Mýty a skutečnost - Konec věku VIII - Chaos a řád I.
Mýty a skutečnost - Konec věku VIII - Chaos a řád I.Maat - chaos a řádStarověký Egypt patří mezi nejvýznamnější a nejdéle trvající starověké civilizace. Centralizovaný stát se kontinuálně rozvíjel po dobu delší než 3000 let. Na faraónském trůně se vystřídalo přes tři stovky panovníků, lid uctíval asi 1500 bohů. Vznikly složité, mnohdy protichůdné náboženské a mytologické systémy s početným a proměnlivým pantheonem. Postupně se zde vyvinuly tří rozdílné modely státu (Stará, Střední a Nová říše) ale vždy byla zachována kontinuita egyptské civilizace. Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a politické stability bylo specifické egyptské pojetí světa. Egypťané pochopili princip fungování světa, založeném na dvou protikladech - řádu a chaosu. Tento základní princip označovali pojmem maat.[1] Maat ve Starém EgyptěStaří Egypťané neuznávali jedinou zjevenou pravdu a jejich mytologické příběhy, vysvětlující principy fungování světa, byly plné nesrovnalostí a mnohoznačnosti. Existovaly různé verze mýtů a měnily se jména, role a pravomoci bohů - nadpozemských bytostí. Pro Egypťany to neznamenalo žádný problém - věděli, že svět přesahuje lidské chápání a věci a události nelze jednoznačně popsat a zařadit. Vším ale procházel jednotící princip maat. Tento pojem byl základním kamenem myšlení starověkých Egypťanů. Dodržování principů maat zajišťovalo stabilitu civilizace a její řádný chod. Principu maat byl podřízen i faraon s jinak neomezenou mocí. Nejvyšší panovník dokonce nesl hlavní odpovědnost za dodržování maat.
Pero jako symbol dodržování maat bylo závažím na misce vah při podsvětním soudu. Člověk byl po smrti svého těla hodnocen, jak za života dodržoval maat a jak pomáhal udržovat řád světa. Obecně platilo, že lidé neměli podléhat žádným extrémům a volit "střední cestu" a uměřenost.
Hlubiny chaosuPodle egyptských mýtů vznikl náš svět z prapůvodního chaosu. Na počátku času se z pravod chaosu vynořila božská bytost a stvořila světlo, čas, bohy a pak i lidi. Zkrotila svévolný, neohraničený a nevyzpytatelný chaos a nastolila pevný řád. Jednotlivé mýty a jejich verze se pak liší ve jménech bohů a dalších podrobnostech. Podle Mýtu a Atumovi to byl právě tento bůh, pán věčnosti, veškerenstva a stvoření Atum, který dlel v praoceánu bájného věku a dal vzniknout našemu světu a času. Pozemský čas se začal odpočítávat, když hladinu předvěkého oceánu vzedmul záchvěv živoucí energie. Z nekonečného chaosu se vynořil prvotní pahorek. Když bůh Atum usměrnil chaos a nastolil řád, rozhodl se svět zalidnit. Nadešel Zlatý věk, kdy lidé i bohové sdíleli v dokonalém souladu prvotní pahorek uprostřed prapůvodních vod. Pak se však stalo mnohé, Zlatý věk skončil porušením maat a svět začal být postihován sváry a pohromami. A jednou přijde doba, kdy celý náš svět zanikne v hlubinách chaosu. Vše, co vzniklo, jednou propadne zkáze. V Textech rakví v říkadle 1130 věští Atum světu neveselou budoucnost - jednou vše opět pohltí chaotické vodstvo a Atum, dárce života, splyne s Osiridem, vládcem mrtvých:[2]Patří mi život, neboť zůstávám jeho pánem, mou hůl mi nikdo neodejme. Překlenul jsem tisíce let mezi sebou samým a Tím, jenž jest nehybný, synem Gebovým (Osiridem). Usednu s ním na jediném místě, pahorky se změní v města a města se rozpadnou v pahorky, domy zpustnou pro jiné příbytky... V říkadle 175a z Knihy mrtvých Atum odpovídá duši zesnulého:[2] Získáš miliony a miliony let, tvůj život potrvá miliony roků. Pak ale usmrtím Starší a zničím vše, co jsem stvořil. Země se zřítí do Propasti, uchvátí ji vzedmuté vody, jak se stalo na prvopočátku... Náš svět tedy povstal z hlubin chaosu a po tisících či milionech let se tam opět vrátí. Fatální narušení maat však hrozilo nejen někdy v daleké budoucnosti ale i v mnohem kratších časových cyklech. Egypťané věřili, že běh života a okolního světa se odvíjí v cyklech a přechod mezi cykly vždy znamenal riziko chaosu. Např. pět dnů mezi starým a novým rokem bylo vnímáno jako nebezpečné období, kdy hrozí vláda chaosu a lidské příbytky obchází nemoci či zkáza.[a]
Chaos a řád - isfet a maatZdárná existence egyptské civilizace byla založena na principu rovnováhy mezi dvěma stejně mocnými protichůdnými silami. Vždy byl kladen důraz na rovnováhu mezi dnem a nocí, světlem a temnotou, muži a ženami, západním a východním břehem Nilu či Rudou a Černou zemí. Základem všeho byl neustálý konflikt mezi chaosem (isfet) a řádem (maat). Pojem chaos zahrnoval jevy považované většinou společnosti za nesprávné a nebezpečné - nepořádek, nemoci, nespravedlnost, nebezpečí a patřily zde i neobvyklé (tedy neegyptské) zvyklosti cizinců. Přehledný svět starého Egypta obklopovalo moře nevyzpytatelného chaosu, které neustále hrozilo přelitím přes hranice a ohrožením maat. Zachování řádu a odrážení chaosu bylo vždy hlavním úkolem krále a jemu podřízených elit. Pokud by selhali, ztratila by země pevnou vládu a maat by byl narušen. Bohové by odešli a Egypt čekala neodvratná zkáza. Konzervativní přístup k životu typický pro starověký Egypt byl důsledkem snahy udržet svrchovaný odvěký řád. Maat znamenal přímý protiklad chaosu. Nebyl definován nějakým přesným a
neměnným výčtem pravidel a příkazů. Pokud společnost vzkvétala, bylo to
známkou toho, že se daří udržovat maat. Šlo o propojení pevného řádu,
svrchované spravedlnosti a odvěkého pořádku. Egypťané považovali
novátorství za nebezpečné. Tradice a osvědčené postupy jim dodávaly
pocit bezpečí a jistoty trvající tisíce let.[2] Věčný zápasPodle egyptské tradice panuje neustálý boj mezi silami řádu maat a chaosu isfet. K nadpozemským ochráncům řádu patřil bůh Horus, jeho protivníkem byl Set. V čele lidských ochránců maat stál nejvyšší pozemský vládce - král, faraon. Prvořadým úkolem krále Egypta vždy bylo udržovat maat a bránit silám chaosu ovládnout jeho zemi. Ve starověké egyptské společnosti se po tři tisíce let střídaly vlády, náboženství i společenské poměry. Přesto však důraz na dodržování maat zajišťoval kontinuitu společnosti a její prosperitu. Předchozí -
Kola času v židovství a křesťanství
|
|||||||||||||||||||||||
|