|
Náboženství v Kanaánu
Dětské oběti v Kanaánu
V Hebrejské Bibli se nám zřejmě dochovaly doklady o přinášení lidských obětí
kanaánským bohům včetně Yahweho. Připomeňme si jeden z příkazů zákona,
který Yahweh uložil jím vyvolenému národu Izraelitů: CEP[1]
Ex 13:2
|
"Posvěť mi všechno
prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z
dobytka. Je to moje!" |
Ex 22:29-30 (28-29)
|
Neopozdíš se s dávkami
z hojnosti svých úrod a vylisované šťávy svých hroznů a oliv.
Dáš mi prvorozeného ze svých synů. Stejně tak naložíš se svým
skotem a bravem, zůstane sedm dní u matky, osmého dne jej dáš
mně.
|
Biblický Yahweh
přikazuje postupovat v případě skotu a bravu stejným způsobem, jak tomu
má být v případě prvorozených synů. Ti patří Yahwemu. Měli být tedy prvorození synové
stejně jako dobytek odebrány sedmého dne matce a dány jemu? Podle knihy
Exodus byla povinnost obětovat prvorozeného syna jedním z důležitých
zákonů, které museli Izraelité bezpodmínečně
dodržovat.
Jinde v Bibli však čteme, že prvorozený má být vyplacen (Ex 13, Nu 18,
Le 27) nebo pověřen celoživotní službou v chrámu. Byla oběť prvorozeného
prastarým náboženským obyčejem, teprve později zmírněným možností
vyplatit synův život? Bylo obětování prvorozeného kdysi běžnou součástí
náboženského života Izraelitů? V mnoha jiných biblických
textech čteme kritiku lidských obětí. Přesto bylo obětování svého dítěte
bohu považováno za doklad pevné víry, a to dokonce i v novozákonních
křesťanských textech (Žd11:32). Více viz Lidské
oběti.
Provádění ohněm v Bibli
Obětní spalování dětí bylo nazýváno "provázení ohněm". V knize proroka Ezekiela čteme o tom, že vše prvorozené, co "otvírá lůno", nařídil Yahweh
obětovat v ohni. Mělo se to dít během putování Izraelitů do zaslíbené
země, tedy na přelomu doby bronzové a železné (cca. 13 000 až 11 000
př.n.l.). CEP
Ez 20:25-26
|
A tak jsem jim dal
nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život;
poskvrnil jsem je jejich vlastními dary, když prováděli ohněm
vše, co otvírá lůno, abych je naplnil úděsem a oni poznali, že
já jsme Hospodin. |
Tento obyčej však autor knihy již považuje za "nedobré
nařízení". V 6.stol.př.n.l., kdy byla kniha Ezekiel zřejmě napsána,
již bylo upalování dětí kritizováno.
V Jeruzalémě se spalovali
lidští prvorození, jako ti, kteří náleží bohu.[2]str.76
Jeremjáš, biblický prorok (6. stol. př.n.l.)
kritizoval Judejce: CEP Jer 7:30-31
|
Judští synové se
dopouštěli toho, co je zlé v mých očích, je výrok Hospodinův. V
domě, který je nazýván mým jménem, postavili ohyzdné modly, a
tak jej poskrvnili.
V Tófetu, který je v Údolí syna Hinómova, postavili posvátná
návrší a spalovali své syny a své dcery ohněm. To jsem jim
nepřikázal, ani mi to nepřišlo na mysl. |
Jestliže u rituálu procházení ohněm lze uvažovat o rituálu, kdy byla
oběť jen ožehnuta ale ne spálena, zde jsou již jednoznačně popisovány
hrůzné obřady upalování dětí. Nejedná se ani o falešné pošpinění
náboženských praktik. Každý obyvatel Jeruzaléma se mohl na vlastní oči
přesvědčit, zda Jeremiáš neklame. Stačila krátká cesta údolím Ben-Hinnom
na místa, kde docházelo k náboženským rituálům. Přímo z Bible se tedy
dozvídáme o existenci konkrétního místa blízko Jeruzaléma, kde Izraelité
rituálně upalovali své děti.
Kritiku dětských obětí kenanejským božstvům nalezneme i ve starších
textech Žalmů: CEP Ps
106:36-40
|
Sloužili jejich modlářským
stvůrám a ty se jim staly léčkou;
obětovali své syny a své dcery běsům.
Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali
modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si
zhnusil, |
Připomeňme jen, že Yahweh byl původně jedním z kenanejských bohů.
Teprve během babylonského exilu (6. stol. př.n.l.) začala víra v něj
získávat rysy monoteismu.
Dříve se kultury starého Izraele a Kanaánu považovaly za oddělené a
odlišné v souladu s biblickými příběhy.
