A: O proroctvách všeobecne píšete: V Bibli nalezneme předpovědi historických událostí. Ty se však ve stanovené době nevyplnily. Proroci se evidentně zmýlili, jejich proroctví můžeme označit jako nesplněná.
B: Pri prorokovi Izaiášovi však píšete: Perský král Kýros II. skutečně v roce 539 př.n.l. obsadil Babylon a ujal se vlády i nad Judskem. Babylonské zajetí Židů skončilo, Kýros umožnil exulantům návrat zpět do vlasti. K obnově chrámu skutečně došlo v roce 538 př.n.l.
Kniha tvrdí, že Izajáš měl svá vidění za dnů několika judských králů. Ti vládli v období 783 až 686 př.n.l.
Jak mohl Izajáš vědět, co se stane o nějakých 200 let později? Pro věřící to může být důkaz božího slova, jen Bůh přece zná budoucnost. Existuje však i přirozenější odpověď.
Odborníci kladou vznik textu až do období po roce 538 př.n.l. Izajáš "předpovídá" události, které byly v době sepsání proroctví již známou historií. Jedná se o proroctví ex-eventu, tedy po událostech, které jsou předpovídány.
A+B: Takže vlastne píšete, že je to skutočne tak, ako je to napísané v biblickej knihe proroka Izaiáša, len to Izaiáš nepredpovedal, ale napísal, čo sa už stalo? Nie je potrebné teda tvrdenie A doplniť poznámkou, že niektoré historické skutočnosti súhlasia s popisom v Biblii, ale podľa Vás a niektorých historikov to bolo napísané až keď sa udalosti stali?

V Bibli lze nalézt předpovědi historických událostí, ke kterým však ve stanovené době nedošlo.
Předpověď něčeho, co se ve skutečnosti již událo, není skutečné proroctví. O těchto "předpovědích" píši v uvedeném článku hned v dalším odstavci:

"V Bibli nalezneme předpovědi historických událostí. Ty se však ve stanovené době nevyplnily. Proroci se evidentně zmýlili, jejich proroctví můžeme označit jako nesplněná.

Jiná proroctví se za předpovědi budoucích událostí jen vydávají. Ve skutečnosti však byly psány až po předpovídaných událostech."


Pokud by však kterýkoliv čtenář uvedl příklad předpovědi nepravděpodobné, konkrétní a časově určené historické události (u které by bylo možné skutečně doložit, že nastala až po její přepovědi), pak ji rád uvedu na těchto stránkách.

No nevím, nevím...Možná jsem zaujatý křesťan, ale koukám na Izajáše 13,17 a zaujímá mne taková myšlenka, že je tento verš určený izrealskému lidu, kteří byli tenkrát vyhoštěni do médského území (2.Král.17,6) a ne pro Babylonce...Za druhé: Bible je Boží slovo, není to jenom historická kniha a její tajemství je určeno jenom těm, kteří uznají Boží svrchovanost...Pro ostatní bude Bible nesrozumitelná a lidé budou snažit vykládat Bibli podlé svého aby vyvrátili Boží působení v Písmu a v jejich životech...Pokud jste takový velký odborník na Písmo, tak určitě víte, co se stane s lidmi, kteří přídají nebo uberou byť jedinou čárku z Bible (Doporučuji si přečíst Zjevení 22,6-21)...Pro mne je Bible pravdivá a pokud ji nerozumím nebo naleznu "nějakou chybu", je to jenom má nevědomost a nepodřízenost Kristu...

13.kapitola Izajáše je uvedena slovy "Výnos o Babylónu, který přijal ve vidění Izajáš, syn Amósův...". Další text se tedy týká Babylonu. Izajáš Babylon varuje, že bude přemožen Médy (ti byli v té době na vrcholu síly a moci). Jenže pak byli Médové přemoženi Peršany, s čímž prorok zřejmě nepočítal.
Pro mne je to rozumné vysvětlení a nemusím se odvolávat na tajemství poznatelné jen vyvolenými. Souhlasím ale s vámi, že nejdříve člověk musí hledat chybu u sebe.

Podobně uvažují i ortodoxní muslimové v případu Koránu a další.
Takovou to nesrozumitelností se často ohánění sektáři,vyžadující bezmeznou oddanost.

Sama církev křesťanská na svém koncilu v Konstantinopoli rozhodla, které části Bible budou a které nebudou kánonizovány (t.j. které budou vypuštěny) to se mi jeví jako poněkud násilnější zásah než pouhé "vypuštění čárky". Dále bych rád uvedl fakt, že texty Písma byly původně psány aramejsky, posléze hebrejsky, latinsky a řecky..... Kdysi sem narazil na knihu, která byla z angličtiny přeložena do slovenštiny a z ní do češtiny - i když šlo o poutavý námět, nedalo se to číst protože pouhý překlad překladu je paskvil !!! Odtud také pramení mnohé nepřesnosti, nejasnosti a zdánlivé chyby v Písmu. Pokud jde o Krista, ten sám svými skutky a výroky opravuje mírní tvrdost některých nařízení dle Starého Zákona. Nechci nikomu vyvracet jeho víru, ale je rozdíl mezi vírou a fanatickou zaslepeností. Proto nám byl dán dar samostatného uvažování a rozhodování abychom jej využívali a ptali se, což nás odlišuje od ostatních tvorů.

