahwemu. |
|
Izajáš [10] |
Podle svého popisu spatřil Yahweho v podobě krále
sedícího na trůnu. Po boku trůnu stáli šestikřídlí serafové. Úchvatně
popisované Izajášovo povolání za proroka patří mezi několik málo
biblických popisů setkání člověka s Bohem.
Doba napsání knihy Izajáš
Historický prorok Izajáš je
autorem pouze prvních kapitol Iz 1-32 (1-39)[a]. Další kapitoly pocházejí z
pozdější doby:
kapitoly |
označení |
od |
do (př.n.l.) |
Izaiáš 1 - 32 (39) |
proto-Izajáš |
740 |
700[4] |
740 |
680[5] |
|
704[2] |
Izaiáš 33 (40) - 55 |
deutero-Izajáš |
586 |
538[8] |
Izaiáš 56 - 66 |
trito-Izajáš |
538[8] |
|
539 |
515[9] |
I v nejstarším proto-Izajáši jsou ale pozdější vsuvky.
Např. verše Iz 2:2-4 jsou pokládány za poexilní útěchu, která byla
připojena k Izajášovým předpovědím. [4]str.90 Podobné verše nalezneme v
Micheášovi. Rovněž verše 34-35 jsou připisovány
deutero-Izajáši.
Mylné předpovědi
Izajáš 13 - Zkáza Babylónu
CEP[1]
Izajáš
|
13:1 Výnos o
Babylónu, který přijal ve vidění Izajáš,
syn Amósův: 13:17-19 Hle, já
podnítím proti vám Médy, kteří si neváží
stříbra, nemají zálibu v zlatě. Svými luky
rozdrtí chlapce, nad plodem života se
neslitují, s vašimi syny nebudou mít soucit.
Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná
okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora,
vyvrácené Bohem.
|
Izajáš ve verších Iz 13:1-22 prorokuje zkázu
Babylónu nájezdem Médů. Prorok se však zmýlil. Verše patří do části
knihy označované jako proto-Izajáš, napsané zřejmě prorokem Izajášem
zhruba mezi léty 740 až 700 př.n.l.[4]. V té době
byla médská říše zhruba uprostřed svého trvání (8. až 6. stol.př.n.l.).[3] Izajáš při své předpovědi
asi nepředpokládal, že Médové budou přemoženi Peršany a Babylón nikdy
nedobudou.[2]
Asi v roce 553 př.n.l. vojska perského
vládce Kýra II. (Churuš, angl. Cyrus)
porazila médskou armádu a zajala krále Astyaga.
Médská říše se dostala do područí perské dynastie
Achaimenovců a její území se stalo součástí
perské říše. Byli to Peršané, kteří pak v roce
539 př.n.l. obsadili Babylón.[3] Prorok se mýlil, stejně jako po něm
další z biblických proroků, Jeremjáš. Médové
na Babylón nezaútočili a město jimi nebylo nikdy
vypleněno.Ve svých vizích proroci neodhadli, že perský král Kýros zvítězí nad Médy a
začne vládnout Babylónu bez jakéhokoliv krveprolití. Perský vládce Kýros
v roce 539 př.n.l. dobyl Babylón, jeho nábožensky a jazykově tolerantní
politika však nevedla k drancování města. Židům v babylónském exilu
povolil návrat do jejich vlasti.
Izajáš 19 - Společenství Egypta,
Asýrie a Izraele
Vyberme další proroctví, které bylo
alespoň přibližně časově určeno. Izajáš ve
verších Iz 19:1-25 prorokuje, že Egypt bude stíhán
nepřízní, jeho moc bude nakonec zlomena a životodárný Nil vyschne. Vše se
má stát podle veršů ještě v období vlády sóanských velmožů (Iz 19:11-13). Yahweh však Egyptu
přinese spásu. Izrael, Egypt a Asýrie vytvoří
trojici a společně budou Yahweho uctívat:
|
Izajáš 19:11 Jací
pošetilci jsou sóanští velmožové! Moudří
rádcové faraónovi, vaše rada je hloupá. Jak
můžete říci faraónovi: "Jsem syn
moudrých, syn dávných králů?" Izajáš 19:21-25 Hospodin se dá poznat v Egyptě;
Egypťané poznají v onen den Hospodina a budou
ho uctívat obětním hodem a obětním darem,
budou Hospodinu skládat a plnit sliby. Hospodin
udeří na Egypt, udeří i vyléčí, a oni se
obrátí k Hospodinu; on přijme jejich prosby a
vyléčí je.
