| |
Elóhím II.
Henoteismus v Bibli, společenství elóhím
Encyklopedie Diderot[1] :
| |
monoteismus,
přesvědčení, že je jediný Bůh, a uctívání tohoto jediného Boha. Monoteismus
zastávají zejm. judaismus, křesťanství a islám, tendence k němu lze najít i v
náboženstvích neteistických či polyteistických. Křesťanský monoteismus mluví o
Bohu jediném, leč v Trojici Boží: Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch svatý je Bůh a
spolu je to jediný Bůh. Předstupněm monoteismu je henoteismus. Opak polyteismus. henoteismus,
náboženské pojetí, které připouští, že je mnoho bohů, ale jediného boha ctí.
Může to být lokální kult v kontextu státního či národního panteonu. Uctívaný
bůh zastupuje všechny bohy, popř. je jejich otcem, nebo různí bohové jsou jen
vnější projevy jediného skrytého Boha. |
Ukázali jsme si, že v Hebrejské
Bibli je pojem  ,
transkribovaný jako  morfologicky plurálem, množným
číslem pojmu "El" - Bůh. Elóhím může vyjadřovat
pluralitu (bohové), singularitu (Bůh) nebo singularitu ve které je skryta pluralita
(božstvo)- to závisí na kontextu.
Pro mnohé však může být překvapením již fakt, že v Hebrejské Bibli
(viz např. referenční vydání BHS[3]
) se píše o bozích. Vždyť toto dílo je základem monoteistických
náboženství, judaismu i křesťanství.
Theistická evoluce
Řada náboženství procházela vývojem od polyteismu směrem k monoteismu.
Přechodným stavem byl henoteismus, kdy byla uznávána existence více bohů,
pouze jeden z nich však byl svrchovaným vládcem. A někdy došlo i k vývoji
opačnému. henoteismus či monoteismus přecházel k uctívání více bohů. Samotné
dělení náboženství na monoteistická či polyteistická však pochází až z
novověku, dříve takovéto striktní dělení neexistovalo.[4]
Hranice mezi teismy byly mnohdy velice nezřetelné.
K pokusu o zavedení monoteistického náboženství došlo již ve
14. stol. př. n. l. v Egyptě za vlády Amenhotepa IV. Uctívání jediného boha
Atona však nemělo dlouhého trvání. O několik set let později se zrodilo
další monoteistické náboženství - judaismus.
Víra v jediného boha, Yahweho, prošla stejně jako řada ostatních náboženství přirozenou
theistickou evolucí. Uctívání mnoha bohů se přibližně od konce 1. tisíciletí
př. n. l. přerodilo do henoteismu. Později začal být uctíván jediný bůh Yahweh
a ostatní bohové postupně zapomenuti. Judaistické náboženství se objevilo v
polovině 1.tisíciletí př. n. l. Monoteizmus ve formě státního náboženství
vznikl nejdříve v období
Judského království,
na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l.
Judaismus položil základy monoteistickému křesťanství. V něm se však
časem vyprofilovalo učení o trojjedinosti, které je některými křesťany (unitarianismus)
odmítáno jako odklon od monoteismu.
Biblický henoteismus
Texty, později zahrnuté do Hebrejské Bible, vznikaly v průběhu mnoha staletí a logicky v
sobě odrážejí i vývoj lidské víry v bohy a Boha, od polyteismu přes henoteismus
až k monoteismu. Finální redakci textů hebrejského kánonu prováděli
horliví monoteisté. Přesto v textech můžeme nalézt řadu pozůstatků
henoteistické víry.
O polyteistických kořenech, ze kterých vyrůstal Judaismus a v jejichž kontextu
vznikaly i nejstarší biblické texty, píše zajímavě Richley H. Crapo na
stránkách "An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures".[5]
R. H. Crapo vysvětluje, proč je v Hebrejské Bibli místy používáno plurálu elohím
pro vyjádření singuláru, když pro jednotné číslo existuje jinde v textu
jednoznačný pojem El či Yahweh. Dále volně přeloženo a zkráceno:
| |
Dříve, před vznikem prvních textů
Bible, semitské náboženství Středního východu rozlišovalo mezi bohem El,
někdy nazývaným Bull El (býk - symbol síly, plodnosti) jako Otcem bohů a Velkým
či Svatým shromážděním (Great Assembly, Divine Council)
ostatních bohů, dětí boha El. Bůh El byl považován za zdroj všeho ostatního.
