Mýty a genetika

Lidé se od pradávna snažili vysvětlit původ svůj i všeho kolem nás. V mnoha mýtech a posvátných textech nalézáme příběhy o stvoření prvního člověka a lidské historii. Na starých hliněných tabulkách Mezopotámie čteme dlouhé seznamy vladařů sahající až k bohům. V sumerských mýtech je popisováno stvoření člověka a místo zvané Edin, kde první člověk žil. V Bibli nalézáme příběh o stvoření prvního lidského páru, který pobýval v zahradách Edenu. Popisovány jsou zde i pozdější osudy Izraelitů prchajících z Egypta do zaslíbené země, jejich rozdělení do dvanácti kmenů a pozdější rozptýlení po různých částech země. Bible je plná rodokmenů důležitých postav. Lidé byli zkrátka již od starověku fascinováni svým původem, který mohl předznamenávat přízeň bohů.

V čem jsou mýty o původu a historii člověka reálné a v čem metaforou? Jaká byla skutečná genese národů popisovaných ve starověkých mýtech či Hebrejské Bibli? Kdy a kam se stěhovaly starověké národy? Kdy a kde se člověk naučil obhospodařovat zemi, chovat zvířata, šlechtit rostliny i živočichy? Na tyto otázky můžeme hledat odpovědi s pomocí mocného nástroje lidského vědění - genetiky.

Evoluční genetika

Genetika je biologická věda, zabývající se dědičností, geny a proměnlivostí organismů. Nás zde budou zajímat hlavně výsledky evoluční genetiky zkoumající mechanismy evolučního vývoje, genetické rozdíly v populacích atd. Právě evoluční genetika nám může leccos prozradit o vzniku a vývoji lidského rodu. 

Gen

Gen je jednotka dědičné informace, podle které se vytváří podoba organismu. Genem nazýváme také úsek DNA se specifickou funkcí, který je schopen utvářet při dělení buňky svoje vlastní přesné kopie. Ty se pak přenášejí do dalších generací.

Dědičnost a proměnlivost organismů tvoří podstatu genetiky. Genetika je relativně nová věda. Lidé však používali základní poznatky genetiky již od starověku v rámci domestikace hospodářských zvířat a užitkových rostlin.

DNA

DNA (Deoxyribonukleová kyselina) je nositelkou genetické informace většiny organismů. Ve své struktuře nese kód, podle který předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. DNA uchovává ve své struktuře genetickou výbavu celého jedince.

Původ člověka

Genetická výbava každého jedince je složena z dědičné informace obou rodičů. Genová výbava obou rodičů se tedy mísí. Po deseti generacích lidé sdílejí jen nepatrný zlomek dědičné informace společného předka. Stopovat takovéto zlomky genetické výbavy u našich předků je tedy téměř nemožné.

Existují však přenosy genů, při kterých se informace rodičů nemísí. Takové přenosy z matek na dcery či z otců na syny lze použít pro sledování příbuzenských vztahů hluboko do historie. Pro tyto účely se používá DNA z chromozomu Y a DNA z mitochondrií:

DNA chromozomu Y
Chromozom Y se dědí pouze z otce na syna. V chromozomu Y je tedy uložena genetická informace předávaná v mužské linii.

Mitochondriální DNA (mtDNA)
V mitochondriích je uložena genetická informace předávaná v ženské linii. Na další pokolení je dědičná informace přenášena ve vajíčku matky.  MtDNA se mezi generacemi žen mění jen málo a je tedy vhodná ke sledování vývoje etnik ve sledu až stovek generací.^[2]

Důležitým vodítkem při zjišťování jednotlivých linií jsou markery neboli spontánní mutace různých částí genomu. Markery od sebe odlišují různé skupiny lidské populace, přičemž je možné stanovit dobu, kdy ke konkrétní změně v genové výbavě došlo. Takto lze každého člověka zařadit do konkrétní větve lidského rodokmenu. U ženské rodové linie se sledují markery v mitochondriální DNA u mužů pak chromozom Y.
Chromozom Y předávaný v mužské posloupnosti obsahuje více genetického materiálu. V mitochondriální DNA zase probíhají mutace rychleji.^[3]

Čím více společných znaků (markerů) mají dva jedinci, tím bližší příbuzenské vztahy je spojují. Některé etnické skupiny nesou v dědičné informaci zcela jedinečné rysy. Platí to např. pro linii dědičných židovských kněží, tzv. koheny. U nich je již velice dobře popsána jejich vývojová historie hluboko do minulosti.

Migrační vlny

Zkoumání lidského genomu umožňuje sledovat cesty pravěkých i současných populací. Porovnáním genetických dat s archeologickými nálezy již byly určeny hlavní migrační vlny člověka v jednotlivých světadílech.^[3]

Adam

Mužským prapředkem dnes žijících lidí byl jeden jediný muž žijící asi před 50 až 70 tisíci lety ve východní Africe^[1]. Podobal se zřejmě dnešním jihoafrickým křovákům, kteří patří k nejstarší linii našeho rodokmenu. Existence východoafrického Adama neznamená, že byl tehdy jediným existujícím mužem, ale to, že se jeho potomci postupně rozšířili, zatímco přímí potomci ostatních mužů vymřeli.

Celá populace moderního člověka tedy žila ještě před šedesáti tisíci lety ve východní Africe.   

Eva

Ženským prapředkem byla žena žijící asi před 100 až 150 000 lety v Africe^[1]. Také v tomto případě přežili do dnešních dní pouze potomci této africké Evy, potomstvo ostatních žen zmizelo v propadlišti dějin.

Dnešní typ člověka (Homo sapiens) se vyvinul ve východní Africe asi před 100 až 150 000 lety. Zhruba před 60 až 40 000 lety opustila skupina lidí africký kontinent a její potomci postupovali přes Blízký východ podél pobřeží dále do Asie a Austrálie. Tam dorazili asi před 50 až 35 000 lety. Od té doby se až do současnosti vystřídalo několik tisíc generací. Během těchto generací vznikly veškeré rozdíly ve fyzickém vzhledu jednotlivých ras, odlišné kultury a jazyky.^{[3] [4]}

Afrika je sice kolébkou lidstva, východiskem hlavních migračních proudů se však stala Střední Asie. Odsud se před 35 000 lety dostal člověk do Evropy. Před 20 000 lety osídlili lidé Sibiř a asi před 15 000 lety přešli na americký kontinent.^[3] Uvedené údaje jsou pouze přibližné a v současnosti probíhá několik projektů, které mají za cíl zpřesnit naše poznatky o migraci lidí.

U informací uložených v mtDNA rozeznáváme několik skupin podle etnické podobnosti zvaných haplogrupy. Haplogrupy umožňují sledovat historii ženské linie od prvého stěhování lidí z Afriky až k dnešním etnickým skupinám.^[2]

Obr. - Migrace lidí dle sledování změn mtDNA.[2]

Otazníky

Výše popsaný harmonogram migrace lidí z Afriky na další kontinenty začíná mít značné trhliny. Nové vědecké objevy mění odhady období migrací a je zpochybněna samotná teorie o tom, že Afrika byla kolébkou lidstva.
Ukazuje se, že z hlediska národnostního resp. etnického byli prapůvodní skupinou zde na zemi Slované.

Pokračování - Původ hospodářských zvířat a plodin
Volné pokračování - Následnictví

Vydáno: 16. 07. 2007