Mýty a skutečnost

Stvoření člověka a posvátná krev

Pokud uvažujeme o tradičních, náboženských představách stvoření člověka, asi nejčastěji nás napadne Adamovo žebro, ze kterého byla podle Bible stvořena Eva. Možná si z mýtů staré Mezopotámie pamatujeme na stvoření člověka z hlíny. Ale z čeho byl stvořen Adam? A opravdu byl podle mezopotámských hliněných tabulek stvořen člověk pouze z hlíny?

Biblické stvoření člověka

Biblický příběh o stvoření Adama a Evy je všeobecně znám. Bůh nejprve stvořil člověka - Adama  a uvedl jej do Rajské zahrady. Tam pak z jeho žebra stvořil ženu - Evu. Tento příběh nalezneme ve 2. kapitole biblické knihy Genesis. V první kapitole knihy Genesis je ale popisováno stvoření člověka jinak. Bůh zde stvořil náš svět během sedmi dní. Šestého dne stvořitelské dílo vrcholí: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

Božstvo (elohím) vyzývá k tomu, aby byl adam učiněn naším obrazem.  Hebrejské slovo adam lze překládat jako Adam, muž či člověk, člověčenstvo:
Dle kontextu dalšího verše většina překladů uvádí člověk. Všimněme si plurálu - jakoby stvořitel hovořil ke skupině: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem...^[a]
Další verš již konstatuje, že božstvo (elohím) již člověka (adam) stvořilo a upřesňuje, že  byl stvořen jako muž a žena:

Jak přesně byli muž a žena (doslova samec a samice) stvořeni, se zde neuvádí.

Druhý příběh o stvoření člověka nalezneme ve 2. kapitole knihy Genesis. Adam je vytvořen a posazen do zahrady v Edenu:

Lze vyvodit domněnku, že jedním z důvodů stvoření adama bylo, aby obdělával zemi. Někdy jsou verše chápány tak, že adam (člověk, muž) byl stvořen z prachu země. I pozdější tradice toto předpokládala (alespoň v symbolické rovině):

Ovšem v Hebrejské Bibli se nic o stvoření člověka z prachu či hlíny neuvádí. Přesnější překlad (viz český ekumenický překlad Genesis 2:7 výše) zní "prach ze země", nikoli "z prachu země" (jak píše např. Bible kralická). Nejde tedy o označení materiálu, ale jakosti (např. Genesis 3:19). Navíc, modelovat se dá z hlíny, nikoliv z prachu. Jistá spjatost se zemí zde ale existuje. Viz hebrejské adam = člověk a dama = (úrodná) země resp. adamah = země či zemina.^{[6] [8] [b]}

V pojmu adam je zakódováno nejen spojení se zemí, ale také s krví. Krev je hebrejsky dam.

Adam žije nejprve v Edenu sám. Později bere Bůh adamovo žebro (hebr. cela) a z této kosti utváří ženu. Tu pak přivádí k adamovi. Z textu plyne, že adamem je míněn obecně muž (pozemšťan) resp. osoba zvaná Adam.

Původně existovala zřejmě dvě rozsáhlejší samostatná vyprávění, která samostatně zpracovávala starší látky (stvoření lidského páru a jeho povolání k obdělávání země a dále příběh o stvoření člověka v zahradě, překročení božího zákazu a vyhnání ze zahrady). Zdrojem mohly být staré mezopotamské a egyptské mýty.[2] V Bibli jsou tak sloučeny dvě tradice o stvoření člověka. Stvořitelem dle 2. kapitoly Genesis již není božstvo elohím ale bůh Yahweh. Příběh o stvoření Evy z Adamova žebra zřejmě vychází z mýtů starověké Mezopotámie, kde vystupuje bohyně Nin-ti neboli Paní žebra či Paní, která dává žít. Ovšem je možný i opačný výklad - stvoření člověka nějakým způsobem bylo spojeno s žebrem a proto jméno sumerské bohyně Nin-ti bylo odvozeno od žebra (TI znamená žebro i dávat život).[4]

Stvoření Evy. Michelangelo - část nástropní malby v Sixtinské kapli. [3]

Mýty staré Mezopotámie

Atrachasís

Až z počátku 2. tisíciletí př. n. l. se dochoval na několika hliněných tabulkách příběh - Atrachasís či Mýtus o Atrachasísovi. Jde o opis ještě staršího textu, příběh je řazen do doby Akkadské říše (konec 3. tisíciletí př. n. l.)^[7]
Píše se zde o stvoření člověka a pozdějších trestech seslaných na lidstvo - nemocech, suchu a neúrodě, a posléze o potopě (Atrachasís byl ten, kdo zbudoval loď - předloha biblického Noema).