V onen den povede silnice z Egypta do Asýrie,
takže Asyřané budou chodit do Egypta a
Egypťané do Asýrie a Egypťané budou uctívat
Hospodina spolu s Asyřany. V onen den vytvoří
Izrael s Egyptem a Asýrií trojici; bude
požehnáním uprostřed země, protože Hospodin
zástupů mu bude žehnat takto: "Požehnán
buď lid můj egyptský a dílo mých rukou
Asýrie a mé dědictví Izrael."
|
Verše patří do části proto-Izajáš. Soán (Zoan, Tanis), kde sídlili faraóni i jejich
rádcové, přestalo být hlavním městem v 7. stol.př.n.l. To by tedy měla být hranice časového rámce
dějů popisovaných v proroctví.[2]
Proroctví se nenaplnilo. Mezi Egyptem a Asýrií vládly spory a
války. K harmonickému soužití Egypta, Asýrie a
Izraele se společným uctíváním Yahweho nedošlo.
Egypťané i Asyřané si ponechali každý své bohy.
Egypt byl na čas obsazen asyrskými vojsky Assarhaddona
(Esarhaddon, vládl 681-669 př.n.l.).
Následovník Aššurbanipal v roce 665 př.n.l. však
Egypt opět ztratil. Asýrie postupně ztrácela moc a v
roce 609 př.n.l. byly zbytky jejího vojska
přemoženy Babylóňany.
Další mylné předpovědi v prorocké knize Izajáš jsou
uváděny na stránkách věnovaných falešným proroctvím.[6] [7]
Proroctví ex-eventu
Kniha Izajáš obsahuje jedno z nejznámějších biblických
proroctví. Prorok měl v 8. stol.př.n.l. předpovědět události, které se za
mnoho desítek let skutečně udály. Izajáš prorokoval, že po zničení
jeruzalémského chrámu a vyhnání Izraelitů do exilu přijde cizí král
Kýros, shromáždí rozptýlený národ a zajistí obnovu Chrámu:
CEP
Izajáš 44:24-45:4
|
Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel,
který tě vytvořil v životě matky: "Já jsem Hospodin, já konám
všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se
mnou?"
Hospodin ruší znamení žvanilů a z věštců činí pomatence, obrací
mudrce nazpět a jejich poznání mate. Potvrzuje slovo svého
služebníka, plní rozhodnutí ohlášené svými posly.
Jeruzalému on praví: "Budeš osídlen!" a judským městům: "Budete
zbudována! Pozvednu jej z trosek."
Hlubině on praví: "Vyschni! Vysuším tvé vodní proudy."
O Kýrovi praví: "Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. Řekne
Jeruzalému: »Budeš vybudován!« A chrámu: »Budeš založen!«"
Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: "Já jsem ho
uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky
na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou
zavírány.
... a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele.
Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému,
jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě
neznal.
|
Perský král Kýros II. skutečně v roce 539 př.n.l. obsadil Babylon a
ujal se vlády i nad Judskem. Babylonské zajetí Židů skončilo,
Kýros umožnil exulantům návrat zpět do vlasti. K obnově chrámu skutečně došlo v roce 538 př.n.l.
Kniha
tvrdí, že Izajáš měl svá vidění za dnů několika judských
králů. Ti vládli v období 783 až 686 př.n.l.
CEP
Izajáš 1:1
|
Vidění Izajáše, syna Amósova, které
viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů Uzijáše, Jótama, Achaza a
Chizkijáše, králů judských.
|
Jak mohl Izajáš vědět, co se stane o nějakých 200 let
později? Pro věřící to může být důkaz božího slova, jen Bůh přece zná
budoucnost. Existuje však i přirozenější odpověď.
Odborníci kladou vznik textu až do období po roce 538 př.n.l. Izajáš "předpovídá" události, které
byly v době sepsání proroctví již známou historií. Jedná
se o proroctví ex-eventu, tedy po událostech, které jsou předpovídány.
