| |
Mýty a skutečnost
Mýtus o stvoření člověka v dvojjedinosti
Podle pradávných tradic stvořil Bůh člověka v dvojjedinosti. Stvořil
jej jako jedinou bytost, kterou rozdělil na dvě poloviny - jako muže a ženu.
Ozvěny této tradice lze nalézt v Bibli i dílech řeckých filosofů.
Stvoření dvojjediného člověka
Podle pradávných tradic stvořil Bůh člověka v dvojjedinosti. Stvořil
jej jako jednu jedinou bytost, kterou rozdělil na poloviny - jako muže a ženu.
Stvořil tak dvě poloviny jednoho celku, muže a ženu, aby se ve svém
pozemském životě hledali, poznali a znovu spojili láskou. Na cestě
svobodného hledání, poznávání a sjednocení v lásce žije člověk - muž a
žena k obrazu božímu.
Bible
Biblický příběh o stvoření Adama a Evy je všeobecně znám. Bůh nejprve
stvořil člověka - Adama a uvedl jej do Rajské zahrady. Tam pak z
jeho žebra stvořil ženu - Evu. Méně známa je skutečnost, že v Bibli jsou
dva základní a samostatné příběhy o
stvoření člověka. V tom prvém stvořil Bůh náš
svět během sedmi dní. Šestého dne Bůh stvořil člověka, aby byl jeho
obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
Bible, Genesis 1:26-27, CEP[1]
| |
I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším
obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a
nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým
plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl
jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a
ženu je stvořil. |
Právě verš Genesis 1:27 lze chápat v duchu tradice stvoření člověka jako dvojjediného. Bůh stvořil člověka (jako dvojjedinou bytost)
a tu rozdělil na dvě poloviny - jako muže a ženu je stvořil.
Člověk stojí před stvořitelem jako muž a žena (doslova samec a
samice). Jak uvádí i Výklady ke Starému zákonu: "V tom je
vážný a nezměnitelný Boží řád: teprve v této podvojnosti je člověk celým
člověkem, schopným naplnit své poslání".[7]
Druhý příběh o stvoření člověka nalezneme ve 2. kapitole knihy
Genesis. Člověk je vytvořen a
posazen do zahrady v Edenu. Bůh pak bere člověku žebro a z této kosti
utváří ženu. Tu pak přivádí k člověku. Z textu plyne, že člověkem zde je
míněn muž. Hebrejský pojem adam totiž může být překládán jako
muž, člověk či Adam:
Bible,
Genesis 2:20-25
| |
Člověk tedy pojmenoval všechna
zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka
se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka
mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo
masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka,
ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých
kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže
vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své
ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho
žena, ale nestyděli se. |
| V Bibli jsou tak sloučeny dvě tradice o stvoření člověka.
Druhá tradice,
stvoření Evy z Adamova žebra, patří do vrstvy Jahvistické (J).
Je odvozena z mýtů starověké Mezopotámie, kde vystupuje bohyně
Nin-ti neboli Paní žebra či Paní, která dává žít.
Podle druhé biblické tradice žil nejprve člověk - Adam v zahradě
Eden sám. Aby mu Bůh učinil pomoc jemu rovnou,
vytvořil nejprve zvěř a pak z Adamova žebra ženu.[a] |
|
Stvoření Evy. Michelangelo - část nástropní malby
v Sixtinské kapli.
[2] |
| Původ ani stáří prvé tradice z 1. kapitoly Genesis
nejsou známy.[b] Zde
čteme, že Bůh stvořil člověka, aby byl jeho
obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je
stvořil.
Bůh stvořil člověka, muže a ženu, spolu a pro sebe, jako dvě
naprosto rovnocenné poloviny jedné bytosti. |
|
Adam a Eva. Adriaen van der Werff. Olej.
[3] |
|
Stvoření Adama. Michelangelo. Část nástropní malby
v Sixtinské kapli. 1510 n. l.
[6]
Michelangelo Buonarroti prý ve svých
malbách skryl poselství, srozumitelná jen zasvěceným. K jeho
nejvýznamnějším dílům patří fresky v Sixtinské kapli.
Zde Michelangelo vymaloval scénu
Stvoření Evy (viz výše). Mnohem monumentálnější je
část fresky zvaná Stvoření Adama. Při podrobnější
prohlídce zde lze nalézt potvrzení tradice o stvoření člověka v
dvojjedinosti a jeho spojení boží láskou. |
|
Platón
Mýtus o stvoření člověka ve dvou polovinách se zlomkovitě dochoval i
v díle řeckého filosofa Platóna.
