| |
Mýty
Stvoření člověka
Mýtus staré Mezopotámie vypráví o stvoření prvního lidského páru z krve zabitých bohů.
Lidé podobně jako v jiných sumersko-akkadských mýtech jsou stvořeni, aby
sloužili bohům.
Obsah
Příběh začíná v pradávné době po oddělení nebe a země. Tehdy byl dán řád
nebe i země a položeny břehy Eufratu a Tigridu: Stvoření člověka[1],
1-12
| |
Když nebe od země ze spojení pevného
odděleno bylo
a bohyně matky vyrostly,
když země byla ustálena a zbudována,
když byly určeny řády nebe i země
a položeny břehy Eufratu s Tigridem tak,
že příkopy i kanály možno bylo vést,
tu An, Enlil, Utu a Enki, velcí bozi,
a Anunnakové, velcí bozi,
ve svatyni mocné, jež vzbuzuje strach,
sami se posadili a vyprávěli si. |
Velcí bohové se tehdy sešli a Enlil se optal ostatních, co učiní
dále. Stvoření člověka,
21-27
| |
Bozi velcí, kteří tam stáli,
Anunnakové, kteří osudy rozhodují,
Enlilovi odpověděli:
„V Uzumua, ve městě Duranki,
bohy Lamga zabijeme,
aby jejich krev lidem vzejít dala.
Úděl bohů nechť jejich je údělem! |
Bohové se rozhodli, že stvoří člověka z krve bohů Lamga (bohové
řemesel/umění) resp. z krve bohů Alla (v novějších překladech).
Uzumua v Nippuru bylo posvátné místo spojující nebe a zemi. Půda na tomto
místě byla považována za místo stvoření člověka. Uzu-mú-a znamenalo
(místo, kde) vyklíčilo maso. Viz podoba s Biblí - Genesis 2:7 "I
vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země..." resp. "I učinil
Hospodin Bůh člověka z prachu země..."
Další paralelu s Biblí - Genesis 1:26 "I řekl Bůh: "Učiňme
člověka...", lze nalézt v provolání bohů Stvořme člověka...
(uvádíme přesnější překlad):[4]
Both replied to
Enlil,
‘In Uzumua, the linking place of heaven with earth,
‘Let us slaughter Alla-gods,
‘Let us create humankind from their blood. |
|
Všichni odpověděli
Enlilovi,
V Uzumua, tam kde se spojuje nebe se zemí,
Zabijme bohy Alla,
Stvořme člověka z jejich krve. |
V mýtu Svoření člověka (KAR 4) lze nalézt několik motivů blízkých
prvním dvěma kapitolám biblické knihy Genesis.[5]
Dále příběh uvádí důvody stvoření člověka, jeho náplň práce k užitku bohů
- anunnaků. Člověk bude vytyčovat vodní kanály, pracovat, stavět příbytky
bohů, pěstovat rostliny, slavit svátky bohů či chovat zvířectvo. Stvoření člověka,
47-53
| |
Polím Anunnaků dají zelenat se,
hojnost v zemi budou zvětšovat,
svátky bohů v nádheře slavit,
vodu studenou vylévat!
Ve velkém příbytku, jenž pro vznešený trůn je vhodný,
Anullegara a Annegara jménem je nazveš! |
Vylévání vody je zde součástí obětních rituálů, úliteb bohům. Velký
příbytek bohů byl nejprostornější sál uvnitř stupňovitého chrámu s
ozdobným trůnem uctívaného boha. Oltář byl naopak skryt v nepřístupné
svatyni gigunu na vrcholu zikkuratu[1]
[2].
Anullegara a
Annegara (resp. Ullegarra a Annagarra[a]
) jsou jména prvých dvou lidí, pravzor biblického Adama a Evy. V
sumerské mytologii je výraz "nazvat jménem" totožný s představou
stvoření. Podle příběhu byli první lidé stvořeni uvnitř chrámu z krve
zabitých bohů.[1] Stvoření člověka,
54-62
| |
Skot, brav, zvěř, ryby i ptáky,
hojnost v zemi šířit budou
to Enul a Ninul ústy čistými vyřkli.
Aruru, jež k vladařství je povolána,
jejich pravidlem velkým stanovila:
že zkušený za zkušeným a hloupý za hloupým
sami jak obilí ze země vyraší,
to věc je, která se jak hvězdy nezmění navěky! |
Oběma prvním lidem, Anullegarovi a Annegarovi, určuje osud bohyně
matka Aruru. Podle víry v neměnný osud, je všem lidem předem určena
moudrost či hloupost.[1]
V pozdějších verzích asyrsko-babylonských příběhů jsou uváděna jména Ulligara a Zalgarra, které snad
znamenají zakladatele blahobytu a hojnosti.[3]
Stvoření člověka,
63-71
| |
Že nocí i dnem svátky bohů v nádheře
slaveny budou,
sami pravidlem stanovili
An, Enlil, Enki a Ninmach, velcí bozi.
Na místě, kde lidstvo stvořili, je jako paní Nisaba dosazena.
|
Vládkyní nad místem prvých lidí je ustanovena paní Nisaba.
Vznik
Mýtus Stvoření světa (The Trilingual Creation Story, The Creation
of Humankind, KAR4) se dochoval na středoasyrské dvojjazyčné
(sumersko-akkadské) tabulce z města Aššuru. Písař této tabulky jménem Kidinsín text opsal
ze starších
předloh.
Skladba vznikla zřejmě na konci starobabylonského období (cca. 1500 př. n.
l.); obsahově vykazuje
přes zřejmé vlivy akkadské ještě tradici sumerskou, zvláště v
terminologii stvoření lidí.
Text skladby je zakončen zajímavým kolofonem:
| |
Tajné! Zasvěcený smí to zasvěcenému
ukázat. Ukončeno a ověřeno.
Podle staré předlohy zapsáno rukou Kidinsína, mladšího písaře,
syna Sutua, písaře královského. |
Mýty o stvoření člověka, tradované již od starého Sumeru, zřejmě později
patřily k „tajným vědomostem“ asyrských kněží a písařů. [1]
Lidé byli podle mýtu stvořeni z krve bohů, nesou v sobě tedy božskou
podstatu. Určitou paralelu nacházíme v Hebrejské Bibli, podle které byla
krev nositelem života v člověku.
Pokračování -
Stvoření člověka a posvátná krev
|
| [a] |
Jména obsahují determinativ
pro božstvo. Obě postavy tedy autor řadí do nebeského světa. |
|
| [1] |
Hruška Blahoslav, Matouš Lubor,
Prosecký Jiří, Součková Jana. Mýty staré Mezopotámie.
Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných
tabulkách. Odeon. |
| [2] |
Stvoření
člověka. Zariatnatmikova knihovna.
www.grimoar.cz/msm/kap16.php |
| [3] |
Williams,Tyler
F. Theogony, Cosmogony, and Anthropology in ANE Creation Accounts (Creation
in Ancient Mesopotamia, Part 4). Taylor University College. 2007
biblical-studies.ca/blog/wp/category/creation-in-ancient-mesopotamia |
| [4] |
KAR 4: An
Example of Mesopotamian Creation Motifs in Genesis. Patheos
[online]. 2014 [cit. 2022-09-28]. Dostupné z:
https://www.patheos.com/blogs/davidbokovoy/2014/12/kar-4-an-example-of-mesopotamian-creation-motifs-in-genesis/
|
| [5] |
Stephanie
Dalley, “The Influence of Mesopotamia upon Israel and the Bible,”
in The Legacy of Mesopotamia (ed. Stephanie Dalley; Oxford: Oxford
University Press, 1998) |
|
|
