Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Autenticita

    Autenticita Bible III - Kritická vydání Bible

    Bible - Autenticita -- Autenticita Bible III - Kritická vydání Bible

        

    Autenticita Bible III

    Kritická vydání Bible

    Již v 17. století badatelé dospěli k závěru, že se knihy Hebrejské Bible nedochovaly ve své původní formě, stejně jako mnoho jiných starověkých děl. Biblické texty jsou výsledkem dlouhého složitého vývoje. Byly sestavovány z mnoha různých zdrojů a popisy stejných událostí na různých místech Bible si mnohdy protiřečí. Texty byly mnohdy doplňovány o nové pasáže, měněny i slučovány a při přepisech docházelo k chybám. Více viz Chyby v Bibli.

    Badatelé začali číst biblické knihy mezi řádky a zaměřovat se na rozpory v textech, jejich dublování, tematické a stylistické varianty. Podle svých zjištění pak začali  usuzovat na to, kolik autorů a kdy knihu psalo či z jakých pramenů čerpali. Tyto metody označujeme jako kritické zkoumání biblických textů.

    Rozvoj věd v čele s archeologií umožnil začít systematicky mapovat starověké dějiny Blízkého východu. Teoretické závěry kritické analýzy Bible bylo možné konfrontovat s výsledky historických věd i nálezy fragmentů starých biblických textů. Byly položeny základy historicko-kritické metody zkoumání Bible. Ta byla časem rozšířena i na další starověké texty. Například Epos o Gilgamešovi získal svou závěrečnou kanonickou formu podobně, jako tomu bylo s Hebrejskou Biblí.

    Historicko-kritická metoda

    Nedochoval se originál žádné z knih zařazených do Bible. Opisy textů jsou mnohdy neúplné a obsahují chyby i záměrné úpravy. Odborníci proto vypracovali řadu metod, jak se přiblížit původním textům. K vědeckému zkoumání textů se používá historicko-kritická metoda.

    Podle Manfreda Oeminga používá historicko-kritická metoda tyto nástroje: [1]

         1. Textová kritika
    Porovnáváním dochovaných starých rukopisů se zjišťují podstatné obsahové odlišnosti různých textových variant. Textová kritika má za úkol dochované varianty třídit a pokud možno rozpoznat, který text je nejstarší a který by tak mohl být předpokládanou předlohou ostatních textů. V kritických vydáních Bible se nejdůležitější způsoby různočtení, jež dokládají staré rukopisy, uvádějí v takzvaném kritickém aparátu, který čtenářům dává příležitost ověřovat si na základě původních textových podkladů moderní překlady užívané kupříkladu pro liturgické účely.

    2. Literární kritika
    Po textově kritickém utřídění a přezkoumání textu následuje literární kritika. Sledují se kompozice a styl textu, jeho vnitřní soudržnost a případné logické rozpory, aby se zjistilo, je-li text jednotný nebo zda byl přepracováván. Literárně kritické bádání během sto padesáti let své existence prokázalo, že značná část biblických textů nepochází od jednoho, nýbrž od více autorů. Bible je tedy spíše literaturou tradice než literaturou autorů.
    Moderní literárně kritické bádání rozčleňuje studované textové materiály na základní tvar a na následné pozdější přídavky. Tato členění rozlišují jednotlivé literární vrstvy a zasahují až na úroveň půlveršů a jednotlivých slov. Na základě získaných poznatků se badatelé pokoušejí texty datovat a přiřazovat k určitým autorům nebo autorským skupinám. Výsledky těchto zkoumání pomáhají vytvářet obraz dějin biblické literatury od nejstarších počátků až po nám dnes dostupný tvar textu.

    3. Dějiny podání
    Literární kritika rozkládá text na jednotlivé stavební kameny. Jestliže i tyto elementární jednotky stále obsahují vnitřní napětí, které již nelze na literární rovině dále řešit, je třeba se zaobírat otázkou, zda nejsou v textu obsaženy stopy jeho prehistorie. Nesrovnalosti konečného tvaru textu zkoumají dějiny podání, které text vykládají odkazem na ústní tradici, jež textu předcházela.

    4. Kritika redakce
    Kritika redakce se snaží zjistit, zda spolu souvisejí sekundární písemné úpravy jednotlivých biblických knih a zda je lze přisoudit např. určité teologické škole. Cílem je nalezení specifického jazykového a teologického profilu textových částí.
    5. Sociologie
    Biblické texty jsou výsledkem konkrétního společenského dění. Sociologický vhled může objasnit spjatost různých sociálních skupin s texty, jimiž různá společenská seskupení institucionalizovala své soudobé potřeby, správně zařadit texty do příslušných oblastí společenského života. 

