Bible a etika

Desatero

Jak zní biblické desatero božích přikázání? Možná si vybavíme přikázání "Nepokradeš!", "Nezabiješ!" či "Nepožádáš manželku bližního svého." Zní tak skutečně příkazy Desatera? Nalezneme je někde v původním znění? Existuje pouze jediná verze Dekalogu? Jak Desatero vzniklo - přirozeným vývojem lidské morálky nebo nám bylo sesláno Bohem?

Často se traduje, že v Bibli je zapsán stručný, srozumitelný a jednoduchý seznam příkazů, který se mohou naučit nazpaměť již děti při školní katechezi. Jakákoliv diskuse o  Desateru se pak považuje za nebezpečnou, protože by mohla omezit či zpochybnit jeho platnost. Na tuto situaci upozorňuje i prof. ThDr. Juraj Bándy ^[1]  a volá naopak po nutnosti klást otázky, zkoumat Dekalog. Přehledně shrnuje řadu otázek souvisejících s Desaterem. Uveďme některé z nich:

Přikázání Desatera v Hebrejské Bibli

Podle Hebrejské Bible obdržel Mojžíš dvě kamenné desky s deseti vytesanými příkazy Yahweho. Desky Mojžíš v rozezlení nad věrolomností izraelského lidu rozbil a poté zhotovil s boží pomocí dvě jiné, náhradní. O tom, jaké konkrétní příkazy byly na deskách vytesány, však Bible mlčí.
Základní příkazy Yahweho jsou v Hebrejské Bibli uváděny na dvou  místech, v knize Exodus 20:6-17 a Deuteronomium 5:6-22.
 

Podle teorie JDP pramenů má text Ex20 původ v tradici jeruzalémské, Dt5 v severoizraelské. ^[15] Za původnější dnes většina odborníků považuje verzi deuteronomní (V. Trabalka ^[1]str.57).

Dekalog je na obou místech Tóry uveden jako celek, stejně jako další text Bible. Přikázání nejsou číslována. Členění veršů do jednotlivých příkazů není jednoznačné a rozdíly panují tedy i v číslování příkazů. V tabulce uvádíme číslování podle judaistů, katolíků a pravoslavných.
Judaisté, pravoslavní a kalvinisté se drží číslování podle Exodu, katolíci a luterští dávají přednost verzi deuteronomní. ^[9]  Rozdílů je však více. Křesťané, na rozdíl od judaistů, slučují verše De5:6-7  či De5:6-10 do jediného příkazu. 

Existuje několik tradic dělení textu De5 či Ex20 do deseti příkazů či dokonce do třinácti částí. Žádné dělení však nezískalo rozhodující platnost. ^[12]

Navíc byl smysl některých příkazů z věroučných důvodů upraven a chyby vznikaly také při překladu, což si ukážeme v dalším textu.

Záměrné vynechávání příkazů

Mnohé poselství Dekalogu je ve všeobecně známé křesťanské interpretaci potlačeno. Prof. Bándy^[1] upozorňuje, že v katechismu a učebnicích křesťanského náboženství je Dekalog zestručněn. A nejedná se pouze o zhutnění rozvláčného stylu se zachováním obsahu. Ztrácí se část původního odkazu Hebrejské Bible.

Adresování desatera

Přikázání jsou podle výše uvedených veršů adresována lidu Izraele. Božstvo (Elóhím) v úvodu připomíná, že lid Izraele vyvedlo z egyptského otroctví. Poté sděluje jednotlivá přikázání.
V křesťanském katechismu není o vyvedení z Egypta zmínky. ^[1]str.8

Počet přikázání

Ve verších je uvedeno třináct přikázání, ne deset. A v dalších verších následují další přikázání.

Nezobrazíš si Boha

V katolické věrouce je tento příkaz vynecháván. Text se pokládá jen za komentář k prvému přikázání.   Podle W. Zimerliho je zákaz zhotovovat modly pozdější vsuvka a netýká se Boha, ale jiných bohů. Ovšem apoštol Pavel při líčení viny pohanů (Ř1:18) píše také o porušení tohoto přikázání. ^[1]str.8-9
Rovněž v Malém katechismu ^[14] M. Luthera příkaz nenalezneme.

Žárlivý Bůh

Pojem žárlivý bůh (Ex20:5) je velice často překládán tak, aby původní význam slov zmírnil či změnil. CEP přidává slůvko milující. BKR ^[3] překládá jako horlivý, silný.

Šest dnů práce

Zapomíná se často na to, že kromě jednoho dne odpočinku je přikázáno šest dní pracovat.