Později bylo jeho jméno převzato i do hebrejského náboženství pro vyjádření
Nejvyššího Boha. Pojmu El však začalo být zhruba od 1. tisíciletí př. n. l.
používáno i obecně k vyjádření jakéhokoliv boha. Hebrejci uznávali existenci
většího počtu bohů jiných národů, svého Boha Izraele jim však nadřadili. Pojmu
El začalo být užíváno obecně jako titulu "bůh". A Nejvyšší Bůh byl
jmenován jako Elyon. Princip Svatého shromáždění (Divine
Council) pochází ze sumerského panteonu:
Sumerský bůh An a jeho žena Ninhursag byli prapředky
ostatních bohů. Jejich děti-bohové vytvořili člověka, každý byl odpovědný za
určitou oblast života a stali se např. i patrony sumerských měst. Tito bohové první
generace tvořící Shromáždění bohů (Assembly of the Gods) byli označováni jako Anannuki
(Anunnaki). Jejich vůdcem byl bůh Enlil.
Sumerský panteon si vypůjčili i jeho severní sousedé, semitské národy. Bohy si
pojmenovali po svém, základní rozdělení na Nejvyššího božského prapředka a
skupinu ostatních bohů však zůstalo zachováno. Nejednotnost panovala v tom, kdo by
měl být oním nejvyšším bohem. Babylóňané považovali své bohy Elohim
za děti nejvyššího boha El. Vůdcem bohů elohim se stal Elův syn Marduk.
Kanaánci, sousedé a političtí protivníci Hebrejců, tohoto nejvyššího boha
nazývali jednoduše Pán či Baal ale jeho skutečné avšak tajné
jméno bylo Hadu či Hadad. Soupeřem tomuto bohu vládnoucímu ostatním
bohům byl Yamm jehož osobním jméno bylo Yaw či Yawu.
Podobně i Hebrejci považovali jméno svého nejvyššího boha za natolik posvátné, aby
nebylo vyslovováno, ale pouze psáno - YHWH. Oslovovali ho
"Pane" (adonai, baal). Ačkoliv byli Kanaánci a Hebrejci nepřáteli, uctívali
pravděpodobně stejného boha, i když ho jmenovali různě - jedni jako Baal a druzí
Yahweh.
Hebrejský nejvyšší bůh Yahweh byl tedy synem boha El. Tomu odpovídá verš KTU
1.1 IV 14 ugaritského textu: [a] |
| |
|
sm . bny . yw . ilt
překládáno jako
"Jméno syna boha, Yahweh". |
| |
Hierarchii
El (Elyon) >> Yahweh >> ostatní bohové
názorně ukazuje např. verš Deuteronomium 32:8-9:
|
| |
|
Když Elyon přiděloval národům,
když rozsazoval lidstvo,
stanovil hranice lidu podle počtu bohů/synů boha.Yahweho (Pánovým) podílem je jeho
lid,
Jákob jeho vyměřeným dílem. |
| |
V hebrejském podání Yahweh vládnul
ostatním dětem boha El. Jeho vedoucí postavení je mnohokrát připomínáno v další
knize Hebrejské Bible - Žalmy (Psalms), např. ve verši Žalm 86:8 či Žalm 89. |
Možná vás překvapí výše
uváděný překlad verše Deuteronomium 32:8-9, který neodpovídá obecně známým
českým překladům Starého zákona. Rozpor tkví v tom, podle koho ustanovil Elyon
(Nejvyšší Bůh) hranice národům:
Hebrejský zdroj (WTT):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů Izraele.
