Stíhání viny otců je kolektivní vina. Z Bible víme, že Bůh stíhá syny rodu či národa - nejde tedy jen přímé syny a vnuky. Kromě toho stíha i dcery, vnučky, babičky, otroky i otrokyně prostě vechny co mají volnou sobotu, tj. 7.den (pozn. neděle je tedy 1. den týdne).

Z hlediska jedné osoby to je příšerně nespravedlivé a naprostá křivda. Ano, jenže neplatíme např. za chyby politiků všichni?

Ty tři kolena trestu jsou z pohledu národů tak akorát. To je totiž doba Děd-Otec-Syn (DOS), je to éra jednoho života, jedné kontinuity činů a tedy jedné kontinuity trestu. Vnuk zná dědu (viníka), pravnuk už zpravidla nikoli - je tedy osvobozen či omilostněn. Má to smysl preventivní a společensky ozdravný.
Preventivní, protože blízcí pachatele mají extra zájem na tom aby dotyčný např. nekradl. Při systému individuálních trestů jej naopak často dokonce povzbuzuji (mají z toho zisk bez rizika).
Ozdravný proto, že tento princip eliminuje to např. rodiny zlodějů, podvodníků, rodinné mafie.

Jinak Hebrejská Bible je jednoznačně Bible národní a nikoli Bible osobní.

Pozn1: Trestání blízkého okolí pachatele, tzv. kolektivní vina není tak nesmyslná. I zde lze rozdělovat tresty podle nějakého klíče, snižovat až odpouštět tresty za mimořádně řádné chováni, atd.

Pozn2: Kolektivní vina je na místě také u dobrovolného společenství (např. členů nějaké strany). Tam je vina (přinejmenším podporou) jednoznačná jak z individuálního tak společenského hlediska.