V Platonově spisu Symposion vypráví Aristofanes o stvoření člověka.
Popisuje třetí pohlaví člověka, složení muže a ženy v jediné
bytosti. Tento androgyn měl mít čtyři ruce i nohy, dva obličeje, čtyři
uši atd. Byl neobyčejně silný a zpupný. Nejvyšší bůh Zeus nechal
rozetnout člověka na dvě poloviny: Platón, Symposion, 189d-191d
[4]
(části textu vynechány):
| |
Za dávných dob nebyla naše
přirozenost taková, jako je nyní, nýbrž jinačí. Za prvé bylo
trojí pohlaví lidí, ne jako je nyní dvojí, mužské a ženské,
nýbrž k tomu bylo třetí… pohlaví androgynů, co do podoby i jména
složené z obého pohlaví, mužského a ženského… člověk měl čtyři
ruce a právě tolik i noh a dva obličeje na okrouhlém krku, ve
všem stejné; hlavu pak u těchto dvou obličejů... Byli hrozní
svou mohutností a silou a zpupnou měli mysl i odvážili se
učiniti útok na bohy.
Tu se radili Zeus a ostatní bozi, co s nimi učiniti… Konečně
Zeus rozmysliv se pravil: “Zdá se mi, že jsem nalezl prostředek,
jak by lidé zůstali, a přece odložili svou nevázanost, a to tak,
že by se stali slabšími. Rozetnu každého z nich ve dvé…”
Když tedy původní těla byla rozťata ve dvé, toužila každá
polovice po své polovici … Tu Zeus, smilovav se nad nimi, pomůže
jim jiným způsobem a přeloží jejich pohlavní ústroje dopředu...
Tak z toho styku nastávalo nasycení a uklidnění, aby se obraceli
ke svým pracím a starali se též o ostatní potřeby života. Jest
tedy již od tak dávné doby lidem vrozena láska, spojovatelka
staré přirozenosti, která se snaží učinit jedno ze dvou a
lidskou přirozenost uzdravit… Každý stále hledá svou polovici.
|
Každá polovice člověka tak touží po té druhé. Lidem je vrozena
láska, která se snaží učinit jediného ze dvou.
Pokračování příště
|
| [a] |
Tento prapodivný a místy nelogický příběh
(Genesis 2:4-3:24) vznikl v jahvistické tradici sloučením
několika různých motivů. Původně existovala zřejmě dvě
rozsáhlejší samostatná vyprávění, která samostatně zpracovávala
starší látky (stvoření lidského páru a jeho povolání k
obdělávání země a dále příběh o stvoření člověka v zahradě,
překročení božího zákazu a vyhnání ze zahrady). Zdrojem mohly
být staré mezopotamské a egyptské mýty (Enki a Ninmach, Mýtus o
Atrachasísovi, Bůh Chnum a stvoření apod.). Viz také
Enki a Ninmach -
stvoření lidstva ,
Mýtus o Atrachasísovi .
Viz také článek Má Genesis synoptické kapitoly?[5] |
| [b] |
Dříve byla 1. kapitola Genesis zařazována do
vrstvy zvané Kněžský kodex (K). Lingvistický rozbor provedený v
r. 2011 na Bar Ilanově univerzitě v Jeruzalémě tuto domněnku
vyvrací. |
|
| [1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
| [2] |
Wikipedia contributors, 'Eve', Wikipedia, The
Free Encyclopedia, 2011, Datum poslední revize 01.05.2011, 21:00
UTC, [citováno 01.05.2011] <
http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Eve&oldid=425400306
> |
| [3] |
National Gallery of Greece. Adriaen van der Werff
(1659-1722). Adam and Eve. Oil
on panel. Flickr.com
Flicker. 2011. [citováno 01.05.2011] <
www.flickr.com/photos/64379474@N00/3304568178 >
|
| [4] |
Platón, Symposion. |
| [5] |
Goldmann Karel. Má Genesis synoptické kapitoly?
2008[citováno 01.05.2011]
<
http://goldmann.blog.idnes.cz/c/33588/Ma-Genesis-synopticke-kapitoly.html > |
| [6] |
Wikipedia contributors, 'Sistine Chapel',
Wikipedia, The Free Encyclopedia, 2011, datum poslední revize:
19.05.2011 14:46 UTC,
[citováno 26.05.2011]
<
http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Sistine_Chapel&oldid=429890011
>
|
| [7] |
Česká biblická společnost.
1968-1991. Výklady ke Starému zákonu, I.zákon Genesis,
Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronium. Praha. 1991. ISBN
80-7017-408-0 |
|
|