Řecký zdroj (LXT):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů či poslů božích.
Svitky od Mrtvého moře (DSS):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů boha.
NLT v poznámkách uvádí:
Překlady se tedy liší:
... podle počtu synů Izraele - viz.např. BKR, CEP, KJV, NKI, TNK, YLT, NAU,
NIV...
... podle počtu božích synů či poslů - viz např. ESV, NAB, NJB, NLT, RSV...
... podle počtu bohů: - viz např. QBE, NRS
Podle Výkladu ke starému zákonu, str. 577 je ustanovení hranic podle bohů
či synů božích obsaženo nejen v Septuagintě (LXT) ale i v kumránském zlomku Dt ze
4. jeskyně. Považujeme tedy toto čtení za původní. Později, pravděpodobně z
věroučných důvodů, mohlo být nahrazeno ustanovením hranic podle počtu "synů
Izraele". Pokud se budeme řídit hermeneutickou zásadou o nejtěžším čtení,
můžeme za nejpůvodnější považovat hebrejský text ze svitků od Mrtvého
moře (DSS). Překlad uvádíme:[7]
Uvádíme i další překlad New Revised Standard Version Bible:[8]
 Můžeme tedy potvrdit, že podle co možná nejpůvodnějšího sdělení obsaženém
v knize Deuteronomium 32:8 Hebrejské Bible, Elyon (Nejvyšší) ustanovil hranice
národům podle počtu bohů resp. podle počtu synů Boha. Více viz rozbor Deuteronomium 32:8 (PDF)
Podívejme se i na další biblické
verše, týkající se hierarchie bohů:
Žalm 86:8
Verš dává smysl, pokud pisatel věřil v existenci většího počtu bohů, z nichž
za nejvyššího považoval svého "Adónáj".
Žalm 89:6-8
Kromě zmiňovaného shromáždění synů boha El (kruh či
shromáždění "svatých" či v některých překladech přímo
"shromáždění bohů") je tento verš zajímavý ještě něčím... že
by zde byl oddělován El (nejvyšší Bůh) a YHWH (Hospodin)?
A kdo byli ti ostatní "elohim"? Kolik jich bylo, kde se setkávali, měli
také svá jména? O tom v dalších kapitolách.
Pokračování - Jména elóhím
|
| [a] |
Myšlenka, že se v textu píše o
Yahwem jako synovi boha Ele je pro některé překladatele těžko
akceptovatelná. Proto tvrdí, že v ugaritském textu je chyba (místo YW
prý mělo být psáno YM. W...). Jiní překládají YW. ILT jako "pán bohů"
aby se vyhnuli zmínce o Yahwem (viz. Stehlík
[6]). |
|
| [1] |
DIDEROT s.r.o. 2002. Encyklopedie Diderot 2002 na
CD ROM, čtvrtá, aktualizovaná a doplněná elektronická encyklopedie, verze 2.03 |
| [2] |
BibleWorks - program pro biblickou
konkordanci a morfologickou analýzu
www.bibleworks.com |
| [3] |
Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible
Society).1966 - 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) - Biblia Hebraica
Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft,
Stuttgart, Fourth Corrected Edition. V elektronické formě viz.[2]. /BHS/ |
| [4] |
Burnett, J. A reassessment
of Biblical Elohim
www.arts.ualberta.ca/JHS/reviews/review031.htm |
| [5] |
Crapo Richley H. An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures. Background: religion
in the Ancient Semitic World.
cc.usu.edu/~fath6/bible.htm |
| [6] |
Stehlík Ondřej.
Ugaritské náboženské texty. Vyšehrad.
ISBN 80-7021-587-9 |
| [7] |
QBE - Martin Abegg,
Peter Flint, Eugene Ulrich. The Dead Sea Scrolls Bible. The Oldest Known
Bible Translated for the First Time into English. New York: HarperOne.
1999 |
| [8] |
NRS - New Revised
Standard Version Bible. Division of Christian Education of the
National Council of the Churches of Christ in the United States of
America. 1989. |
|
|
