| |
Daniel I
Daniel - Proroctví ex eventu
Isaac Newton[6]
| |
Ten, kdo popírá Danielova proroctví,
podkopává křesťanství,
které je založeno
na Danielových proroctvích týkajících se Krista. |
O důležitosti Danielova proroctví
napovídá již výše uvedená citace. Kniha Danielova patří do kánonu
Hebrejské Bible. Navazuje na ni i řada novozákonních textů. Daniel
píše o
Synu člověka, kterému bude dána neomezená moc. Evangelium
Markovo čerpá z Daniela a označuje za Syna člověka Krista.
Závěrečná novozákonní kniha
Zjevení Janovo přebírá například postavu
šelmy.[14] Ve své zprávě o konci světa již Danielova proroctví ovlivnila životy desítek generací věřících. Některá proroctví
se prý již prokazatelně naplnila, což ukazuje na jediné: vyplní se i ta
poslední předpověď o příchodu
božího království... Předkládá nám kniha Danielova
pouze obecné proroctví o konci světa,
kterých koluje po světě nepočítaně a jsou
neověřitelná?
Nenalezneme zde i předpovědi konkrétních historických
událostí,
které se v prorokem předurčené době skutečně odehrály?
Pokud bychom
nalezli Danielova proroctví prokazatelně naplněná,
pak i jeho předpovědi konce
světa by stály za zamyšlení.
Čtyři království
|
Biblická kniha Daniel obsahuje čtyři popisy historických dějů
probíhajících od 6.století př. n. l. až do časů konce, kdy budou mrtví
vzkříšeni. Nejprve Daniel vysvětluje sen babylónskému
králi Nebúkadnesarovi: |
Obr. Daniel vysvětluje sen.[9] |
CEP[1]
Daniel 2:31-35
| |
Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou
sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála
proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího
zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna
ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny. Viděl jsi, jak
se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a
hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno
železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě
v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten
kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil
celou zemi. |
Podobenství čtyř království a jejich vladařů
Daniel v dalších kapitolách doplňuje:
| |
1.království |
2.království |
3.království |
4.království |
Da 2
(za vlády Nebúkadnesara) |
Zlatá hlava
Babylónie - Nebúkadnesar |
Stříbrná hruď a paže |
Bronzové (měděné) břicho a
boky |
Nohy ze železa a hlíny.
Rozdělené království, které
rozdrtí všechny předcházející. Ve dnech tohoto království
vzniká nové království věčné, seslané Bohem. |
Da 7
[17]
(za vlády Belšasara) |
Lev s orlími křídly
křídla byla oškubána, zvíře bylo postaveno na nohy jako
člověk a bylo mu dáno lidské srdce |
Medvěd
v tlamě tři žebra, "Vstaň a hojně se nažer masa!" |
Strašné zvíře se železnými zuby, bronzovými drápy a deseti
rohy. Žere a drtí, zbytek rozšlapává nohama. |
Tři rohy
jsou vyvráceny a jeden malý vyrůstá.
Malý roh bude hubit svaté Nejvyššího. Bude
se snažit změnit zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou. |
Čtyřhlavý levhart se čtyřmi křídly.
zvíře s vladařskou mocí |
Da 8
(za vlády Belšasara) |
|
Dvourohý beran, jeden roh větší. Králové médští a perští |
Kozel s rohem,
zabíjí berana, později se mu láme velký roh a vyrůstají rohy
čtyři. 1.král řecký a pak čtyři menší království.
|
Z jednoho ze čtyř beraních
rohů vyrůstá opět malý roh, který se vzmáhá na sever a na
jih. Nestoudný lstivý král konající zkázu. |
Da 10-12
(za vlády Kýra) |
|
V Persii povstanou ještě 4
králové. |
Bohatýrský král se postaví
poslednímu ze čtyř perských. Také jeho království bude
rozlomeno na čtyři. |
Povstane Opovrženíhodný.
