Had v ráji

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Postavy, Vydáno dne: 30. 05. 2007

Had v Bibli -- Had v ráji

    

Postavy a potvory v Bibli

Had v ráji

Byl had v ráji převlečeným ďáblem?
Jak vypadal?
Proč má had na mnoha vyobrazeních
ženskou hlavu a na jiných tělo ještěrky?

CEP[1]
    

 

Genesis 2:15-17
Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

Genesis 3:1-6
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.

 

Zakázané jablko?

Snad k nejznámějším biblickým příběhům patří ten o Adamovi, Evě a jejich vyhnání z ráje. Adam s Evou žili pokojně v zahradách Edenu. Bůh je však varoval, aby nejedli ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak propadnou smrti.
Had ale zpochybnil boží varování a Eva plod stromu utrhla s vidinou získání vševědoucnosti.

Za plod, který Eva utrhla, jedla a nabídla Adamovi, je často považováno jablko. V Hebrejské Bibli však není o jablku ani zmínky. Píše se pouze o plodu - .
Dodnes nevíme, o jaký plod se jednalo. Jablko však odpovídá prastarému blízkovýchodnímu mýtu o Inanně a Dumuzim, který se v mnohém podobá biblickým událostem v ráji.
  


Obr. Adam a Eva. [2]

Plod však mohl být i datlemi. Datlová palma byla zřejmě prvním stromem pěstovaným na Blízkém východě pro své ovoce. Na dveřích Šalomounova chrámu byly vyřezáni cherubové a palmy (1.Kr 6:32). Právě cherubové chránili i vchod do ráje.

 

Had - Satan?

Ten, kdo nepřímo poradil Evě utrhnout zakázané "jablko", byl had. Tradice jej často spojuje s ďáblem či Satanem, nejvyšším představitelem zla. Byl tedy had v ráji převlečeným ďáblem?

O ďáblovi v ráji není v Hebrejské Bibli ani zmínky. Dokonce v celé Hebrejské Bibli resp. Starém Zákonu nenalezneme žádnou postavu ďábla či jiného představitele temných sil a vrcholného zla.

Had z ráje je v knize Genesis označen jen a pouze jako had, hebrejsky naháš

Satana nalezneme v knize Jób. Nejedná se však o jméno postavy, ale nebeskou bytost, syna božího,  titulovanou jako  protivník, žalobce, odpůrce - hebrejsky satan .  První biblickou postavou, spojovanou s titulem satan - protivník, je dokonce král David (1. Sam 29:4). Satan jako vůdce sil zla je Hebrejské Bibli zcela cizí. Dualistický koncept Satana jako vládce temna, představitele zla neustále soupeřícího s bohem a silami dobra, se v hebrejských textech objevuje až od přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. Ve spisech nalezených v Kumránu je představitel temných sil nazýván Belial.

Had v knize Genesis začal být spojován s ďáblem až od 1.stol. n. l. Poprvé toto propojení nalézáme v židovském textu Apokalypsa Mojžíšova (Apocalypse of Moses) a židovsko-křesťanské Knize zjevení (Zj. 12:9, 20:2).

CEP Zjevení Janovo
    

 

12:9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

20:2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, ...

Autorům Pentateuchu tedy zřejmě bylo spojení hada v ráji se Satanem či jiným představitelem zlých sil něčím naprosto cizím.

Had - Lilit?

Na mnoha středověkých a renesančních vyobrazeních pokušení v ráji vidíme hada jako částečně ženskou postavu.

Na stropě sixtinské kaple se můžeme dodnes podivovat zvláštní postavě - hadovi/ženě. Michelangelo vymaloval hada pokušitele jako ženu s hadím tělem místo nohou (výřez fresky vpravo, detail dole).

  


Obr. Michelangelo. Pokušení a pád.[3]

Obr. vlevo. Detail postavy hada.

 

  Další příklad hada-ženy nalezneme na fresce Pokušení Adama a Evy (Masolino, 1425). Had má pouze ženskou hlavu (viz detail dole).

 

    [4]

Spojily se zde zřejmě dva motivy. Žena byla považována často za příčinu zla a mravní pokleslosti. Proto měl i had ženské prvky. Oblíbena byla i středověká židovsko-křesťanská tradice temného ženského archetypu Lilit (Lilith).

Lilit byla podle tradice první ženou Adamovou. Lidé si tak dříve vysvětlovali rozpor v biblickém vyprávění. V 1. kapitole Genesis  čteme, že Bůh stvořil muže a ženu:

CEP Genesis 1:26-28
    

 

I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."

