Synové boží

Málokterý biblický verš vyvolával takové polemiky, jako právě ten z úvodu 3. kapitoly knihy Genesis. Synové boží si brali lidské dcery a ony jim rodily pozdější mocné, na slovo vzaté muže. Koho označoval pojem בני־אלהים (bné elohím), synové bohů/boží/boha?

Věroučná vysvětlení

Text popouzel mnoho z těch, kteří v Bibli hledali potvrzení své monoteistické víry v jediného Boha. Lidé proto hledali vysvětlení, které by bylo v souladu s jejich chápáním biblického náboženství. Uveďme některá z nich:

1. Synové boží jsou nadpřirozené bytosti: andělé, démoni či duchové.
Na základě paralely s 2 Pa 2:4(5) a Ju 6-7 se k tomuto výkladu klonily židovské pseudobiblické prameny a také raní církevní otcové jako Justin, Ireneus, Klement z Alexandrie, Tertulián nebo Origenes. Důvodem bylo, že synové boží mají jinde v Bibli poukazovat na nebeské bytosti (Ž 29:1; Jb 1:6). V knize Job 1:6 i 2:1 vystupuje Satan jako jeden ze synů božích, tj. duchovní bytost.
Tato teorie bere v úvahu zdůrazněný kontrast mezi syny božími a dcerami lidskými.

2. Synové boží jsou autoritativně nadřazení lidé: králové, vládcové, soudci.
Takto smýšlela část židovských rabínů i křesťanských teologů již od středověku. Teorie je založena na zmínkách “vy (soudcové) jste bohové” (Ž 82) a např. davidovský král byl označen za božího syna (2 S 7:14).

3. Synové boží jsou lidé z pokolení Adamova syna Setha (kontrast s potomky Kaina).
Některé církevní autority považovaly syny boží za muže Setova pokolení a lidské dcery za potomstvo Kainovo. Sethité byli božskou linií, z níž vzešel Noe. Mezi Kainovými potomky je zmíněna jediná žena Naama čili „Půvabná“. Šlo o uvolnění mravů, kdy mužové Setova pokolení podléhali tělesné přitažlivosti žen z pokolení Kainova.
I celý národ Izrael bývá někdy nazýván božími syny (Ex 4:22, Dt 14:1).

Židé i křesťané se výše uvedenými úvahami snažili vyhnout jednomu z polyteistických problémů v Bibli. Synové boží měli být vším, jen ne syny božími. Jaký je však dnešní pohled odborníků?

Bible a blízkovýchodní mytologie

Jak lze chápat zmínky o božích synech dnes? V masoretském textu (viz rodiny textů) je ve verši Genesis 6:2 užit pojem  בני־אלהים (bné elohím):

Překládáme jej jako synové/potomci bohů, boží či boha.  Elohím má totiž význam množného či jednotného čísla pojmu El - bůh (viz Elóhím - bůh či bohové?).

Synové boží se vyskytují na několika místech Hebrejské Bible:

Kniha Jób

Synové Boží se účastní shromáždění v čele s Yahwem. Jedním z nich je i Satan.

Podle tradice patří kniha Jób k nejstarším biblickým textům. Měla být napsána v době patriarchů zhruba kolem roku 1600 př. n. l.  Dnes převládá názor, že byl text sepsán až v poexilní době, zhruba v létech 450 až 350 př. n. l. Samotný příběh o spravedlivém Jobovi je však starší. Existují paralely mezi Jóbem a ugaritskou literaturou nalezenou v Sýrii. Autor byl ovlivněn i kanaánskými mýty.^[3]
Shromáždění bohů v čele s nejvyšším bohem byl častým námětem ugaritských příběhů.
Identitou Satana se budeme zabývat samostatně. Nikde v Hebrejské Bibli však není řečeno, že by Satan nebyl jedním z bohů ale jen pouhým padlým andělem či jinou nižší duchovní bytostí, jak tomu věří křesťané.

Podle dalších veršů byli synové Boží při stvoření země. Podle blízkovýchodních mýtů se stvoření světa účastnila řada bohů, z nichž někteří byli potomky (syny) nejstarších bohů (viz např. Enúma Eliš - Epos o stvoření světa).

Žalmy

Zmiňováno je shromáždění svatých (božích synů). Yahweh je porovnáván s Božími syny a vyzdvihován pro svou sílu nad ostatními.
Žalmy čerpají z nejstarší náboženské tradice sahající údajně až do 11. stol. př. n. l. Častým motivem blízkovýchodních mýtů byla rivalita bohů a jejich soupeření o moc nad ostatními. Vždy jeden nejsilnější bůh panoval nad ostatními.

