| |
Následnictví a incest
Encyklopedie Diderot[1] :
| |
incest, krvesmilstvo – manželství nebo pohlavní styk mezi
bezprostředně příbuznými osobami. Jednotlivé kultury považují za incestní vztahy,
které v jiných kulturách mohou být tolerovány nebo se jim i dává přednost. |
Dnes
považujeme například sňatek bratra a sestry za přinejmenším společensky nevhodný,
byť se jedná třeba o sourozence nevlastní. Jinak tomu bylo ve starověku. Zde naopak
mohlo být partnerství bratra a "poloviční" sestry ceněno a pokud z něj
vzešel mužský potomek, měl mnohé výsady. Včetně dědického práva a to dokonce i na
úkor nevlastního bratra, byť by byl starší a prvorozený.
Bohové
Pokud byli všichni bohové potomky jediného Stvořitele, pak i jejich
manželství byla vlastně incestní. Také první dva lidé měli za svého otce
Stvořitele, byli tedy nejen prvním párem ale i sourozenci. Podle Ernesta
Bornemana[a] obsahují téměř všechny mýty o vzniku světa a původu člověka incest
- nejprve incest bohů, pak incesty prvních lidí.
Manželství sourozenců se ve vladařských rodech stávalo po vzoru bohů
povinností v Sumeru, Egyptu, Persii, jihovýchodní Číně, Siamu či Incké říši.
Bible
Podle Hebrejské bible k manželstvím mezi nevlastními sourozenci patřil i svazek
mezi Abrahámem a Sárou. O tom, že Sára byla nevlastní sestra Abrahámova, se
dočteme v příběhu z Egypta. Mojžíš tam zamlčel, že Sára
není jen jeho sestra ale také manželka. Gerarský král si vzal Sáru za ženu, ale
dříve než se k ní intimně přiblížil, ho bůh varoval. A tak pravda vyšla najevo:
CEP[3]
| |
Genesis 20:9
Abímelek tedy zavolal Abrahama a řekl mu: "Jak ses to k nám zachoval? Čím jsem
se proti tobě prohřešil, že jsi na mne a na mé království uvedl takový hřích?
Dopustil ses u mne něčeho, co se přece nedělá." Genesis 20:12
Ona také vskutku je má sestra; je to dcera mého otce, ale ne dcera mé matky; stala se
mou ženou |
Sára tedy byla Abrahámovou poloviční sestrou, měli
stejného otce, ale jiné matky. A stala se i jeho první ženou.
První biblický patriarcha Abram (Abrahám) a jeho žena Sáraj (Sára) se nemohli dočkat potomka. Sáraj tedy
svému muži navrhla, aby pojal za ženu i jejich otrokyni Hagar. Ta mu vskutku porodila
syna - Izmaela. Izmael byl tedy prvorozeným synem s výsadou stát se Abrahámovým
následníkem. Bůh
Yahweh však Abrahámovi sdělil, že jeho následovníkem bude někdo jiný - dosud
nenarozený syn Sáry. Abrahám tomu nemohl uvěřit, on i jeho žena již byli velmi
staří. Ale stalo se tak. Sára porodila Abrahámovi syna Izáka. Abrahám se velice
trápil tím, jak vyřešit otázku svého nástupnictví. Měl teď dva syny,
prvorozeného syna Izmaela se svou další manželkou - otrokyní Hágar a druhorozeného
Izáka, syna jeho první ženy a nevlastní sestry Sáry. Božstvo Elóhím však potvrdilo své
rozhodnutí - Abrahámovým nástupcem bude Izák:
CEP Genesis 21:12[2]
| |
Bůh však Abrahamovi řekl; „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni;
poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z
Izáka. |
Příběh Abraháma patří do tzv. pra-otecké doby, kterou biblisté
označují rozmezí 19. až 17. stol. př.n.l .
Do pozdějšího období (1500 - 1000 př.n.l.) je zařazován příběh
další biblické manželské i sourozenecké dvojice Amnón a Támar.
[7]
Egypt
V Textech pyramid čteme o vzniku našeho světa. Bůh Atum oplodnil sám sebe
a porodil dvojici bohů Šov a Tefnut. Ti přivedli na svět boha země Géb a
bohyni oblohy Nút. Z jejich spojení povstali bohové Usir a Eset, Sutech a
Nebthet. Spojením sourozeneckých bohů se rodili další bohové a vznikal svět.
Farao jako ztělesnění boha jej napodoboval i svým manželstvím.
Na stéle
nalezené v Horním Egyptě, poblíž hranice s Núbií, je popsán způsob
výběru následovníka etiopského krále:[6]
| |
Věděli, že příští král má být vybrán mezi královskými
bratry, jenže který to bude? Šli tedy do Amonova chrámu pro věštbu. Jakmile
"proroci a vrchní kněží" vykonali potřebné obřady, vojevůdci
představili bohu jednoho z královských bratří, avšak nic se neozvalo. Pak
představili druhého bratra, který se narodil králově sestře. V té chvíli bůh
promluvil, řka: „To je váš král.To je váš vládce." A tak vojevůdci
korunovali tohoto bratra, jenž přijal královský úřad poté, co ho božstvo
ujistilo o své podpoře. |
Následnictví etiopského krále tedy obdržel ten z jeho synů,
kterého králi porodila jeho sestra.
Sňatky faraónů s jejich sestrami či dokonce dcerami patřily k egyptské
tradici. Nejednalo se o pouhé rituální svazky, z těchto spojení se rodily
děti, mnohdy budoucí vládcové Egypta. V Nové říši byl král Ahmos I. (cca.