Lstivý, úskočný. |
| Historicky doložené říše
a panovníci |
Babylónie Nebúkadnesar |
Médská
říše Dárius |
Řecko-makedonská říše
Alexandr Veliký |
Seleukovská
říše
Antiochos IV.[4] |
Babylónie
Belšasar |
Perská
říše
Kýros |
nástupnické státy po Alexandrovi,
Seleukos I.[5]
a další |
Daniel tedy prorokuje existenci čtyř království. Jeho předpověď začíná vládou babylónského krále Nebúkadnesara.
Hned v prvém verši však může být historický omyl.
CEP Daniel 1:1
| |
Ve třetím roce kralování
Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský
král, k Jeruzalému a oblehl jej. |
Třetí rok kralování Jójakíma (Jehoiakim) nese letopočet 606 př. n. l.
Tehdy však ještě Nebúkadnesar králem nebyl.[10]
[A]
Autor dále líčí skutky Nebúkadnesara, některé z nich přebírá z
babylónského vyprávění o králi Nabonidovi.[7]str.594
Skutky Nabonida tak mylně přisuzuje jinému babylónskému králi. Následuje
vláda Nabonidova syna Belšasara. Opět se zde projevuje záměna
Nabonida s Nebúkadnesarem - Belšasar je podle Da5:11 synem
Nebúkadnesara, i když to neodpovídá skutečnosti.[15]
Po Belšasarovi pak, podle knihy Daniel, přebírá vládu Dárius, médský král (Da5:30; 9:1). Teprve později moc získává
perský vládce Kýros (Da5:30; 9:1). Další chyba - autor knihy pravděpodobně vycházel z proroctví Izajáše (Is13:17) a Jeremjáše (Je51:11),
která jsou však mylná.[16]
Médům se totiž nikdy nepodařilo
dobýt Babylón, byli ještě dříve přemoženi Peršany. Médský král Dárius
nikdy nepřevzal vládu nad Babylónem. Babylón ovládnul teprve perský vládce Kýros.[2]
[11]
Dále je popisováno vítězství řecko-makedonské říše v čele s
Alexandrem Velikým nad Médy a Babylóňany (Da8:5-8).
Neuvěřitelně přesné proroctví
Historické události počínající čtvrtým stoletím př. n. l. jsou
ale prorokovány velice přesně. Kapitola Da11 popisuje události, které lze
jednoznačně identifikovat jako vzestup Alexandra Velikého, pád jeho říše
a její rozdělení mezi čtyři generály. Přes mocenský boj mezi Egyptem a Sýrií
až po intriky řecké dynastie Seleukovců a znesvěcení jeruzalémského chrámu syrským
králem Antiochem IV. Epifanem. Uveďme si příslušné verše, které jsme
doplnili popisem
odpovídajících historických událostí, nejvíce podle Výkladů ke
Starému zákonu, díl IV.[7]
Daniel 11:2-39 CEP
| |
"Nyní ti tedy oznámím pravdu: Hle, v
Persii povstanou ještě tři králové. Čtvrtý pak nabude
většího bohatství než ostatní. Jakmile získá sílu ze svého
bohatství, vyburcuje všechno proti řeckému království.
(Perské období čtyř králů.)
(Kambýsos, Gaumáta, Dáreios I., Xerxés
I.)[8]
Povstane však bohatýrský král, bude vládnout nad
obrovskou říší a dělat, co se mu zlíbí
(Alexandr Veliký). Ale až
bude pevně stát, bude jeho království rozlomeno, rozděleno
podle čtyř nebeských větrů, avšak ne jeho potomkům; nebude
to už říše, jaké vládl on, neboť jeho království bude
rozvráceno a dostane se jiným, nikoli jím. Tu se vzmůže král
Jihu (vládcové Egypta),
ale jeden z jeho velitelů (Seleukos
I. Nikátór) se vzmůže víc než on a bude
vládnout. Bude vládnout nad nesmírnou říší. Po uplynutí
několika let se spojí: dcera krále Jihu
(Bereníké) přijde ke
králi Severu (Antiochos
II. Theos), aby ujednala smír; avšak paže si
neuchová sílu, jeho paže neobstojí. Dcera bude v té době
vydána záhubě i s těmi, kteří ji přivedli, i s tím, který ji
zplodil, a s tím, kdo jí byl oporou.