Sedmý den odpočinku

Sedmý den je svátečním dnem odpočinku. Den je nazýván jako , šabbát, Sabbath, den sobotní (BKR).
Podle Exodu je oslava dána sedmým dnem božího odpočinku při stvoření světa, podle Deuteronomia připomíná sedmý den také vyvedení Izraelitů z otroctví.

Nebudeš dychtit po otroku, otrokyni, býku ani oslu

Přikázání bývá zkracováno, často redukováno pouze na "nepožádáš ani jeho manželku ani nic, co je jeho." Příkaz je pak často chybně interpretován ve smyslu zákazu cizoložství (to je však řešeno v 6/7 přikázání). Původní význam byl zřejmě jiný.

Nepřesnosti překladu

Podle některých odborníků mění nepřesnost při překladu smysl některých přikázání.

Nebudeš vraždit (Hebrejce)

Verš De5:17 podle WTT ^[7] , transliterován jako ^[7] , je v CEP i BKR překládán jako "Nezabiješ". Použité sloveso se však v hebrejské Bibli nikde nepoužívá ve smyslu zabití v boji, sebeobraně apod. ^[6]
Slovník TWOT  nabízí přednostně překlad "murder" - "zavraždit". Novější rabínské překlady upřednostňují čtení "Nezavraždíš" či "Nevraždi". ^[6]  Také Překlad nového světa svědků Jehovových volí překlad "Nezavraždíš" a mnoho světových překladů (ESV, LXE, JPS, NKJ, NLT, TNK ^[8] aj.) čtou "murder" místo tradičního "kill". Podle ^[10] se jedná o oznamovací způsob. Přikázání by tedy mělo znít spíše Nebudeš vraždit než Nezabiješ.

Slovo rasah blíže nekonkretizuje způsob zabití ale podle jeho užití jinde v hebrejské literatuře lze usoudit na jeho konkrétnější význam. Objektem má být osoba, slovo nebylo používáno např. ve spojení se zabitím zvířete a ani ve smyslu zabití ve válce. Běžně se vyskytovalo v kontextu zabití Hebrejce jiným Hebrejcem.  Smysl přikázání podle P. Craigia ^[13] je tedy nezabiješ bližního Hebrejce.

Nebudeš cizoložit

Verš De5:18 podle WTT , transliterován jako , je v CEP i BKR překládán chybně jako "Nesesmilníš". Podle ^[10] se jedná stejně jako u předchozího přikázání, o oznamovací způsob. Podle slovníku TWOT má slovo význam cizoložit a nikoliv smilnit. Přikázání by tedy mělo znít spíše Nebudeš cizoložit než Nesesmilníš.

Podle TWOT znamená kořen slova "pohlavní styk s ženou či snoubenkou jiného muže". Podle ^[10] badatel Otto Procksch tvrdí, že zde nejde o monogamii či polygamii, jak bylo toto přikázání často vykládáno. Jde o mimomanželský styk ženy; muž cizoloží jen při styku s ženou jiného, žena pak, když porušuje vlastní manželství. Mimomanželský styk muže  s neprovdanou a nezasnoubenou ženou byl přípustný. Výklad příkazu, který jej interpretuje jako zákaz mimomanželského sexu, je zcela chybný.

Nebudeš krást

Verš De5:19 podle WTT , transliterován jako , je v CEP i BKR překládán jako "Nepokradeš." Stejně jako u předchozích přikázání by přesnější překlad mohl znít "Nebudeš krást."

Vyvstává otázka, proč se o přivlastňování cizího majetku píše i v posledním přikázání. Kde je významový rozdíl mezi osmým a desátým přikázáním? Netýká se osmé přikázání krádeže člověka ve smyslu "Nebudeš krást (člověka - muže)." ? Může se jednat o únos svobodného muže, kdežto v desátém přikázání je řešena krádež někoho, kdo v tehdejší společnosti neměl právní subjektivitu (žena, dítě, otrok). Někteří badatelé to potvrzují, většina jich je však proti.^[10]

Neuhraneš, nebudeš závidět

Pojem ch-m-d bývá překládán jako dychtit. Verš tedy zní Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku...
CH-M-D však znamenat i vrhnout pohled na. Desátý příkaz se tedy může vztahovat na praxi uhranutí, přivolání neštěstí na majetek jiného.^[15] Původní smysl přikázání neznáme.

Deset přikázání či deset slov?

Dekalog znamená deset slov. Mnohdy však hovoříme o deseti přikázáních, z nichž většina je tvořena mnoha slovy. Bylo na deskách úmluvy vyryto deset slov nebo deset víceslovných příkazů?
 

