|
Proroctví o Mesiáši VI
Pokřivená proroctví
CEP[1]
Matouš 2:16-18
|
Když Herodes poznal,
že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal
povraždit všechny chlapce v Betlémě a v
celém okolí ve stáří do dvou let, podle
času, který vyzvěděl od mudrců.
Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka
Jeremiáše: 'Hlas
v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek;
Ráchel oplakává své děti a nedá se
utěšit, protože jich není.' |
Evangelista ve svém příběhu popisuje snahu krále
Heroda zbavit se dítěte, které by v budoucnu mohlo
ohrozit jeho plány. Dítětem, které se mělo narodit v
Betlémě, je Ježíš. Herodes požádá mudrce,
putující z daleka poklonit se narozenému Mesiáši,
aby jej na zpáteční cestě informovali o tom, kde se
Ježíš v Betlémě přesně nachází. Mudrcové se
však ke králi nevrátili. Herodes tedy nechal v
Betlémě povraždit všechny chlapce věkem
odpovídající věku mesiáše. Ježíš však byl
zachráněn, Josef s Marií s ním uprchli do Egypta.
Matouš tvrdí, že nářek žen nad hromadnou vraždou
dětí byl předpovězen již před mnoha lety prorokem
Jeremjášem. Evangelista se snaží ukázat, že
Ježíš svým životem naplnil proroctví o Mesiáši.
V Hebrejské Bibli lze nalézt verše, na které se
Matouš odkazuje:
CEP Jeremjáš 31:2-17
|
Toto praví Hospodin:
"Milost na poušti nalezl lid, který
vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír
Izraeli." ...
Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno
izraelská...Hle, přivedu je ze země
severní, shromáždím je z nejodlehlejších
koutů země... Bude mezi nimi slepý a kulhavý,
těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí
se sem veliké shromáždění. Přijdou s
pláčem a s prosbami o smilování, já je
povedu...
Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši
a starci. "Jejich truchlení změním ve
veselí, místo strasti jim dám útěchu a
radost...
Toto praví Hospodin: "V
Rámě je slyšet hlasité bědování,
přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny,
odmítá útěchu, protože její synové už nejsou."
Toto praví Hospodin: "Přestaň hlasitě
plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co
jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se
vrátí z nepřátelské země. Je naděje pro
tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se
vrátí na své území.
|
Ve verších skutečně čteme o
pláči žen nad syny, kteří už nejsou. V tom se
Matouš nemýlí. Celý rámec Jeremjášova příběhu
však popisuje zcela jiné události, než je pláč žen
nad dětmi zavražděnými Herodem v Betlémě.
Jeremjáš píše o Židech rozptýlených během válek.
Mnoho z nich bylo odvedeno Nebúkadnesarovým vojskem do
Babylónu. V Rámě je slyšet pláč. Ráchel oplakává
své děti, které jsou od ní odloučeny, které už
nejsou.
|
Jeremjáš použil pojmu[5],
který může znamenat nebytí ve smyslu
absolutní neexistence, tedy smrti. Slovo však
může vyjadřovat také absenci na daném
místě (viz např. Gen 5:24). |
Např. TNK překládá verš jako
... She refuses to be comforted For her
children, who are
gone.
... odmítá útěchu za její děti, které jsou pryč.
|
Jeremjáš psal text v prvých
létech babylónského obležení Jeruzaléma, na konci
6. stol. př. n. l. V roce 597 př. n. l. vojsko Nebúkadnesara
obsadilo Jeruzalém a část obyvatelstva odvedlo do
babylonského zajetí. Podle Jeremjáše (Jer 40:1) byla
skupina Židů vedena přes město Rámu, kde byl prorok
ze zajetí propuštěn.
Výklady ke Starému
zákonu IV.[2] str.339
|
V Rámě nedaleko Anatótu, asi 10 km
severně od Jeruzaléma, byla podle tradice (1S
10,2 srov. Gn 35,18n) pohřbena Ráchel,
pramáti josefských čeledí. Proto se jí
dotýká úděl jejích potomků. Dosud nic
nenasvědčuje nějakému obratu, nikde není
naděje ani útěchy. Nářek nad
údělem severního Izraele je vpravdě
pohřební. Celé století už uplynulo od
zajetí, nezbývá než pláč a rezignace. |
Ráchel, symbolizující izraelské
ženy, pláče nad syny, kteří byli odvedeni do
zajetí. Prorok se však snaží povzbudit izraelský a
judský lid. Yahweh slibuje, že strádání jednou
skončí a synové se vrátí zpět.