(Bereníké i Antiochos byli zavražděni)
Avšak na jeho místo postoupí výhonek z
jejích kořenů (bratr Bereníké,
Ptolemaios III), přitáhne proti vojsku a vejde do
pevnosti krále Severu
(Ptolemaios III. poráží seleukovská vojska, dobude do jejich
hlavního města Antiochie) a bude tam prosazovat
svou sílu. I jejich bohy s jejich litými sochami a
vzácnými nádobami, stříbro a zlato odveze do zajetí do
Egypta; pak několik let nechá krále Severu
(Seleukos II. Kalliníkos)
na pokoji. Ten sice vtrhne do království krále Jihu, ale
vrátí se do své země. (Není
však známo, že by Seleukos II. pronikl do Egypta.)
Jeho synové (Seleukos III. Keraunos
a Antiochos III.) však budou válčit a shromáždí
nesmírné množství vojska. Jeden z nich přitáhne, přižene se
jako povodeň a bude válčit dál až k jeho pevnosti. Král Jihu
(Ptolemaios IV. Filopatór)
se rozhořčí, vytáhne a bude sním, s králem Severu, bojovat
(Bitva u Rafie 217 př. n. l.)
; ten sice postaví nesmírné množství vojska, ale to množství
bude vydáno do rukou onoho. To množství bude odvedeno. Jeho
srdce zpychne. Pobije desetitisíce, avšak moc si neudrží.
Král Severu se vrátí
(protiofenzíva Antiocha III.) a postaví ještě
nesmírnější množství, než bylo první, a po určité době, po
několika letech, přitáhne s velikým vojskem a obrovským
vybavením. V té době se mnozí postaví proti králi Jihu a
synové rozvratníků tvého lidu se pozdvihnou, aby se
potvrdilo vidění, avšak klesnou.
(Část Judejců se přidala k Antiochu
proti Ptolemaiovcům.) Král Severu opět přitáhne,
nasype náspy a zmocní se opevněného města. Paže Jihu
(Ptolemaios V. Epifanos)
neobstojí , ani lid jeho vybraných sborů nebude
mít sílu, aby obstál. Ten, který přitáhne proti němu, bude
dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Zastaví
se i v nádherné zemi a jeho ruka přinese zkázu. Pojme úmysl
zmocnit se celého království, ujedná s ním smír a dá mu
jednu z dcer (Kleopatra),
aby království strhla do zkázy. Ale ona nebude stát při něm.
(Kleopatra se spojila s
manželem proti svému otci.) Pak obrátí tvář k
ostrovům (Antiochos III.
zaútočil na Malou Asii) a mnohých se zmocní,
avšak jeden konsul (římský
konzul Lucius Scipio) učiní přítrž jeho tupení;
a nejen to: jeho tupení mu oplatí. Obrátí tedy tvář k
pevnostem své země, ale klesne, padne a nenajdou ho
(při vylupování jednoho z chrámů v
Élamu (Súsách) je Antiochos III. v r. 187 př. n. l. zabit).
Na jeho místo povstane někdo
(syn Seleukos IV. Filopatór), kdo dá projít
výběrčímu vznešeným královstvím
(neúspěšný pokus Seleukova ministra o
vyloupení chrámu v Jeruzalémě), ale po několika
letech bude zlomen, a to ani hněvem ani bojem.
(Seleukos IV. je zavražděn svým
ministrem Héliodorósem v r.175 př. n. l.) Na jeho
místo povstane Opovrženíhodný.(Antiochos
IV. Epifanés) Královská důstojnost mu nebude
udělena, nýbrž nerušeně přitáhne a úskočně se zmocní
království. (Antiochos IV. se
vrací z římského zajetí v době, kdy umírá jeho bratr
Seleukos IV., intrikami se zbavuje Seleukova syna Antiocha.)
Jako povodní budou před ním odplaveny a zlomeny paže
protivníků, právě tak i vůdce smlouvy.