Verš v hebrejské Bibli končí množným číslem výrazu, který lze překládat víceznačně. Prvotní význam je však podle slovníku TWOT , tedy slovo, nikoliv příkaz. Podobně nejednoznačné jsou i verše De4:13 a De10:4.

Badatelé se celkem shodují v názoru, že obojí dnešní znění Desatera (Ex 20 a Dt 5) jsou liturgicky rozšírené podoby původně stručných a úderných příkazů. Přitom máme v Ex 20 text jeruzalémský, v Dt 5 severoizraelský. 

Letitým problémem je, jak rozčlenit text Dekalogu do deseti slov, když se dochoval pouze zprostředkovaně, ve víceslovné formě (Ex20:6-17, De5:6-22). Jednoznačnou odpověď neznáme.
 

Platnost Desatera

Může být Desatero platné i v naší době? Existuje mnoho názorů na znění Desatera a hned prvou otázkou tedy je, kterému z nich dát přednost.  Jedno je ale zřejmé. Některé příkazy mohou mít platnost i pro nás, jiné ztratily smysl a další jsou dokonce v rozporu s naší etikou.

Příliš se již nezdůrazňuje, že Yahweh prvým příkazem adresuje smlouvu lidu, který vyvedl z egyptského otroctví, Izraelitům. Třetí (někde druhý) příkaz zakazuje zobrazování Boha a klanění se jeho obrazu. V mnohých svatostáncích lze nalézt doklady o neplnění těchto přikázání. Pětidenní pracovní týden je rovněž porušením dalšího přikázání. A místo soboty se až na výjimky (židé, adventisté) světí neděle. Zabití v odůvodněných případech není rovněž pokládáno za porušení přikázání (zde se však nejspíš jedná o nepřesný překlad, podle některých odborníků přikázání zní "nezavraždíš").

Příkazy, jejichž nedodržení je postižitelné dle našeho trestního řádu:

Smysl přikázání může být dokonce v rozporu s naší etikou. Trestat dnes nelze potomka provinilce. Yahweh podle jednoho z přikázání však bude stíhat vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení. Také otroctví je dnes samozřejmě přísně stíháno. V posledním přikázání je otroctví považováno za běžnou věc (právní systém Izraele zmírňoval následky otroctví, zásadně se však proti němu nestavěl).

Biblické příkazy byly vytvářeny v konkrétním sociálním kontextu své doby. Dnes žijeme v jiné společnosti, s jinými morálními pravidly. Pouze malá část příkazů Desatera si uchovala svůj smysl.

Navíc lze jen těžko vysvětlit, proč je třeba dodržovat několik málo příkazů shrnutých do Desatera a zapomínat přitom na celou řadu dalších přikázání obsažených v Hebrejské Bibli. Jsou jich desítky a většina z nich dnes dodržována není.

Vymezovat své morální zásady podle Desatera je dnes již morálně nedostatečné. Existují však snahy v Desateru a hlavně v širokém kontextu Pentateuchu vytyčit alespoň několik směrů platných i v současnosti. Například autoři knihy Tázání po budoucím ^[4] je chápou takto:

Za zvláště aktuální považujeme příkazy veršů De5:6-11. Tedy prvá dvě resp. tři přikázání. Mohou spolu nejen úzce souviset, ale každé další je výkladem toho předchozího, obranou proti jeho nesprávnému pochopení. ^[10] Bůh je nepostižitelný a nemanipulovatelný. Přikázání varují před modlářstvím,  interpretací Boha a sektářství, a tedy před tím, k čemu tíhnou lidé už od nepaměti.

Dvě desky, dva póly

Podle tradice bylo Desatero předáno izraelitům na dvou kamenných deskách. Z biblického textu plyne, že Desatero řeší dvě základní roviny:
- vztah lidí k Bohu
- vztah lidí k sobě navzájem

Stejné dvě roviny jednoduše shrnuje křesťanská tradice v podobě odpovědi Ježíše:

Předlohu tohoto geniálního sumáře lze nalézt ve verších De6:5 a Lv19:18 Hebrejské Bible:

Pravděpodobné znění Desatera

Autorství knih Deuteronomium či Exodus bylo tradicí připisováno Mojžíšovi. Dnes biblická věda potvrzuje, že Mojžíš Pentateuch nenapsal a není tedy ani zapisovatelem biblického Desatera ve výše uvedených verších.

Otázkou zůstává, pokud skutečně existovalo deset příkazů Yahweho na kamenných deskách, jak zněly?

