|
Autenticita Bible III
Kritická vydání Bible
Již v 17. století badatelé dospěli k závěru, že se knihy Hebrejské Bible
nedochovaly ve své původní formě, stejně jako mnoho jiných starověkých děl.
Biblické texty jsou výsledkem dlouhého složitého vývoje. Byly sestavovány z
mnoha různých zdrojů a popisy stejných událostí na různých místech Bible si
mnohdy protiřečí. Texty byly mnohdy doplňovány o nové pasáže, měněny i
slučovány a při přepisech docházelo k chybám. Více viz
Chyby v Bibli.
Badatelé začali číst biblické knihy mezi řádky a zaměřovat se na rozpory
v textech, jejich dublování, tematické a stylistické varianty. Podle svých
zjištění pak začali usuzovat na to, kolik autorů a kdy knihu psalo či
z jakých pramenů čerpali. Tyto metody označujeme jako kritické zkoumání
biblických textů.
Rozvoj věd v čele s archeologií umožnil začít systematicky mapovat
starověké dějiny Blízkého východu. Teoretické závěry kritické analýzy Bible
bylo možné konfrontovat s výsledky historických věd i nálezy fragmentů
starých biblických textů. Byly položeny základy historicko-kritické
metody zkoumání Bible. Ta byla časem rozšířena i na další starověké
texty. Například
Epos o Gilgamešovi získal
svou závěrečnou kanonickou formu podobně, jako tomu bylo s Hebrejskou Biblí.
Historicko-kritická metoda
Nedochoval se originál žádné z knih zařazených do Bible. Opisy textů jsou
mnohdy neúplné a obsahují chyby i záměrné úpravy. Odborníci proto
vypracovali řadu metod, jak se přiblížit původním textům. K vědeckému
zkoumání textů se používá historicko-kritická metoda.
Podle Manfreda Oeminga používá historicko-kritická metoda tyto nástroje: [1]
|
1. Textová kritika
Porovnáváním dochovaných starých rukopisů se zjišťují podstatné obsahové
odlišnosti různých textových variant. Textová kritika má za úkol dochované
varianty třídit a pokud možno rozpoznat, který text je nejstarší a který by tak
mohl být předpokládanou předlohou ostatních textů. V kritických vydáních
Bible se nejdůležitější způsoby různočtení, jež dokládají staré
rukopisy, uvádějí v takzvaném kritickém aparátu, který čtenářům dává
příležitost ověřovat si na základě původních textových podkladů moderní
překlady užívané kupříkladu pro liturgické účely.
2. Literární kritika
Po textově kritickém utřídění a přezkoumání textu následuje literární kritika.
Sledují se kompozice a styl textu, jeho vnitřní soudržnost a případné logické
rozpory, aby se zjistilo, je-li text jednotný nebo zda byl přepracováván.
Literárně kritické bádání během sto padesáti let své existence prokázalo, že
značná část biblických textů nepochází od jednoho, nýbrž od více autorů. Bible
je tedy spíše literaturou tradice než literaturou autorů.
Moderní literárně kritické bádání rozčleňuje studované textové materiály na
základní tvar a na následné pozdější přídavky. Tato členění rozlišují
jednotlivé literární vrstvy a zasahují až na úroveň půlveršů a jednotlivých
slov. Na základě získaných poznatků se badatelé pokoušejí texty datovat a
přiřazovat k určitým autorům nebo autorským skupinám. Výsledky těchto zkoumání
pomáhají vytvářet obraz dějin biblické literatury od nejstarších počátků
až po nám dnes dostupný tvar textu.
3. Dějiny podání
Literární kritika rozkládá text na jednotlivé stavební kameny. Jestliže i tyto
elementární jednotky stále obsahují vnitřní napětí, které již nelze na
literární rovině dále řešit, je třeba se zaobírat otázkou, zda nejsou v textu
obsaženy stopy jeho prehistorie. Nesrovnalosti konečného tvaru textu zkoumají dějiny
podání, které text vykládají odkazem na ústní tradici, jež textu předcházela.
4. Kritika redakce
Kritika redakce se snaží zjistit, zda spolu souvisejí sekundární písemné
úpravy jednotlivých biblických knih a zda je lze přisoudit např. určité teologické
škole. Cílem je nalezení specifického jazykového a teologického profilu textových
částí.