Dnes však většina odborníků
považuje společenství Izraelitů za podskupinu kanaánské kultury.[3] Izraelité vzešli z původních
národů žijících v kananejské zemi. Kulturu starých Izraelitů v
období
pozdní doby bronzové a doby železné I (1550 - 1000 př.n.l.) není možné oddělit
od kultury Kanaánu. Dnes spíše
používáme pojmu západo-semitská (West Semitic) kultura. Paralely
náboženské terminologie textů patřících do kultur Izraelitů, Ugaritu či
Fénické jsou velice těsné[4]
(více viz.
Obsazení Kanaánu). Stejně tak byly podobné byly i náboženské
praktiky a rituály těchto západo-semitských kultur.
Hebrejská Bible má tedy pravdu v tom, že obyvatelé Kenaánu přinášeli
svým bohům dětské oběti. Izraelité však byli nedílnou součástí
kanaánského společenství a lidské oběti se tedy zřejmě přinášely i samotnému Yahwemu.
Tóra, jádro Hebrejské Bible, začala být kompletována ze starších zdrojů
zřejmě od 6. stol. př.n.l. V té době již bylo upalování dětí kritizováno a
odmítání tohoto stále užívaného náboženského rituálu se odrazilo i v
biblických textech. Přesto v nich nalézáme ozvěnu pradávných zvyků, kdy
se praktikovalo přinášení lidských obětí Yahwemu. A právě s tímto bohem
byla spojena tradice obětování všeho prvorozeného.
Archeologické nálezy
V západo-semitské kultuře bylo zvykem přinášet bohům i lidské
oběti. A nejvyšším darem bohu byla smrt prvorozeného syna. Svědčí o tom
archeologické nálezy tisíců jednotlivých i několika hromadných pohřebišť
dokazujících výše popisované obětní rituály.
Archeologické nálezy pohřebišť obětovaných dětí byly nalezeny na
Sicílii, Sardínii, v Kartágu i severní Africe. Rovněž egyptské kresby
ukazují takový rituál vykonávaný v Sýrii a Palestině.[9]
|
|
Obr. Egyptský reliéf z období vlády Ramesse II
(1290-1224 př.n.l.). Egypťané útočí na kanaánský Aškalón (Ashkelon).
Lidé na hradbách se dovolávají pomoci z nebes. Z věží jsou
shazovány děti, zřejmě jako oběti bohům za záchranu města před
Egypťany. |
Friedman[5]
podle článku Human Sacrifice or not?[6] uvádí,
že v blízkosti města Gezer byly nalezeny hliněné džbány obsahující
zuhelnatělé dětské kosti. Nález pochází z kanaánského období 2. tisíciletí př.n.l.
Kartágo
Lidské oběti Féničanů (Foiničanů) jsou popisovány starověkými historiky (Kleitarchos,
Diodorus, Plutarchos) i novověkými autory (Tertulián). V těchto dílech
čteme například o Kartágiňanech upalujících své děti jako úlitbu bohům.
Připomeňme, že Féničané (Phoenicians) patří ke kultuře označované
biblickým pojmem Kanaánci.
V Kartágu byla skutečně nalezena stéla
s modlitbami bohům. Pod ní byly pohřbeny urny se spálenými dětskými a
někdy i zvířecími ostatky. Jedná se zřejmě o podobné místo, jaké
je popisováno i v Bibli (Ps
106:36-40), obdoba Tófetu (Tophet) u Jeruzaléma. |
|
Obr. Stély v kartaginském Tofetu.
|
|
Obr. Kněz nesoucí dítě k oběti. Stéla z Kartága, 4. stol. př.n.l. |
|
Ne všichni odborníci jsou přesvědčeni o tom, že v kartáginském Tófetu
byli skutečně upalovány děti.[7] Dochované nápisy jsou jen strohé, žádný
přímo nepopisuje takové rituály, pouze neupřesněné sliby bohům Tanit a
Baalovi. Například na stéle z období Tanit II (6. až 3. stol. př.n.l.) se
píše "Naší paní, Tanit... a našemu pánovi, Baal Hammonovi, to
co bylo slíbeno." Nicméně tyto stély stojí na místech, kde
byly uloženy nádoby s pozůstatky uhořelých těl lidí či zvířat.[8]
V Kartágu však byla nalezena i stéla věnovaná bohyni Tanit, zobrazující
kněze držícího dítě podobně, jako se držela jehňata při obětování.[9] |
Nálezy v Kartágu ukazují na dětské obětní rituály prováděné Féničany
ještě v období několika staletí před n.l. Do uren byly uloženy
pozůstatky lidí i zvířat - převážně ovcí a koz. Zřejmě se tedy nejedná o
dětské pohřebiště, jak tvrdí někteří odborníci. Zvířata byla v některých
případech obětována místo dětí, podobně jako se o tom píše v biblickém
příběhu o Abrahámovi. Mnoho jiných dětí však takové štěstí nemělo.