1) Žádný z konstantinopolských koncilů se kánonem Nového zákona (natož Starého) nezabýval.
2) Starý zákon byl sepsán hebrejsky a z malé části aramejsky. V těchto jazycích se i dochoval. nový zákon byl sepsán řecky; jedině o Matoušově evangeliu se vedou diskuse, že mohlo být napsáno původně aramejsky a následně přeloženo do řečtiny.

...tak těchle zaujatých křesťanů se fakt bojím. Zaujatá pro boží věc byla i inkvizice a věřím tomu, že třeba takový Aurelius Augustin byl skutečně zaujatý křesťan...a v rámci té zaujatosti páchal různé hrůzné činy...

K Izaiáši 13: Babylón sice byl poražen Peršany, ale jejich království je známé z dějin i jako spojené království Médo-Persie. Takže nic není v rozporu.

K Izaiáši 19: Proroctví je adresováno jednak tehdejšímu Izraeli, jednak dnešnímu "duchovnímu Judsku". Takže proroctví o obrácení Asýrie a Egypta lze vyložit jako proroctví o obrácení pohanů k Bohu ze širokých dálav.

Napřed se snažte porozumět, než si uděláte ukvapený závěr.

Izajáš 13
Autor ve verších Iz13:1-22 prorokuje zkázu Babylónu nájezdem Médů. K tomu ale nedošlo.

Izajáš 19
Autor ve verších Iz19:1-25 prorokuje, že Egypt bude v období vlády sóanských velmožů stíhán nepřízní, jeho moc bude nakonec zlomena a životodárný Nil vyschne. Bůh však prý Egyptu přinese spásu. Izrael, Egypt a Asýrie vytvoří trojici a společně budou Yahweho uctívat. Ani to se však nikdy nestalo.

Proroctví se nevyplnila. Pokud se opravdu domníváte, že nemám pravdu a předpovídané události se v předpovídané době skutečně udály, navrhuji vám požádat nějakého skutečného odborníka - historika o stanovisko.

S pozdravem
Pavel M

K 13. kapitole:

Myslím, že jste nečetl pozorně, co Jana napsala. Babylón dobyla spojená vodjska pérsko-médská. Jejich velitelem byl Kýrův generál Gubaru, který byl Médejcem.

Dobrý den, jen odcituji z původního článku:

"Asi v roce 553 př. n. l. vojska perského vládce Kýra II. (Churuš, angl. Cyrus) porazila médskou armádu a zajala krále Astyaga. Médská říše se dostala do područí perské dynastie Achaimenovců a její území se stalo součástí perské říše. Byli to Peršané, kteří pak v roce 539 př.n.l. obsadili Babylón."

O spojených vojscích persko-médských jsem se nikde v seriózní odborné literatuře nedočetl. Ostatně, ani v Bibli se nepíše o žádné persko-médské armádě.
V r.539 podlehla Novobabylonská říše Kýrovi Velikému, králi Persie. Údajná národnost jeho generála je irelevantní.

Ještě jsem chtěla dodat, to, že proroctví Izaiáš 19. kapitola patří i duchovnímu Judsku o obrácení pohanů ze všech možných národů, lze odvodit z toho, že se tam mluví o silnici mezi Asýrií a Egyptem, což nemůže být míněno doslovně.

V kapitole Izajáš 17 se píše o soánských velmožích. Soán, kde sídlili faraóni i jejich rádcové, přestalo být hlavním městem v 7.stol.př.n.l. To by tedy měla být hranice časového rámce dějů popisovaných v proroctví.

Ona "silnice" je nepříliš vhodný překlad. Hebrejské slovo "mesilla" se používalo hlavně obrazně. Volil bych tedy překlad "cesta".

Proroctví se nenaplnilo. Mezi Egyptem a Asýrií nebyla v době soánských velmožů vystavěna "cesta" harmonického soužití a společného uctívání Yahweho. Naopak, obě země proti sobě válčily.

Někde v bibli, teď nevím kde přesně, se píše, že stromy tleskají, hory a pahorky poskakují. Můžete taky napsat, že bible nemám pravdu, když chcete všechno brát doslovně a nepřemýšlíte nad významem.

Ano, naprosto s vámi souhlasím. Člověk by měl při studiu Bible přemýšlet a rozlišovat, co je mýtus, legenda, metafora, báseň, fikce či popis skutečných událostí.
A hlavně nezapomenout pro Bibli na lásku a Boha.

Tento text může být splněn v budoucnosti. Existuje symbolický výklad, že se jedná o způsob uspořádání řízení společnosti v nebeské království (které sestupuje z nebe na zem) viz Zjevení Janovo - Nebeský Jeruzalém.