Badatelé se dnes již shodují v tom, že proroctví není dílem Izajáše.
Bylo sepsáno až mnoho let po jeho smrti a známému proroku pak připsáno.
Verše 40 až 66 vznikly v době babylonského exilu či později.[11]
Stará židovská literatura je charakteristická tím, že
její autorství bylo připisováno dávným legendárním postavám. Taková
literatura je nazývána jako pseudoepigrafická z řeckého výrazu
znamenajícího "falešné spisy". Tehdejší díla byla připisována Adamovi,
Henochovi, Abrahámovi, Jákobovým dvanácti synům, Mojžíšovi, Šalomounovi,
Ezrovi či Ezekielovi.[12] Ne všechny
pseudoepigrafy však vznikaly jako antedatované padělky. V některých
případech zřejmě texty kolovaly jako anonymní a mýtickým či historickým
postavám byly připsány až později. Odborníci tyto texty mohou dnes
rozeznat např. podle anachronizmů v jazyce, prozrazujících pozdější dobu
vzniku.
Proč pisatelé veršů 40-66 připsali autorství
Izajášovi, postavě žijící podle tradice v Jeruzalémě osmého století?
Zřejmě ve snaze dát svému dílu větší důvěryhodnosti. Lidé věřili, že
zlatý ideální věk již byl kdysi dávno. Pradávné postavy měly ideální
lidské vlastnosti a jejich dílo tedy muselo být vrcholem lidského
poznání.
Trpící služebník a neznámý autor
Kdo tedy napsal verše Izajáše 40-66? Kdo napsal
deutero-Izajáše resp. trito-Izajáše? Text představuje jednu z
nejvznešenějších poetických textů Bible. Zůstane geniální autor navždy v
anonymitě?
Podle Nehemijáše Rabbana sepsal verše 40-66 jediný
autor. A zanechal v textu i své jméno.[13] Rozdíly ve stylu a
terminologii veršů 40-55 a 56-66 jsou zapříčiněny nikoliv různými autory
ale změnou v rozpoložení jednoho jediného tvůrce díla.
Kapitoly 55-66 jsou mnohem divočejší a horlivější než předchozí 40-55.
To může zrcadlit autorovu snahu zesílit svůj apel, protože jeho
předchozí kázání bylo neúspěšné.
Opakujícím tématem Iz 40-66 je boží služebník či
služebníci. Kapitoly 40-55 píší o konkrétním služebníkovi. Je bohem
ustanoveným učitelem a soudcem národů. Byl vybrán již při svém zrození,
pověřen záchranou Izraele a učením národů. Úsilí božího sluhy je však
marné pro jeho mírnost a nepřitažlivost. Je zlořečen, trpí, je odsouzen
a umírá. Kdo je oním služebníkem?
V některých verších je služebník personifikací všeho izraelského lidu
(Iz 41:8-9, 43:10, 44:1-2, 21, 45:4, 48:20, 49:3). Jinde však
vystupuje spíše jako individuální postava. Křesťané v něm dokonce
anachronicky vidí Ježíše (k tématu se vrátíme samostatným článkem).
Badatelé v postavě božího služebníka vidí mnoho dalších kandidátů -
Mojžíše, exilového krále Jójakíma či jeho vnuka Zerubábela, judského
guvernéra po návratu Židů z Babylónu. Podle N.Rabbana je však oním
trpícím služebníkem sám autor deutero-Izajáše. Vyvozuje to zvláště z
veršů Iz 49:1-6. A jak se tedy autor deutero-Izajáše jmenoval?
CEP
Izajáš 42:18-19
|
"Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí,
ať vidíte! Kdo byl slepý, ne-li můj služebník? Kdo byl hluchý
jako můj posel, jehož jsem vyslal? Kdo byl slepý jako ten, za
něhož jsem zaplatil /meshullam/, slepý jak
služebník Hospodinův?
|
CEP zmiňuje nejasně někoho, za koho bylo zaplaceno. BKR
však překládá jinak:
BKR Izajáš 42:18-19
|
Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédněte,
abyste viděli. 19 Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A
hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako
dokonalý /meshullam/? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův?
|
V hebrejském slově
meshullam
panuje v překladech nejasnost. Podle N.Rabbana je však toto slovo jménem
autora deutero-Izajáše.