Většina lidských pozůstatků jsou děti staré dva až tři měsíce, jiné se
dožily i pěti let. Jejich pohlaví dosud nebylo určeno.[8]
Zbytky rozsáhlých obehnaných prostor s urnami, do nichž se ukládaly
spálené dětské či zvířecí kosti, byly nalezeny také v Suse, Motyi, Nóře,
S.Antioku či Monte Sirai. Zřejmě existoval obecný kanaánský ritus, který
později převzali i Féničané.[9]
|
|
Obr. Kartaginský Tofet - urny s dětskými pozůstatky
byly uloženy v několika vrstvách. Červená urna pochází z období
Tanit I (750-600 př.n.l.), ostatní urny z Tanit II (400-300
př.n.l.).[12] |
V Kartágu byly dětské oběti přinášeny bohu Baal Hammon a bohyni Tanit.
Baal Hammon byl v jiných kulturách znám jako Kronos či Saturnus. Podle fénických a aramejských zdrojů lze boha Baal Hammona ztotožnit s
kanaánským bohem El. Semitský bůh El je spojován s obětováním dětí, a
podle některých příběhů dokonce sám obětoval svého syna. Biblický bůh Yahweh nese mnoho charakteristik
společných s Elem. Lidé například věřili, že Yahweh si, podobně jako El,
činí nárok na děti, považované za boží dar. Yahwemu patřilo podle
Hebrejské Bible vše prvorozené. Věřící však mohli
oběť prvorozeného nahradit zástupnou obětí nebo syna pověřit službou
bohu.[11]
Tell Umm el-Marra
V severní Sýrii , na umělém pahorku Umm el-Marra, byly odkryty
pozůstatky regionálního centra doby bronzové. Zřejmě právě zde stálo
známé město Tuba.
Na pahorku bylo nalezeno také
pohřebiště s pozůstatky dětských obětí. Pohřbívalo se zde
od pol. 3. tis. př.n.l. Odkryta byla řada obětních pozůstatků
dospělých lidí, dětí i zvířat. Podle některých odborníků zde
docházelo při úmrtích významných členů komunity také k obětování
zvířat, dalších lidí a dokonce dětí. Např. ve hrobech dvou
zámožných žen, snad z vládnoucí kasty, byly pohřbeny i děti a
blízko také dva mužové, snad strážci a služebníci.[14] |
|
Obr. Dvě pohřbené ženy s dětmi
(asi 2300 př.n.l.)[14] |
V době bronzové docházelo k podobnému obětování dospělých a dětí na
mnoha místech. Pokud zemřel vážený člověk, bylo spolu s ním pohřbeno i
několik služebníků jako doprovod v posmrtném bytí. Nálezy pocházejí
např. z města Ur v jižní Mezopotámii či Tell Banat v Sýrii, blízko
Eufratu. K lidským obětem spojených s pohřby významných osob
docházelo také v Egyptě (I. dynastie) či Číně (perioda Shang).[14]
Náhrada lidské oběti
Podle knihy Genesis se Abrahám chystal obětovat svého syna. Nakonec
však na hranici upálil berana, jako náhradu za svého syna.
CEP
Genesis 22:13
|
Abraham se rozhlédl a
vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští. Šel
tedy, vzal berana a obětoval jej v zápalnou oběť místo svého
syna. |
Zajímavé jsou nálezy nádob, ve kterých jsou uloženy zvířecí ostatky
stejným způsobem, jako lidské. Ve městě Cirta (Konstantin v dnešním
Alžírsku) se dochovala stéla z období neo-punského ( 2. až 3. stol. n.l.).
Latinský nápis zní: "Vita pro vita, sanguis pro sanguine, agnum
pro vikario" - "Život za život, krev za krev, jehně jako náhrada".[8]
Akt substituce tedy byl znám a využíván ještě v prvních stoletích n.l.
Důvod dětských obětí
Proč byly obětovány děti? Byly tím nejcennějším, co věřící měli.
Upálením svého dítěte tak mohli prokázat bohu tu největší oběť. V Bibli
je dětská oběť považována za největší důkaz pevné víry.
Ugaritské texty zmiňují jeden z dalších důvodů dětských obětí. Lidé
věřili, že obětováním krve dojde k omlazení a posílení boha. ten, kdo
oběť poskytl, byl spojen s bohem pevným poutem. Zvyklost nabízet bohům
vše, co je mladé (lidské, zvířecí nebo rostlinné), je typická pro
starověký Střední východ.[9]
V Hebrejské Bibli se nám dochovaly záznamy o tom, že právě biblický
bůh Yahweh byl spojován s potřebou obětí všeho prvorozeného.