5. Sociologie
Biblické texty jsou výsledkem konkrétního společenského dění. Sociologický vhled
může objasnit spjatost různých sociálních skupin s texty, jimiž různá
společenská seskupení institucionalizovala své soudobé potřeby,
správně zařadit texty do příslušných oblastí společenského života.
6. Dějiny tradice
Sledují soubory myšlenek, které Bible obsahuje, z hlediska
teologické profilovanosti.
7. Exegeze pojmů
Studuje specifickou sémantiku biblického jazyka, objevuje dnes již zapomenuté
významy biblických pojmů.
8. Historická místa textů
Intenzivní studium dějin Palestiny a prostředí, v němž Bible vznikala,
umožňuje stále jasněji popisovat historická místa textů. Umožňuje
odlišovat původní okolnosti spojené se vznikem určitého textu od
jeho následujících sekundárních úprav, které již probíhaly v pozměněném
historickém kontextu.
9. Souhrnný výklad
Sumarizující se výsledky jednotlivých pracovních kroků, které mapují
záměr textu způsobem příčného řezu, zjišťuje se přímý záměr
autorů. Text je studován z pohledu autorů i z hlediska prvních adresátů. |
K dalším metodám patří jazyková a sémantická analýza či kritika druhů (viz sociologie).[4]
Historicko-kritické studium Bible se vyprofilovalo do celé řady pracovních
postupů. Stalo se vrcholným prvkem teologické vědy a badatelským standardem,
který je předpokladem univerzitního teologického vzdělání. Dnes je však tato
vědecká disciplína natolik rozsáhlá a složitá, že vyžaduje další a další
specializace. Problémem je pak skloubit určitý textový rozpad a dekonstrukci s
celostním chápáním Bible.
|
Jednou z metod textové kritiky je např. Lepší
čtení (Better readings). Pokud narazíme na rozdíly v obsahu,
dáváme přednost textu, který je zřejmě
nejautentičtější. Přednost většinou dáváme textu tedy "čtení", které
je
- těžší,
- starší,
- kratší,
než ostatní čtení, a které je také charakterističtější pro autora.
Více např. v článku Textová kritika [5]. |
Kritická vydání Bible
Pro nás zajímavým výsledkem historicko-kritických metod
zkoumání Bible jsou její kritická vydání. Dochovaly se stovky svitků
a zlomků biblických textů, které se vzájemně v mnohém liší. Cílem
biblické textové kritiky je sbírat a vyhodnocovat tato různá čtení a
snažit se přiblížit co nejvíce původnímu textu Bible.
Hebrejská Bible
Kritikou textu chápeme odborné posouzení textových dat (R. Hendel).
Podle této všeobecné definice lze za kritické edice Hebrejské Bible
považovat celou sérii vydání označovanou jako Biblia Hebraica (BH). [2]
Mezi dosud nejužívanější kritické edice Hebrejské Bible patří
Biblia Hebraica Stuttgartensia. (BHS
či BH4), která je čtvrtou edicí z řady BH. BHS je
nejvíce používanou edicí Hebrejské bible v odborných kruzích.
V posledních letech se pracovalo či doposud pracuje na dalších kritických
edicích Hebrejské Bible:
BHQ - Biblia Hebraica Quinta. Je pátou v sérii BH a bude
následníkem BHS. BHQ bude obsahovat hebrejské poznámky a komentáře (másoru)
v diplomatické formě (takovou, jaká byla v kodexu Leningradském bez
rozšíření a oprav použitých v BHS.[3]
K dalším kritickým edicím patří Hebrew University Bible (HUB) či Oxford Hebrew Bible
(OHB).
Septuaginta
Současný široce používaný text Septuaginty je označován zkratkou LXT.
Dílo vytvořil Alfred Rahlf (1935, Württembergische Bibelanstalt / Deutsche
Bibelgesellschaft - Německá biblická společnost, Stuttgart).
Pokud textová kritika našla výrazně podobné čtení v několika rukopisech,
začala je sdružovat do určitých textových skupin. Dnes rozeznáváme několik
tzv. textových rodin (textual families).
Pokračování - Rodiny textů,
textové tradice a skupiny
|
|