Bůh Enki (akkadsky Ea) navrhne, aby bohyně lůna Bélet-ilí stvořila lidské bytosti, smrtelníky, kteří budou vykonávat těžkou práci místo bohů Igigů. Pro stvoření člověka musí být zabit jeden z bohů (zřejmě jeden z Igigů):

Člověk má být stvořen z hlíny^[c] promíšené božskou krví a masem.^[d] Člověk tak ve své podstatě ponese něco pozemského, hmotného (hlína, jíl) a božského (krev, maso). Bude mu na věky vtisknuto boží znamení. Tak se také stalo:

Dle jiných verzí příběhu bylo obětováno božstvo Wé-ila (Wé-ilu či Aw-ilu). I v akkadských slovech může být zakódován hlubší smysl. Akkadské pojmy člověk, muž a jeho duch   mohly být odvozeny od obětovaného božstva , které bylo obdařeno inteligencí .   Pokud byl pojem člověk (awélu) čten jako , mohl být původně odvozen právě od božstva Wé-ila.^[11]

Člověk tak nese i ve svém akkadském pojmenování něco božského, co mu bylo při stvoření dáno.

Bohyně-matka (Bélet-ilí, Mami, Mama, Nintu) stvořila s pomocí Enkiho člověka z hlíny, masa a krve boha Aw-ilu. Další verše popisují, že celkem bylo stvořeno 7 mužů a 7 žen. Z nich povstala během necelých 1200 let početná populace lidí.^[7]

Konečná úprava Hebrejské Bible proběhla v 5. či 4. století př. n. l. V první biblické knize Genesis se dochovaly příběhy předávané ústní tradicí snad již od 10. století př. n. l. Mezopotamský příběh o stvoření člověka a potopě pochází z počátku 2. tisíciletí př. n. l. a vychází z ještě staršího textu, existujícího snad již na konci 3. tisíciletí př. n. l. Předchází tak biblický příběh o nejméně tisíc let. Jasně se zde popisuje vytvoření člověka z hlíny (zeminy) smíšené s božskou krví a masem. Bible uvádí zkrácenou verzi bez podrobností o způsobu stvoření člověka. I zde je však dáváno stvoření člověka do spojitosti se zemí a i sám pojem adam má vazbu na zemi a krev.

Enúma eliš - Epos o stvoření světa

Bůh Ea sděluje, že pro stvoření lidského pokolení, které by dopřálo bohům odpočinek, musí být nejprve jeden z bohů obětován, zahuben. Za strůjce předchozí války bohů je označen Kingu, kterému jsou proťaty žíly a z jeho krve Ea tvoří člověka:

Připomeňme paralelu s biblickou knihou Genesis. Bůh v knize genesis tvoří svět během šesti dní, sedmého dne odpočívá. Babylonský epos o stvoření světa je rozdělen na sedm částí, sedm tabulek. Člověk je stvořen na šesté tabulce, sedmá tabulka popisuje oslavy boha stvořitele.

Stvoření člověka

Mýtus Stvoření světa (The Trilingual Creation Story, The Creation of Humankind, KAR 4) se dochoval na středoasyrské dvojjazyčné (sumersko-akkadské) tabulce z města Aššuru. Původní text vznikl zřejmě na konci starobabylonského období (cca. 1500 př. n. l.) na základě ještě starších tradice akkadské a sumerské.^[14]

Příběh začíná v pradávné době po oddělení nebe a země. Tehdy byl dán řád nebe i země. Velcí bohové se pak sešli a Enlil se optal ostatních, co učiní dále.

Bohové se rozhodli, že stvoří člověka z krve bohů Lamga (bohové řemesel/umění) resp. z krve bohů Alla (v novějších překladech).

Další mýty o stvoření

Již nejstarší dochovalé příběhy zdůrazňují důležitost krve, která byla dána bohy při stvoření člověka. Lidé ve staré Mezopotámii zřejmě věřili, že lidský duch (etemmu) pochází z božského těla, masa. Je to však božská krev (akk. damu), která poskytuje člověku intelekt, inteligenci (temu) či duši. Spojení stvoření člověka se zemí (lidské tělo uhněteno z hlíny) pak dalo lidstvu schopnost zde existovat ve své hmotné schránce.

  Pokračování příště

Vydáno: 27. 09. 2022