Marie Magdalská (IX.)

Marie Magdalská - poslední večeře

Leonardo da Vinci, Miláno

V jednom z předchozích článků věnovaných Marii Magdalské jsme zmínili světoznámý obraz Poslední večeře.^[1]  Autorem této nástěnné malby z 15. století je italský renesanční mistr Leonardo da Vinci (1452-1519). Dílo se nachází v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie. Malba o rozměrech 8,8 x 4,6 metrů zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři před ukřižováním. Vidíme zde čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o tom, co jim právě Kristus sdělil: "Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí."  Jediný Jidáš je v záklonu a couvá, protože mu je jasné, že Ježíš ví o jeho zradě.^[2]

Obr. Poslední večeře (The Last Supper) z období 1495 až 1498. Leonardo da Vinci.^[2]

Leonardo da Vinci však údajně patřil k zasvěcencům, mezi kterými se předávala tradice o svazku  Ježíše s Marií Magdalskou (Magdalio). Pravdu o spojení Ježíše s Máří nemohl Leonardo zveřejnit, a proto ji alespoň skryl ve svém obraze. Učedník vlevo od Ježíše, oficiálně považovaný za apoštola Jana, je ve skutečnosti Marie Magdalská:

Obr. Detail z obrazu Poslední večeře - Vpravo Ježíš, vlevo učedník Jan (nebo Máří Magdaléna?).

Leonardo mohl do obrazu ukrýt gnostické křesťanské učení o jednotě Ježíše Krista a Marie Magdalény. Obě postavy mají vzájemně zrcadlově převráceny barvy šatů. Pokud posuneme postavy tak, aby se barva jejich oděvu spojila, vidíme Marii Magdalénu, spočívající hlavou na rameni Ježíše. [3]

Obr. Ježíš s učedníkem/Marií Magdalénou.[4]

Na obraze Leonarda da Vinci lze vidět skutečně ženskou postavu. Náznak ňader, ženské rysy ve tváři, ženské vlasy. Oblečení Ježíše a Marie spolu ladí v modré a červené. Na rozdíl od apoštolů, kteří na Ježíše upírají zrak, jsou oči Marie cudně sklopeny. Negestikuluje rukama jako okolní muži ale drží je sepnuty podle norem středoevropské morálky.

Podle oficiální církevní nauky neměl Ježíš ženu a postavou po jeho boku musí být jedině Jan, jeho milovaný učedník. A to, že vypadá jako žena, je pouhé vyjádření Janovy jemnosti. Ostatně, obraz se několikrát restauroval a je otázkou, jak vypadal Jan na originále. Z hlediska techniky malby se nejedná o fresku, malovanou na vlhkou omítku. Leonardo maloval na omítku suchou. Důsledkem použité technologie a vlivů prostředí (včetně částečného zničení bývalého refektáře) byla malba značně poničena a musela být několikráte restaurována, naposled v roce 1999. 

Cesare da Sesto, Ponte Capriasca

Jedním z Leonardových žáků byl Cesare da Sesto (1477–1523). Podle obrazu svého mistra namaloval i on Poslední večeři. Postavy na obraze jsou stejné, liší se pozadí. Chybí gobelíny na stěnách i okno uprostřed za Ježíšovými zády. Ve zbývajících dvou oknech jsou přidány dvě scény ze Starého a Nového zákona:

Obr. Poslední večeře (The Last Supper). Počátek 16. stol. Cesare da Sesto.^[5]

Pod jednotlivými postavami je uvedeno jejich jméno. Postava nalevo od Ježíše má být Jan. Není však pochyb, že Cesare Sesta z da Vinciho milánské školy namaloval po pravici Ježíše ženu. Postava s výraznými ženskými rysy má o něco tmavší vlasy a barva jejího svrchního pláště je tmavší s oranžovým lemem:

Obr. Detail z obrazu Poslední večeře (Cesare da Sesto).

Malba se nachází v kostele sv. Ambrože (Church of S. Ambrogio) ve městě Ponte Capriasca (Lugano, Švýcarsko). Obraz  byl restaurován v létech 1951 a 1989-92.^[5]

Ne všichni odborníci souhlasí s autorstvím obrazu. Každopádně byla Poslední večeře namalována počátkem 16. století a autor, který kopíroval dílo Leonarda da Vinciho, věřil, že při poslední večeři seděla vedle Ježíše žena. Jedná se o nejzdařilejší kopii Leonardova mistrovského díla té doby. Podle kunshistorika Ernsta Schmida je freska i v nejmenších detailech tak věrnou kopií Leonardova obrazu, že její autor musel podrobně prostudovat milánský originál: "Téměř by se chtělo říct, že malíř s velkým mistrem spolupracoval a byl snad jím samotným naveden k tomuto vznešenému dílu."

Pianezza

20 kilometrů od Ponte Capriasca se nachází jiný kostel a zde opět nalezneme kopii Leonardovy Poslední večeře. Autor je neznámý a dílo nedosahuje kvalit svých vzorů. Mimika postav je prostá a zdaleka se nevyrovná originálu. Malíř však přesně napodobil gesta apoštolů i jejich uspořádání do trojic:

Obr. Vnitřní výzdoba kostela v Pianezza - napodobenina Leonardovy Poslední večeře. Autor neznámý.^[6]

Kostel ve švýcarské vesnici Pianezza byl postaven v 16. století na základech staršího kostela. Nástěnná freska je jednoznačně kopií Leonardovy Poslední večeře. Malíř možná znal Leonardův originál, ale pravděpodobně vycházel z věrné kopie v Ponte Capriascu.