(Antiochos sesazuje jeruzalémského
velekněze Oniase III.) S těmi, kteří se s ním
spojí, bude jednat lstivě. (Na
místo velekněze je dosazen Jáson, pak je nahrazen
intrikánským Menelaem v r.171 př. n. l.)
Opovážlivě vytáhne s hrstkou pronároda. Nerušeně přitáhne do
žirných krajin a učiní, co nečinili jeho otcové ani otcové
jeho otců. Rozdělí mezi své lidi loupež, kořist a majetek a
opevněným místům bude strojit úklady, až do času. Vyburcuje
svou sílu i srdce proti králi Jihu, potáhne s velikým
vojskem. (Antiochos IV. zaútočí
na proti egyptskému vládci Ptolemaiovi VI.Filométórovi.)
Král Jihu s vojskem velice velkým a zdatným se s ním utká v
boji, ale neobstojí, protože mu budou nastrojeny úklady. Ti
totiž, kteří jídají jeho lahůdky, ho zlomí, jeho vojsko bude
odplaveno, mnoho jich bude skoleno a padne.
(Vinu na porážce Ptolemaia nesli i
chybné rady jeho rádců.) Srdce obou těch králů
budou plná zloby a u jednoho stolu budou mluvit lež, ale
nezdaří se to, neboť konec je ještě odložen do jistého času.
(Ptolemaios po porážce prchá,
Alexandrie však odolá útoku syrského vojska a králem volí
Ptolemaiova bratra. Ptolemaios se načas spojuje s Antiochem,
později se však přidává zpět na stranu svého bratra.)
Navrátí se tedy do své země s velikým jměním, ale jeho
srdce bude proti svaté smlouvě. Podle toho bude jednat
(Antiochos IV. při svém návratu
plení jeruzalémský chrám); pak se vrátí
do své země. Po jistém čase opět potáhne proti Jihu, ale
podruhé to nebude tak jako poprvé. Přitáhne na něj loďstvo
Kitejců a bude zkrušen. (Ani
druhý útok syrského krále Antiocha IV. proti Egyptu nebyl
úspěšný. Na příkaz Říma musí Egypt opustit.)
Opět bude soptit a jednat proti svaté smlouvě. Obrátí se a
přikloní k těm, kdo opustili svatou smlouvu. Jeho paže se
napřáhnou a znesvětí svatyni i pevnost, vymýtí každodenní
oběť a dají tam ohyzdnou modlu pustošitele.
(Antiochos v roce 167 př. n. l. zakazuje
v Jeruzalémě židovské bohoslužby a chrám zasvěcuje bohu
Diovi Olympskému.) Ty, kteří jednají svévolně
vůči smlouvě, přivede úlisnostmi k rouhání. Avšak lid, ti,
kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle
toho jednat. Prozíraví v lidu budou poučovat mnohé, ale
budou po nějaký čas klesat pod mečem a plamenem, zajetím a
loupeží. Když budou klesat, naleznou trochu pomoci
(Makabejské povstání),
ale mnozí se k nim připojí úskočně. Někteří z prozíravých
(pravděpodobně Esejci)
budou klesat, budou zkoušeni, tříbeni a běleni pro dobu
konce, totiž do jistého času. Král bude dělat, co se mu
zlíbí, bude se vypínat a činit větším nad každého boha a
bude divně mluvit i proti Bohu bohů, co mu nepřísluší, a
bude ho provázet zdar, dokud se nedovrší hrozný hněv, neboť
rozhodnutí bude vykonáno. Nepřikloní se ani k bohům svých
otců ani k Oblíbenci žen, nepřikloní se k žádnému bohu,
neboť se bude činit větším nade všechny. Jen boha pevností
(asi Dia Olympského)
bude ctít na jeho místě, zlatem, stříbrem, drahokamem a
drahocennostmi bude ctít boha, kterého jeho otcové neznali.