    6. Dějiny tradice
    Sledují soubory myšlenek, které Bible obsahuje, z hlediska teologické profilovanosti.  

    7. Exegeze pojmů 
    Studuje specifickou sémantiku biblického jazyka, objevuje dnes již zapomenuté významy biblických pojmů. 

    8. Historická místa textů
    Intenzivní studium dějin Palestiny a prostředí, v němž Bible vznikala, umožňuje stále jasněji popisovat historická místa textů. Umožňuje odlišovat původní okolnosti spojené se vznikem určitého textu od jeho následujících sekundárních úprav, které již probíhaly v pozměněném historickém kontextu.

    9. Souhrnný výklad
    Sumarizující se výsledky jednotlivých pracovních kroků, které mapují záměr textu způsobem příčného řezu, zjišťuje se přímý záměr autorů. Text je studován z pohledu autorů i z hlediska prvních adresátů. 

    K dalším metodám patří jazyková a sémantická analýza či kritika druhů (viz sociologie).[4]

    Historicko-kritické studium Bible se vyprofilovalo do celé řady pracovních postupů. Stalo se  vrcholným prvkem teologické vědy a badatelským standardem, který je předpokladem univerzitního teologického vzdělání. Dnes je však tato vědecká disciplína natolik rozsáhlá a složitá, že vyžaduje další a další specializace. Problémem je pak skloubit určitý textový rozpad a dekonstrukci s celostním chápáním Bible.

         Jednou z metod textové kritiky je např.  Lepší čtení (Better readings). Pokud narazíme na rozdíly v obsahu, dáváme přednost textu, který je zřejmě nejautentičtější. Přednost většinou dáváme textu tedy "čtení", které je
    - těžší,
    - starší,
    - kratší,
    než ostatní čtení, a které je také charakterističtější pro autora.
    Více např. v článku Textová kritika [5].

    Kritická vydání Bible

    Pro nás zajímavým výsledkem historicko-kritických metod zkoumání Bible jsou její kritická vydání. Dochovaly se stovky svitků a zlomků biblických textů, které se vzájemně v mnohém liší. Cílem biblické textové kritiky je sbírat a vyhodnocovat tato různá čtení a snažit se přiblížit co nejvíce původnímu textu Bible. 

    Hebrejská Bible

    Kritikou textu chápeme odborné posouzení textových dat (R. Hendel).  Podle této všeobecné definice lze za kritické edice Hebrejské Bible považovat celou sérii vydání označovanou jako Biblia Hebraica (BH). [2]

    Mezi dosud nejužívanější kritické edice Hebrejské Bible patří Biblia Hebraica Stuttgartensia. (BHS či BH4), která je čtvrtou edicí z řady BH. BHS je nejvíce používanou edicí Hebrejské bible v odborných kruzích.

    V posledních letech se pracovalo či doposud pracuje na dalších kritických edicích Hebrejské Bible:

    BHQ - Biblia Hebraica Quinta. Je pátou v sérii BH a bude následníkem BHS. BHQ bude obsahovat hebrejské poznámky a komentáře (másoru) v diplomatické formě (takovou, jaká byla v kodexu Leningradském bez rozšíření a oprav použitých v BHS.[3]

    K dalším kritickým edicím patří Hebrew University Bible (HUB) či Oxford Hebrew Bible (OHB).

    Septuaginta

    Současný široce používaný text Septuaginty je označován zkratkou LXT. Dílo vytvořil Alfred Rahlf (1935, Württembergische Bibelanstalt / Deutsche Bibelgesellschaft - Německá biblická společnost, Stuttgart).

     

    Pokud textová kritika našla výrazně podobné čtení v několika rukopisech, začala je sdružovat do určitých textových skupin. Dnes rozeznáváme několik tzv. textových rodin (textual families).

     

    Pokračování - Rodiny textů, textové tradice a skupiny


    [1] Oeming, Manfred . 1998. Úvod do biblické hermeneutiky. Vyšehrad 2001.
    [2]  Weis, Richard. Biblia Hebraica Quinta and the Making of Critical Editions of the hebrew Bible. United Theological seminary of the Twin Cities. a Journal of Biblical Textual Criticism. 2002. rosetta.reltech.org/TC/vol07/Weis2002.html
    [3] Hebrew Bibles. cc.cumberlandcollege.edu/acad/biblang/hebrew/resources.htm
    [4] Vědecké přístupy k Písmu.Historicko-kritická metoda. www.volny.cz/biblicke-hodiny/biblicka_hodina_4.html
    [5] Textová kritika. www.volny.cz/biblicke-hodiny/Textova_kritika.html
        

    Vydáno: 28. 9. 2002


    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 28. 09. 2002 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 25496 přečtení | Počet komentářů: 33 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.