Molech
Lidské oběti konané v syro-palestině jsou často připisovány bohu
Molechovi (Molekovi). Pojem Molech mohl znamenat skutečně konkrétního
boha kanaánského panteonu, ale také vyjadřovat obecně určitý typ oběti (molek,
molk - mlk). V punských záznamech pojem mlk zřejmě označoval obecně druh
oběti. V Hebrejské Bibli může pojem M-L-K znamenat rovněž jen
obecný druh oběti i konkrétního boha. Syro-palestinský bůh byl
znám jako Malik, později Milku či Molek. Byl uctíván v Mari, Ugaritu,
Eble i Izraeli.[9]
Bůh Molech - Lev 18:21, 20:2-5; Jer 32:35; 2.Kr 23:10
Druh oběti - Iz 30:33; Jer 7:31, 19:5 apod.[10]
Bůh Muluk či Malik byl uctíván již v 18. stol. př.n.l. ve
městě Mari (střední Eufrat). Snad byl považován za patrona slibů a
smluv, jejichž posvátnost byla zajišťována obětováním syna.
Molech bývá ztotožňován s kanaánským bohem Baalem, bohem
smrti a podsvětí Motem, amonským Milkomem, kartaginským Kronosem i
izraelským Yahwem (v souvislosti s obětí provorozených).[10]
M-L-K, Molek, byl zřejmě i konkrétním kanaánským bohem. Ukazují na to
dva ugaritské texty, hadí zaříkávání, ve kterých se v řadě jmen bohů
vyskytuje i pojem mlk ttrth a mlk bcttrt.
V textech z Ebly, Ugaritu a Mari se objevuje i bůh podsvětí Maliku.
Stejně tak Molech byl ve Syro-palestině spojen s kultem mrtvých. V
Mezopotámii byl ztotožněn s bohem Nergalem. Rovněž v Bibli nalezneme
vazbu mezi Molechem a podsvětím:[9]
CEP
Iz 57,9
|
Mrhala jsi olejem pro
Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly,
snižovala ses až do podsvětí. |
Nápisy nalezené ve fénickém Kartágu však ukazují, že překlad
biblických veršů Jer 32:35; 2.Kr 23:10 je zřejmě chybný. Izraelité
neprováděli své syny a dcery (ohněm) Molekovi ale upalovali své
děti jako m-l-k oběť.[13]
Zápalnou oběť nepřinášeli Molekovi ale Baalovi, stejně jako
Féničané v Kartágu.
... pokračování příště ...
|
[1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/.
Použita elektronická forma SW BibleWorks[2]. |
[2] |
Balabán M., Tydlitátová V.
1998. Tázání po budoucím. Herrmann &
synové. Praha 1998 |
[3] |
Smith, Mark, S. The Early
History of God. Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel.
Wm. B. Eerdmans Publishing Co. 2.vydání 2002
ISBN 0-8028-3972-X |
[4] |
Margalit, Baruch. Why King
mesha of Moab Sacrificed His Oldest Son. Biblical
Archaeology review. Nov/Dec 1986. |
[5] |
Murphy Peter.
Human Sacrifice In The Bible. |
[6] |
Human Sacrifice or not?
www.satan4u.8m.com/history/priests.html |
[7] |
Fantar, M'hamed
Hassine. An Odyssey Debate: Were living Children Sacrificed to the
Gods? No. Archaelogy Odyssey, Nov/Dec 2000. |
[8] |
Greene, Joseph. Stager, Lawrence.
An Odyssey Debate: Were living Children Sacrificed to the
Gods? Yes. Archaelogy Odyssey, Nov/Dec 2000. |
[9] |
Hájek, Luděk. Bůh Molech a
dětské oběti. Ústav religionistiky, FF MU Brno. 2003 |
[10] |
Břenková Klára. Bůh Molech a
lidské oběti. Religio 1/99. Brno 1999 |
[11] |
Ackerman, Susan. Child
sacrifice: Returning God's Gift.
Bible Review, Jun 1993 |
[12] |
Stager, Lawrence E., Wolf,
Samuel R.. Child Sacrifice at Carthage - Religious Rite or
Population Control? Biblical Archaeology Review, Jan/Feb
1984 |
[13] |
Stager, Lawrence E., Wolf,
Samuel R.. Child Sacrifice at Carthage - Religious Rite or
Population Control? Biblical Archaeology Review, Jan/Feb
1984 |
[14] |
Schwartz, Glenn M. Hidden
Tombs of Ancient Syria. Natural History. 2007
nhmag.com/0507/0507_feature.html |
|
|