Cizího boha uvede do opevněných pevností; kdo ho uzná, toho
zahrne slávou. Takovým svěří vládu nad mnohými a jako odměnu
jim přidělí půdu. |
Doposud je tedy proroctví neuvěřitelně přesné. Čím více se předpověď
blíží době panování syrského krále Antiocha IV. Epifanése, tím je
popis podrobnější a historicky přesnější. Vládě Opovrženíhodného je pak věnováno
nejvíce místa:
Výklady ke Starému zákonu, díl IV.[7] str.628
| |
V devatenácti verších (vv. 2-20) byl vylíčen běh
událostí několika staletí, celých dvacet pět veršů (vv.
21-45) je věnováno jediné postavě, která jako by byla
vtělením samého ďábla - Antiochu IV. Ač nesl vznešený
přívlastek Epifanés (=Zářící), pro židy a Starý zákon je a
zůstane "Opovrženíhodný". Nejen proto, že vztáhl ruku na
jeruzalémský chrám a dal zabít řádně ustanoveného velekněze,
ale že se snažil úplně likvidovat víru v Hospodina.
|
Bod zlomu
Kapitola Da11 pokračuje ještě dále. V konkrétnosti a přesnosti proroctví kulminujícího vládou
Antiocha IV. Zářícího ale
nastává náhlý zvrat. Prorok píše:
Daniel 11:40-45 CEP
| |
V době konce se s ním
(král Antiochos IV.) srazí král Jihu
(Ptolemaios VI), ale král
Severu
(Antiochos IV.) proti němu zaútočí s vozbou a jízdou a obrovským
loďstvem. Přitáhne proti zemím, zaplaví je a potáhne dál.
Přitáhne i do nádherné země a mnozí klesnou. Z jeho rukou
uniknou jen tito: Edóm, Moáb a přední z Amónovců. Vztáhne
svou ruku na četné země; ani egyptská země nevyvázne.
Získá vládu nad skrytými poklady zlata a stříbra a všemi
egyptskými drahocennostmi. V jeho průvodu budou i Lúbijci a
Kúšijci
(Libye, Etiopie). Ale vyděsí ho zprávy z východu a ze severu.
Vytáhne s velikým rozhořčením, aby mnohé zahladil a vyhubil
jako klaté. Postaví své přepychové stany od moří k hoře
svaté nádhery. Pak přijde jeho konec a nikdo mu nepomůže."
|
Autor veršů se náhle uchyluje k pouhým obecným předpovědím bez
podrobností a vysoké historické přesnosti předchozích veršů 11. kapitoly.
Výklady ke Starému zákonu, díl IV.[7]str.631
| |
K líčení doby konce používá vidění ustálených
obratů a obrazů, avšak nerozpracovává žádné konkrétní
historické události ani na ně nenaráží. |
Splnilo se tedy alespoň takto obecně vyřčené proroctví? Ve verších
Da11:40-45
je psáno, že Antiochos IV. zaútočí na
egyptského vladaře. Zaplaví blíže neurčené země, potáhne dále, přitáhne
do nádherné země. Unikne jen Edóm, Moáb a Amónci (zřejmě proto, že jako
největší nepřátelé "Božího lidu" se mají stát spojenci syrského krále). Antiochos IV. získá bohatství Egypta, světový rozmach krále doloží i
účast Lúbijců a Kúšijců v jeho průvodu.[7]
Nic z předpovědi se však neudálo.
Antiochos IV. Epifanés
v roce 164 př. n. l. umírá na svém neúspěšném tažení do Persie. Nezaplaví
další země,
nezíská bohatství Egypta.
Král předčasně zemřel, proroctví se
nenaplnilo. |
Proč došlo k takovému zvratu v proroctví?
Proč se z velmi přesného proroctví stala náhle jen obecná předpověď,
která se ve všem mýlí?
Proroctví ex eventu
Kniha Daniela o sobě tvrdí, že byla napsána v době vlády babylónských
králů Nebúkadnesara a Belšasara, tedy v rozmezí 7. a 6. stol. př. n. l.
Popis historických událostí té doby je však zatížen řadou chyb. Teprve
"předpověď" událostí následujících staletí je zpřesňován a rozšiřován.