V následující kapitole Bůh usadil Adama do ráje a aby nebyl sám, stvořil z jeho žebra ženu:

CEP Genesis 2:18-22
    

 

I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

Lidé si dlouho nemohli vysvětlit, jak je možné, že Bůh stvořil muže a ženu, pak muže umístil do ráje, a protože byl muž sám, opět stvořil ženu. Kam se poděla ta první? Musela mu zřejmě utéci tak, jak se to zkrátka občas stává.
První ženu tedy ztotožnili s Lilit. Ta podle legendy toužila po svobodě a rovnoprávnosti, což jí bylo Adamem odpíráno. Zoufalá uprchla a obcovala s temnými démony.

Bůh pak stvořil další ženu, Evu. Žárlivá Lilit se však chtěla pomstít šťastnému páru žijícímu v ráji. Proměnila se v hada a svedla Evu i Adama. Obě ženy se tak nakonec vzepřely boží vůli a obě byly vyhnány z ráje. Eva zůstala s Adamem, Lilit se toulala temným světem a mstila lidem za svá příkoří.

Mnoho umělců zřejmě pod vlivem legendy zpodobnilo hada jako částečně ženskou a částečně hadí postavu. Legenda o Lilit, první ženě Adamově, však nemá v Bibli žádnou oporu. Textová kritika dnes tvrdí, že v knize Genesis jsou sloučeny dva příběhy o stvoření člověka. V prvním příběhu (Gen 1) Bůh stvořil muže a ženu současně, ve druhém vyprávění (Gen 2) byla žena stvořena až po Adamovi, z jeho žebra. Jde však o jednu jedinou ženu, pramatku lidí, Evu.

Had - ještěrka?

O tom, jak vypadal had z ráje, může leccos vypovědět trest, který mu Yahweh  přichystal:

BKR[5] Genesis 3:14
    

 

Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

Had byl odsouzen k plazení po břiše. To ale znamená, že před událostmi v rajské zahradě se pohyboval jinak. Měl snad nožičky?


Obr. Ilustrace v rukopisu (15. stol.)

   Mnoho středověkých umělců opravdu vybavilo hada končetinami. Hlava či celý trup zůstaly opět ženské, zřejmě ve vzpomínce na Lilit. Had pak připomínal podivnou ještěrku s lidskou hlavou.   


Obr. Hugo van der Goes - Prvotní hřích[6]

Lidé ve starověku samozřejmě znali jak hady, tak i ještěrky či obojživelníky s protáhlým tělem lezoucí po čtyřech. Možná je napadlo, že i had mohl mít dříve končetiny. A proč je ztratil? Zřejmě jako boží trest. A tak se mohla zrodit legenda o hadovi potrestaném věčným plazením v prachu.

Had - seraf?

Mojžíšův ohnivý had - seraf

V Hebrejské Bibli nalezneme zajímavou pasáž o ohnivých hadech, kterými Yahweh trestal reptající Izraelity při jejich putování pouští (Num 21:6-9).

CEP Numeri 21:6-9
    

 

I poslal Hospodin na lid ohnivé hady / naháším seráfím/. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.
Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů
/naháš/ zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil.
Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce
/sáráp/ a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu."
Mojžíš tedy udělal bronzového hada
/naháš/ a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had /naháš/ a on pohlédl na hada /naháš/ bronzového, zůstal naživu.

V hebrejském verši Numeri 21:6 čteme, že Yahweh poslal na lid NaHáŠíM (hady) SeRaPíM (hady ohnivé / serafy).

Hebrejský kořen S-R-P  znamená pálit. Z něj je odvozeno i slovo SáRáP, v množném čísle SeRáPím, použité ve verši Num 21:6.

Slovník TWOT[9] potvrzuje, že SáRáP resp. seraf znamená ohnivé hady nebo serafa.

  

Existuje zřejmě spojení mezi pálením, hadem a serafem. Hadí uštknutí může pálit. Jaká je však vazba mezi hadem a serafem? Měl snad seraf hadí tělo nebo snad něco společného s pálením?

Podle Bible přikázal Yahweh Mojžíšovi vytvořit ohnivého hada, hada Ohnivce,  podle hebrejského textu serafa.  Mojžíš pro záchranu uštknutých tedy udělal bronzovou sošku hada-serafa a připevnil ji na žerď.

S podobným symbolem okřídleného hada na žerdi se setkáváme na mnoha blízkovýchodních zobrazeních. Většinou se jedná o symboly bohů. 