Mešulán - Dokonalý
Výraz meshullam je tradičně překládán přívlastkem
dokonalý či zaslíbený. Meshullam však na 24 místech
Hebrejské Bible znamená osobní jméno. A s tímto jménem se setkáváme i na
židovských dokumentech pocházejících z perského období. Jmenoval se tak
i autor deutero-Izajáše? Znamená to, že i další biblické odkazy na
Dokonalého označují tohoto autora? Znamenalo by to, že kdysi žil
někdo jménem Meshullam - Dokonalý, vynikající básník, znalec starší
literatury, člověk považující se za bohem vyvoleného s životem spjatým s
osudem národa.
V Bibli lze nalézt zmínku (1 Kr3:19) o Mešulánovi -
, synovi
Zerubábela, potomku Davida.[14] Otec Zerubábel byl
podle knih Ezra, Hagaj a Zechariáš královským uchazečem, který měl
obnovit království.
Proč však nalézáme text o Mešulánovi v knize Izajáše? Zmínky o
Mešulánovi zde mohou být proroctvími, podobně jako "proroctví" o
králi Kýrovi. Mešulán psal proroctví o sobě z ryze praktických důvodů -
aby podpořit svůj úřad, své domnělé či skutečné pověření od boha.
Zatím stále nevíme, zda autorem deutero-Izajáše byl právě Mešulán, syn
Zerubábela. Nevíme, zda Mešulán psal skutečně sám o sobě a text vydával
za proroctví Izajáše. Možná to bylo jinak. Izajáš není příliš časté
biblické jméno, nese jej asi sedm postav. Jednou z nich byl i poexilní
příslušník Davidova rodu, vnuk našeho Mešulána (1 Kr 3:21). Možná došlo
jen k omylu. Verše 40-66 mohly být napsány poexilním Izajášem,
vnukem Mešulána. Ten "proroctvím" podpořil kredit svého děda Mešulána.
Dílo poexilního Izajáše, vnuka Mešulána, pak bylo omylem přiřazeno k
textům legendárního proroka Izajáše.[11]
... pokračování příště ...
|
[a] |
Dle dřívějších teorií byly prvému autorovi
připisovány verše 1 až 39. Lingvistický rozbor provedený v r.
2011 na Bar Ilanově univerzitě v Jeruzalémě však tuto domněnku
vyvrací. Styl textu se mění již od kapitoly 33. |
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/.
|
[2] |
Warttig Mattfeld
W.R. Dating Biblical Texts via Failed Prophecies.
2001
www.bibleorigins.net/FailedPropheciesDateTexts.html
|
[3] |
DIDEROT s.r.o.
2002. Encyklopedie Diderot 2000 na CD ROM,
Praha 1999
|
[4] |
Koppová Johanna. 1991.
Izraelští proroci (Israels Propheten - Gottes Zeugen heute.
. Edice Biblistika.2001. ISBN 80-7192-507-1
|
[5] |
www.bible-researcher.com/history1.html
|
[6] |
Till Farrell. Prophecies:
Imaginary and Unfulfilled.
www.infidels.org/library/modern/farell_till/prophecy.html
|
[7] |
False prophecies,
Broken promises, and Misquotes in the Bible
www.skepticsannotatedbible.com/proph/long.html
|
[8] |
www.phil.muni.cz/kivi/clanky.php?cl=1
|
[9] |
www.geocities.com/spenta_mainyu_2/oldtest1.htm
|
[10] |
Izajáš - Michelangelova freska v
Sixtínské kapli
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Isaiah.jpg
|
[11] |
Propp, William H.C.. "Who
Wrote Second Isaiah?." Bible Review, Oct 2003
|
[12] |
Charlesworth, James H.. "The
Old Testament Pseudepigrapha." Garden City, Doubleday, 1985
|
[13] |
Rabban, Nehemiah. Second Isaiah:
His Prophecy, His Personality and His Name. 1971
|
[14] |
North, Christopher R.. The
Suffering Servant in Deutero-Isaiah. Oxford Univ.Press. 1948 |
|
|