Výklady ke Starému
zákonu IV. str.333
|
Kapitoly 30 a 31 tvoří zvláštní
celek. Na rozdíl od ostatních částí knihy
je jejich obsahem zaslíbení.
... je vidět souvislost s prorockou zvěstí o
dnu Hospodinovu, který neznamená jen
katastrofu, zničení a konec, ale napravení
všech věcí a vztahů, a tedy také obnovení
celého lidu Hospodinova, Izraele i Judy...
Den Hospodinův bude proto též dnem naděje a
nového počátku... |
Smysl Jeremjášových veršů je tedy
zcela jiný, než jim přisuzuje evangelista Matouš.
Ráchel neoplakává své syny zavražděné Herodem, ale
syny odvlečené do babylónského zajetí. Jeremjáš
nepředpovídá něco, co se má stát v daleké
budoucnosti. Pláč žen měl být slyšen v době
zajetí jejich synů, tedy koncem 6. století př. n. l. V
Matoušově příběhu jsou děti zavražděny.
Jeremjáš píše o dětech, které nejsou (na daném
místě), ale vrátí se zpět domů. Nikde není zmínka
o Betlémě. Příběh nemá nic společného s
událostmi, které popisuje Matouš.
Nemáme žádný historický záznam o hromadném
vraždění dětí za vlády Heroda. Betlém byl
vzdálen od Rámy (Ramah) 20 km. Pokud bychom chápali
Matoušův text doslova, pak by pláč musel být slyšen
na takovou vzdálenost. A slyšet by jej museli i v
Jeruzalémě, který leží mezi oběmi městy. Matouš
by pak jistě nebyl jediným, kdo zaznamenal takový
zločin.[3]
S králem Herodem je spojeno skutečné zabití dětí.
Právě v době, kdy měl na svět přijít Mesiáš,
poručil zabít své dva vlastní syny. Později, těsně
před svou smrtí, nechal zprovodil ze světa ještě
svého dalšího syna z prvého manželství.
Mezi Židy král oblíben nebyl a zpráva o zabití jeho
vlastních dětí byla mezi nimi jistě rozšířena. S
torzem příběhu se později mohl seznámit i Matouš.
Hledal tedy v Písmu jakoukoliv zmínku o těchto
událostech. Ve snaze rekonstruovat Ježíšovu
biografii, Matouš probíral texty Písma. Hledal
jakékoliv verše, které by mohly být použity pro jeho
záměr ukázat, že Ježíš naplnil proroctví a že je
tedy skutečným Mesiášem. V Jeremjášově textu
nalezl zmínku o pláči Ráchel nad dětmi, které jsou
pryč. Děti spojil s těmi, které nechal skutečně
zabít král Herodes. Příběh byl na světě.
Svým čtenářům pak Matouš podsunul mylné tvrzení o
tom, že Herodes, ve snaze zbavit se Mesiáše, poručil
povraždit betlémské děti. A že nářek nad zabitými
dětmi byl předpovězen před stovkami let prorokem
Jeremjášem.
Prorokův text však nemá s událostmi popisovanými
Matoušem žádnou spojitost. Mýlil se Matouš nebo
záměrně uváděl v omyl své čtenáře? Pokoušel se
vytvořit Ježíšův fiktivní životopis na základě
zcela pozměněných hebrejských textů?
CEP Matouš 2:13-15
|
Když odešli, hle, anděl
Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl:
"Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni
do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť
Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil."
On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku,
odešel do Egypta a byl tam až do smrti
Herodovy.
Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého
syna.' |
Matouš vypráví příběh o tom,
kterak Josef s Marií utíkají do Egypta, aby uchránili
svého syna Ježíše před nelítostným Herodem. Po
smrti krále se vrací Ježíš zpět. Matouš
ukazuje, že tak Mesiáš splnil další starozákonní
proroctví.
Pravděpodobně se odvolává na proroka Ozeáše.