Obr. vpravo. Detail z talíře asyrského krále Sinacheríba (705-681 př. n. l.)[10]. Sinacheríb úspěšně obléhal i Jeruzalém (701 př. n. l.) za vlády krále Chizkijáše.

  

Podle 2. Královské (18:4) uctívali Izraelité Mojžíšova bronzového hada (hebr. naháš) ještě v období krále Chizkijáše (cca. 735-715 př. n. l.). Nazývali jej Nechuštán (Nechustam, Nehushtan, Neesthan). Teprve judský král Chizkijáš nechal v rámci náboženských reforem Nechuštána rozbít. To ukazuje, že až do konce 8.stol. užívali Izraelité při náboženských obřadech symbol hada-serafa. Uctívání serafa mělo v jejich náboženství velký význam, jeho zpodobnění mělo být podle Bible umístěno po mnoho let v Jeruzalémském chrámu. Měla tato modla i křídla?

Izajášův Seraf

Biblický prorok Izajáš popisuje následující setkání se serafy:

CEP Izajáš 6:1-7
    

 

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.
Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.
Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."
Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů."
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."

Serafové resp. serafíni (angl. Seraphim), provolávající oslavu Yahwemu, měli podle Izajáše šest křídel a zřejmě i horní končetiny.

Mezi motivy, kterými Izraelité zdobili své pečeti, lze nalézt i okřídleného hada. Předobrazem mohla být egyptská dvou či čtyřkřídlá kobra - Uraeus (Uréus).

Okřídlená kobra, umístěná často nad čelem egyptských panovníků, byla symbolem ochranné bohyně.

Podle O. Keela zobrazuje okřídlený had na pečetích okřídleného serafa z knihy Izajáš 6:2-7.[7] [8]

  


Obr. Okřídlený had na pečeti
Yahweho kněze
[8]

Existuje dostatek lingvistických a archeologických důkazů toho, že serafové izraelitského náboženství jsou totožní s egyptskými okřídlenými hady, symboly posvátné a královské svrchovanosti.[11] 

Obr. Další ukázky pečetí s okřídleným hadem. Pečeti pocházejí z Jižního království Judeje a  Severního království Izraele (8. stol. př. n. l.).[10]

Pečetní symbol i zmínky v Bibli tedy ukazují, že v ranném náboženství Izraelitů existovala významná vazba mezi vírou v Yahweho a nadpřirozené hady - serafy. Serafové měli zřejmě hadí tělo a dva či tři páry křídel.

 

Cherubové a serafové - boží ochranka

Serafové byli zobrazováni jako hybridní bytosti s hadím tělem a křídly, jako kombinace hada a ptáka. V Hebrejské Bibli se setkáváme také s jinou podobnou hybridní bytostí - cherubem. Cherub byla okřídlená nebeská bytost, hybrid složený často z těla člověka, ptáka, lva či jiného zvířete.

V blízkovýchodních náboženstvích plnily hybridní bytosti zřejmě funkci boží ochranky. Vyobrazení hybridních bytostí nalézáme často na vstupních prazích do chrámů. Hybridové střežili hranice přechodu mezi sférou lidí a sférou bohů.[7]
Místa, která byla částečně pozemská a částečně nebeská, hlídaly mocné bytosti, "ochránci prahu". Bytosti byly složeny z různých částí těl reálných pozemských zvířat v kombinaci zajišťující jejich nadpřirozené schopnosti. Dvojznačná místa, ve kterých se tajemně prolínal pozemský svět s nebeskou sférou, hlídaly podobně dvojznačné a tajemné bytosti.

Na dveřích jeruzalémského chrámu, zdech a závěsech  byli vyobrazeni cherubové (např. 1. Kr 6:29). Zlaté postavy dvou cherubů chránily Archu úmluvy (1. Kr 6:23-28).  Cherubové (angl. cherubim, cherubs) stáli stráž u božího nebeského trůnu. Není tedy překvapením, že cheruby nalezneme i u vchodu do ráje.