Názorů na původní znění dekalogu je celá řada. Eduard Nielsen v knize Tázání po budoucím ^[4] shrnuje pravděpodobnou původní podobu Dekalogu takto:

Většina současných badatelů klade Mojžíšovu dobu do druhé poloviny 13. stol. př. n. l.^[9] K sepsání původního Desatera na kamenných deskách úmluvy tedy mělo dojít v této době. Teprve po několika staletích byla přikázání Yahweho zapsána do veršů Hebrejské Bible. Dnes tedy nevíme, jak mnoho se v Bibli dochovalo z ústní tradice Mojžíšovy doby a co bylo doplněno později v následujících staletích, do konečné redakce Tóry v 6. či 5. stol. př. n. l. Původní znění Desatera neznáme.

Kořeny desatera

Verše, ze kterých odvozujeme Desatero, se formou podobají staroorientálním smlouvám nejvyššího vládce s vazalskými panovníky. Desatero je formulováno apodikticky, tedy jako obecné bezpodmínečně platné směrnice. Tento styl se nejvíce blíží smlouvám chetitských panovníků. V úvodu uváděl vládce svá jména a tituly. Pak zdůraznil, co pro své poddané vykonal a vyslovil požadavek oddanosti a zachovaní věrnosti. Dál následovala jednotlivá ustanovení smlouvy, závěr tvořil požehnání těm, kteří smlouvu dodržovali a prokletí přestupníkům. 
Desatero má všechny znaky takové smlouvy, Yahweh právě tak uzavírá smlouvu s lidem, ale ne jako rovný s rovným. Izraelité mají jen možnost Desatero přijmout nebo odmítnout (což se prakticky rovná rozsudku smrti). Na jedné straně stojí svrchovaný vládce Yahweh, na druhé pak jeho vazal, izraelský lid. ^[16]

Forma Desatera nebyla ve starověku něčím výjimečným. Obdobu Desatera lze nalézt v textech okolních kultur. Uveďme konkrétní příklady:

Zákony sumerských králů

Nejstaršími psané zákony (asi 2050 př. n. l.) se dochovaly  z období vlády sumerského krále Urnammy (Ur-Namma) z Uru či krále Lipit-Ištar (Lipit-Ishtar) z Isinu (asi 1930 př. n. l.).

Příklady zákonů sociální spravedlnosti ^[11]str.400 :

- nesebereš osla vdově
- nepozdržíš výplatu mzdy nádeníku

Všimněme si podobnosti s příkazy Tóry.

Zápis uvedených sumerských zákonů měl tedy předejít ty biblické o více než 1,5 tisíce let.  

Chammurapiho zákoník

Chammurapi (Chammurabi, Hammurabi)byl babylónským králem (1792-1750 př. n. l.), který upevnil svou říši a dále ji rozšířil na téměř celou Mezopotámii. Zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do vedení samosprávy jednotlivých oblastí Starobabylonské říše postavil místodržící.

Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku. Obsahuje výklad zvykového práva, je však přehledně systematizován. Obsahuje 282 článků řešících právní otázky, týkající se rodiny, soukromého vlastnictví a majetku obecně, obchodu, cen a mezd, půjček a jejich splácení, násilných zločinů, postavení různých společenských vrstev včetně otroků.

Zákoník rozděloval tehdejší obyvatelstvo Babylónie do tří skupin:

awilum (privilegovaná a nejbohatší vrstva, přestupky vůči nim se řešily formou odvety)
muškéni (neprivilegované svobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty)
otroci (nesvobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty placené jejich pánovi, otroky bylo dále možné kupovat a dědit, sami otroci mohli mít vlastní majetek a mohli se ženit se svobodnými ženami.

Egyptská kniha mrtvých

V kapitolách týkajících se soudu mrtvých, lze nalézt podobné body. 

125. kapitola Knihy mrtvých obsahuje instrukce, co má duše zemřelého říkat, až předstoupí před tváře bohů. Výše uvedený text je vyznání zesnulého, egyptské zpovědní zrcadlo. Plyne odtud, co považovali staří Egypťané za špatné skutky přitěžují duši u posledního soudu. Některé hříchy lze při dobré vůli porovnat s body desatera.

Desatero dnes

Podle tradice byly rozbité desky s desaterem uloženy do Archy úmluvy (také Schrána smlouvy či Schrána svědectví) a ta dodnes spočívá někde v utajení. Dle další tradice byla do Archy úmluvy vložena celá kniha zákonů Stvořitele.

Závěrem uveďme dvě znění podle katolického katechismu:^{[20] [21] [22]}

Vydáno: 18. 11. 2007