Původní zdroje Hebrejské Bible

Vyhladovění bohů

Prorok Sofonjáš (Zephaniah) předpovídá potrestání všech bohů mocným Yahwem. Jaký trest sešle Hospodin na ostatní bohy? Podle CEP budou bohové postiženi úbytěmi (tedy zřejmě tuberkulózou), podle BKR budou bohové "zhubeněni", postiženi hladem.

Podle dalších překladů nechá Hospodin ostatní bohy vyhladovět, seschnout (shrivel) nebo je například postihne bídou. Stará řecká Septuaginta či syrská Pešita překládají hebrejské slovo RZH jako zničit. Nejvyšší bůh tedy ostatní bohy zničí. Podle latinské Vulgáty je oslabí.  Jak nejvyšší bůh zvítězí nad ostatními bohy tedy není zcela jasné. Původní hebrejský pojem RZH znamená nechat vyhladovět:

/Verš Sof 2:11, Bibleworks[3]/

Proroctví, že nejvyšší bůh Yahweh nechá ostatní bohy vyhladovět, nedávalo překladatelům příliš velký smysl (viz rozbor Sofonjáš 2:11). Potíž je v tom, že hebrejské sloveso R-Z-H (RaZaH) se v této formě vyskytuje v Bibli pouze na jednom místě a řadí se mezi tzv. hapax legomenon, tedy slova řečená jen jednou.
Naštěstí v Bibli nalezneme další dvě slova se stejným základem (Iz 17:4, Ez 34:20). Znamenají mořit hladem, vyhladovět, udělat hubeným. Proto se dnes většina překladů kloní i ve verši Sofonjáše 2:11 k významu vyhladovět.

Metaforický význam

Aby se vyřešil problém s vyhladověním bohů, je verš chápán metaforicky. Jiní bohové přece neexistují a nelze je ani vyhladovět. Spíše se tedy má jednat o to, že podle proroctví bude v myslích lidí snížen význam ostatních bohů ve prospěch Yahweho. Bohové přestanou být uctíváni, zmenší se jejich význam, vymizí z představ lidí.

Doslovný význam

Jak však lépe poznáváme myšlení našich předků, stává se metaforický výklad neudržitelným. Dominic Rudman^[4] upozorňuje, že vysoce literární čtení textu "[Yahweh]vyhladoví všechny bohy země." nepotřebuje metaforický výklad.

V babylonském i egyptském kultu nebyly sochy považovány pouze za symboly bohů. Sochy bohů byly samy o sobě považovány za svaté. Během obřadů se v představách lidí sochy proměňovaly v živé bohy.  Tyto náboženské rituály se nazývaly Otevírání úst (the Opening of the Mouth). Bohové i jejich sochy byli považováni za živé antropomorfické bytosti, chodící, mluvící, oblékané do šatů a také krmené a napájené. V rámci babylonského kultu byly bohům přinášeny dary v podobě jídla, šatstva i nápojů. Během rituálu Otevírání úst byly sochám předkládány královská jídla, pivo, med i ovoce. Obřadníci nabízeli sochám-bohům nejlepší kousky masa a ovoce umně naaranžovaných na zlatých podnosech. Po jídle byla sochám nabídnuta vody k omytí a po jídle byly brány k různým kratochvilným akcím, např. na lovy. ^{[5] [6] [7] [8]}

Sochám pak byly pravidelně přinášeny dary v podobě jídla a pití. V Uruckém chrámě (jižní Babylonie) dostávaly (podle textu z 2. tisíciletí př. n. l.) sochy dvě jídla denně.^[9] Denní péče o božské sochy dokládá víru v jejich žití, v to, že sochy potřebují stejnou péči jako kterýkoliv živý vladař. Jen během nejvyšší nouze, při hladomorech a jiných katastrofách, býval přísun potravy zastaven. To však znamenalo nejvyšší nouzi a ztrátu jakékoliv naděje v pomoc bohů (viz také Zániky civilizací).

Jak tedy mohl Yahweh potrestat ostatní bohy? Slova proroka Sofonjáše lze chápat tak, že Yahweh vyhladoví bohy zastavením přinášení darů jejich sochám. Bůh přeruší denní obětní dary přinášené posvátným sochám v chrámech. Pokud přestanou kněží přinášet jídlo a pití sochám, budou bohové umořeni hladem a ztratí sílu plnit své svaté povinnosti.^[10] Bůh Yahweh, kterému jsou v biblických textech přiznávána složitá a přesná pravidla pro přinášení  obětí ve formě jídla, zůstane silný a vítězný před svými vyhladovělými soupeři.

Sofonjáš

Verše Sofonjáše 2:10-11 jsou psané v próze, zatímco okolní text je veršován. Také tématicky do okolního textu nezapadají. Předchozí verše jsou předpovědí proti několika konkrétním národům. Prorokují, jak Yahweh potrestá Keréťany, Moábovce a Amónovce.  Pozdější verše zlořečí Kúšijcům. Verše Sof 2:10-11 se však týkají boží nadvlády nad světem a ostatními bohy obecně. Odborníci se proto domnívají, že verše 2:10-11 byly do textu Sofonjáše přidány až později.^{[4] [12]}

Pokud jsou biblické údaje pravdivé, žil prorok v době úpadku Asyrské říše. V knize se píše o tom, že Sofonjáš působil za dnů krále Jóšiáše, tedy někdy v rozmezí 640-609 př. n. l. Většina odborníků ale klade vznik textové vsuvky 2:10-11 do období po babylonském exilu. Pokud je tomu tak, pak lze dobře vysvětlit, odkud získal autor přesné znalosti o kultu přinášení jídla babylonským sochám-bohům. Bylo to za jeho pobytu v Babylonu během židovského exodu.^[4] Neznámý autor s v Babylonu setkal s každodenním rituálem přinášení jídla a pití bohům a mohl tedy ve své vsuvce tyto bohy potrestat vyhladověním.

Vytvořeno: 02.02.2007