A kde byli cherubové, byli často i serafové. Bytosti jsou společně zmiňovány např. v Knize Henochově. Pokud tedy cherubové strážili vstup do ráje, měli bychom v ráji nalézt i další strážce - serafy. Pokud měl seraf hadí tělo, pak bychom jej měli očekávat u nejdůležitějšího stromu ve středu zahrady. Podle blízkovýchodních mýtů existoval posvátný strom, spojující nebe, zemi a podsvětí. Ve stromě často sídlil had. Strom znamenal propojení mezi sférou nebes, země a podsvětí. Takové místo prolínání božské a pozemské sféry strážily hybridní bytosti. Také ve starořeckých mýtech strážil například strom se zlatým rounem v Kolchidě drak - tedy bytost s tělem hada a křídly.
Had, hovořící s Evou o stromu uprostřed zahrady, tedy mohl být had-seraf, hybridní bytost s hadím tělem a křídly. Seraf však nedobře střežil strom před člověkem a byl potrestán. Yahweh mu odňal  křídla a odsoudil k plazení po břiše. Pak povolal další strážce, cheruby, aby lépe střežili přístup ke stromu života:

CEP Genesis 3:24
    

 

Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

 

Okřídlený had-seraf, strážce stromu

Ve středu rajské zahrady stál strom poznání dobrého a zlého. Střežil jej okřídlený had - seraf, strážce prahu mezi nebeskou a pozemskou sférou. Seraf nabídnul plody stromu Adamovi a Evě a umožnil jim přejít práh dělící pozemské bytosti od nebeských. Boží trest přišel vzápětí: had-seraf zřejmě ztratil svá křídla a musel se po všechny dny života plazit po břiše.[7]

 

Ningizzida - pravzor hada z ráje

Autoři biblické knihy Genesis čerpali inspiraci z legend a mýtů svých předků a okolních národů. Biblický had z ráje měl svůj pravzor v sumerských mýtech.

V sumerských mýtech vystupuje bůh Ningizzida (Ningišzida, Ningishzida, Ningiszida, Nin Giz Zida), "Pán pravého stromu". Byl zobrazován s lidskou postavou nebo hadím tělem s lidskou hlavou, často doprovázen okřídleným drakem či gryfy.
Ningizzida byl v sumerské a akkadské mytlogii jeden z podsvětních bohů a také bůh-léčitel. V akkadském mýtu o Adapovi se objevuje společně s Dumuzim jako strážce nebeské brány. Jeho symbolem byl rohatý had (neboli drak Bašmu), jeho souhvězdím byla Hydra.[12]

 

    
Obr. Ningizzida se symboly rohatých hadů.[13]
     Obr.vlevo - Zelená steatitová váza ze sumerského města Lagaš (cca. 2100 př. n. l.). Umístěna v Louvru.

Obr.vpravo - překreslený reliéf představuje symbol sumerského hadího boha Ningišzidy (dva hadi spletení kolem kmenu stromu či hole). Po stranách okřídlení draci, gryfové (gryphons). Na obrázku chybí původní nápisy s věnováním Ningizzidovi od krále Gudey z Lagaše. 

Středová hůl či strom představovala axis mundi - osu světa, strom světa.

Biblický had, který ponoukl Evu sníst plody stromu ze středu rajské zahrady,  měl svůj předobraz v božstvu uctívaném ve starověké Levantě.[14] 

Ningizzida znamenal v sumerštině Pán pravého stromu. Nejstarší známý symbol hole s propletenými hady patří právě tomuto bohovi. Dalším jeho zvířetem byl drak Bašmu (Bashmu).

 

-------- pokračování příště ------------


[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1984.  Jinak také Český ekumenický překlad / CEP/
[2]  Lucas Cranach the Elder. Adam a Eva. 1526. Courtauld Gallery, London.
http://ccat.sas.upenn.edu/~humm/Topics/AdamNeve/
[3] Michelangelo. Pokušení a pád (Temptation and Fall). 1510. Freska v Sixtinské kapli. Vatikán.  
[4] Masolino. Pokušení Adama a Evy (Temptation of Adam and Eve). 1425. Freska ve florentské kapli (Brancacci Chapel, S. Maria del Carmine).
[5] Bible svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks.
[6] Hugo van der Goes. Prvotní hřích, výřez. 1467/8
[7] Leith, Mary Joan Winn. From Seraph to Satan. Bible Review. Dec 2004.
[8] Keel, Othmar. Uehlinger, Christoph. Gods, Goddesses, and Images of God in Ancient Israel. 1998.
[9] R. Laird Harris, Gleason L. Archer Jr., Bruce K. Waltke. The Theological Wordbook of the Old Testament. 1980. /TWOT/
[10] Goertzen, John. The Bible and Pterosaurus. 1998. www.rae.org/pteroets.html
[11] Randolph, Karen, J. Winged Serpents in Isaiahs Inaugural Vision. Samford University.
[12] Encyklopedie Blízkého východu --- doplnit
[13] Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999
    

Vytvořeno: 30. 08. 2007