Nejpřesněji je popisováno období nástupu a vlády Antiocha IV. do
poloviny roku 164 př. n. l. Pak se opět proroctví ukazuje zcela mylným.
Vysvětlení je prosté.
Dnes již víme, že konečná redakce textu knihy Daniela
byla provedena za vlády Antiocha IV.[11]
Výklady ke Starému zákonu, díl IV.[7]str.578
| |
Kniha Daniela je jedna z nejmladších knih SZ,
ne-li vůbec nejmladší. Vznikla nejspíše až v době utrpení
Božího lidu za syrského krále Antiocha IV. Epifana.
|
Kapitoly 7 až 12 jsou datovány ještě přesněji - do roku 164 př. n. l.[8]
Antiochos IV. Epifanés (Antiochus IV Epiphanes) byl syrským králem v období 175-164 př. n. l. Dobyl
Jeruzalém, zakázal judaismus, snažil se nastolit uctívání řeckých bohů.
Proto byl hebrejci nenáviděn a autor verše Da11:21 jej nazývá
Opovrženíhodným.
Verše kapitoly 11 se za proroctví pouze vydávají. Jejich autor
"předpověděl" historické události až poté, kdy k nim došlo. Pouze je oděl do hávu
prorocké symboliky.
Autor veršů Da11 záměrně uvedl své čtenáře v
omyl. Posunul dobu napsání proroctví zpět do roku 548 př. n. l. (Da
10:11). Popis historických událostí přetvořil do formy proroctví. |
Pokud byla celá kniha Danielova napsána až za vlády Antiocha IV., pak
lze jednoduše vysvětlit i slavné "vize" čtyř království a jejich vladařů. O existenci
babylónské, médské, perské, řecké i syrské říše již prorok věděl, psal o
událostech již známých.
Přesně popsáno je období Ptolemaiovců a Seleukovců, ve kterém autor
proroctví žil. Popis starších událostí, spojených s Babylónií, je již
místy nepřesný či dokonce chybný. A k závěrečným událostem, popisovaným v posledních verších (Da11:40-45),
nikdy nedošlo - pouze zde byly předpovězeny věci příští, proroctví se
však nevyplnilo.
Neodsuzujme však Daniela. Pokud skutečně žil, pak se podle Bible
narodil asi v roce 620 př. n. l., tedy o několik set let dříve, než kniha
Danielova získala konečnou podobu. Verše Da11 musel sepsat někdo jiný.
Jak je to však s předpovědí příchodu božího království?
Autor kapitoly Da11 předpovídá Antiochu IV. válečná vítězství (ke
kterým však nedošlo) a později také konec tohoto
opovrženíhodného krále. Proroctví dále pokračuje:
Daniel 12 CEP
| |
12:1-2 "V oné době povstane
Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu.
Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do
této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je
zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země,
procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné
hrůze.
12:8-11 Slyšel jsem, ale neporozuměl jsem. Řekl
jsem: "Můj pane, jaké bude zakončení toho všeho?" Řekl:
"Jdi, Danieli, tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do
doby konce. Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni.
Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se
nepoučí, ale prozíraví se poučí. Od doby, kdy bude
odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla
pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Blaze tomu,
kdo se v důvěře dočká tisíce tří set třiceti pěti dnů.
|
Antiochos IV. Epifanés obsadil Jeruzalém. Zakázal uctívání Yahweho, nastolil kult Dia Olympského a
koncem roku 167 př. n. l. zneuctil
jeruzalémský chrám postavením řeckého oltáře s modlou.[8]
Podle proroctví pak mělo začít soužení, příchod Michaela a procitnutí
mrtvých. Zakončení toho všeho mělo nastat za 1250 dní po odstranění
každodenní oběti a vztyčení ohyzdné modly pustošitele (Dia[7]),
tedy okolo roku 163 př. n. l.
Konec našeho světa měl podle veršů
Daniel 11-12
nastat v roce 163 př. n. l.