CEP Ozeáš 11:1
|
Když byl Izrael
mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z
Egypta. |
Matouš však zřejmě nepochopil
začátek i pokračování veršů, nebo chtěl uvést
své čtenáře v omyl. Ozeáš totiž pokračuje:
CEP Ozeáš 11:2-8
|
Proroci je volali,
oni se však od nich odvraceli, obětovali
baalům, pálili kadidlo tesaným modlám.
Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na
své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem
je uzdravoval. - Provázky lidskými jsem je
táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo
jim nadlehčují jho, když jsem se k němu
nakláněl a krmil jej.
Nevrátí se do egyptské země, ale jeho králem
bude Ašúr, neboť odmítli vrátit se ke mně.
V jeho městech bude řádit meč, skoncuje s
jeho mluvky, pro jejich záměry je pozře.
Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho
volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne.
Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl
bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych
tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako
se Sebójimem? Mé vlastní srdce se proti mně
vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. |
Synem Yahweho, kterého povolal z
Egypta, je izraelský lid. Ozeáš píše o exodu z
Egypta, nejedná se o proroctví, o Mesiáši zde není
ani zmínky.
Výklady ke Starému
zákonu IV str. 659
|
Prorok opět připomíná vyvedení z
Egypta, dobu, kdy lid chodil po poušti, jako
údobí první lásky. Izrael byl mládeneček,
bezbranný, bezradný a bezmocný. A tehdy se ho
Bůh ujal. Vyvolil ho za svůj lid. |
Matouš evidentně vytrhl část
verše z kontextu a změnil tak jeho smysl. Svým příběhem o návratu Ježíše z Egypta
a poukazem na údajné proroctví se snažil ve svých
čtenářích vzbudit dojem, že Ježíš naplnil další
ze starozákonních proroctví. Ozeáš však píše o exodu Židů z Egypta.
Okolní text, ze kterého je to zcela jasné, Matouš neuvedl. Nejedná se o
evangelistův omyl, ale o snahu dezinterpretovat smysl veršů Hebrejské
bible, na které se odvolává.
Matouš se na různých místech svého
evangelia zmiňuje o Janu Křtiteli. Několikrát uvádí
proroctví z Písma, podle kterých měl kazatel Jan
Křtitel připravit cestu Mesiáši. A Mesiášem měl
být právě Ježíš. Matouš tvrdí, že Jan Křtitel
(Baptista) připravil cestu spasiteli Ježíši, jak bylo
předpovězeno hebrejskými proroky.
CEP Matouš 3:1-3
|
Za těch dnů vystoupil
Jan Křtitel a kázal v Judské poušti:
"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo
království nebeské."
To je ten, o němž je řečeno ústy proroka
Izaiáše: 'Hlas
volajícího na poušti: Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!' |
Matouš však původní
smysl proroctví zastírá a uvádí své čtenáře v
omyl. Podívejme se jak zní proroctví Izajáše:
CEP Izajáš 40:3-9
|
Hlas
volajícího: "Připravte na poušti cestu
Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro
našeho Boha! Každé údolí
ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek
sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a
horské hřbety v pláně.
I zjeví se Hospodinova sláva a všechno
tvorstvo společně spatří, že promluvila
Hospodinova ústa." ...Vystup
si na horu vysokou, Sijóne, který neseš
radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas,
Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst,
zesil jej, neboj se! Řekni judským městům:
"Hle, váš Bůh!
|
Matouš pomlčel o
pokračování Izajášovy zvěsti. Jinak by bylo jasné,
že k přípravě cesty Yahweho nevyzývá jediný
volající, ale hlas Sijóna a Jeruzaléma. Ani v úvodu
své kapitoly však Izajáš nepíše o hlasu jediného
kazatele. V tom je překlad CEP i BKR trochu
zavádějící. Kapitola nezačíná slovy Hlas volajícího...
Přesnější překlad zní: Volání
je slyšet v pustině vyčistěte cestu...
Není jasné, zda je Volání slyšet v
pustině... nebo Volání je slyšet, v pustině
vyčistěte... Rozhodně však zde není psáno o
hlasu jediného volajícího.