Postava vlevo vedle Ježíše je opět evidentně ženského vzezření:

Obr. Výřez z fresky v kostele sv. Giacomo e Filippo, Pianezza.^[8]

Všimněme si, že kromě postavy vlevo od Ježíše (třetí zleva) má i třetí postava napravo od Ježíše (čtvrtá zprava) typicky ženské rysy:

Obr. Výřez z fresky v kostele sv. Giacomo e Filippo, Pianezza.^[10]

Na obě ženy upozornila curyšská archeoložka Elsbeth Wiederkehrová. Uvádí: "Nápadný je vysloveně ženský vzhled postavy vedle Krista... také třetí postava napravo od Ježíše zřejmě nepředstavuje muže, nýbrž ženu. Všechny ostatní postavy totiž mají vousy, což je jednoznačně identifikuje jako muže. A je tu ještě jeden významný detail: Na rozdíl od apoštolů, kteří na Ježíše upírají zrak, mají ženské postavy cudně sklopené oči, jak se u žen v té době slušelo."^{[7] [8] [9]}

Dvě Marie

Na dobře dochovaných freskách v Ponte Capriascu a Pianezzu sedí po pravici Ježíše žena. Obě kopie Poslední večeře vznikly v době, kdy byl Leonardův originál dosud v perfektním stavu. Je tedy jasné, že Leonardo da Vinci namaloval na svém slavném obraze Poslední večeře po boku Ježíše skutečně ženu. Usadil ji na nejvýznamnější místo po Ježíšově pravici. Zpodobnil ji tak, aby tvořila s Ježíšem pár, ovšem nenápadně. Církev samozřejmě v postavě musela vidět apoštola Jana, zasvěcenci však věděli své.

Podle Janova evangelia seděl při poslední večeři vedle Ježíše jeho milovaný učedník. Oficiální církevní věrouka jej považuje za apoštola Jana. Leonardo da Vinci a jeho žáci nám před oponu mnoha staletí posílají vzkaz, že vedle Ježíše seděla jeho žena, Máří Magdaléna.

Sledujme scénu popisovanou ve 13. kapitole Janova evangelia, kdy milovaný učedník při večeři odpočívá v Ježíšově náruči a ten promlouvá o zrádci:

NKB^[11]  Jan 13:21-25

Petr obrací na učedníka, jehož miloval Ježíš. Žádá jej, aby se Ježíše zeptal, kdo je ten, kdo zradí Ježíše. Proč se apoštol Petr nezeptal svého učitele přímo? Zřejmě proto, že Ježíš měl k milovanému učedníku mnohem bližší vztah, než k Petrovi a všem ostatním. Ostatně, podle evangelia onen učedník při večeři odpočíval v Ježíšově náruči...
S verzí o Janovi, spočívajícím v náruči svého učitele, má problém mnoho biblických překladů. Proto tuto situaci zamlžili nepřesným a cudným překladem, kde např. v ekumenické verzi čteme: "Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku." Nicméně původní řecký text skutečně uvádí, že učedník odpočíval na Ježíšově hrudi či v jeho náruči:

Pokud byla milovaným učedníkem žena, je podivnost veršů vysvětlena. A pokud je to žena, pak Marie Magdalská, žena Ježíšova. Aby zůstalo manželství Ježíše a Máří v evangeliu  utajeno, byla Marie nahrazena milovaný učedníkem Janem. Toto tajemství a dojímavý okamžik poslední večeře Ježíše s jeho milovanou ženou a učedníky, skryl Leonardo da Vinci do svého geniálního díla. Zasvěcení si mohou v obraze připomenout chvíle lásky i bolesti, kdy ještě naposledy mohla Marie spočinout na hrudi svého muže a ten v hlubokém zármutku sděluje, že se přiblížil okamžik zrady a jeho odchodu.

Obr. Ukryté tajemství?[4]

Na obraze Poslední večeře je zřejmě zpodobněna i další žena, stojící třetí po Ježíšově levici. Může to být Marie Kleofášova. Obě ženy spolu s Ježíšovou matkou stály zanedlouho věrně u ukřižovaného, kdy ostatní apoštolové byli ve strachu schováni a Petr zapíral svého učitele.

I zde, podobně jako u poslední večeře, vystupuje tajemný učedník, kterého (Ježíš) miloval. V Matoušově a Markově evangeliu se však píše pouze o ženách (v čele s Marií z Magdaly), které provázely Ježíše při jeho utrpení na kříži. O apoštolech není ani zmínky.^[a]

Byly to ženy, které doprovázely Ježíše na jeho cestě z Galileje do Jeruzaléma. Byly to ženy, které sháněly prostředky k živobytí. Byly to ženy, které pochopily Ježíšovo učení mnohdy lépe, než  učedníci. A byla to Marie Magdalio, Ježíšova žena, která při poslední večeři spočívala v jeho náruči a samozřejmě jej doprovodila i na útrpné cestě. Byla to Marie Magdalio, která s Ježíšem byla v životě, smrti i vzkříšení.   

Následující - V Čechách utajená Máří Magdaléna?

Vytvořeno: 30. 09. 2018