Deuteronomium

Významný odkaz na בני אלהים , syny bohů/Boha/boží,  nalezneme v 5. knize Mojžíšově, ve známé Mojžíšově písni (Song of Moses):

El (Elyon), nejvyšší bůh kanaánského náboženství, rozděloval lidstvo do národů podle počtu synů božích.  Každému národu určil správce - boha resp. božího syna. Jákobovu lidu (Izraelitům) určil Elyon boha Yahweho. Dělení národů podle bohů potvrzuje i tabulka národů v Genesis 10-11. Více viz Dt 32:8-9 - Elyon a Yahweh a Henoteismus v Bibli.

Sama Hebrejská Bible tedy dokládá, že synové boží byli nejen při stvoření světa ale měli důležitou roli při dělení lidstva na národy. Nejvyšší bůh (Elyon) přidělil Yahwemu lid praotce Jákoba - Izraelity. Z veršů Dt 32:8-9 plyne, že i každý z ostatních synů božích rovněž obdržel určitý národ pod svou vládu. Synové boží sehráli mnohem významnější roli, než je běžně z biblických tradic odvozováno.^[4]

Synové boží v předbiblických zdrojích

Mezi odborníky dosud nepanuje shoda, kdy bylo zformováno jádro Bible. Doba sepsání Pentateuchu, kam patří i knihy Genesis a Deuteronomium, se však stále posunuje dopředu. Pentateuch byl zřejmě psán od 7. stol. př. n. l. jako součást politicko-náboženských reforem krále Chizkiáše a jeho následovníků. Ke konečné redakci textů Pentateuchu mohlo dojít v rozmezí 6. až 5. stol. př. n. l. Bible začala existovat jako uzavřený, písemně fixovaný kánon od 4. století př.n.l.

Více viz Kdy byla napsána Bible?, Kdo a kdy napsal Tóru? a Proč byla napsána Bible?.

Pentateuch vznikl kompilací z mnoha starých textů textů a tradic. Jedním z hlavních zdrojů byly samozřejmě kanaánské náboženské texty.

Kanaán - Ugarit

Izraelité a jejich náboženství se zrodili z kultury Kanaánu. Nám se dochovaly např. kanaánské náboženské texty zhruba ze 14. stol. př. n. l. Hliněné destičky s klínovým písmem byly nalezeny v prastarém městě Ugarit. Ugaritské texty nám říkají mnoho o společnosti, ze které se později vyčlenili lidé uznávající za svého nejvyššího boha Yahweho.

V mýtech, eposech a rituálních textech z Ugaritu se velice často vyskytuje výraz synové boha či bohů, “the Sons of God” (banuµ Õili či banuµ Õili-mi).^[4] 

Nejvyšším bohem kanaánského panteonu byl El. El bylo jméno nejvyššího Boha, ale později tento výraz označoval kteréhokoliv boha obecně. El a jeho žena Asherah byli považováni za otce a matku ostatních bohů. Synové boží tedy znamenali syny Ela. Přibližně od 10. stol. př. n. l. začal být pojem asherah používán jako obecné označení bohyň a speciálně jako božích partnerek -manželek.
Protoizraelité začali uctívat jako nejvyššího boha Yahweho a i jemu přiřadili jeho partnerku - ašéru.

Viz Elóhím - partnerské dvojice,  Bohyně-asherah a její kult.

Uctívání mnoha bohů se přibližně od konce 1. tisíciletí př. n. l. přerodilo do henoteismu. Později začal být Izraelity uctíván jediný bůh Yahweh a ostatní bohové postupně zapomenuti. Více viz Henoteismus v Hebrejské bibli.

Koncept synů božích se rozšířil z kanaánské tradice do okolních kultur. Pojem Synové boží, bné elohím, se nám dochoval např. na ammonitském^[5] nápisu nalezeném v Ammánu (9. stol. př. n. l.) či ve fénických nápisech (8. až 7. stol. př. n. l.).^[4]  

Judaistické náboženství se objevilo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. Monoteizmus ve formě státního náboženství vznikl v období Judského království, na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. Tehdy začala být psána Hebrejská Bible.

Bohové a andělé

Jako synové boží byli původně označováni bohové, potomci nejvyššího Boha a jeho družky. Právě v tomto smyslu je třeba chápat výraz  בני־אלהים (bné elohím) v některých henoteistických verších Hebrejské Bible.
Později bylo náboženské pojetí připouštějící existenci mnoha bohů, ale uctívající jediného boha, nahrazeno monoteismem. Synové bohů byli sesazeni mezi nižší nebeské bytosti, blíže neurčené. Začali sloužit Yahwemu, který převzal atributy všech dřívějších bohů. V křesťanské tradici se pak ze synů božích stali andělé či dokonce lidé.
 

Příště se blíže podíváme na smysl veršů Genesis 6 a pokusíme se odkrýt kořeny záhadného příběhu o bozích, ženách a jejich dětech.

Vytvořeno: 15. 07. 2006