Duše zahrady (16.)        

Konec stromu

„Vše co má svůj začátek, má i svůj konec.“ Lidová moudrost   „Co je smrt? Konec nebo přechod?“ Seneca římský filozof  (4 - 65 př. n. l.)

 

Podzim a staré stromy

Nastal podzim a s ním doba vhodná k porážení starých, umírajících stromů.

Není moudřejšího díla a lepší investice, než zasadit na vhodném místě vhodný strom. Svým životem nás za naši práci a péči odmění tisícinásobně. Smutné je, když přijde čas starý strom podetnout. A nejsmutnější, když je to strom, který nám dlouhé roky dělal společnost a dával svou úrodu. Jak ale poznat, že již nastal čas?

Pokácení stromu či keře pro nás vždy znamenalo smutný okamžik a snažili jsme se tomuto úkolu vyhýbat. Mnohdy strom na zahradě dříve zcela uschl nebo jeho ztrouchnivělý kmen vyvrátil déšť a vítr. Jenže zahrádka nám vysvětlila, že pro starý či nemocný strom je prodlužování jeho živoření jen trápením a bolestí. Utrpením jak samotného stromu, tak i celé zahrady. Zahradou se pak ozývá nářek stromu volajícího po konci a vše na zahradě tento nářek vnímá, tedy až na člověka samozřejmě, ten nářek stromů naštěstí neslyší.

Slyšíme však naši zahrádku a tak je pro nás rozhodnutí, kdy skácet jaký strom značně zjednodušeno. Zahrádka nás vždy upozorní, že nějaký starý strom či keř již trpí a je třeba jej pokácet. Naštěstí se to na naší zahradě neděje příliš často.

Jak poznat starý strom

Zda je strom již starý, asi poznáme. Jak ale vědět, že je již skutečně čas jej podetnout? Letošní podzim nás zahrádka upozornila na dva takové stromy. Šlo o starou jabloň, která již řadu let nedávala úrodu, pouze malá, kyselá pláňata. Druhý strom, slivoň, však nevypadal nijak staře a míval i jakous takous úrodu.
Všiml jsem si na stromech jedné věci - stavu jejich kmenu. Kmen jabloně již pokrýval mech, kmen slivoně byl silně popraskán do hloubky. To jsou snad znamení těm, kdo zahrádku neslyší, že je čas poděkovat stromu a ukončit jeho žití.

Poděkování

Před podetnutím stromu, ať je důvod jakýkoliv, je dobré stromu nejprve poděkovat za vše, co svým životem dal všemu vůkol. A pokud stínáme strom třebas pro jeho dřevo, poděkovat i za to, že bereme jeho život, abychom my mohli lépe žít. Ostatně, to platí i pro lovce a zvěř.

Stará jabloň na naší zahradě již několik let rodila jen malinká, kyselá jablíčka. Strom již po svém dlouhém životě neměl sílu. Letošního podzimu nebyla úroda vůbec žádná až na jednu výjimku. Jeden veliký, krásný plod se urodil na nejnižší větvi. Tak krásné jablko jsem na naší zahradě snad ještě nikdy nespatřil. Jedno jediné, krásné jablko na umírající jabloni. Pouhá náhoda nebo rozloučení našeho věrného stromu, přítele?

Vytvořeno: 27. 9. 2019