Ani toto proroctví se
nenaplnilo. |
Seleukovská říše z proroctví byla tedy nahrazena říší římskou. Ani po
pádu římské říše však konec světa nenastal. Dalším kandidátem na
poslední čtvrtou říši, která svým koncem předznamená příchod božího
království, se tedy stalo otomanské panství, později španělské
či britské impérium.
Království boží však stále nepřicházelo. Podle vykladačů božího slova se
tedy posledním královstvím měla stát Napoleonova říše,
Mussoliniho Itálie či Hitlerova německá říše.
Danielovo proroctví studoval i slavný Newton. Danielem prorokovaná
čtyři království považoval za osu vývoje světových dějin a vypočetl, že
vláda Antikrista-papeže nemůže trvat dlouho, neboť již uplynulo 1200 z
1290 let předpovězených Danielem.[12]str.100
Někteří
moderní hlasatelé konce světa vidí v poslední říši evropské státy coby
dědice římské říše, jiní zase Spojené státy americké či dokonce
Evropskou unii. Navíc - dny v proroctví prý nejsou naše pozemské dny ale
roky... takže oněch 1250 dnů jsou vlastně roky, které lze ještě také
násobit... zkrátka konec světa by měl přijít každým dnem. Smysluplnost
těchto výpočtů a chiliastických vizí nechť posoudí každý sám za sebe.
Pokračování - Daniel 7
|
| [A] |
Existuje nesoulad mezi
chronologickými údaji v knize Jeremjáš (Jr 25,1) a Daniel (1,1).
V apologetických studiích[13]
se uvádí vysvětlení. Ve starověkém Babylonu se
údajně počítalo metodou nástupního roku. Rok nástupu se
nezapočítával, první rok vlády nového panovníka se počítal až od
Nového roku po jeho nástupu na trůn. |
|
| [1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/. |
| [2] |
Warttig Mattfeld
W.R. Dating Biblical Texts via Failed Prophecies.
2001
www.bibleorigins.net/FailedPropheciesDateTexts.html |
| [3] |
DIDEROT s.r.o.
2002. Encyklopedie Diderot 2000 na CD ROM,
Praha 1999 |
| [4] |
Ekumenická rada církví v ČSR.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad -
poznámka "u" k verši Da8:9. |
| [5] |
Ekumenická rada církví v ČSR.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad -
poznámka "u" k verši Da11:5. |
| [6] |
SearchGodsWord.org . Commentary
Critical and Explanatory on the Whole Bible - Daniel
www.searchgodsword.org/com/jfb/view.cgi?book=da&chapter=000 |
| [7] |
Bič, Balabán a další,
Starozákonní překladatelská komise.Výklady ke Starému zákonu,
díl IV. Karmelitánské nakladatelství 1988. 2.vydání |
| [8] |
Williams Kyle. Daniel is
False Prophecy. 1999.
www.hotcom.net/users/shagbark/daniel.html |
| [9] |
www.earthsfinalwarning.com/PWH-html/gold.html |
| [10] |
False prophecies in the Bible.
www.religionisbullshit.com/falseprophecies.htm |
| [11] |
Failed Apocalypticism: Mark
and the Book of Daniel
members.aol.com/ps418/dan.html |
| [12] |
Weber Eugen. Apokalypsy -
proroctví, kulty a chiliastické představy v průběhu staletí.1999.
Nakladatelství Lidové noviny. 1999.
ISBN 80-7106-338-X |
| [13] |
Moskala, Jiří. Kniha Daniel a
makabejská teze. Disertační práce - Komenského evangelická
bohoslovecká fakulta v Praze. 1989.
ISBN 80-901905-0-2 |
| [14] |
Apokalypsa a číslo 666. Mýty a
skutečnost [online]. 2005 [cit. 2006-11-01]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2005050003 |
| [15] |
Danielovy omyly. Mýty a
skutečnost [online]. 2006 [cit. 2006-11-01]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006010006 |
| [16] |
Izajáš. Mýty a skutečnost
[online]. 2006 [cit. 2006-11-01]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006120002 |
| [17] |
Daniel 7. Mýty a
skutečnost [online]. 2006 [cit. 2006-11-01]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006010007 |
|
|