Důležité je však pokračování
předpovědi. Příchod bude podle Izajáše
předznamenán velkými událostmi, kdy bude zem
přetvořena v rovinu. Všechno tvorstvo pozná, že
promluvil Yahweh. Nic z toho se při příchodu Ježíše
nestalo, o příchodu božího syna není v proroctví
ani zmínky.
Matouš zamlčuje to, co v proroctví
neodpovídá jeho příběhu o Ježíši. Evangelista se
však dopouští i závažnějšího prohřešku. Ukažme
si další příklad proroctví o přípravě cesty pro
Yahweho. Matouš mění smysl předpovědi úpravou
původního textu. Toto pokřivené proroctví pak
vkládá přímo do úst Ježíše.
Cesta pro koho?
CEP Matouš 11:7-10
|
Když Janovi
učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k
zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli
na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá
vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka
oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí
drahé šaty, jsou v domech královských. Nebo
proč jste vyšli? Vidět proroka?
Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je
ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla
před svou tváří, aby ti připravil cestu.' |
Matouš ve výše
uvedeném textu vkládá přímo do úst Ježíšových
potvrzení o tom, že je předpovídaným Mesiášem.
Budí ve čtenáři dojem, že v Písmu je předpovězena
existence posla (Jana Křtitele), který je poslán aby
připravil cestu Ježíši.
Verš, na který se odvolává Ježíš,
nalezneme v knize Malachiáš.
CEP Malachiáš 3:1
|
"Hle,
posílám svého posla, aby připravil přede
mnou cestu. I vstoupí
nenadále do svého chrámu Pán, kterého
hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte.
Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. |
Vidíme zřetelně, jak
Matouš mění smysl veršů záměnou několika slov. V
Malachiášovi hovoří Yahweh o tom, že posílá svého
posla, aby před ním (Yahwem) připravil cestu. Kdo měl
být oním poslem? Podle některých biblistů psal
prorok sám o sobě.[7] Hebrejské jméno Malachiáš
znamená "můj posel" nebo "andělský".[6]
Malachiáš však končí kapitolu 3 veršem:
CEP Malachiáš
3:23-24
|
Hle, posílám k vám
proroka Elijáše, dříve než přijde den
Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce
otců k synům a srdce synů k otcům, abych při
svém příchodu nestihl zemi klatbou." |
Poslem, který připraví
před Yahweho cestu tedy může být prorok Elijáš.
Obrátí srdce Hospodinova lidu tak, aby je nestihl
klatbou.
Matouš změnil původní smysl verše. V
Malachiáši čteme, žeYahweh posílá posla, který
před ním (Yahwem) připraví cestu. Matouš píše o
tom, že Yahweh posílá posla, aby připravil cestu
někomu dalšímu - Ježíši.[7]
Uvedli jsme si další příklady toho, jak autor Matoušova
evangelia, ve snaze potvrdit mesiášské předurčení Ježíše Krista,
dezinterpretuje verše Hebrejské bible. Matouš však šel ještě dále,
pravděpodobně se odvolával na neexistující proroctví a
vložil chybné informace přímo do Ježíšových úst. O tom v
dalším článku nazvaném Matouš a chybějící proroctví.
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks. |
[2] |
Bič, Balabán a
další, Starozákonní překladatelská komise.Výklady
ke Starému zákonu, díl IV. Karmelitánské
nakladatelství 1988. 2. vydání.
ISBN 80-7192-274-9 |
[3] |
Alward, Joseph. Slaughter
Prophecy? 2003.
sol.sci.uop.edu/~jfalward/Ramah.htm |
[4] |
Bible svatá
aneb všecka svatá písma Starého i Nového
Zákona podle posledního vydání kralického z
roku 1613. /BKR/ V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[5] |
Deutsche
Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 -
1990. Hebrew Old Testament (4th ed) - Biblia
Hebraica Stuttgartensia. Edited by K.
Elliger and W. Rudoph of the Deutsche
Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected
Edition. V elektronické formě BibleWorks. /BHS či WTT/ |
[6] |
Heller, Jan. Výkladový
slovník biblických jmen. Centrum
biblických studií. Advent-Orion. Vyšehrad.
2003.
ISBN 80-7172-865-9, ISBN 80-7021-725-1 |
[7] |
Drange, Theodore.
The Argument from the Bible. 1996
www.infidels.org/library/modern/theodore
drange/bible.html |
|
|