1550-1525 př.n.l.) synem vládce Kamose a jeho sestry Ahhotep II. Také Ahmos
I. se oženil s vlastní sestrou Ahmose-Nefertari. Jeho třetí syn a nástupce
Amenhotep I. (cca. 1525-1504 př.n.l.) se oženil se svou sestrou Ahmose-Meritamon,
jejich syn však zemřel.
Královna Hatšepsut (cca. 1479-1458) se provdala za svého nevlastního bratra
Thutmose II. Po její smrti však praxe incestních sňatků na čas končí.
Obnovují ji až makedonští Ptolemaiovci ve snaze upevnit svou vládu nad
Egyptem.[5]
| Ptolemaios II. (309 - 246
př.n.l.) zapudil svou manželku a vzal si svou vlastní sestru Arsinoe.
Provedl to v souladu s egyptskou tradicí, pro Řeky však již byl
královský incest nepřijatelný. Ptolemaios se oženil se svou sestrou
z praktických politických důvodů, ve snaze více se přiblížit
většinovému egyptskému obyvatelstvu. Sebe prohlásil za živoucího
boha a sestru-manželku za bohyni. Co bylo povoleno králům,
neplatilo pro každého. Sexuální styky mezi blízkými příbuznými byly
odsuzovány už ve starém Egyptě. |
|
Mince s vyobrazením Ptolemaia II. a Arsinoe II[3] |
Řecko
Bohové starého Řecka měli řadu incestních vztahů. Zeus, vládce Olympu,
měl za manželku Héru, svou sestru. Podle Homéra (8.stol.př.n.l.) se šest
Aiolových synů oženilo se svými sestrami. Později dramatik Euripides
(480-406 př.n.l.) připustil, že pouze jediný Aiolův syn měl incestní vztah
se svou sestrou, i tak však vzbudil velké pobouření mezi Řeky. Nakonec musel
své divadelní dílo přepracovat.
V Athénách bylo r. 451 př.n.l. alespoň povoleno manželství nevlastních
sourozenců, pokud měli téhož otce.
Sňatek egyptského vládce Ptolemaia II. se svou sestrou Arsinoe Řekové silně
kritizovali. Např. básník Sótadés vtipkoval: "Do nedovolené díry strkáš
hřebík!" Za svou prostořekost byl utopen.[5]
Důvod incestních sňatků
Důvodů pro incestní sňatky bylo více. Vzorem mohli být mnozí bohové.
Např. v kosmogonických systémech starého Egypta byli bohové potomky jediného
Stvořitele. všechna jejich manželství tedy byla incestní.
Snahou bylo bránit se politické nestabilitě, povstáním ze strany
levobočků apod. Důležitým faktorem byla snaha nerozptylovat rodinné jmění. Dcera, která
dědila majetek rodičů si tak brala svého nejbližšího svobodného příbuzného.
Dědic pocházel ze stále stejné rodiny.[5]
Podle Jamese Frazera[4]
se ve starověkém Egyptě dědil nárok na královský trůn v ženské linii (po
přeslici). Právo vládnout však bylo dáno pouze mužům. Faraon se tedy oženil
se svou sestrou či dcerou aby zajistil svému budoucímu synovi nástupnictví.
Konec následnictví
V Bibli je přednostní následnictví potomka otce a matky, coby rodičů a zároveň
polovičních sourozenců, zmiňováno u Abraháma, Sáry a jejich syna Izáka.
Období patriarchů a tedy i působení Abraháma a Izáka se nejčastěji klade do
období 2000 až 1800 př.n.l. Tehdy se tedy dle božích pokynů stal
druhorozený Izák následníkem před Abrahámovým prvorozeným synem Izmaelem.
V poslední knize Zákona/Tóry - Deuteronomium, jejíž vznik a úpravy jsou datovány
do rozmezí 1500 až 550 př.n.l., je již prosazováno klasické následnictví
prvorozeného syna. O případných nárocích později narozených potomků vzešlých ze
spojení partnerů, kdy matka je poloviční sestrou otcovou, se zde nepíše.
CEP[2], Deuteronomy
21:15-17
| |
Má-li někdo dvě ženy, z nichž by jednu miloval a druhou by nemiloval, a
porodí mu syny milovaná i nemilovaná, ale prvorozený syn bude synem nemilované, v
den, kdy bude dávat, co mu patří, svým synům do dědictví, nemůže dát právo
prvorozenství synu milované na úkor prvorozeného syna nemilované. Vezme ohled na
prvorozeného syna nemilované a dá mu dvojnásobný díl všeho, co má, protože on je
prvotina jeho síly, jemu náleží právo prvorozenství. |
......... pokračování příště .........
|
| [a] |
Ernest Borneman. německý sexuolog.
1915-1995. Viz.[5] |
|
| [1] |
Diderot s.r.o. 1999. Encyklopedie Diderot 2000 na
CD ROM
|
| [2] |
Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo
svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1984. /CEP/ V
elektronické formě SW Bibleworks.
|
| [3] |
Přispěvatelé Wikipedie,
Ptolemaios II. Filadelfos [online], Wikipedie: Otevřená
encyklopedie, c2010, Datum poslední revize 12. 05. 2010, 02:29 UTC,
[citováno 14. 05. 2010] <
http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ptolemaios_II._Filadelfos&oldid=5331441>
|
| [4] |
Frazer James Gregor. Zlatá
ratolest. 2007. ISBN978-80-7380-017-8.
|
| [5] |
Redaktoři časopisu Epocha.
Sňatky se sestrami: Hřích? Ne! Nutnost! Epocha Speciál. Jaro
2010. RF Hobby, s.r.o.
|
| [6] |
Sitchin, Zecharia. 1995. Setkávání s bohy.
Dobra. 2002
|
| [7] |
Schwartz, Marco. 1997. Láska v bibli. Ikar.
2002
|
|
|
